úterý 29. února O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Východní Evropa: Chcete si koupit dítě? Dopis Petru Uhlovi: Policejní vyšetřování Ondřeje Gini a Jana Čulíka (Tomáš Pecina) Český prezidentský úřad: Bude Madeleine Albrightová kandidovat na prezidenta České republiky? České zdravotnictví: Čeští lékaři v roli pacientů (Vladimíra Bošková) Česká politika: Unie a ti druzí (Ivan Hoffman) Sdělovací prostředky: "Cestovatelská" skrytá reklama II. - tentokráte v MfD (Štěpán Kotrba) Jsem raději, když lidi se mnou polemizují, než když mě nekriticky citují (Milan Šmíd) Čeští studenti v zahraničí: Noční běh Glasgowem (Pavel Trtík) Bytová otázka: Ke krizi bydlení pro mladé lidi (Martin Hlaváček) Jak je tomu s bydlením? (Dalibor Štys) Sázka: Jak jsem nevyhrál láhev šampaňského (Petr Jánský) Ekologie: Metrostav má ostudu na internetu Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

Unie svobody na svém republikovém shromáždění zvolila svého předsedu a místopředsedy, především ovšem dospěla k rozhodnutí, jak míní komunikovat s ostatními politickými stranami.

Nejsou to myšlenky nové, nově jsou ovšem schváleny delegáty sjezdu.

Končí improvizace, na stole jsou noty, podle kterých bude Unie hrát.

Do příštích voleb se Unie svobody nemíní účastnit debaty o tom, kdo s kým má vládnout, a míní se věnovat své opoziční práci.

ČSSD a ODS mají k disposici jasnou zprávu, že s Unií svobody do voleb nemohou počítat.

Pokud jde o příští volby do poslanecké sněmovny, Unie řekla ano společnému volebnímu programu čtyřkoalice, společné kandidátce, jmenování společného lídra.

Mít v debatě s partnery jasno o programových zásadách by Unie chtěla mít do konce roku.

Padl i návrh, aby čtyřkoalice sestavila stínovou vládu z lidí, kteří by po případném vítězství ve volbách zasedli do ministerských křesel.

Jednání republikového shromáždění Unie svobody potěšilo její partnery ve čtyřkoalici, zatímco ODS a ČSSD se nevzdávají naděje, že je možné čtyřkoalici ještě rozdělit.

ČSSD si míní nadále namlouvat lidovce a ODS Unii svobody.

Touží najednou velké strany skutečně po spolupráci s těmi malými? Nesledujeme pouze manévr, jehož smyslem je zabránit vzniku silného bloku, se kterým se při podpisu opoziční smlouvy nepočítalo?

Problém ODS a ČSSD je v tom, že čtyřkoalici už nelze rozbít, ale ani se s ní dosud nelze utkat.

Je na politické scéně přítomna, ale neuchopitelně: Nemá šéfa, na kterého by bylo možné útočit.

Nemá program, o kterém by bylo možné říct, že je špatný, či neuskutečnitelný.

Není možné kritizovat její činy, které nečiní. Lépe než dnes už na tom čtyřkoalice politicky nikdy nebude.

28. února 2000