čtvrtek 23. března

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Týden ve světě:
  • Romové, tolerance a svoboda projevu (Jan Čulík) Je podnikatelská etika v postkomunistických zemí a na Západě stejná?
  • Kam míří tuneláři a jejich peníze (Jiří Jírovec) Česká společnost:
  • Proč lidi ignorují závažnost bytové otázky? (Václav Špíka) Chová se Západ "imperialisticky?"
  • Dávat s noblesou: Proč střední a východní Evropa nenávidí Západ (Sam Vaknin) Znovu o Petru Štěpánkovi:
  • Bohužel, Štěpánek neumí argumentovat (Jaroslav Plesl)
  • Pár otázek Petru Štěpánkovi (Jan Lipšanský) Reakce:
  • Ivan Hoffman psal o lidském genomu nepřesně (Juliana) Česká republika:
  • Hitlerův Mein Kampf v češtině (Ivan Hoffman) Diskuse:
  • Jaderná energetika a jaderné zbraně (František Sviták) Oznámení:
  • Informace o festivalu Ekofilm



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Jaderná energetika a jaderné zbraně

    Ing. František Sviták,

    technický ředitel ŠKODA JS a.s.

    Jaderná energetika je často spojována s rizikem zneužití jaderných materiálů pro zbraně. Vztah je to ovšem velmi komplikovaný a do značné míry pochybný. Fyzikálně se v obou případech jedná o uvolnění energie při řetězové štěpné reakci. Zatímco při řízeném procesu štěpení izotopů jaderného paliva v energetickém reaktoru vzniká kontrolované množství tepelné energie, principem jaderných zbraních je okamžité a neřízené uvolnění obrovského množství energie, tj. jaderná exploze. Izotopy, při jejichž štěpení vzniká energie v reaktoru, jsou stejné jako ty, které jsou schopny generovat jaderný výbuch. Vhodným izotopem využívaným v jaderném palivu i v jaderných zbraních je izotop uranu U-235. Naštěstí je U-235 z hlediska výskytu a dostupnosti velmi vzácným izotopem, a jeho obsah v přírodní uranové rudě tvoří jen asi 0,72 %. Nejrozšířenějším izotopem uranu v přírodní formě je U-238, který však není vhodným štěpitelným materiálem. Pro vznik a udržení řetězové štěpné reakce (ať již řízené v jaderném reaktoru, nebo neřízené v jaderné zbrani) je proto nutno zvýšit obsah štěpitelného izotopu U-235 na určitou hranici procesem tzv. obohacování. V čerstvém energetickém jaderném palivu je běžný stupeň obohacení izotopem U-235 do 5 % (nízko obohacený uran). Aby byly jaderné zbraně technicky realizovatelné, je nutno zajistit kritické množství štěpitelného materiálu při únosné hmotnosti nálože. K tomu je zapotřebí obohacení izotopem U-235 přes 90 % (vysoce obohacený uran). Proces obohacování uranu je nesmírně nákladná a vysoce specializovaná technologie, kterou disponuje jen několik málo zemí ve světě. Tato skutečnost vytváří technologickou a nákladovou bariéru mezi použitím uranu U-235 pro jadernou energetiku a pro jaderné zbraně. Komplikace mezi jednoznačným oddělením je v tom, že při provozu komerčního jaderného reaktoru vznikají izotopy dalšího štěpitelného materiálu, plutonia. Některé z nich, zejména plutonium Pu-239, jsou vhodným materiálem jak pro jaderné zbraně, tak i pro další energetické využití v jaderných reaktorech (MOX palivo po přepracování vyhořelého jaderného paliva). Lehkovodní, tzv. tlakovodní a varné reaktory (80% všech reaktorů ve světě, včetně ruských typů VVER) jsou obecně mnohem horším zdrojem plutonia, než reaktory grafitové či těžkovodní. Množství a složení izotopů plutonia vzniklého za provozu reaktoru je také závislé na stupni vyhoření jaderného paliva. Plutoniový cyklus je tedy největším možným nebezpečím zneužití štěpitelných materiálů. Tímto rizikem je znemožněno důsledné oddělení programu jaderné energetiky a jaderných zbraní, neboť separace plutonia vzniklého za provozu energetického reaktoru není zdaleka tak náročnou technologií, jako izotopické obohacování. Současná produkce plutonia v energetických reaktorech některých zemích je tak velká, že nahromaděný inventář přesahuje předpokládanou spotřebu plutonia pro sektor jaderné energetiky.

    Dosavadní zkušenosti ukazují, že národní programy zaměřené na jadernou energetiku a případně na jaderné zbraně, se mohou vyvíjet odděleně a nezávisle. Ačkoliv přímý vztah mezi nimi technicky selhal, je výsledkem úsilí světového společenství a mezinárodní jaderně energetické politiky kontrola proti možnému zneužití jaderné energie k vojenským účelům. Naprosto zřetelnou obavou je, že některé státy mohou zvládnout program obohacování uranu ve specializovaných zařízeních (a tím mít i přístup k výrobě jaderných zbraní), aniž by vůbec provozovaly jadernou elektrárnu (např. obava USA ze zneužití iráckých jaderných zařízení). Opačně mohou státy provozující jaderné elektrárny zneužít jaderné palivo k vojenským účelům jen velmi obtížně, neboť jaderný inventář je pod přísným mezinárodním dohledem. Hrozba zneužití jaderné energetiky není tedy v přímém exportu technologie jaderných elektráren do rizikových oblastí, ale v obavě o zpřístupnění informací o jaderném know-how, jako potenciálně zneužitelné vědní disciplině. Proto rozvinuté země, vlastnící technologii jaderné energetiky a jaderných zbraní, jsou ochotné umožnit transfer technologie pro jadernou energetiku pouze do zemí, které se zaváží k tomu, že nebudou vyvíjet jaderné zbraně.

    Historicky vznikl požadavek světového společenství, aby všechny jaderné reaktory (civilní, vojenské, výzkumné) byly pod plnou mezinárodní kontrolou nakládání s palivem a jaderným odpadem, včetně dodržování procedur zajištění bezpečnosti. Za tím účelem byla v rámci OSN vytvořena Mezinárodní Agentura pro Atomovou Energii (International Atomic Energy Agency) se sídlem ve Vídni. MAAE dozoruje provoz všech jaderných reaktorů ve světě, kontroluje a eviduje skladování a stav štěpitelných materiálů (včetně radioizotopů používaných v lékařství). U nově stavěných bloků jaderných elektráren pak monitoruje úroveň zajištění bezpečnosti založené v projektu i kvalitu dodávek z hlediska splnění požadavků jaderné legislativy. Je běžnou praxí MAAE, že při dozorování a auditování jaderně energetických zařízení ve světě oslovuje i české výzkumné ústavy, projektové organizace a výrobní podniky, aby jmenovaly své specialisty do mezinárodních pracovních skupin a misí. Je to důkaz kvalifikace, uznání, zkušeností a vyspělosti české výzkumné, vývojové a výrobní základny.

    Vlády některých zemí vyvíjejí značný nátlak na omezení spolupráce v civilním jaderně energetickém sektoru s tzv. rizikovými zeměmi (definice značně nejasná a podléhající momentálnímu hodnocení světové politické situace, zejména momentálním vztahům světových velmocí k těmto zemím). To je také důvodem, proč mnozí dodavatelé jaderně energetických technologií odmítají (nebo jsou pod politickým nátlakem nuceni odmítat) spolupráci na jaderně energetických programech takových zemí, jako je Indie a Pákistán. Obě tyto země zatím odmítly podepsat mezinárodním společenstvím dohodnuté režimy pro nešíření jaderných zbraní a jejich zkoušky (Non-Proliferation Treaty, Comprehensive Test Ban Treaty). O potenciálním nebezpečí, vyplývajícím z možného lokálního konfliktu těchto zemí, svědčí navzájem výhrůžné a opakované zkoušky jaderných zbraní. Je to důkaz o zvládnutí technologie obohacování štěpitelného materiálu využitím speciálních zařízení. V Pákistánu je v provozu blok jaderné elektrárny Kanupp, který začátkem 70-tých let dodala GE Canada. Ve výstavbě je další blok jaderné elektrárny Chasnupp, který dodává Čína. V Indii je v provozu 10 bloků. První bloky v 70-tých létech dodaly firmy GE USA a AECL Canada. Po zvládnutí technologie již Indie buduje svou jaderně energetickou strategii na bázi vlastní koncepce těžkovodních reaktorů. Ve výstavbě a v plánu je dalších 16 bloků (dva z nich jsou ruská dodávka VVER 1000 - obdoba bloků jaderné elektrárny Temelín či Bushehr v Íránu).

    Další kategorií zemí je Írán a Severní Korea, tedy země, které jsou signatáři Smlouvy o nešíření a zkouškách jaderných zbraní (celkem podepsalo 187 zemí). V Íránu dostavují Rusové jadernou elektrárnu Bushehr, původně rozestavěnou německou firmou Siemens. Postup prací je pod přísnou kontrolou MAAE, která dostavbu podporuje. Z původních německých dodávek je na stavbě 80 000 položek, z nichž 47 000 bude použito. Pro dalších 11 000 položek strojního a elektro zařízení není k dispozici potřebná dokumentace zajištění jakosti. Po uvalení embarga západních vlád na dodávky od firem ze západních zemí se do jednání o možných dodávkách zapojily také české firmy, které byly osloveny buď přímo íránskou stranou, nebo ruským generálním dodavatelem. Po zamítnutí možnosti dodávek vybraného zařízení primárního okruhu českými firmami (technologie související bezprostředně s reaktorovým zařízením) byl průběh posuzování návrhu dalších kontraktů (dodávka vzduchotechniky, poskytnutí inspekčních konzultací) následující:

    • Souhlasné stanovisko Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (".. rozsah dodávek nepatří do kategorie jaderných položek ..")
    • Souhlasné stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu ČR (".. rozsah dodávek neohrozí zahraničně obchodní zájmy ČR ..")
    • Zamítavé stanovisko Ministerstva zahraničních věcí ČR (".. rozsah dodávek ohrozí zahraničně politické zájmy ČR ..")

    Z výše uvedených důvodů byly zastaveny a navrženým zvláštním zákonem ČR zakázány již dohodnuté dodávky vzduchotechniky od ZVVZ Milevsko. Rovněž tak byla zastavena i další jednání o rozjednaných kontraktech na konzultační služby Škodaexport a.s., ŠKODA Praha a.s., ŠKODA JS a.s., EGP a.s. a dalších českých podniků. Jednalo se výhradně o činnosti spočívající v posuzování kvality ruské dokumentace a inspekce postupu výstavby jaderné elektrárny Bushehr, tzn. nikoliv vývoz technologie ani specifických informací nutných pro vývoj, výrobu, nebo použití jaderných zařízení. Předpokládaný objem tohoto lukrativního kontraktu na inženýrské služby byl 50 mil. USD, což není z hlediska zahraniční obchodní bilance ČR částka zanedbatelná.

    Obdobné embargo ze strany USA bylo ještě donedávna uvaleno i na vývoz západních jaderně energetických technologií do Severní Koreje. Situace se ale diametrálně změnila v posledních letech, kdy bylo vytvořeno konsorcium KEDO, vedené USA, Jižní Koreou a Japonskem (členem je i ČR). Jeho cílem je výstavba 2 bloků tlakovodních reaktorů v Kumho v Severní Koreji (technicky obdobné typy reaktorů jako staví Rusové v íránském Bushehr). Tyto reaktory mají nahradit plánované grafitové reaktory v Nyongbyonu a Taechonu (nebezpečného černobylského typu reaktoru, který byl určen nejen pro výrobu energie, ale i pro výrobu dalšího štěpitelného materiálu). Téměř veškeré dodávky pro výstavbu v Severní Koreji budou zajišťovat americké, jihokorejské a japonské firmy. Navzdory tomu, že původně Severní Korea (s ohledem na vztahy k Rusku) striktně odmítala jakékoliv dodávky z Jižní Koreje. Obchodně je případ velmi zajímavý, jedná se o investici v objemu 4,6 mld. USD. Nezbývá než popřát západním dodavatelům, aby navázáním spolupráce KEDO se Severní Koreou se stal tento region politicky i ekonomicky stabilnějším a méně rizikovým. Na základě uzavřené dohody budou zastaveny zkušební přelety severokorejských raket přes území Japonska.

    Až donedávna byly rovněž napjaté vztahy mezi USA a Čínou, zejména díky výhradám USA k dodržování lidských práv . Důsledkem byl zákaz vývozu jaderných technologií a zbraní z USA do Číny na základě podezření, že Čína prodává zbraně a zbrojní technologii do třetích zemí. Po uvolnění vzájemných vztahů mezi USA a Čínou byla okamžitě nastartována spolupráce amerických a čínských firem v oblasti jaderné energetiky. Byl umožněn nejen vývoz technologií pro jadernou energetiku, ale i společný vývoj nových typů jaderných reaktorů s pasivní bezpečností (např. APC 600 firmy Westinghouse pro obrovský a nenasytný čínský jaderně energetický trh). Další jaderné elektrárny dodávají do Číny Francie, Kanada a Rusko. Čína je velmi citlivá na posuzování vztahu možných obchodních partnerů k některým problematickým teritoriím (Taiwan, Tibet).

    Z výše uvedeného je zřejmé, jak jsou zahraničně obchodní zájmy jednotlivých zemí ovlivněny zájmy zahraničně politickými. Obchodní strategie světových ekonomických velmocí je do značné míry předurčena a předem naplánována podle předpokládaného vývoje vzájemných politických vztahů mezi různými státy ve světě. V případě, že kompetentní orgány České republiky neprojeví obdobnou prozíravost a zůstanou netečnými k současnému vývoji, ukáže se Česká republika jen jako slabý poklonkující subjekt s ještě slabšími a ekonomicky zdevastovanými průmyslovými podniky zápasícími s ochranářskými bariérami silnějších. Když v souvislosti s dostavbou jaderné elektrárny Bushehr přinutily USA před časem Ukrajinu, aby upustila od plánované dodávky turbosoustrojí pro tento projekt, přislíbila Madeline Albrightová při jednání v Kijevě kompenzaci za ztrátu tohoto kontraktu. Současná kauza ZVVZ Milevsko potvrzuje, že české firmy musely v podobných případech vždy vyklidit pozice. Dokumentuje to nejen existující mezery a nejasnosti v legislativě, ale i slabou vyjednávací sílu české diplomacie pro napravení tohoto stavu. Jinak budeme muset podle toho, jak bude zahraničně obchodní strategie České republiky (a tedy i českých firem) ovlivněna okolní politickou situací, permanentně měnit zákony. Ty zákony, jejichž změnu jsme s takovou nadějí vítali začátkem 90- tých let po uvolnění vazalského svazku.



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|