pátek 25. února O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Viktor Kožený: Neuvěřitelný ázerbajdžánský ropný podvod v hodnotě půl miliardy dolarů (Fortune) Česká politika: Impuls, ODS, ČSSD (Ivan Hoffman) Suverenita a dodávky do Íránu (Ivan Hoffman) Česká televize: Pořad Fakta měl interní policejní videozáznam oficiálně z policejního ředitelství (Marek Vítek, ČT) Reakce: Karlu Koecherovi: připomínka filosofů Vídeňského kruhu je případná (Jaroslav Štemberk) Demokracie: Zdravotnictví nám ukradli lékaři, fyziku si uzurpují fyzikové (Jan Kyncl) Demokracie, věda a náboženství: Sdělovací prostředníky (Václav Pinkava) Oznámení: E Area: Prezentace architektonické vize pro Prahu v Londýně (České Centrum, Londýn) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Jaroslav Štemberk

Reakce na článek K. Koechera v BL 21.2.2000

Připomínku filosofů tzv. Vídeňského kruhu považuji za velmi případnou. Jejich "revolučnost" spočívá v tom, že opět filosofie začala sloužit speciálním vědám a přestala být pomíjena logika jako významná filosofická disciplína. Po cca 500 let (od doby vrcholné scholastiky) se filosofové (s výjimkou G. W. Leibnize na přelomu 17. a 18. stol.) vážněji nezabývali rozvojem logiky.

Na druhou stranu ovšem i existencialismus, jehož představitelem (zdaleka ne jediným) je autorem vzpomínaný M. Heidegger, znamenal výrazný filosofický posun v základním východisku filosofického zkoumání - od Kantova "absolutního Já" k bytí konkrétního subjektu. Možná by mohl p. Koecher blíže vysvětlit svůj názor, že jeho filosofie je "bytostně spjatá s fašismem". Jsem přesvědčen, že rozhodně není totéž "totální experiment" myšlený u Heideggera čistě individuálně a experiment Hitlera s německým národem.

Tyto dva směry jsou absolutně odlišné. Každý z nich má své silné stránky i slabiny.

Problém filosofie Vídeňského kruhu je podle mého názoru především "aporie scientismu" - vzniká ideologická doktrína, která však zároveň sama sebe popírá. Tento směr také není schopen řešit otázky individuálního bytí, tedy musí tyto otázky odkázat do sféry mimo filosofii (čímž se ovšem vzdává tradičního nároku filosofie na celostnost), aby nepopíral lidskou individualitu a nepřešel tím de facto na pozici marxismu-leninismu.

Problém existencialismu je v tom, že doveden do důsledků popírá možnost jakéhokoli objektivního poznání, tedy směřuje k absolutní skepsi.

Každý pokus o srovnání a hodnocení (K. Koecher při něm pochopitelně vychází z vlastní vědecké erudice a filosofické pozice) je velmi problematický. Mám zato, že je to jako srovnávat speciální mapu a obraz krajiny od abstraktního malíře a chtít rozhodnout mezi kartografem a malířem, kdo z nich svým dílem krajinu zobrazil lépe.

Ještě problematičtější se jeví snaha tyto dva filosofické směry syntetizovat. V dnešní postmoderní filosofii (i když snad správněji by se mělo říkat "v moderní sofistice") ovšem s novou silou platí starý známý výrok: "Žádná myšlenka není dost hloupá na to, aby se nenašel některý filosof, který by ji obhajoval" (připisováno M. T. Ciceronovi).