Radiožurnál: Ozvěny plus o správě českých řek: úzkostlivá snaha
o objektivitu, ale pořad byl nepřehledný
Jan Čulík
V sobotu po poledni mi zatelefonoval Daniel Tácha z Radiožurnálu,
jehož pořad Ozvěny plus z 12. února jsem v Britských listech kriticky
rozebral. Rozboru si povšiml Petr Štěpánek z Rady pro rozhlasové a
televizní vysílání a na jeho základě podal na pořad Ozvěny plus stížnost
Radě Českého rozhlasu. Rada s jeho stížností plně souhlasila
a odsoudila celou řadu pořadu Ozvěny plus jako "bulvár". Tvůrci Ozvěn plus,
jak se zdá, s touto paušální kritikou nesouhlasí, i když přiznávají, že
pořad z 12. února možná nebyl úplně dokonalý. Daniel Tácha mě požádal,
abych od nynějška v Britských listech hodnotil sobotní pořady Ozvěny plus
(které se vysílají v Radiožurnálu v sobotu po zprávách v 18 hodin,
přibližně v 18.15) pravidelně. Pokusím se tomuto přání vyhovět. JČ
Jak spravovat vodní toky
Sobotní Ozvěny plus se dne 18. března zabývaly otázkou, kdo a jakým
způsobem by se měl starat o české vodní toky. Informovaly posluchače, že
zřejmě dochází zejména po nedávných povodních v této věci k určitému sporu
mezi ministrem životního prostředí Milošem Kužvartem a jinými činiteli,
aktivními v tomto sektoru národního hospodářství.
Ozvěny plus neměly tentokrát na danou problematiku předem utvořený
názor a úzkostlivě se přidržovaly principu Audiatur et altera pars - Nechť
je slyšena i druhá strana. V pořadu se důsledně střídaly názory různých
protagonistů k diskutované věci. Mozaikou se pořad snažil předložit určitý
názor.
Z pořadu vyplynulo, interpretuji-li ho správně, že provede-li
ministr životního prostředí Kužvart zestátnění před časem (snad podivně)
zprivatizovaných podniků, které spravují české vodní toky, hrozí nebezpečí,
že nejlukrativnější části správy povodí budou po zestátnění těchto podniků
opět (korupčně?) rozprodány. Českému rozhlasu sice ministr Kužvart tvrdil,
že se po zestátnění podniků povodí nic znovu privatizovat nebude, ale o
několik dní později privatizaci už nevyloučil.
Jádrem pořadu byl bezesporu tento rozpor v Kužvartových postojích.
Tento hlavní rozpor však už pořad nevyřešil, a to je myslím selhání: měl
na ministrovi závěrem důrazně požadovat, aby vyjasnil, jak to tedy je, a
nikoliv končit otevřenou otázkou.
Přestože se pořad skládal z mozaiky protichůdných názorů, nebyl
uspokojivý. Na první poslech byl totiž dezorientující a nepřehledný.
Posluchač si z něho myslím - opakuji, na první poslech, ale většina
posluchačů si ho jistě nenahrála a doma neanalyzovala - neodnesl příliš
mnoho, snad jen to, že Kužvart něco chce (zestátnění péče o vodní toky) a
jiní činitelé jsou proti.
Ten, kdo si přečte transkript pořadu, který bude zanedlouho
zveřejněn v Neviditelném psu, uzná, že všechny základní informace k
problematice v pořadu obsaženy byly, jenže pro poslech byla jeho
forma značně nepřehledná. Pokusme se zauvažovat nad tím, v čem byl problém.
V první řadě jsem získal z pořadu dojem, že je prezentován velmi
rychlým tempem a toto tempo je zřejmě nevhodné pro rychlé střídání
dokumentárního záznamu střídání názorů jednotlivých mluvčích. (Mezi
jednotlivými hlasy se skoro nevyskytla mezera na drobný oddech.)
Dezorientující bylo na tak malé ploše i to, že se v pořadu při čtení
jeho textu střídali, a to často skoro po jednotlivých větách, dva
moderátoři, mužský a ženský hlas. Na tak malé ploše, jakou jsou Ozvěny
plus, by bylo daleko jasnější, kdyby pořad uváděl jen jediný reportér.
Jeho hlas by byl mezi citacemi natočených rozhovorů výrazným jednotícím
prvkem. Dva hlasy ten pořad tříští a přispívají k dojmu chaosu.
Dovolím si pronést kacířskou myšlenku: zdá se mi, že by byl tento
krátký pořad daleko účinnější, kdyby celou problematiku Daniel Tácha
vysvětlil jen vlastním hlasem a nekomplikoval její porozumění často dosti
nezaostřenými citacemi z rozhovorů s účastníky tohoto sporu, anebo jejich
vlastní hlasy použil daleko méně. Zdá se mi totiž, že komentátoři v pořadu
často shrnuli argument daného mluvčího výstižněji, než co ten mluvčí pak v
dokumentárním záznamu rozhovoru vlastně řekl. Bylo možno problematiku
vysvětlit v komentáři jen s minimálním užitím citací a strávit zbytek
pořadu rozhovorem s ministrem Kužvartem, kterého bylo zapotřebí donutit,
aby vysvětlil, jak to tedy vlastně bude s případnou privatizací
lukrativních částí českých povodí po zestátnění podniků spravujících vodní
toky, když už pořad Kužvarta přistihl při tom, že si v této věci v minulých
dnech protiřečil.
V pořadu nejenže četli komentátoři průvodní text relativně spěšně,
ale většina rozhovorů, které pořad obsahoval, byla vlastně koláží - velmi
pracným sestřihem natočeného materiálu, obsahující na některých místech
velmi časté střihy snad skoro po každém druhém slově. Dávám klobouk dolů
před každým rozhlasovým pracovníkem, který si dá tak obrovskou práci se
sestříhávaním natočených rozhovorů, sám jsem to dělával a vím, kolik hodin
času to zabere (myslím, že většinou pracovníci Českého rozhlasu nestříhají
natočené zvukové materiály na počítači, ale dělají to klasicky žiletkou a s
lepicí páskou).
Jenže důsledkem tohoto rozsáhlého střihu, kdy slyšíte skok v
nahrávce každých několik vteřin, je svým způsobem nepřirozený proud řeči
interviewované osoby. To, co původně interviewovaný člověk říkal, je
výrazně zhuštěno a zdramatizováno. Přispívá to k dojmu překotnosti pořadu:
posluchač přitom, jak kolem něho v rozhlasovém přijímači pádí všechny ty
střihy, nutně stoprocentně nesleduje, co vlastně interviewovaná osoba říká,
ale uvažuje nad těmi střihy podezíravě, co asi redaktor z původní nahrávky
vyhodil.
Autoři pořadu asi namítnou, že stříhat je nutnost, protože se
veřejní činitelé v ČR dosud neodnaučili hovořit rozvláčně. To je pravda,
ale měli by přitom uvažovat nad tím, strukturovat rovnováhu mezi
reportážními záběry a komentářem tak, aby byl pořad lehčeji sledovatelný a
komunikativní.
Podívejme se podrobněji alespoň na část textu:
Tu a tam jsem našel v textu pořadu formulace, které jeho porozumění
zbytečně ztěžovaly. Problémy jsem objevil už v ohlášce, kterou pořad
začínal:
"Ministr životního prostředí Miloš Kužvart tento týden tvrdě
kritizoval akciové společnosti povodí. Podle něj jsou spoluzodpovědné za
nedávné povodně. Nestarají se prý o vodní toky. Kužvart proto usiluje o
jejich zpětný převod na státní podniky. Ministrova snaha se nelíbí vedení
povodí a úředníkům ministerstva zemědělství, pod které doposud povodí
spadají. Ministr Kužvart to odmítá a má své argumenty. V případě
společnosti povodí jde o více než třicet miliard korun majetku. Autorem
dnešních Ozvěn plus je Daniel Tácha, který je připravil společně s Lenkou
Šumovou."
Posluchače splete nejasnost a mnohoznačnost. Bude
neodborník-posluchač hned sám vědět, co jsou "akciové společnosti povodí"?
Co znamená to slovo povodí - je to tady mimochodem jednotné nebo množné
číslo? - a jaké jsou to akciové společnosti? Jde o jedno povodí anebo o
více povodí? Jde snad o několik společností, sdružených pod jednotným
názvem? Na nejasnosti se posluchač zasekne: bude přemítat, co vyslovená
věta znamená, a uniknou mu další souvislosti.
Důležitým novinářským principem je předpokládat, že posluchač o dané
problematice neví nic. Ohláška pořadu Ozvěny plus měla tedy začít spíše
takto:
"V České republice se o správu vodních toků stará několik soukromých
akciových společností. Ministr životního prostředí Miloš Kužvart je tento
týden ostře kritizoval. ..."
Nelogičnosti jsou i v dalších částech ohlášky pořadu. Logika
argumentace velí, že věty "Podle něj jsou spoluzodpovědné za nedávné
povodně" a "Nestarají se o vodní toky" by měly mít obrácené pořadí
(informaci rozvíjíme od obecného ke konkrétnímu), tedy ohlášení by mělo
pokračovat:
"...Nestarají se o vodní toky. Podle Kužvarta jsou spoluzodpovědné
za nedávné povodně."
Pokud jsme hned alespoň stručně nevysvětlili, co jsou ty akciové
společnosti povodí vlastně za firmy, nejasná je i v ohlášce věta:
"Ministrova snaha se nelíbí vedení povodí a úředníkům ministerstva
zemědělství, pod které doposud povodí spadají." Není jasné, co je vedení
povodí a posluchač bude asi zmateně uvažovat i nad tím, jak to, že tyto
akciové společnosti stále ještě spadají pod ministerstvo zemědělství.
Ve větě "Ministr Kužvart to odmítá a má své argumenty" je část "má
své argumenty" zbytečná, to jen vyjádřeno už první částí věty.
Věta v ohlášce "V případě společnosti povodí jde o více než třicet
miliard korun majetku" nás má upozornit, že jde o závažný problém, protože
je ve hře hodně peněz. Potíž je, že se ta věta jaksi vymyká navozenému
problému, který nebyl v ohlášce dostatečně jasně vysvětlen, a kromě toho
druhá část věty posluchače dál zmate. V začátku ohlášky se totiž hovořilo o
(nejasně definovaných) "akciových společnostech povodí", v závěru však
(omylem?) jen o jedné "společnosti povodí". Navzájem si protiřečící
informace navodí v divákově mysli chaos.
Pořad začíná:
"Šumová:
Transformace podniků povodí a jejich převod pod ministerstvo životního
prostředí se připravuje už několik let. (V této větě mělo být hned
jasně uvedeno, že jde o úsilí znovu zestátnit podniky povodí. V tom
kontextu by bylo daleko jasnější, kdyby místo dezorientujícího slova
"transformace" užili autoři pořadu přímo výrazu "zestátnění", či
"znovuzestátnění": "Znovuzestánění podniků povodí a jejich převod pod
ministerstvo životního prostředí se připravuje už několik let. Pozn. JČ)
Tácha: A podle technického ředitele povodí Moravy Václava
Košackého ví málokdo proč:
Košacký: "Zatím vůbec nikdo neprokázal za tu celou dlouhou dobu
(střih), v čem by ten státní podnik byl lepší. (střih) Nikdo také
nedokázal, v čem jsme špatní, (střih) a svádí se to, že je majetek (střih)
zneužitelný. (střih) Což je nesmysl, protože je přísně hlídán dozorčí
radou, (střih) která je složena né jenom s .. ze zástupců zemědělství
(střih), ale i z ministerstva životního prostředí (střih) a (střih)
dopravy."
Šumová: Podniky povodí jsou státními akciovými společnostmi. Jejich
vedení proto může se státním majetkem nakládat jako soukromá společnost.
Ministr Kužvart tvrdí:
Tácha (zde posluchačem lehce omylem aspoň po dobu trvání této
věty zaměnitelný za Kužvarta, měla raději celé dočíst Šumová): Mohou-li
se povodí chovat jako privátní firmy, vždy upřednostní tvorbu zisku před
péčí o vodní toky.
Kužvart: Už vznik těchto (střih?) akciových společností (střih) byl
velmi (střih?) podivný. Vznikly obejitím zákona o velké privatizaci.
(střih) Tato vláda je v pořadí čtvrtou, která se snaží tuto situaci
napravit. (střih) První usnesení vlády o (střih) navrácení do formy
státního podniku již (střih) se usnesla vláda pod vedením tehdejšího
premiéra Klause.
Tácha: Pardon, že vám skáču do řeči, ale proč si myslíte, že ten model bude
lepší? Co aktiva společnosti Povodí nezvládají v tuto chvíli? (Velmi těsný
nástřih) Kužvart: Březnové povodně v tomto roce upozornily, že (střih)
koryta vodních toků nejsou udržována (střih) - konec dojde k přelití vod do
(střih) objektů (střih) a vznikají naprosto zbytečné ztráty jenom proto, že
prostě ten správce se o to nestará tak, jak má.
Zkusme ukázat strukturu pořadu dál jen tím, že jen v bodech shrneme
jeho další argumenty a protiargumenty. Učiníme-li to, struktura pořadu není
špatná:
Člen představenstva povodí Labe Jiří Kremza: "Ani kdyby byla
koryta řek vyčištěna, stoletou vodu by to nezastavilo."
(Tady chybí poukaz na to, že Krezma argumentuje nevěcně, v podstatě
: "řeky čistit nemusíme, stejně by nás to před stoletou vodou
nezachránilo".)
Ivan Rynda z Univerzity Karlovy: Státní podniky by se staraly
o povodí lépe.
Náměstek ministerstva zemědělství Pavel Rybníček odmítá
představu, že by Kužvartovo ministerstvo mohlo povodí spravovat, protože
"dojde ke krachu". Dosud existuje pluralita, protože soukromé společnosti
někdo kontroluje a ministerstvo životního prostředí by mělo totální
kontrolu nad celou věcí.
Kužvart: Nelze upřednostňovat zisk před vodními toky. Je třeba
zjišťovat, jak podniky povodí hospodaří.
Komentář: V minulosti se o některé podnikatelské praktiky
podniků povodí zajímala i policie, ale podle pracovníků povodí nejsou
všichni zloději.
Pořad pak obsahuje nejasnou pasáž:
"Kontrolní aktivity kolem podniků povodí vyplývají z
lukrativnosti jejich podnikání. A to je podle náměstka ministra zemědělství
Rybníčka hlavním důvodem nynějšího úsilí ministra Kužvarta."
Znamená to snad, že Kužvart chce podniky povodí kontrolovat, protože
mu tato inspekční role přinese zisk, anebo to znamená, že Kužvart chce
podniky kontrolovat, protože příliš vydělávají, a chce zjistit, odkud ty
zisky plynou, zda např nejsou nelegální, nebo nejsou na úrok péče o povodí?
Z následujících výroků náměstka Rybníčka nepřímo vyplývá první
alternativa, ale v pořadu, který posluchač sleduje, aniž by si mohl
nahrávku zastavovat a analyzovat, je to dost nejasné. Rybníček pak v
rozhovoru dlouze a poněkud nelogicky - nepřímo - dovozuje, že Kužvart chce
privatizovat asi proto, že se Kužvart chce získáním vlivu nad podniky
obohatit, protože neexistuje žádný předpis, podle něhož by se měl snažit
podniky povodí zestátnit. "Protože se v životě všechno točí kolem moci a
peněz, tak jsem sklouzl k těmto jednoduchým závěrům," konstatuje v pořadu
Rybníček. Nejsem si jist, zda bylo etické dát v podstatě bez zpochybnění
docela velký prostor tomuto Rybníčkovi, jehož "argumenty" byly - jak sám
přiznal - jen nepodloženou, emocionální insinuací.
Představitelé povodí se obávají, že po zestátnění jejich
podniků budou odprodány jejich lukrativní činnosti a dojde ke kolapsu
vodního hospodářství
Kužvart: Už několik vlád různého politického zaměření chce toto
zestátnění provést, nebude se pak nic privatizovat.
Minulý čtvrtek však Kužvart privatizaci povodí po jeho
zestátnění nevyloučil.
A tento poslední bod, opakuji, se stal - právem jádrem pořadu. Jenže měl
být odrazovým můstkem je stručné studiové diskusi Tácha - Kužvart, kde by
na Kužvartovi Tácha nekompromisně požadoval, aby celou záležitost - nyní,
když už i posluchači vědí, o co jde, jednoznačně objasnil.
