Ještě k
novoročnímu projevu prezidenta
(a jeho komentované publikaci v BL)
"Tak nám začalo nové
tisíciletí paní Mullerová", povídá paní Nováková v
pondělí ráno
paní Mulerové, ve frontě u pokladny místní samobsluhy.
" No a co - chleba levnější nebude,
všecko bude zase dražší, elektřina, plyn, nájem, nevím z
čeho bych se teda měla radovat..".
" Poslouchala jste projev pana prezidenta ?" - zkouší
to paní Nováková z jiného konce.".
"Ne.." zní stručné odpověď. Paní Mullerová nemá
zřejmě náladu na další komunikaci.
Paní Nováková je zjevně překvapena, že ani toto téma
nezabralo. Teď ale vážně.
Jak si povšiml
pan Jiří Jírovec až kdesi daleko v Kanadě,
přelomový novoroční projev
prezidenta příliš nezabral ani v českému tisku. "
Valné části českého tisku nestálo za to
prezidentův projev otisknout, natož rozebrat " - zjišťuje
Jiří Jírovec na počátku svého
komentovaného vydání předmětného projevu, v BL z 10.ledna
2000. Pokud jste již nečetli
velmi doporučuji. I když nesouhlasím se vším tak, jak to
vidí pan Jírovec v Deep River.
Obávám se ale přesto, že mnohé z toho co říká Jiří
Jírovec je velmi blízko pravdě,
nebo chcete-li, nepříliš veselé skutečnosti.
Nechci opakovat co už velmi
zřetelně formuloval Jiří Jírovec, případně v komentáři
doplnil
nebo krigoval J.Č. Nabízím jen pohled z poněkud jiného
úhlu, bohužel o nic veselejší nebo
nadějnější. Nejprve ale ještě k projevu prezidenta Havla,
přesněji k jeho věcnému obsahu.
Prezidentův projev
Při souvislém poslechu nebo čtení si nelze nevšimnout dvou
odlišných vyjadřovacích poloh,
a to v prvé třetině a další části projevu. Svou
odlišností navozuje tušení, že se na přípravě textu
podílely různé osoby. Po několika úvodních větách
začíná v projevu charakteristika situace světa,
" jehož jsme dnes - ať chceme, či nechceme - nedílnou
součástí ". Charakteristika varovná,
v mnohém odrážející současné módní kritické trendy, ale
charakteristika věcná, zasvěcená,
konkrétní. Charakterika navozující očekávání, že
namísto standardního, nepříliš konkrétního,
povině mírně kritického, avšak jinak optimistického projevu
hlavy státu, ozdobeného v závěru
voláním po vyšších principech morálních, přijde něco
zcela převratného, nebo alespoň závažného.
Boužel - očekávání se nenaplní. Projev stále více
sklouzává do mlhavé, nekonkrétní, moralistní
roviny, v níž se řečník sice pozitívně stylizuje do polohy
varujícího myslitele, humanisty, ale
výsledkem jsou jen stále méně adresné všeobecnosti, stále
frázovitější, stále méně přesvědčivé.
" Nesmí nám být jedno, co se děje kolem nás, jakou tvář
má naše země a její krajina, naše města
a obce; nemůžeme myslet jen na to, abychom měli dobrý dům
a garáž " .. říká Václav Havel,
dříve skromný disident, dnes opět multimilonář, o kterého
se navíc stará štáb sloužících,
pomocníků, lékařů. "Mít peníze a majetek není samozřejmě
žádná hanba" ujišťuje se Václav
Havel a pokračuje " Naopak: může to být a měl by to být
znak úspěchu ".
A je po ideálech. Znakem úspěchu a hodnot člověka jsou
peníze, majetek, bohatství. Mnoho
zde nepomůže ani opatrně volený podmiňovací způsob,
připouštějící nepřímo, že bohatství
a morálka není vždy totéž. Každodenní skutečnost nám
stále více a častěji ukazuje, že spíše
opak je velmi často pravdou. Už za dob mého mládí jsem
slýchával, že z poctivé práce nikdo
nezbohatne. Dnes bych do této lidové moudrosti doplnil snad jen
slovo převážně. Tím ovšem
netvrdím, že k nahromadění bohatství nemusí mnozí
vynaložit mimořádné úsilí, um a chytrost.
Jiným spadne do klína, ještě jiní musí k chytrosti přidat
dobré známosti a minimální morální
zábrany, nebo něco ještě horšího. To je jen část obrazu
současné lidské společnosti.
Lidé na počátku třetího tisíciletí
Lidé jsou stále různí, dokonce velmi. V současných
systémových model lidské společnosti se
nejčastěji předpokládá tzv. normální ( Gaussovo )
rozložení četnosti systemově významných
vlastností jedinců, tvořících určité zkoumané
společenství. Velmi zjednodušeně : Gaussova
křivka má zvonovitý tvar s maximem ve svém středu,
klesající směrem od středu na obě strany,
do kladných i záporných hodnot sledované veličiny nebo
vlastnosti. Můžeme si to představit
jako grafické vyjádření skutečností, že v lidské populaci
je nejvíce těch normálních, průměrných.
Naštěstí. Na jednu stranu od nuly vzrůstají takové
vlastnosti jedinců, které dávají předpoklad
např.k získávání moci a bohatství. To samozřejmě není
možné jinak než na úkor druhých.
Na druhou stranu od nuly, nebo středu, tedy se vzrůstající
zápornou hodnotou přibývá naopak
pasivita a vlastnosti vymezující takového jedince až na samý
na okraj společnosti.
Tato skutečnost má některé důležité důsledky. Jedním z
nich je určitá samoregulační schopnost
a schopnost vytvářet v lidské populaci stále složitěji
organizované struktůry. Paralelně s tímto
modelem můžeme sledovat postupné narůstání vědomostí a
vývoje společenského vědomí,
nebo chcete-li, filozofie, inteligence a moudrosti jedinců i
lidských společenství. Někdy se
používá paralela z technologie počítačů. Člověk, jedinec
ve svém genovém kódu získává
něco jako podklady pro základní hardware a záklaní
operační systém. Postupně si pak zaplňuje
svoji paměť informacemi zvenčí. Informacemi užitečnými,
neužitečnými, pravdivými, ale
i nepravdivými až po nejrůznější naprosté nesmysly.
Nesmysly často tradiční, tradující se
a žijící ve společenství které ho obklopuje. Pravdy,
polopravdy, nesmysly i záměrné lži
na něho dnes účinně a trvale chrlí tzv. sdělovací
prostředky.
Jen u nepatrného zlomku obsahu své paměti se může jedinec
přesvědčit o pravdivosti,
např. exaktním důkazem, dedukcí z již ověřených
skutečností. Pokud si ovšem dá tu námahu.
Jednodušší než hledat pravdu a poznání je věřit. Třeba
horoskopům, léčitelům, politikům, politologům, zázračným
ekonomům, reklamám a všem nejrůznějším vykladačům víry
pravé.
To je jen velmi zjednodušený obraz základních principů
funkce lidských společenství. Principů,
fungujích téměř nezávisle na tzv. společenském zřízení.
To jsou jen určité vnější podmínky, řízené
zpravidla z nadřízených systémů a k jejich obrazu. Lidé ve
střední Evropě mají v tomto směru
své zkušenosti. Zvláště ti starší.
Stručný závěr
Jaký je z toho všeho možné učinit závěr ? Jednoduchý
závěr neexistuje. Jsme sice už dost daleko
v poznávání světa ve kterém žijeme, ale i na prahu
třetího tisíciletí stále ještě na začátku vývoje.
Lidstvo je technicky i vědomostně vyspělejší než kdy jindy,
ale jinak teprve ve stadiu, který před
lety nazval Thorstein Veblen " the predatory phase ".
Rozhodující slovo mají ti nejsilnější, dravci.
Další osud lidstva závisí na dravcích, na tom jak kromě
schopnosti udržet si moc dokáží být i
moudří. Lidstvo jako celek je stále ještě nedospělé.
Hlavně se chce bavit, pokud ovšem není
mocnými vmanipulováno do sebevražedných válečných aktivit.
Užitečným činnostem se věnuje
v průměru nejvýše asi 20 % využitelného času. Některé
odhady jsou ještě pesimističtější.
Další osud lidstva závisí stále na těch nejsilnějších.
Volání moudrých se naslouchá jen málo.
Možná že něco takového jsem čekal v projevu hlavy státu na
prahu třetího tisíciletí.. Po úvodu
tak slibném možná dokonce něco mnohem fundovanějšího než
mohlo být naznačeno v krátké
poznámce. Současný svět jako celek není stále moudrý ani
spravedlivý. Naštěstí v něm i přesto
žije mnoho slušných, moudrých a spravedlivých lidí.
Bohužel si však ani na prahu třetího
tisíciletí ještě nelze dělat do budoucna velké iluze. V tom
souhlasím i s Václavem Havlem.
