čtvrtek 9. března

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Rozbor problému:
  • Jak Britské listy policie asi moc nevyšetřuje (František Roček) Sdělovací prostředky:
  • Zneužívají americká média svobody projevu? Odpověď ředitelce TV Prima:
  • Soukromé regionální a lokální televizní vysílání do televize veřejné služby nepatří (Nikolaj Savický, ČT) České televize:
  • Zpravodajství televizí patřilo loni kriminalitě (InnoVatio.cz) Reakce:
  • K házení vajíček na Madeleine Albrightovou (Jiří Zlatuška, rektor Masarykovy univerzity) Skrytá reklama v českém tisku:
  • Šerlok v Právu chybí (Štěpán Kotrba)
  • Znovu cestovatelský reklama v Právu: Bundle věčného jara (Štěpán Kotrba)
  • Jak časopis Ekonomická revue Hospodářství nabízí podnikům skrytou placenou reklamu (Petr Paleta) Reakce:
  • O házení vajíček a o českém jazyce (Aleš Kastner)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Soukromé regionální a lokální televizní vysílání do televize veřejné služby nepatří

    Nikolaj Savický, analytik strategického rozvoje ČT

    Na podzim loňského roku se pracovní skupina Stálé komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky vedená panem poslancem Jiřím Vlachem pokusila zásadním způsobem zasáhnout do struktury televizního vysílání v České republice. Prvním veřejnosti známým vysledkem její činnosti se v lednu 2000 stal návrh, na jehož základě mělo být komerční regionální a lokální vysílání přeneseno na televizi veřejné služby, respektive na vysílací okruh ČT 2. K tomu mělo dojít buď formou sdílení vysílacích frekvencí ČT 2 těmito soukromými vysílateli, nebo přechodem držitelů licencí k regionálnímu a lokálnímu vysílání na statut nezávislych producentů.

    Generální ředitel České televize Dušan Chmelíček poukázal v materiálu adresovaném Stálé komisi pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR na  důležité aspekty všech předložených variant, které zmíněný návrh pracovní skupiny nabízel. Realizace kteréhokoli z navržených řešení by zastírala podstatný rozdíl mezi vysíláním veřejné služby a soukromým vysíláním. Zároveň by zásadním způsobem snížila dostupnost signálu České televize v rozsáhlých časových pásmech a tím narušila službu, kterou si diváci na rozdíl od vysílání komerčních stanic ze zákona platí. První návrh je technicky neproveditelný a druhý pro změnu protiprávní, neboť počítá s odnětím existujících licencí jejich právoplatným držitelům (jakkoli se předkladatelé návrhu snažili zastřít tuto skutečnost eufemismem o “přechodu na statut nezávislých producentů") bez právního důvodu. Navíc je princip všech navržených variant řešení v příkrém rozporu s mediální legislativou Evropské unie.

    Kupodivu tento nepříliš zdařilý a v samotném principu pochybený náčrt (a o nic jiného nešlo) nalezl v odborných kruzích obhájkyni. Stala se jí paní Kateřina Fričová, generální ředitelka společnosti Prima Plus, provozovatelky komerční televizní stanice Prima TV. Návrh pracovní skupiny Stálé komise pro sdělovací prostředky vyvolal negativní ohlas odborné veřejnosti, který se zatím projevil v četných novinových a časopiseckých komentářích, ale zjevně sílí. Paní Fričová proto považovala za nutné v rozsáhlém článku Ohrozí regiony provoz či dokonce existenci kulturní veřejnoprávní stanice? hned první ohlasy glosovat slovy: “Bohužel jde ve většině případů o neznalost problematiky a nepřesné citace". Aniž bych se chtěl paní Fričové nějak dotknout, tato výtka dokonale pasuje především na její vlastní text. Nechci však až na některé výjimky polemizovat s jejími názory, ale pokusím se poněkud upřesnit faktografii, kterou uvádí.

    Na základě jaké licence vysílá Prima TV?

    Je to osm let stará historie. V listopadu 1992 získala FTV Premiéra, a.s., licenci k regionálnímu televiznímu vysílání č. 010/1992 na kanálu 24 pro Prahu a střední Čechy. Zásadní změnu v dalším postavení nynější Prima TV však znamenalo přidělení licence k celoplošnému vysílání č. 012/1994 ze dne 26. června 1994. K čemu tato licence držitele, tj. společnost FTV Premiéra, s.r.o., opravňuje? K “vysílání prostřednictvím satelitu". Charakteristika obsahu vysílání je v licenci, vystavené dne 7. července 1994 naprosto jednoznačná: “plnoformátový tv program jako centrální program pro region. a lokální vysílání". Teprve kuriózní dokument “Oprava písařské chyby v licenci č. 012/94 k celoplošnému televiznímu vysílání" ze dne 31. srpna 1994 upřesňuje: “Vysílací frekvence: celoplošné televizní vysílání prostřednictvím satelitu jako centrálního programu pro regionální a lokální televizní vysílání". Další podstatná změna licence pochází z 12. března 1997 a Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání jí schvaluje změnu názvu televizní stanice z “PREMIERA TV" na “Prima televize". Dodnes platné koordinace vysílacích časů regionálních a lokálních vysílatelů pak dosáhla Prima TV dohodou Asociace provozovatelů regionálních televizních společností, uzavřenou dne 25. března 1998 a potvrzenou změnou licence č. 012/1994 ze dne 29. září 1998.

    Omlouvám se za tento suchý výčet, ale sledoval jsem jím jeden cíl: upozornit na to, že Prima TV sice má licenci k celoplošnému televiznímu vysílání, ale pouze prostřednictvím satelitu. Přes satelit vysílá nepřetržitě a její signál je neustále dostupný na celém území České republiky. Ve smyslu licence tedy TV Prima je plnohodnotnou celoplošnou televizní stanicí bez jakéhokoli omezení. K pozemnímu celoplošnému televiznímu vysílání licenci nemá. Nyní však prostřednictvím neobyčejně agresivního lobbyingu usiluje o ničím nerušené celoplošné analogové pozemní televizní vysílání. Kdyby se jí tento záměr podařilo uskutečnit, získala by mezi českymi televizními vysílateli zcela mimořádné postavení. Stala by se celoplošně terestricky vysílající televizní stanicí bez nutnosti ucházet se ve výběrovém řízení o udělení potřebné licence. Tím by Prima TV překonala dokonce i provozovatele TV NOVA, společnost CET 21, která alespoň licenci k celoplošnému pozemnímu vysílání musela získat regulérním způsobem ve výběrovém řízení, ač se později necítila nijak vázána projektem, na jehož základě v tomto řízení uspěla.

    Možná, že Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání na počátku 90. let nerealisticky přecenila finanční, tvůrčí a technický potenciál, který mají regionální a lokální vysílatelé k dispozici. Podle značných rozdílů v kvalitě programové nabídky jednotlivých regionálních vysílatelů se zdá, že při udělování jednotlivých licencí přinejmenším neuplatňovala jednotná a dostatečně přísná kritéria. Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání by proto nyní měla systematicky monitorovat vysílání jednotlivých regionálních a lokálních vysílatelů a při opakovaném porušení licenčních podmínek nebo obecně platných právních norem, např. zákona o reklamě, proti nim uplatňovat zákonné sankce až po správní řízení o odnětí licence. Potřebné právní nástroje má k dispozici. Žádné technické a právní problémy regionálních a lokálních vysílatelů se Prima TV netýkají, neboť za jejich vysílání nenese žádnou odpovědnost.

    Opakovaně zazněl argument, že Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání není technicky schopna monitoring vysílání regionálních a lokálních vysílatelů zajistit. To je ovšem její věc, neboť je k této činnosti ustanoveným orgánem státní správy. Návrh vyřešit tento problém nikoli pracnou a komplikovanou právní cestou, ale jednoduše, plošným odnětím vysílacích licencí bez právního důvodu všem regionálním a lokálním vysílatelům, ať už tomuto kroku říkají členové pracovní skupiny jakkoli, třeba “přechod na statut nezávislých producentů", je obecně vzato skandální. Takové řešení totiž předpokládá presumpci viny a nutně jde na úkor těch, kteří vysílají dobře, licenční podmínky a zákony neporušují, a přesto by měli být postiženi stejně jako všichni ostatní.

    Stejně nemravná je však snaha Prima TV, která získala licenci k tomu, aby vysíláním centrálního programu podporovala rozvoj regionálního a lokálního vysílání, zbavit se regionálních a lokálních vysílatelů a kradmo a bezplatně získat na jejich úkor mimo řádné výběrové řízení licenci k celoplošnému pozemnímu televiznímu vysílání. Podle licence 012/1994 má Prima TV vysílat “centrální program pro regionální a lokální televizní vysílání". Licenci k satelitnímu vysílání tedy získala právě k tomu, aby vysíláním centrálního programu umožnila rozvoj soukromého regionálního a lokálního vysílání. Její počínání se proto podobá jednání člověka, ktery by si vzal do pěstounské péče několik dětí, na základě toho získal od státu nebo od obce prostorný dům, a jen by se v něm zabydlel, pokusil by se tyto děti vystrnadit s tím, že mu v domě tropí hluk a vůbec se chovají nepřístojně...

    Plní ČT 2 povinnosti televize veřejné služby?

    Od května 1994 do jara 1998 jsem byl dramaturgem ředitelství programu České televize, podílel jsem se pod vedením pana ředitele Jiřího Pittermanna na přípravách vysílacích schémat a na koncipování ČT 2, a tak se cítím osobně dotčen naprosto nekvalifikovanými výroky, které účelově trousí na adresu televize veřejné služby paní Kateřina Fričová. Na rozdíl od ní totiž vím, proč a jak byla od září 1995 rozdělena služba, kterou Česká televize poskytuje veřejnosti, na vysílací okruhy ČT 1 a ČT 2.

    Samo září 1995 neberu jako mezník náhodou. Tehdy totiž pokrytí území České republiky signálem ČT 2 přesáhlo přibližně 80% a možnost příjmu získalo více než 90% domácností, a tak po rok a půl trvající přestávce mohla Česká televize opět začít pracovat s oběma vysílacími okruhy jako s plnohodnotnými a celoplošnými. Bylo to právě 4. září 1995, kdy Česká televize přestala vysílat regionální zpravodajství na ČT 2 a převedla je na dnes již tradiční čas v 18.00 na ČT 1. Zároveň opustila zprávy v 19.00 na ČT 2 a ponechala na tomto okruhu jedinou speciální zpravodajskou relaci “21". Cílem tohoto opatření bylo nejen důsledné posílení do té doby nedostatečně vyhraněné ČT 2, ale také emancipace regionálního zpravodajství televize veřejné služby, dosažení jeho všeobecné dostupnosti a jeho oddělení od hlavních zpravodajských relací, v jejichž kontextu se nemohlo dobře uplatnit.

    O dva roky později, když v červenci 1997 začalo v plném rozsahu fungovat měření sledovanosti prostřednictvím peoplemeterů, bylo pro analytiky a programové pracovníky všech televizních stanic v České republice jedním z největších překvapení zcela neuvěřitelný ohlas právě tohoto regionálního zpravodajství. Během třetího čtvrtletí 1997 dosahovaly Večerníky České televize a jejich regionální mutace v 18.00 celkové sledovanosti 8,7% všech diváků starších patnácti let. To v absolutních číslech znamená přes tři čtvrtě milionu diváků a v dané chvíli to představovalo 44,83% share, tedy těch, kteří právě sledovali kteroukoli televizní stanici.

    Zjevně v reakci na toto zjištění začala od 1. října 1997 analogickou relaci Právě teď z regionů vysílat také TV NOVA. Sezónní výkyv sledovanosti však tehdy šel ve prospěch regionálního zpravodajství České televize, které v posledním čtvrtletí 1997 a v prvním čtvrtletí 1998 dosáhlo absolutní sledovanosti přes 12,5%, což znamená, že je sledoval více než milion diváků staržích patnácti let. Je to naprosto stabilní divácká obec, neboť v lednu a únoru 2000 sledovalo Večerníky televize veřejné služby denně v průměru 12,2% diváků v Čechách a na Moravě, což opět představuje více než jeden milion lidí. Pokud započítáme i sezónní výkyvy, tedy pravidelný pokles sledovanosti v letních měsících, zjistíme, že za celou dobu fungování elektronického měření sledovanosti, tj. od léta 1997 do konce února 2000, každý všední den využilo tuto službu veřejnoprávní televize 9,5% všech diváků v České republice starších patnácti let, tj. denně 811 tisíc lidí, což za celé toto období představovalo 38,91% všech, kteří v tu dobu sledovali kteroukoli televizní stanici v České republice. Sečteno a podtrženo: Česká televize poskytuje od podzimu 1995 na ČT 1 regionální zpravodajství ve třech mutacích a po celou dobu exaktního měření sledovanosti diváci v České republice tuto službu přijímají víc než příznivě. Z této skutečnosti také vycházel pan Dušan Chmelíček, když upozornil, že odnětím vysílacích licencí regionálním a lokálním vysílatelům by televize veřejné služby ztratila důležitou protiváhu v regionálním a lokálním zpravodajství a její vliv by neúměrně vzrůstal.

    Tato pro Českou televizi příznivá situace však pramení z toho, že od září 1995 až dodnes je její vysílání promyšleně koncipováno jako jeden televizní program vysílaný na dvou vzájemně koordinovaných a navzájem se doplňujících vysílacích okruzích. Každy z nich má jinou roli a oba mají současně nabízet dvě rozdílné programové alternativy, navíc zřetelně odlišné od nabídky komerčních televizních stanic. Touto cestou Česká televize podstatně rozšiřuje spektrum programové nabídky, kterou mají televizní diváci v České republice k dispozici. Proto byla na ČT 1 byla soustředěna služba minoritám, jejichž příslužníci jsou rozptýleni na celém území České republiky, národnostním a etnickým menšinám, tělesně a smyslově postiženým, seniorům a dalším ohroženým skupinám obyvatel, např. dětem bez rodičů, kdežto okruh ČT 2 byl koncipován jako výběrový. Vysílací okruh ČT 1 je v hlavních vysílacích časech především nositelem původní české filmové a televizní tvorby, aktuální publicistiky, diskusních pořadů a zábavy pro nejširší publikum. Jeho nabídku dále rozšiřují zahraniční filmy, které oslovují stejný okruh diváků. Okruh ČT 2 naopak nabízel a nabízí v hlavních vysílacích časech historické a sociální dokumenty, portréty, přenosy a záznamy divadelních představení, koncertů vážné hudby a podobně. Mimo hlavní vysílací časy by pak měl sloužit především vzdělávacím pořadům, poskytování informací, uvádění špičkových děl z filmových a televizních archivů atd.

    Paní Kateřina Fričová nepochybně ví, že televizní diváci jsou lidé, kteří mají ustálené návyky a s velkou setrvačností vyhledávají pořady ve stálých vysílacích časech. Jistě také ví, že dobře postavené a zavedené vysílací schéma je pro každou plnoformátovou televizní stanici velice cenné. Patrně si uvědomuje, že diletantský návrh “profilovat ČT 2 více jako regionálně zpravodajský kanál" znamená tento vysílací okruh v jeho dnešní podobě zcela zničit. To je jí však jedno. Je ochotna použít jakýchkoli argumentů, aby se zbavila přítěže soukromých regionálních a lokálních vysílatelů, k jejichž podpoře kdysi Premiéra TV získala licenci k celoplošnému satelitnímu vysílání.

    V něčem však s paní Fričovou musím souhlasit: “vinetouovky" opravdu do programové nabídky ČT 2 nepatří. Bylo to rozhodnutí po všech stránkách nesmyslné, které poškodilo nejen ČT 2, ale také Českou televizi jako celek. Zdá se vžak, že má paní Fričová krátkou paměť a nevzpomíná si, kdo je tam uvedl. Osobně si nedovedu představit, že by něco takového připustili pan Jiří Pittermann nebo paní Anna Vášová, kteří program České televize řídili do dubna 1998. Na jejich místo musel v dubnu 1998 přijít člověk s čerstvou zkušeností z funkce ředitele programu Prima TV, aby se “vinetouovky" mohly ocitnout v sobotu odpoledne na ČT 2. V současnosti však již Česká televize znovu přijala taková systémová opatření, která podobným nedopatřením mohou účinně zamezit.

    Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru aneb Několik poznámek na závěr

    Drobné nepřesnosti se však paní Kateřině Fričové vloudily do textu i jinde. Hovoří například o tom, že spolupráci s nezávislými producenty má veřejnoprávní instituce ve statutu. To jistě, jenže nezávislého producenta nedělá potvrzení od Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, že pan XY přechází ze statutu držitele licence k regionálnímu televiznímu vysílání na statut nezávislého producenta, ale - s dovolením - dílo. Osobně si rád počkám, jak se k této části návrhu pracovní skupiny pana poslance Jiřího Vlacha vyjádří např. paní Fričovou v této souvislosti vyslovně zmínění pánové Fero Fenič a Petr Vachler, nebo třeba Martin Vadas a jiní skuteční nezávislí producenti... Vážnější problém však představuje to, že podle metodiky Evropské unie vysílatelů (EBU), která stanovuje kritéria závazná pro plnění norem Evropské unie v oblasti televizního vysílání, se do kvót nezávislé domácí a evropské produkce vůbec nezapočítávají zpravodajské a publicistické pořady. Navrhovaný “přechod" regionálních a lokálních vysílatelů na “statut nezávislých producentů" je tedy něčím, co v evropské praxi nemá oporu, ale v rámci evropské legislativy ani žádný smysl.

    Poslední dílčí nepřesnost, o níž se hodlám zmínit, vyžaduje úplnou citaci původního textu paní Fričové: “Lokální provozovatelé, licencovaní jako komerční subjekt, jsou téměř všude placeni z příspěvků obcí, t.j. z prostředků veřejnych. Zvláštní je, že právě ti, kdo varují před provázáním veřejnoprávního subjektu s komerčním, tuto skutečnost ignorují: právě tady dochází přímo k provázání peněžních zdrojů komerčních a veřejných". Tady skutečně jde o provázání veřejných a soukromých finančních prostředků, a to právě o ten typ provázání, jemuž se nezávislá televizní stanice veřejné služby musí naprosto kategoricky bránit, pokud si chce faktickou nezávislost udržet.

    V České televizi v tomto směru platí velmi přísná pravidla. Je financována výhradně z výnosu televizních poplatků a z výnosu vlastní hospodářské činnosti (a o svém hospodaření vydává každoročně podrobnou veřejně dostupnou zprávu), ale za žádných okolností nepřijímá jakékoli státní nebo obecní dotace. Nezúčastňuje se jako producent ani výběrových řízení, vypsaných orgány státní správy na výrobu veřejně prospěšných televizních pořadů nebo spotů, ale nanejvýš spolupracuje s nezávislými produkčními firmami, které z takového řízení vzejdou vítězně a které jsou příjemci těchto finančních prostředků. V takových případech však zkoumá tyto veřejně prospěšné pořady dvojnásob pečlivě a vždy si ponechává právo veta k rozhodnutí o jejich vysílání.

    Je naprosto legitimní, pokud soukromý vyrobce a vysílatel přijímá od státu podle stanovených pravidel účelové dotace na podporu konkrétní veřejně prospěšné činnosti. Nelze vžak v žádném případě pokládat za legitimní, aby se instituce veřejné služby, jejíž financování je určeno zákonem, stávala mimo tento rámec ještě příjemcem jakýchkoli dotací ze státních nebo obecních prostředků. V takovém případě by totiž jen stěží mohla zůstat zdrojem “objektivních, ověřených, všestranných a vyvážených informací pro svobodné vytváření názorů", což jí ukládá zákon. Podle všech výzkumů veřejného mínění Česká televize dlouhodobě zůstává také nezávislou a vysoce důvěryhodnou televizní stanicí. Na tuto pověst je velmi hrdá a bude si ji nepochybně chtít udržet i nadále. Realizace kteréhokoli z výše zmíněných návrhů pracovní skupiny Stálé komise pro sdělovací prostředky by jí však dosažení takového cíle velmi znesnadnila, ne-li znemožnila.

    Poznámka JČ: Nikolaj Savický konstatuje, že Česká televize "za žádných okolností nepřijímá jakékoli státní nebo obecní dotace". Bylo by možné v této souvislosti tedy objasnit, jak to bylo s financováním seriálu "Naskočíme" o přípravě vstupu ČR do EU, který pro Českou televizi spolufinancovalo české ministerstvo zahraničních věcí?



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|