Rasisti a pokrytci

"Srovnáte-li náš program s programem Tonyho Blaira, naleznete spoustu podobností." Joerg Haider

Globalizace je považována za čistě hospodářský proces. Ale globalizaci nevyhnutelně doprovází politika. A v bohatých zemích je nový zjev Joerga Haidera otevřenou tváří této nepřijatelné a dosud neartikulované politiky.

Vedoucí evropští představitelé vydávají ultimata, zdůrazňují svou důstojnost, popírají legitimitu tohoto neonacisty, tohoto xenofoba, tohoto šovinisty. Musejí to učinit, protože Haider má daleko širší podporu, než jsou ochotni přiznat. Zastupuje ty lidi, kteří jsou příjemci skromného blahobytu oproti obrovskému množství chudých, ubohých lidí, vyhnanců světa.

Přistěhovalec - anebo v novější formě žadatel o asyl - je strašákem, na jehož ubohém osudu je založen triumfální postup pravice v Evropě. Jak rychle jsou slova "žadatel o asyl" naplňována všemi zápornými konotacemi, jaké dříve vyvolával pojem "imigrant". Jak rychle přidáváme adjektivum "falešný" žadatel o asyl k myšlence všech pronásledovaných a marginalizovaných lidí.

Deník Financial Times napsal fakta: "Začátkem devatenáctého století byl poměr příjmů na jednoho obyvatele mezi nejbohatšími a nejchudšími zeměmi světa tři ku jedné. V roce 1900 byl ten poměr 10 ku jedné. V roce 2000 byl ten poměr 60 ku jedné."

Co může být přirozenější, než že lidé, kteří byli ožebračeni tímto procesem, se vydávají na cestu k prameni záhadného zdroje jejich ožebračení? A co by mohlo být pravděpodobnější než to, že ti, kdo mají z tohoto vývoje prospěch, se jim v tom snaží zabraňovat?

Nosy chudých se neustále tlačí na okenní sklo našich televizních obrazovek. Zmáčkneme knoflík a dosud se nám daří je přimět, aby zmizeli. Teprve když už nepomáhá dálkový ovladač, když se objeví vyhublé, hladové tváře odjinud na našich ulicích, přichází autentičtější reakce.

Konec konců, Evropa přispěla obrovským způsobem ke globálnímu rozrušení regionů a národů; od koloniálních časů byla činitelem vykořeňování lidí v obrovském měřítku, vyvážela vlastního ducha stěhování národů, snažila se zlikvidovat alternativní způsoby, jak plnit potřeby, naplnila svět hospodářskými migranty, mnozí z nichž pocházeli ze samotné Evropy. Hospodářství téměř všech zemí světa hluboce ovlivnily západní mezinárodní finanční organizace, nadnárodní společnosti, diktáty Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, naše "demokratické instituce", do nichž nemají ti, jejichž životy byly zničeny, vůbec žádné právo co mluvit.

Západní politikové především usilují o to, zajistit, aby výhody, které jejich národy získaly, nebyly zlikvidovány a přitom veřejně prohlašují, jak jsou jim odporné xenofobie a rasismus. Neodváží se ale říct otevřeně, na čí straně vlastně stojí. Rozčilují se a snaží se zastavit pohyb lidí na hranicích Evropy tím, že předstírají, že "je nutno udržovat dobré rasové vztahy". Ve skutečnosti to znamená, že je nutno bránit křehké a neustále ohrožované výsady Evropy proti chudým lidem na světě: a jsou to převážnou většinou černí chudí.

Internacionalisté jsou nyní v otevřeném konfliktu s rasisty. Boj mezi bohatými a chudými nabývá příznaků rasového konfliktu, protože to je nejzřejmější charakteristika. Většina utlačovaných, ponížených a zotročených lidí nejsou běloši. To, čemu se říkávalo "zburžoaznění" většin v Evropě a v Americe - Tony Blair je toho triumfálním apoštolem - je spojeno s ožebračením většiny na celém ostatním světě.

Evropská levice se skoro vůbec neodlišuje od pravice, jejíž víra v globální sílu trhu bez přívlastků jde kupodivu ruku v ruce s hysterickou obranou mizící národní suverenity a slábnoucí mocí jednotlivých států. Ti, kteří zahájili monstróznost globalizace, se marně nyní snaží distancovat se od důsledků svých činů.

Joerg Haider to všechno řekl na rovinu. To je jeho skutečný zločin. Jediné, co ho odlišuje od kolegů v Bruselu je nedostatek taktu, odmítání se formálně klanět hodnotám, v něž většina evropských politiků stejně nevěří. Jak se odlišuje jeho reakce na "hrozbu" od chudých národů od reakcí těch politiků, kteří nyní chtějí uvalit na Rakousko sankce? Stěhujícím se národům Asie a Afriky může být prominuto, že v Haiderových postojích a v postojích západoevropských politiků nevidí žádný rozdíl.

Financial Times vyjadřuje překvapení nad "krutým populistou, který otevřeně využívá antipřistěhovaleckých nálad k získávání vlastní politické podpory". Radí ale, aby nebyla rakouská vládní koalice konzervativců a extrémní pravice ostrakizována, protože prý "bude možná vytvořen politický program, který bude alespoň hospodářsky správný". Všichni víme, co to znamená.

"Nenávistnictví Joerga Haidera nemá místo v Evropě," vykřikuje Guardian. Politikové ze západní Evropy přehánějí: protože v usměvavé Haiderově tváři vidí rysy své vlastní politiky. A to se jim nelíbí.

Možná by samotní britští vedoucí politikové měli věnovat pozornost čtenářům bulvárního deníku The Sun. Onoho dne, kdy Evropa odsuzovala Rakousko, věnoval deník Sun půl strany dopisům čtenářů, pod titulkem "Labouristickým šílencům se vymkla z rukou kontrola nad právem asylu". Pár citátů: "Jak vůbec víme, koho pouštíme do země? Možná jsou to vrazi a násilníci." - "Ať už vládne jakákoliv vláda, není schopná zabránit vlnám přistěhovalectví do této země." - "Ti lidé neutíkají před tyranií, chtějí se mít líp." - "Když je jim tady tak zle, proč se nevrátí domů?" - "Nyní od dubna budou všichni žadatelé o asyl ubytováni a dostávat poukázky na jídlo. Je to snad labouristická vláda, anebo vláda šílenců?" - "Láká je sem náš systém sociálního zabezpečení. Jiné země se nenechávají pumpovat tak lehce." - "Kdy zabrání ministr vnitra přílivu dalších přistěhovalců? - Lékem je oznámit světu, že tato země prostě nebude poskytovat nikomu ani peníze, ani ubytování." - "Žadatelé o asyl nás stojí miliony liber a většina z nich jsou podvodníci."

Politika uvízla na mělčině. Je zastaralá, archaická, přemohly ji důsledky globalizace. Hlubinné změny, k nimž nyní dochází na světě, prostě nelze zvládnout v rámci skřípajících ideologií, které nám byly odkázány z předchozích ér. Stín jediné, celosvětově integrované ekonomiky vytváří temnotu ve společnostech v rozkladu, který tato integrovaná ekonomika způsobila.

Svět je dnes bojištěm občanské války, které se účastní celé lidstvo. Je to válka bohatých proti chudým a svědomí proti ní protestuje marně. Haider ví, na čí straně stojí. Ostatní politikové v Evropě to také vědí. Jenže ti o tom mlčí.