![]() |
Změny ve vláděIvan Hoffman, Český rozhlas, RadiožurnálKolem výměny ministrů v české vládě panuje dokonalý chaos. Pouze se spekuluje, kdo bude vyměněn, pouze se spekuluje kdy a pouze se spekuluje proč.Někdo říká, že změny si vymínila ODS, jiní říkají, že dojde-li k nim, pak z vůle sociální demokracie. Podle někoho budou k lepšímu, jiní míní, že ničemu neublíží, a další že ničemu nepomohou. Někomu ten způsob, kdy se ministrům řekne, že budou odvoláni až poté, co se prezident seznámí s jejich náhradníky, připadá etický, zatímco někomu jinému tentýž přístup připadá problematický. Nejhorší pak je to, že si na tuto situaci zdá se zvykáme. Normální by přece bylo, kdyby ministr po nástupu do úřadu řekl, co má v plánu, v čem míní pokračovat, co chce změnit. Pokud pak v práci uspěje, není důvod ho měnit. Pokud se mu nedaří, omluví se a odejde sám. Pokud se mu nedaří a nedojde mu to, normální šéf ho upozorní, že s jeho prací není spokojen. Jak ale máme rozumět tomu, že jeden z místopředsedů vládní strany svěří novinářům, že (cituji): "Má tušení kdo bude vyměněn", a o nejmenovaných náhradnících že "si myslí že to budou plnohodnotné náhrady". A jak máme rozumět jednomu z místopředsedů strany opoziční, když sice neví, kdo z vlády odejde a kdo do ní přijde, a přesto je přesvědčen, že pokud bude vyměněno ministrů pět, napomůže to pověsti vlády a vzrůstu jejího kreditu, což je prý dobře pro tuto zemi. Pro tuto zemi by přece bylo dobré, kdyby v čele institucí stáli ti nejlepší profesionálové, kteří jsou v této zemi k dispozici. Praxe je ovšem taková, že si u nás ministry, a to zpravidla bez konzultace se svou stranou, vybírá její předseda z lidí, kteří na něj udělali dobrý dojem. Pak by ale měl za ministry ručit a v případě, že v sedmi, či osmi případech zjistí, že neměl šťastnou ruku, raději už nevybírat. Vysílá se ve středu 9. února ráno. |
![]() |