čtvrtek 9. března

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Rozbor problému:
  • Jak Britské listy policie asi moc nevyšetřuje (František Roček) Sdělovací prostředky:
  • Zneužívají americká média svobody projevu? Odpověď ředitelce TV Prima:
  • Soukromé regionální a lokální televizní vysílání do televize veřejné služby nepatří (Nikolaj Savický, ČT) České televize:
  • Zpravodajství televizí patřilo loni kriminalitě (InnoVatio.cz) Reakce:
  • K házení vajíček na Madeleine Albrightovou (Jiří Zlatuška, rektor Masarykovy univerzity) Skrytá reklama v českém tisku:
  • Šerlok v Právu chybí (Štěpán Kotrba)
  • Znovu cestovatelský reklama v Právu: Bundle věčného jara (Štěpán Kotrba)
  • Jak časopis Ekonomická revue Hospodářství nabízí podnikům skrytou placenou reklamu (Petr Paleta) Reakce:
  • O házení vajíček a o českém jazyce (Aleš Kastner)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • K házení vajíček na Madeleine Albrightovou

    Jiří Zlatuška

    Pane Čulíku,

    k Vaší poznámce v Britských listech...

    7. března 2000 Poznámka JČ: Možná, že ti anarchisté házeli vajíčka na Madeleine Albrightovou právě proto, že navzdory tomu, co řekl Havel, o "vážných problémech dnešní civilizace" silně přemýšleli. Způsob, jak přeúslužně se stavějí české sdělovací prostředky k "Leonidovně Iljičovně Albrightové" (jak ji nazval jeden čtenář BL) , si o to hození vajíčky na dámu vysloveně říkal, aby vznikl aspoň trochu pluralistický kontrast. - Házení vajíček na politiky sice není vyložené slušné, ale zase, jak má řadový občan vyjádřit svůj protest vůči politikovi? Zdá se mi, že házení vajíček na politika je naopak docela tradičním a přijatelným způsobem vyjádření protestu. Ivan Hoffman má v poznámce pravdu, když podotýká, že to celé bylo hlavně problémem a odpovědností ochranky. - Rád bych k tomu dodal, že je tristní, budou-li oba "útočníci" vážně vyšetřováni, případně ohroženi až vězením na dobu dvou let. Pokud by k tomu došlo, zdá se mi, že by to bylo daleko důležitější, a přitom alarmující zprávou, než nejdojemnější projevy Leonidovny Iljičovny v Brně či jinde.

    ...bych rád připodotkl:

    (a) Jsem jeden ze dvou lidí, kteří na Policii ČR vznesli proti těm dvěma žalobu. Samozřejmě předpokládám, že vážně vyšetřeni budou. Bohužel již nežijeme v dobách, kdy bych měl jako rektor nad lidmi z akademické půdy soudní pravomoc a kdy bych se o to mohl postarat sám. Nejednalo se ani o studenty university ani žádné jiné vysoké školy v ČR. (Jeden z nich je nezaměstnaný a druhý pracuje jako zřízenec v psychiatrické léčebně, oba mají 23 let.)

    (b) Tento incident není možné považovat za projev svobody projevu. V dané chvíli šla M. Albrightová ke skupině cca 200 lidí ve foajeru Právnické fakulty ze své vlastní iniciativy. Pokud by nebylo tohoto útoku, neměla by bývala dotyčná dvojice žádné velké problémy jí na místě své námitky říci.

    (c) Celé toto se odehrálo nikoli před budovou, což by snad mohlo být považováno za veřejné prostranství a najít zde nějakou relevanci k tomu, jak se k někomu staví nebo nestaví sdělovací prostředky, ale uvnitř budovy university, která z vlastní vůle M. Albrightové předávala svou medaili. V prostředí university jiní lidé vznášeli protesty v této souvislosti způsobem adekvátnějším a nevím o tom, že by vůči nim byly vyvozovány nějaké represe. Před budovou vykřikovala nějaká pomateně působící žena nějaké ne zcela konsekventní nadávky slovníkem pro ženu patrně nevhodným i k poslouchání, ale ani zde k represi nedošlo. Nemusím asi dodávat, že celou věc vnímám primárně jako útok proti Masarykově universitě, nikoli proti jejímu hostu.

    (d) Pravděpodobně jediná fyzická oběť této příhody jsem já osobně, protože jsem si z ní odnesl zlomený palec na noze. Může se Vám to sice zdát komické, ale odpovídá to až měsíční pracovní neschopnosti.

    (f) Nevím, nakolik se zkomolenina jména, kterou používáte ve své poznámce, shoduje s novinářskou etikou, kterou jinak proklamujete. Působí to na mne (zejména ve verzi bez uvozovek) jako projev dosud ne zcela odeznělé puberty, nikoli projev alespoň mírně seriózního editora. Mám dojem, že výšplechty tohoto typu jsem od editorů i těch nejpokleslejších novin nebo televize v ČR už dlouho neviděl (ale dno tohoto žántu skutečně systematicky nesleduji). Připojit to přímo do textu k tradičně velmi decentnímu projevu I. Hoffmana mi přijde trochu silné, ale asi jste to s ním konzultoval...?!

    (g) Pokud máte zájem o nenovinářský projev k vyvážení projevů nebo jiných zpráv, přikládám své laudatio z universitního ceremoniálu. Uveřejnění samozřejmě podmiňuji tím, že s výjimkou obvyklé úpravy nadpisů či označení autora nebude doplňován jinými komentáři (čímž se samozřejmě nebráním jakémukoli komentování v samostatných příspěvcích).

    S úctou,

    Jiří Zlatuška

    rektor Masarykovy university

    P.S. To nejpodstatnější, co v projevu paní Albrightové zaznělo, bylo Fulbrightovo-Masarykovo stipendium pro české akademiky pro studia podporující občanskou společnost. podporujici obcanskou spolecnost. Kupodivu (?) to většina médií nepovažovala za zajímavější než syrová vejce.


    Laudatio, které pronesl na počest paní Madeleine Korbelové Albrightové rektor Masarykovy university v Auditoriu Maximu MU 6. března 2000

    Vážená paní ministryně,
    Excelence páni velvyslanci,
    vážený pane předsedo ústavního soudu,
    vážená paní nejvyšší státní zástupkyně,
    vážení členové Parlamentu České republiky,
    vážení páni ministři,
    Magnificences,
    vážená akademická obci,
    dámy a pánové,

    Dnešní slavnostní shromáždění v Auditoriu Maximu Masarykovy university se koná při příležitosti udělení Velké zlaté medaile americké ministryni zahraničních věcí paní Madeleine Korbelové Albrightové.

    Paní ministryně se jako Maria Jana Korbelová narodila v prvorepublikovém Československu v rodině Anny a Josefa Korbelových. Její otec byl významný intelektuál a diplomat, kterému se po Mnichovu podařilo s manželkou a roční dcerou vycestovat na falešné diplomatické doklady do Londýna, kde během války působil v exilové československé vládě. Po komunistickém puči v roce 1948 musela rodina znovu uprchnout a jedenáctiletá Madeleine Jane Korbelová našla nový domov v americkém Coloradu.

    V roce 1959 ukončila s vyznamenáním bakalářské studium na Wellesley College, během kterého rovněž redigovala universitní časopis a získávala první praktické zkušenosti jako politická aktivistka.

    Graduovaná studia, při kterých získala titul M.A. a PhD, absolvovala na Kolumbijské universitě. Během necelého desetiletí zde excelovala ve studiu na katedře veřejného práva a vlády pod vedením Zbigniewa Brzezinského, který byl pověstný svou náročností, vyprofilovala si svůj svůj odborný zájem na problémy terorismu a tisku mnohem dříve, než se tato témata stala populárními, naučila se rusky a získala diplom Ruského ústavu na Kolumbijské universitě, ale také vychovala tři dcery, Katharine a dvojčata Alice a Anne. Další studia absolvovala na Fakultě pokročilých studií University Johnse Hopkinse.

    Po přestěhování do hlavního města Washingtonu se stala vedoucí právní asistentkou senátora Edmunda S. Muskieho, člověka pronikavého intelektu, jež po svých spolupracovnících vždy vyžadoval nekompromisně špičkový výkon. Poté, co se stal Muskie ministrem zahraničních věcí, přešla pod Brzezinského vedením do Rady národní bezpečnosti jako jediná žena v ní, a v administrativě Bílého domu se zabývala legislativou zahraniční politiky.

    Jako lektorka sovětských a východoevropských záležitostí působila ve Středisku ve strategická a mezinárodní studia, kde se specializovala na výzkum vývoje a trendů v Sovětském svazu a východní Evropě.

    V mezinárodní soutěži, které se zúčastnila s prací o úloze tisku v politických změnách v Polsku na počátku 80. let, získala v letech 1981-82 postdoktorské stipendium v Mezinárodním vědeckém středisku Woodrowa Wilsona při Smithonianském institutu.

    Na universitě v Georgetownu se na Fakultě pro služby v zahraničí stává profesorkou mezinárodních vztahů. Na pregraduální i postgraduální úrovni zde přednášela mezinárodní vztahy, zahraniční politiku USA, ruskou zahraniční politiku a politiku střední a východní Evropy a rekordní čtyři roky po sobě získala ve studentském hlasování ohodnocení nejlepšího profesora fakulty. Současně zde působila jako ředitelka sekce žen v oboru diplomatických služeb, kde vypracovávala a uskutečňovala programy na podporu profesního zařazení žen v oboru mezinárodních vztahů.

    Působila jako presidentka neziskové výzkumné organizace Centrum pro národní politiku, založeného v roce 1981 zástupci vládních, průmyslových, zaměstnaneckých a vzdělávacích kruhů za účelem podpory studia významných domácích i zahraničních otázek a diskuse o nich. Zásadní změnu ve stylu pojímání zahraniční politiky zde přineslo zejména její integrální chápání otázek domácích i zahraničních, pro které používala termín "internestic" jako kombinace "international" a "domestic".

    V druhé polovině 80. let se stává jednou z ústředních osobností Demokratické strany a v týmech demokratických presidentských kandidátů je poradkyní pro zahraniční politiku.

    V letech 1993-96 působila jako stálá zástupkyně Spojených států v OSN a jako členka kabinetu presidenta Clintona a Rady národní bezpečnosti. V OSN se zasloužila o prosazení věcnějších postojů mezinárodního společenství k problémům v Iráku, Bosně nebo na Kubě. Dominantním stylem jejího jednání není spřádání akademických teorií o světě, ale podnikání praktických kroků k řešení mezinárodněpolitických problémů.

    Dne 23. ledna 1997 skládá Madeleine Korbelová Albrightová přísahu jako 64. ministryně zahraničních věcí Spojených států. Slouží tak nejen v nejvyšší funkci, kterou kdy v americké administrativě zaujímala žena, ale také v nejvyšší funkci, kterou podle americké ústavy ona sama jako Američanka, která se narodila mimo Spojené státy, může zastávat.

    Ministryně Albrightová svým osobním nasazením a komunikativním stylem jednání dokáže získávat respekt a uznání napříč politickými stranami. Podstatně se zasloužila o zvýšení zájmu americké veřejnosti o zahraničněpolitické problémy i ochoty aktivně se v jejich řešení angažovat. Pro Českou republiku byla zvlášť významná její rozhodná podpora rychlému rozšíření NATO, které jednak významně posílilo vazby České republiky na Spojené státy a jednak doplnilo přirozené zájmy České republiky v Evropě. Velmi významná je zejména její trvalá angažovanost v aktuálních problémech v jihovýchodní a východní Evropě, zejména rozhodné kroky k zastavení etnických čistek v Kosovu, podpora demokratických změn v Chorvatsku nebo odsouzení masakrů na civilním obyvatelstvu v Čečně, stejně jako tlak na Čínu kvůli systematickému odpírání základních politických a náboženských svobod.

    Životní i rodinné zkušenosti Madeleine K. Albrightové významně přispěly k formování její osobnosti. Sama sebe jednou označila za "ztělesnění turbulence 20. století stejně jako tolerance a optimismu Spojených států". Vyhnanecká zkušenost, kterou si odnesla z 38. a 48. roku, nebo vzpomínky na dlouhé hodiny strávené v protileteckých krytech při bombardování Londýna a noční lůžko umístěné pod velkým železným stolem, které dávalo větší pravděpodobnost přežití při zásahu domu bombou, to jsou zkušenosti, které formujícím způsobem poznamenal Mnichov a dává jejím politickým postojům fundament morálních zásad, pochopení pro trpící a ponižované, ale také neuvěřitelnou sílu, vytrvalost pevnost v přesvědčení, že proti zlu je třeba konat.

    Otec Josef Korbel byl intelektuál tradičního středoevropského vychování s formálním vystupováním, který dbal na dodržování pevných rodinných zvyků. Od něj získala dcera pevný fundament svých kvalit duchovních i mravních, stejně jako výtečnou schopnost sebeovládání se. Od matky Anny, ženy ze zámožného prostředí s vychováním získaným ve ©výcarsku, podědila hodně sveřepé vytrvalosti a nevzdávání se ani v největších těžkostech. Po odchodu do Ameriky rodina využila plně pohostinnosti a otevřenosti k přistěhovalcům a své dceři poskytla nasměrování k budoucnosti, růstu osobnosti i cílevědomé a vytrvalé práci pro svůj nový domov, Spojené státy americké.

    Vazby na české prostředí ani český jazyk však ani jako Američanka Madeleine K. Albrightová nikdy neztratila. Hovoří plynně česky a velmi aktivně se zajímá o české prostředí v zemi, kde se narodila, i o průběh a výsledky demokratických změn, kterými v uplynulém desetiletí Česká republika procházela. Důležité je zejména její zdůrazňování významu budování právního státu a vlády zákona jako kritického činitele úspěchu trvalých demokratických a ekonomických reforem.

    Pro Masarykovu universitu je velkou ctí, že dnes této osobnosti může udělit Velkou zlatou medaili za její přínos světové diplomacii a za morální rozměr, který v problematice mezinárodních vztahů uplatňuje.


    Secretary Albright,

    I'm extremely happy that I can host you in this Aula Maxima of this great University to which I'm proud to serve as its Rector, in order to bestow upon you the Great Gold Medal of Masaryk University. It is a special coincidence that makes this event to take place on the eve of 150's anniversary of Masaryk's birthday. Even though you life path did not intersect with Masaryk's, your achievements and statue resonate with the heritage of Masaryk's First Republic. Indeed, there is a symbolic parallel that one of the first allies Masaryk found for the idea of independent Czechoslovakia, were the United States, and in the same spirit your recent efforts to complete Czech Republic's joining NATO have contributed to reaffirmation of our place among democratic nations.

    Speaking about Masaryk, a new statue of his will be unveiled tomorrow at a square in front of one of the University buildings. His statue is heading towards the building of old high school that expelled Masaryk from his studies. One of the stories about why that happened shows Masaryk with poker in his hand opposing the headmaster with a whip, and fighting for a cause of conscience. Clearly, even for great humanists, there is a time when one needs to take a weapon and to fight for a good cause. I applaud to you very sincerely that your courage and determination has demonstrated that you yourself belong to this company.

    Madame Albright,

    In your American homeland, you succeeded to assume the highest office ever held by a woman. In that context, you may find it amusing to come to the country where you were born and discover that today not only there is not a single woman in the government and occasional comments on that are treated as a joke, and a reference is made to the infamous civil war between man and women from Old Czech Legends. In any case, I'm fairly confident that I will speak not only from my heart but also from the hearts of majority of those who have assembled here that we would like to see you to come back more often and for more extensive periods of time in the future. And even more so, I hope that your example will encourage someone to give it a try to break a similar record over here.

    Madame Secretary,

    Please, allow me now to invite you to come down to the stage in front of your table for the bestowal of the Great Gold Medal of Masaryk University.



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|