čtvrtek 23. března

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Týden ve světě:
  • Romové, tolerance a svoboda projevu (Jan Čulík) Je podnikatelská etika v postkomunistických zemí a na Západě stejná?
  • Kam míří tuneláři a jejich peníze (Jiří Jírovec) Česká společnost:
  • Proč lidi ignorují závažnost bytové otázky? (Václav Špíka) Chová se Západ "imperialisticky?"
  • Dávat s noblesou: Proč střední a východní Evropa nenávidí Západ (Sam Vaknin) Znovu o Petru Štěpánkovi:
  • Bohužel, Štěpánek neumí argumentovat (Jaroslav Plesl)
  • Pár otázek Petru Štěpánkovi (Jan Lipšanský) Reakce:
  • Ivan Hoffman psal o lidském genomu nepřesně (Juliana) Česká republika:
  • Hitlerův Mein Kampf v češtině (Ivan Hoffman) Diskuse:
  • Jaderná energetika a jaderné zbraně (František Sviták) Oznámení:
  • Informace o festivalu Ekofilm

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.


  • Upozornění autorům: Prosím, posílejte pokud možno své příspěvky do BL uložené ve formátu html. Díky. JČ

    Co je nového v České republice

  • Jaký je rozdíl mezi komunismem a demokracií? Za komunismu se směl chválit jen komunismus. Demokracie je jiná právě v tom smyslu, že v ní lidé mohou beztrestně projevovat i ty nejhnusnější názory. V demokracii se nemusí chválit jen demokracie. Můžeme polemizovat s názory, obsaženými v Hitlerově Mein Kampfu, můžeme kritizovat ty knihkupce, kteří chtějí na "takové" knize vydělávat, ale těžko myslím můžeme protestovat proti vydání této knihy v češtině. Zakazovat její vydání, případně požadovat komentář, znamená arogantní redukování našich spoluobčanů na pouhé děti. Každý má přece právo utvořit si na Mein Kampf vlastní názor a každý má právo si ho přečíst. Nebo musejí občané při interpretaci historie spoléhat až na bezpečnou, předžvýkanou verzi od "odborníků"? Včera jsem zde citoval Soudce amerického Nejvyššího soudu Hughese, která zakázal v třicátých letech ve Spojených státech cenzuru a  přesvědčivě svůj verdikt zdůvodnil slovy, že "práva nejpoctivějších lidí jsou zajištěna teprve tehdy, jsou-li ochraňována práva i nejodpornějších a nejhnusnějších osob". Doporučuji na toto téma také článek Davida Browna, který vyšel v Britských listech 4. prosince 1998, viz zde.

  • Peltrám: Chce-li Boeing dodávat do ČR, musí pomoci Aeru Vodochody. Ministr dopravy Antonín Peltrám, který se účastní za ČR v americkém Seattle sympozia o civilní letecké dopravě ve střední Evropě, uvedl, že Boeing by měl být aktivnější při prodeji výrobků Aera Vodochody, pokud chce dodávat své dopravní letouny do České republiky. Ministr Peltrám letos v únoru nepřímo kritizoval nákupy boeingů jako klíčových dopravních letounů pro České aerolinie (ČSA) v době, kdy se ČR chystá na vstup do Evropské unie. Ministr uvedl, že EU bude ČR nyní "tlačit k dovozu" Airbusů.

  • Premiér Miloš Zeman očekává v letošním roce růst hrubého domácího produktu v rozmezí 1,5 až 2,0 procenta HDP. Český statistický úřad chce svůj původní odhad růstu o 1,6 procenta revidovat směrem dolů. Václav Klaus myslí, že hospodářství v ČR letos vzroste o 1 procento. HDP v roce 1999 poklesl o 0,2 procenta, v roce 1998 poklesl o 2,2 procenta a v roce 1997 o 1 procento.

  • Rostoucí spotřeba domácností přispěla největší měrou k jednoprocentnímu růstu HDP ve čtvrtém čtvrtletí 1999. Ekonomika překonává recesi jen pozvolna. Český statistický úřad oznámil, že HDP klesl za loňský rok meziročně o 0,2 procenta. Ve čtvrtém čtvrtletí 1999 meziročně reálně vzrostl o jedno procento, proti předchozímu čtvrtletí klesl o 0,7 procenta. Hlavním tahounem ekonomického růstu byla loni spotřeba domácností, která vzrostla o 1,4 procenta. Letos však domácnosti nebudou příliš utrácet vzhledem k minimálnímu nárůstu reálných mezd.

  • Plzeň se připravuje na oslavu 55. výročí osvobození města. Několik desítek kulturních, vojenských i sportovních akcí připravuje Plzeň na 4. - 8. května. Zpěvák Jan Vyčítal odmítl na slavnostech vystupovat, pokud hlavní kulturní program bude moderovat Josef Laufer. Pro Vyčítala bylo nepřijatelné vystupovat v programu oslavujícím americkou armádu vedle člověka, který za komunismu opěvoval tehdejšího "komunistického hrdinu" kapitána kontrarozvědky Pavla Minaříka. Laufer se v rozhlase hájil, že "musel". Moderátorem hlavního kulturního programu oslav se nakonec stal herec Martin Dejdar. Vyčítal se přesto rozhodl uspořádat vlastní oslavy.

  • Vláda rozhodla znovu zestátnit akciové společnosti Povodí, které se starají o české řeky.

  • Z celkem 1,27 milionu Visa karet vydaných v ČR jich přes jeden milion vydala Česká spořitelna. Koncem ledna vzrostl v ČR počet obchodních míst, kde lze platit kartou Visa na 21 500. Počet bankomatů, kde je možné tyto karty použít, se zvýšil na 1450.

  • Telecom začal včera prodávat telefonování do zahraničí přes intenet. Služba Xcall je určena zejména pro domácnosti. Xcall v současnosti nabízí pomocí předvolby 052 spojení do 13 zemí, se kterými má ČR největší telefonní provoz. Patří mezi ně Rakousko, Německo, Francie, USA nebo Kanada. Nejlevnější spojení do Rakouska, Velké Británie a Německa vyjde na 6,00 Kč za minutu oproti zhruba devíti korunám při běžném telefonátu mimo špičku.

  • Kdo smí používat výrazu "gádžové". Ve včerejších Literárních novinách mě kritizovala jedna čtenářka, že jsem ve svém pravidelném sloupku Týden ve světě (tento sloupek zveřejňuji v BL dnes) v tomto listě použil výrazu "gádžové", ale ten se všemi jeho historickými konotacemi smějí používat jen Romové. To je samozřejmě nesmysl. Záměrně jsem jako "běloch", "neRom", "gádža" použil v textu článku tohoto výrazu, abych rozbil rasistické zvyklosti, podle nichž mohou prý například některé výrazy používat členové jen určitých etnických skupin (!). (JČ)

  • Česká televize není nejhorší. Jeden čtenář poukázal na to, že nedávný text Josefa Fronka, kritizující Jana Čulíka, má v některých věcech pravdu: například je podle čtenáře pravda, že Česká televize není nejhorší český sdělovací prostředek. - Musím se přiznat, že jsem byl velmi překvapen, jak mohl získat čtenář dojem, že bych šířil v Britských listech představu, že je snad Česká televize nejhorším sdělovacím prostředkem v České republice. Ukázalo se, že si to čtenář myslí, protože v Britských listech často kritizuji zejména zpravodajství České televize. Já ovšem píšu o České televizi nikoliv proto, že je to nejhorší sdělovací prostředek v České republice, ale proto, že je to v České republice sdělovací prostředek nejdůležitější. Nelogický skok, že vytvářím dojem, že by ČT byla v ČR nejhorší, protože o ní často píšu, mě překvapuje. (JČ)

  • O tom, jak Vladimír Železný konečně prozřel a poznal, že zloději a tuneláři jsou v podniku CME a že on to není, píše v angličtině Jan Čulík v aktuálním čísle časopisu Central Europe Review na tomto místě.

  • Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. Výbor z Britských listů Jak Češi myslí (Milénium Publishing, Chomutov, 1999, 480 stran, 290 Kč, ISBN 80-86201-147) je znovu k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na tomto místě, v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici, telefon/fax 02 232 07 33, případně přímo v nakladatelství Milénium na adrese avc@unl.pvtnet.cz, kde si knihu můžete objednat e-mailem i prostřednictvím úvěrové karty. (Bližší informace o obsahu knihy vyšly v BL na tomto místě.) - Pokud víte o dalších knihkupectvích, kde je kniha v prodeji, anebo o knihkupectvích, kde si myslíte, že by měla být v prodeji, dejte nám vědět.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/preh led.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Romové, tolerance a svoboda projevu

    Jan Čulík

    Psáno pro Literární noviny.

    Jak docílit toho, aby došlo mezi znepřátelenými etnickými komunitami v jednom státě, třeba jako jsou v ČR gadžové a Romové, k důvěře a ke smíření? Tamar Jacobyová, která působí v americkém Manhattan Institute a je autorkou knihy Someone Else's House: America's Unfinished Struggle for Integration, (Není to můj dům: nedokončené úsilí Ameriky o integraci, Basic Books; ISBN: 0465036260) o tom na základě americké zkušenosti uvažuje v internetovém časopise The Occasional. Přeložme její myšlenky do českého kontextu. Jacobyová vzpomíná, jak když pracovala v týdeníku Newsweek, jednou její kolegyní byla inteligentní a atraktivní mladá černoška. Jacobyová se domnívala, že tato dobrá novinářka, která byla rychle povyšována, je symbolem úspěchu etnické integrace americké společnosti. Až jednou cosi vyhledávala v příručce v nepřítomnosti černošské kolegyně na jejím psacím stole a povšimla si na obrazovce počítače jejích otevřených e-mailů: byly plné rasově motivovaných poznámek: "Ten běloch šéfredaktor odmítl můj článek." - "Ta běloška knihovnice na mě byla sprostá." "Ten bělošský grafik mi nenechal na stránce dost místa." Černošská novinářka se cítila v časopise Newsweek i v celé Americe jako outsider. Jacobyová si uvědomuje, že překážkou na cestě ke smíření se jí stala její intenzivně pociťovaná etnická příslušnost. Je jistě důležité, aby člověk měl vlastní národní či etnickou totožnost, avšak neměli bychom se uvnitř ní vůči vnějšímu světu defenzívně ohrazovat. Vždyť totožností má každý člověk několik a právě jejich prostřednictvím může navazovat styky s jinými: s Romy i s "cizinci". Člověk není jen Čech, je taky třeba lékař, právník, závozník. Je Evropan. Prostřednictvím množství různých identit může člověk překročit omezení své národnosti. Měli bychom víc zdůrazňovat, co máme společného. Zejména sdělovací prostředky by měly systematicky nalézat v obou znesvářených komunitách v ČR, romské i gádžovské, stejné prvky lidství, jimž může druhá komunita dobře porozumět.

    O morálce a konzervatismu diskutovali v britském rozhlase konzervativní filozof Roger Scruton a labouristický právník, politik a metodistický kazatel (černoch) Paul Boateng. Scruton považuje za podstatu každé civilizované společnosti "typicky konzervativní rysy", totiž důsledné dodržování zákonnosti a  pořádku a pojem rodiny. Koncept volných tržních vztahů je ale podle Scrutona z konzervativního hlediska kontroverzní. Na jedné straně člověk potřebuje soukromé vlastnictví, aby si zajistil ve společnosti místo, představa volné výměny zboží podle otevřeného smluvního systému je však konzervatismu hrozbou. Náměstek ministra vnitra v nynější britské labouristické vládě Paul Boateng se Scrutonem souhlasí, že myšlenka zákonnosti a pořádku a pojem rodiny jsou pro rozvoj společnosti nesmírně významné, protože jsou zosobněním kontinuity a stability, nejsou to však podle Boatenga typicky konzervativní pojmy a nebrání přijímání nových myšlenek, jejichž cílem je osvobodit obyčejné lidi a dát jim moc a vliv nad vlastním osudem. Boateng je přesvědčen, že z morálního hlediska je naše doba érou nestability. Rozložila se dosavadní ohniska morální autority a lidé dnes hledají nové hodnoty a normy. Není nic špatného na tom, že už neexistují stará centra autority: často totiž šířila útlak, protože byla postavena na principech rigidní sociální a ekonomické stratifikace. Boateng i Scruton jsou aktivními křesťany, ale postkřesťanským evropským společnostem by se už neodvážili vnucovat křesťanskou víru jako morální rámec. Je nutno najít něco jiného. Boateng uzavřel: "Musíme zahájit práci na projektu, jehož cílem je pomoci lidem, aby mezi sebou znovu nalezli osobní styky. Musíme uznat, jak cenný je život aktivních komunit. Ve městech to bude fungovat jinak než na vesnici, ale musíme stůj co stůj lidem pomoci stát se aktivními členy místní ho společenství. Víme, že to, co funguje při výchově dětí, je stabilita. Musíme se snažit i v rodinách, které jsou rozbité, znovu vytvořit tuto stabilitu."

    Bývalá vychovatelka dětí premiéra Tonyho Blaira se pokusila vydat své zápisky o životě v rodině Blairových, ale Blairova manželka, právnička nechala okamžitě vydat soudní příkaz, který tomu zabránil. V této souvislosti se z Ameriky zamyslel v deníku Guardian Harold Evans, bývalý šéfredaktor listů Sunday Times a US News and World Report, nad obrovskou svobodou tisku ve Spojených státech, které však líní novináři prý v současnosti příliš nevyužívají a píší konvenčně či bulvárně. Evans přesto vysoce hodnotí rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu z roku 1931, který zakázal veškerou předběžnou cenzuru tím, že rozhodl, že stát Minesotta jednal protizákonně, když uzavřel jeden deník, který nevybíravě útočil na "židovské gangstery". Soudce Nejvyššího soudu Hughes tehdy přesvědčivě svůj verdikt zdůvodnil slovy, že "práva nejpoctivějších lidí jsou zajištěna teprve tehdy, jsou-li ochraňována práva i nejodpornějších a nejhnusnějších osob".


    Kam míří tuneláři a jejich peníze

    Jiří Jírovec

    Pane Čulíku Ota Ulč napsal pro Lidové noviny zajímavý článek nazvaný "Kam míří tuneláři a jejich peníze" . Je to něco na způsob návodu, co by člověk mohl udělat, kdyby si něco vytuneloval.

    Když jsem se pročetl k mezititulku "Koho všeho okradl Kožený", napadlo mě: Jak to vlastně s tímto pánem je? V západním světě totiž většinou vládne presumpce neviny, takže napsat o někom, že je zloděj není jen tak. Může to stát žalobu a hodně peněz.

    V daném případě existují tři možnosti. Pan Ulč nebo LN to jen tak plácli, pan Ulč nebo LN se domnívají, že by takovou věc mohli u soudu prokázat a vyhrát nebo Viktor Kožený byl za okradení právomocně odsouzen a je tedy oficiálně zlodějem (a mně to uniklo).

    V souvislosti s druhou variantou se musíme samozřejmě ptát, co tedy dělá policie a prokuratura.

    No nejspíš nic, protože Kožený není víc než produkt současné (nechť mi Ferdinand promine) kapitalistické společnosti v níž chamtivost po zisku vrhá dostatek stínu v němž se daří operacím na hraně předpisů a zákonů. A kde účel světí prostředky.

    Ota Ulč píše: "(Kožený) neváhal vzít na hůl jak prostý český lid, tak boháče kalibru finančníka Charlese Schwaba či zkušeného politika, exsenátora George J. Mitchella. Rovněž obral magnáta Richarda Friedmana, Clintonova osobního přítele, a další".

    Jenže je to tak úplně pravda? Tito pánové s ním šli do holportu proto, že věřili, že jim pomůže nebývale rozmnožit jejich majetek. Věřili, že se mu azerbajdžánskou nebo jakou naftu podaří "vytěžit" stejně jako českou privatizaci.

    Pokud se Viktor Kožený s azerbajdžánci nešábnul o peníze zaplacené za privatizační kupóny, nemůže mu nikdo nic vyčítat. Lze snad pochybovat o tom, že finančníci typu Charlese Schwaba neměli ahnung o tom, jak Kožený zbohatl, nebo že by jim to snad přímo vadilo?

    Jistěže ne, protože jinak by si s ním nezačínali. Získat cizí statky za babku je OK, přijít o pár vlastních miliónů je hrůza.

    Stěžovat si, že je Kožený podfoukl, je naprosté pokrytectví, protože oni se snažili podfouknout jiné.

    Filosoficky vzato, při české privatizaci nešlo o nic jiného než o uplatnění pravidla levně koupit a pak draho prodat. Kožený levně nakoupil, protože privatizace byla zorganizována tak, aby si každý, kdo se ke žlabu dostal, levně nabral.

    Lidé, kteří privatizaci prováděli sice byli placeni za to, aby prodejní cena byla co nejvyšší, ale to by byli bývali sami proti sobě, protože jak se zdá, mnohdy prodávali a kupovali zároveň.

    V principu je úplně jedno, kdo ten majetek získal. Z čistě filosofického hlediska je lhostejné i to, zda zaplacená cena byla malá nebo dokonce záporná, přestože posledně jmenovaná varianta se podobá loupeži.

    České specifikum bylo v tom, že politikové rozostřili, více než bývá jinde zvykem, hranici mezi legálností a nelegálností různých machinací. Což byl v jistém smyslu vlastně úspěch.

    Při pohledu z tohoto zorného úhlu můžeme klidně konstatovat, že není důvod, proč Klause nepovažovat za nesmírně úspěšného politika a reformátora. Podařilo se mu v historicky krátké době převést podstatnou část kolektivního vlastnictví do soukromých rukou a to za cenu, která kupující jistě nezklamala.

    Navíc jako politik dokázal zmáknout své příznivce tak, že mu odpouštějí těch několik set miliard korun, kterými na transakce posléze přispějí.

    To je úspěch, který nám jistá část svět zjevně závidí, a proto o tom jezdí Klaus přednášet po světě.

    Tento úspěch kalí pouze snaha presidenta Havla očernit Klause na domácí půdě zmínkami o vytunelovaných miliardách. Je to pokrytecké, protože president musí znát zákon zachování peněz.

    Pokud je nespálíte (což je nejspíš trestné) zůstávají v oběhu, a je jedno zda je vydává pan Novák ve čtvrté cenové skupině za pivo nebo symbol českého úspěchu Viktor Kožený za radovánky na Bahamách.

    Pokud jde o ráj, kde lze roztáčet získané peníze, Ota Ulč tak trochu objevuje Ameriku. Bohatý přestane přečuhovat jen mezi bohatými. Jinde by mu jen záviděli.

    Poznámka JČ: Jasně argumentoval americký hospodářský časopis Fortune v nedávném článku o Koženém a amerických finančnících, že finančníci Koženému svěřili své miliony, i když věděli, že je to podvodník, právě protože byli chtiví peněz. Článek je v českém překladu zde.


    Proč lidi ignorují závažnost bytové otázky?

    Václav Špíka

    Vážený pane Čulíku,

    dne 17. února t.r. jste v BL uveřejnil příspěvek, týkající se bytové otázky v ČR. Z následující diskuse vyplynulo, že získání bytu je pro drtivou většinu potřebných občanů zcela nereálné. Prakticky všechny nově postavené byty jsou "již od 25 000,- Kč/m2".

    Dle věcného rejstříku přišlo celkem k tomuto tématu 13 příspěvků a zdá se, že tím celá záležitost končí.

    Já osobně jsem alespoň dostal nabídku na práci ve sdružení nájemníků SON (Solidarita - ochrana nájemníků), které využiji, i když bytová situace mé rodiny je prozatím dobrá. Myslím, že by tuto možnost mělo využít mnohem více lidí, roční příspěvek je 200, u nevýdělečných 100,- Kč. Dokud se nebude mnohem více lidí angažovat, nedojde k brzké změně nejen v otázce bytů. Jedinou naší nadějí tak zůstává (možné) přijetí do Evropské unie.

    Bohužel, typickou vlastností českého člověka je, nestarat se o věci, které ho bezprostředně nepálí. Tak např. v oblasti námořní dopravy mají Holanďané naše námořní loďstvo, Kožený peníze a Češi holé zadky. Byl jsem překvapen, jak to téměř nikomu nevadí.

    Další známou vlastností je neochota a možná neschopnost přemýšlet a diskutovat. Jen s nemnoha lidmi jiného názoru je možno diskutovat, dovídat se a promýšlet jejich argumenty. Většinou následuje poučování, pak okřikování a nakonec přerušení kontaktu, následované často dlouhodobou nenávistí.

    Pokládám za tragické, jestliže jsou v tomto duchu vychováváni i studenti některých vysokých škol. Zde bych chtěl připomenout článek amerického profesora Saxonberga, uveřejněný před časech v Lidových novinách. (též v BL, viz zde.)

    Jadrně řečeno, narazil na významné humanitní fakultě na hysterické nenávistné tupce.

    To se bohužel projevuje i v některých dopisech Vám. Nejen nesouhlas, ale rovnou nálepkování a neuvěřitelné osočování. I když věřím, že si z toho mnoho neděláte, domnívám se, že je povinností nezaujatého čtenáře se Vás zastat.

    Já osobně sleduji Britské listy teprve několik měsíců a musím prohlásit, že je považuji za mimořádně přínosné právě v oblasti rozšiřování analytických schopností a seznamování se s názory, se kterými se člověk ve vnitrostátních sdělovacích prostředcích setká jen příležitostně.


    Dávat s noblesou

    Proč střední a východní Evropa nenávidí Západ

    Sam Vaknin

    Tento článek vyšel v anglické verzi v časopise Central Europe Review zde.

    Yankee Go Home. Nato is Nazo. American trash culture. (Americká odpadková kulktura).

    Tyto nápisy jsou skoro na všech zdech. Pohrdání se zdá být všeobecné. Amerika a Američané jsou považováni za odpornější než kdy předtím. Je to na hranici nenávisti a xenofobie.

    Hovoříme snad o Srbsku uprostřed jeho kosovského křtu ohněm? Ale nikoliv. Útoky na Spojené státy jsou, jak se zdá, jevem, který se týká bohatých (České republiky) i chudých (Makedonie) zákon respektujících (Řecko) i bezzákonných (Rusko), na západ orientovaných (Bulharsko) i zbožně slavofilských (Srbsko). Často se stávají Spojené státy a Británie (anglosaský společník Američanů) náhražkou a obětním beránkem za onoho těžko přesně definovatelného nepřítele, Západ. Jindy jsou rozdíly pociťovány přesněji a Francie nebo Skandinávie se například netýká všeobecný odsudek a rozhořčení.

    Američané - oni patriarchové politické propagandy, tzv. spin-doctoring a vytváření marketingových "image" si stěžují, že existuje ob rovský nesoulad mezi fakty a jejich vnímáním. Říkají, že Amerika je daleko nejvelkomyslnějším státe na světě (a to je pravda). Opakovaně riskují Spojené státy život svých vojáků a diplomatů ve službě chvályhodných kauz po celém světě. Často se musejí Američané vyrovnávat s vlastními hospodářskými škodami, když se snaží zkrotit a vychovat nezkrotitelné tyrany. Amerika musí vynakládat peníze na zbraně a musí riskovat ostrakizaci svého podnikání po celém světě. Americká agenda je důležitá a ctnostná.

    Spojené státy prosazují lidská práva, občanskou společnost a mír. Aktivně se angažují při prosazování těchto hodnot. Nikdy v lidské historii nevěnovala supervelmoc své schopnosti a svou sílu záslužnějším a nesobečtějším cílů. A je to všechno pravda.

    Dávejte si pozor na Američany přinášející dary

    Ale Amerika dává bez noblesy a bere beze studu. Je to národ, založený na kontraktech, na tom, jak ruka ruku myje, na smlouvání a na soudních sporech. Spojené státy jsou zosobněním mamonu, který se zbláznil, dodržování zákonnosti, z něhož se stala rakovinově se šířící posedlost a podnikání, které zešílelo.

    Peníze nahradily veškeré hodnoty a strach se stal nahrážkou svědomí. Americkými barony jsou zloději, američtí hromadní vrazi se stávají celebritami, američtí politikové jsou zkorumpovaní dvojí infekcí financování politických kampaní a úzkých politických zájmů. Americká diplomacie je nástroj, jehož prostřednictvím šíří Spojené státy své hrubé kovboje z Divokého západu, i svou kulturu krátkých mediálních štěků.

    A americká "pomoc" jde vždycky ruku v ruce s určitými podmínkami. I když to není výslovně stanoveno, splátky jsou okamžité a automatické. Zboží lze kupovat za americké peníze jen od amerických výrobců. Země přijímající americké dary jsou využívány jako smetiště pro americké přebytky, ať už jsou vojenské nebo zemědělské. Hejna poradců přijíždějí, aby zajistila americké zájmy a trhy, aby odrazila protivníky a aby intervenovala v místní politice, brutálně, pokud je to nutné.

    Důsledkem toho je skutečnost, že americká dobročinná činnost, ono bájné stvoření, se stává terčem posměchu jako nová forma amerického kolonialismu. Porušené sliby a ostré obchodní ochranářství jen zesilují pocit, že se Západ více zajímá o photo opportunities, příležitosti k reklamnímu fotografování, než o podnikatelské příležitosti. Zdá se, že se Západ méně zajímá o prospěch těm, jimž zamýšlí pomáhat, než o diety pomahačů. Peníze i proviant směřují nikoliv tam, kde je toho nejvíce zapotřebí, ale směrem čekajících televizních kamer.

    Nezdravé motivy

    I "domorodci" ze středovýchodní Evropy a z Balkánu akceptují, že západní diplomacie je prodlouženou rukou jejího podnikatelského společenství. Velmi obtížně však přijímají její dvojí morálku, pokrytectví, kazatelství a špatné a neinformované poradenství, které jim vnucují nekvalitní poradci třetího řádu a bankéři z třetího světa čtvrtého řádu. Odmítají pompézní politiky, jako je Tony Blair - jejichž vlasy jsou umělecky rozcuchány ve špinavých uprchlických táborech - kteří nabádají, kážou a zapřísahají, zatímco pohodlně zapomněli na přísliby, které učinili před nedávným časem.

    Středo a východoevropští "domorodci" jsou šokováni, když je Němci kritizují za politickou korupci, Francouzi za protekcionářství a Britové je poučují o tom, jak mají vést zdravotnictví. Anebo tím, když se Američané zapřísahají, jak jsou nesobečtí, objektivní a jak vůbec nemají skryté motivy. Amerika hraje podle jiných pravidel, je osvobozena od mezinárodního práva i od mezinárodních institucí. Krátce řečeno, domorodcům vadí, když jsou považování za idioty.

    "Multilaterální" instituce (jako je Mezinárodní měnový fond, Světová organizace pro obchod a Světová banka) jsou prodlouženou rukou Spojených států a v menší míře Evropské unie. Jsou to kluby pro bohaté lidi. Jejich hlavním cílem je podporovat rád zločineckých pošetilců, jímž je středovýchodní Evropa a Balkán. Tolerují zkorumpované politiky, kteří je poslouchají, a ignorují i porušování veškerých možných práv - pokud je dodržována bažinná stabilita. Jsou to monolity, vyjednávající tichým hlasem, které připravují jménem volného trhu a občanské společnosti cestu pro americké a západní podnikatele. Ta trocha dobra, kterou dělají, se ztrácí v jejich zaujatosti, nevědomosti a krátkozrakosti. Jsou poslušným hlasem svého pána.

    Možná že by se Západ měl pokusit - a nejvíce právě jeho anglosaská součást - o něco opačného než je bezbřehý narcismus. Možná, že by měl dávat Západ zadarmo a neměl by oplátkou přijímat nic, ani vděčnost. Možná, že by už Západ neměl nikoho k ničemu nutit a nikomu vyhrožovat, měl by dopustit, aby byly multilaterální instituce skutečně multilaterální, a měl by podporovat pluralismus prostřednictvím tolerance. Více vděčnosti i více podnikatelských příležitostí přichází směrem k těm, kteří je nevyhledávají.

    Omar al-Khayam, perský básník, řekl: "Chcete-li získat ptáka, pusťte ho na svobodu."

    Ale Spojené státy přece nebudou brát vážně nějakého Íránce, že?

    (Dr. Sam Vaknin je generálním ředitelem firmy Capital Markets Institute, Ltd., poradenské firmy, která působí v Makedonii a v Rusku. Je hospodářským poradcem makedonské vlády.)


    Bohužel, Štěpánek neumí argumentovat

    Jaroslav Plesl

    Petr Štěpánek bojuje jako lev, aby dokázal, že nic špatného neprovedl. Napadá mě, že mu chci záměrně ubližovat, pročež manipuluji s fakty.

    Veden dobrou vůlí odhalit svá selhání při psaní článku o panu Štěpánkovi, několikrát jsem si příspěvek pana Štěpánka pozorně přečetl. Musím však bohužel konstatovat, že Štěpánek nevyjmenoval ani jedno mé profesionální pochybení. Za má selhání označuje většinou své vlastní dojmy. A to je v argumentaci trochu málo.

    Tak tedy postupně:

    Štěpánek se ptá, proč se článek o jeho osobě objevil kromě týdeníku EURO i v jiných publikacích. Má zřejmě na mysli Hradecké noviny, list jeho rodného kraje. Odpověď je jednoduchá, sám jsem tento článek do Hradeckých novin posílal. Žádná PR agentura v tom prsty nemá, nebo o tom alespoň nevím.

    "První Pleslova rána vedle je tvrzení, že Langer mi jako spolustraník kryje záda. Proboha, v  čem, jak a proč? Pleslova "koza" je v  tom, že zřejmě jaksi automaticky předpokládá, že veřejní činitelé jsou vzájemně se kryjící zločinci, kteří nemyslí na nic jiného, než jak zneužívat svých funkcí a týt z nich," píše Štěpánek.

    A já dodávám: Bingo. Štěpánek to uhodl. Přesně toto je předpoklad, na němž stojí práce žurnalisty. A tak mě to také učili profesoři z Columbia University. Štěpánek, jako mediální expert, však tato pravidla zřejmě dodnes nezná.

    "Úplně fantasmagorické bylo tehdy Pleslovo vyšetřování zda, kdy, kde a proč jsem se sešel s Ivanem Rösslerem (Nova)," tvrdí Štěpánek.

    Já to však považuji za novinářskou povinnost. Viz výše.

    "Plesl píše, že jsem se na  Nově neobjevil dříve, než jsem se začal Železnému hodit," říká Štěpánek.

    Má pravdu. To si opravdu myslím bez ohledu na to, že s tím Štěpánek nesouhlasí.

    "Nepřesný je Plesl i ve věci mého dřívějšího "plotu" na Nově. Uvádí sice, že Železný mi v  rozhovoru takový příkaz popřel, neuvedl však už moji úvahu, že také mohlo jít o docela obyčejnou horlivost některého řadového dramaturga," napsal Štěpánek.

    Je nepřesností necitovat úvahu, ptám se zase já.

    "Další Pleslovy omyly: Zřejmě neví nic o  tom, že dramatik Milan Uhde je členem Rady Českého rozhlasu a  spisovatel Václav Erben byl donedávna členem Rady České televize. Jejich díla se v éteru běžně objevují."

    V článku jsem psal o Radě pro televizní a rozhlasové vysílání České republiky. To ovšem Štěpánek manipuluje a vztahuje na rady pro ČT a ČRo. Zase vedle.

    "Úplně vedle je Plesl také, když cituje poslance Jaromíra Talíře (KDU-ČSL) ... Plesl také nekriticky cituje Petru Buzkovou.," říká Štěpánek.

    Co to je "nekriticky citovat? To je nějaká hloupost, ne? Jak říká Štěpánkův stranický předseda: "Nadechněte se a zkuste to říct ještě jednouŠ"

    "Není to na jeden článek přece jenom nějak moc nepřesností, omylů a překrucování faktů?" stojí dále ve Štěpánkově reakci.

    Tak to spočítejme, odpovídám já. Výsledek není zrovna záviděníhodnou výpovědí o Štěpánkových argumentačních schopnostech. Jestli takové výkony předvádí i v Radě pro rozhlas a televizi, měl být už dávno odvolán. A to myslím vážně.

    Poznámku, která má zřejmě naznačit, že jsem uplacen americkou stranou sporu, beru jako folklór. Jak asi už čtenář pochopil, Američanům straním, protože ve skutečnosti nejsem redaktorem týdeníku EURO, ale agentem CIA. Štěpánek, který jistě vládne angličtinou, se na to může zeptat na americké ambasáděŠ

    Je tu však ještě jeden argumentační lapsus pana Štěpánka. Ptá se, zda za mými články o Nově stojí stádovitost, aby krátce na to ukázal na dvě černé ovce české žurnalistiky: Plesla a Ciglerovou. To jsme tedy s Janou vytvořili hezké dvoučlenné stádečko! Všechny ostatní "individuality" asi zcela "nezávisle" podporují Vladimíra Železného.

    Panu Štěpánkovi tímto děkuji za rétorickou lahůdku a už se těším na další. Možná by však předtím mohl využít svých brilantních jazykových schopností a vyrazit do světa na nějakou tu stáž. Pochopil by pak třeba, že dívat se na svět jen z Prahy je setsakramentsky málo.


    Pár otázek Petru Štěpánkovi

    Jan Lipšanský

    Vazeny pane Stepanku,

    mel bycj na Vas par dotazu. Neni mi totiz jasne:

    1. Proc jste nevystoupil trebas v Ceske televizi nebo na Prime ci na Galaxii? Proc zrovna v TV Nova, ktera je ted samozrejme diky trem arbitrazim v centru pozornosti medii?

    2. Vite, co znamena uplatek protisluzbou?

    3. Byla by Vase skupina nejak znama, kdyby nevystoupila v TV Nova? Takto se to brat i jako reklamni kampan za Vasi skupinu.

    4. Je pravda, ze Vase skupina existuje uz 10 let a nemela valne uspechy, maximalne v regionalnim meritku?

    5. Skutecne minite kandidovat na senatora? Nedelate si pak spise tzv. medialni tvar, aby Vas lide vic znali?

    Dekuji za odpovedi

    Jan Lipšanský


    Ivan Hoffman psal o lidském genomu nepřesně

    Juliana

    Vazeny pane Culiku,

    nevim, jestli ma cenu uvadet na pravou miru clanek I. Hoffmana z 15. 3. Autor se tam dopustil rady nepresnosti a asi poradne nevi, o cem pise.

    Mozna by bylo zajimave uvest, proc vlastne Bill Clinton ucinil zavazek, ze se bude snazit o zpristupneni informaci o lidskem genomu.

    Projekt, ktery ma urcit sekvenci (poradi nukletidu) celeho lidskeho genomu, byl puvodne odstartovan ve statnich laboratorich. Nejvetsi cast vyzkumu probiha v NHGRI (National Human Genome Research Institute) v USA. Ukoncen mel byt v r. 2003. Pak se ale vyzkumem zacala zabyvat soukroma firma Celera (USA), ktera chce ukoncit vyzkum uz v r. 2001. Vysledek by si patentovala. Znalost poradi nukleotidu a identifikace genu sice jeste nic nevypovida o jejich funkci, ale pokud ji budou mit patentovanou, mohli by pockat, az nekdo tuto ulohu zjisti a komercne tuto znalost vyuzit. Eticke to neni, ale zisk je zisk. NHGRI a spolupracujici akademicka pracoviste se snazi vyzkum zrychlit a dat zjistene udaje do verejne pristupnych databazi, aby je nemohl nikdo patentovat, blokovat je a pouzivat jen pro sebe. Diskuse mezi Celerou a verejnymi laboratoremi (NHGRI, MIT , NIH [vsechno USA] a Wellcome Trust [UK]) jsou dost ostre a  dosud neskoncily.

    I. Hoffman si plete geneticky kod (pravidla, ktera urcuji, jakou aminokyselinu koduje urcity triplet nukleotidu pri synteze bilkovin - geneticky kod je az na vyjimky universalni u VSECH organismu - je proto hloupost mluvit o "lidskem" genetickem kodu) a  genom (soubor genu - ten je u kazdeho organismu unikatni).

    Co si autor predstavuje pod terminem "cely text chromosomu"? Poradi nukleotidu?

    PS Nektere zajimave informace o lidskem genomu jsou zde:

    http://www.ncbi.nlm.nih.gov /genome/guide/


    Hitlerův Mein Kampf v češtině

    Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

    Kniha, kterou jako svůj program sepsal Adolf Hitler, jeden z největších a nejodpornějších zločinců, se v českém překladu objevila jakoby nic na pultech našich knihkupectví. Jedná se o text úplný, nekomentovaný a pochopitelně se okamžitě začalo diskutovat o tom, zda byl vydáním této knihy spáchán trestný čin podpory a propagace fašismu.

    Vydavatel sice tvrdí, že takový úmysl neměl, že pouze vydal knihu, a názor ať si o ní každý udělá sám, nicméně ji vydal a jiní lidé ji prodávají.

    Obtížně lze přehlédnout, že odporná kniha je šířena, a sotva tím mohou být propagovány jiné myšlenky, než jsou ty, které obsahuje.

    Bez ohledu na to, jak skandál posoudí policie a právníci je třeba říct, že oživovat Hitlerovy ideje nemá nic společného se svobodou slova.

    Vydání knihy je minimálně necitlivé k menšinám, které mají na nacizmus ty nejhorší možné vzpomínky, ale také je urážkou všech slušných lidí.

    Vydělávat na vydání špatného textu špatného autora je pokaždé politováníhodným činem, v tomto případě pak navíc nakladatel vydělává na textu, kterým se ideologicky omlouvalo vraždění milionů lidí.

    Něco takového může napadnout pouze člověka, který je absolutní cynik, anebo trpí politováníhodnou naivitou.

    A co si myslet o těch knihkupcích, kteří Hitlerovu knihu bez jakýchkoli skrupulí prodávají? Počínají si pragmaticky, anebo zvrhle?

    Lze Mein Kampf vnímat jako zboží, jehož užitečnost posoudí trh? Prodej této knihy nám může pouze potvrdit zkušenost, kterou máme i bez ní. Člověk je fascinován zlem, neštěstím, přitahují ho tragédie a katastrofy, za někdy velice tenkou civilizační slupkou se skrývá agresivita, nesnášenlivost k těm, kteří jsou svým názorem, či prostě od pohledu jiní. Hitler si i dnes najde svého čtenáře, v tom je vydavatelova intuice jistě přesná.

    22. března 2000.


    Jaderná energetika a jaderné zbraně

    Ing. František Sviták,

    technický ředitel ŠKODA JS a.s.

    Jaderná energetika je často spojována s rizikem zneužití jaderných materiálů pro zbraně. Vztah je to ovšem velmi komplikovaný a do značné míry pochybný. Fyzikálně se v obou případech jedná o uvolnění energie při řetězové štěpné reakci. Zatímco při řízeném procesu štěpení izotopů jaderného paliva v energetickém reaktoru vzniká kontrolované množství tepelné energie, principem jaderných zbraních je okamžité a neřízené uvolnění obrovského množství energie, tj. jaderná exploze. Izotopy, při jejichž štěpení vzniká energie v reaktoru, jsou stejné jako ty, které jsou schopny generovat jaderný výbuch. Vhodným izotopem využívaným v jaderném palivu i v jaderných zbraních je izotop uranu U-235. Naštěstí je U-235 z hlediska výskytu a dostupnosti velmi vzácným izotopem, a jeho obsah v přírodní uranové rudě tvoří jen asi 0,72 %. Nejrozšířenějším izotopem uranu v přírodní formě je U-238, který však není vhodným štěpitelným materiálem. Pro vznik a udržení řetězové štěpné reakce (ať již řízené v jaderném reaktoru, nebo neřízené v jaderné zbrani) je proto nutno zvýšit obsah štěpitelného izotopu U-235 na určitou hranici procesem tzv. obohacování. V čerstvém energetickém jaderném palivu je běžný stupeň obohacení izotopem U-235 do 5 % (nízko obohacený uran). Aby byly jaderné zbraně technicky realizovatelné, je nutno zajistit kritické množství štěpitelného materiálu při únosné hmotnosti nálože. K tomu je zapotřebí obohacení izotopem U-235 přes 90 % (vysoce obohacený uran). Proces obohacování uranu je nesmírně nákladná a vysoce specializovaná technologie, kterou disponuje jen několik málo zemí ve světě. Tato skutečnost vytváří technologickou a nákladovou bariéru mezi použitím uranu U-235 pro jadernou energetiku a pro jaderné zbraně. Komplikace mezi jednoznačným oddělením je v tom, že při provozu komerčního jaderného reaktoru vznikají izotopy dalšího štěpitelného materiálu, plutonia. Některé z nich, zejména plutonium Pu-239, jsou vhodným materiálem jak pro jaderné zbraně, tak i pro další energetické využití v jaderných reaktorech (MOX palivo po přepracování vyhořelého jaderného paliva). Lehkovodní, tzv. tlakovodní a varné reaktory (80% všech reaktorů ve světě, včetně ruských typů VVER) jsou obecně mnohem horším zdrojem plutonia, než reaktory grafitové či těžkovodní. Množství a složení izotopů plutonia vzniklého za provozu reaktoru je také závislé na stupni vyhoření jaderného paliva. Plutoniový cyklus je tedy největším možným nebezpečím zneužití štěpitelných materiálů. Tímto rizikem je znemožněno důsledné oddělení programu jaderné energetiky a jaderných zbraní, neboť separace plutonia vzniklého za provozu energetického reaktoru není zdaleka tak náročnou technologií, jako izotopické obohacování. Současná produkce plutonia v energetických reaktorech některých zemích je tak velká, že nahromaděný inventář přesahuje předpokládanou spotřebu plutonia pro sektor jaderné energetiky.

    Dosavadní zkušenosti ukazují, že národní programy zaměřené na jadernou energetiku a případně na jaderné zbraně, se mohou vyvíjet odděleně a nezávisle. Ačkoliv přímý vztah mezi nimi technicky selhal, je výsledkem úsilí světového společenství a mezinárodní jaderně energetické politiky kontrola proti možnému zneužití jaderné energie k vojenským účelům. Naprosto zřetelnou obavou je, že některé státy mohou zvládnout program obohacování uranu ve specializovaných zařízeních (a tím mít i přístup k výrobě jaderných zbraní), aniž by vůbec provozovaly jadernou elektrárnu (např. obava USA ze zneužití iráckých jaderných zařízení). Opačně mohou státy provozující jaderné elektrárny zneužít jaderné palivo k vojenským účelům jen velmi obtížně, neboť jaderný inventář je pod přísným mezinárodním dohledem. Hrozba zneužití jaderné energetiky není tedy v přímém exportu technologie jaderných elektráren do rizikových oblastí, ale v obavě o zpřístupnění informací o jaderném know-how, jako potenciálně zneužitelné vědní disciplině. Proto rozvinuté země, vlastnící technologii jaderné energetiky a jaderných zbraní, jsou ochotné umožnit transfer technologie pro jadernou energetiku pouze do zemí, které se zaváží k tomu, že nebudou vyvíjet jaderné zbraně.

    Historicky vznikl požadavek světového společenství, aby všechny jaderné reaktory (civilní, vojenské, výzkumné) byly pod plnou mezinárodní kontrolou nakládání s palivem a jaderným odpadem, včetně dodržování procedur zajištění bezpečnosti. Za tím účelem byla v rámci OSN vytvořena Mezinárodní Agentura pro Atomovou Energii (International Atomic Energy Agency) se sídlem ve Vídni. MAAE dozoruje provoz všech jaderných reaktorů ve světě, kontroluje a eviduje skladování a stav štěpitelných materiálů (včetně radioizotopů používaných v lékařství). U nově stavěných bloků jaderných elektráren pak monitoruje úroveň zajištění bezpečnosti založené v projektu i kvalitu dodávek z hlediska splnění požadavků jaderné legislativy. Je běžnou praxí MAAE, že při dozorování a auditování jaderně energetických zařízení ve světě oslovuje i české výzkumné ústavy, projektové organizace a výrobní podniky, aby jmenovaly své specialisty do mezinárodních pracovních skupin a misí. Je to důkaz kvalifikace, uznání, zkušeností a vyspělosti české výzkumné, vývojové a výrobní základny.

    Vlády některých zemí vyvíjejí značný nátlak na omezení spolupráce v civilním jaderně energetickém sektoru s tzv. rizikovými zeměmi (definice značně nejasná a podléhající momentálnímu hodnocení světové politické situace, zejména momentálním vztahům světových velmocí k těmto zemím). To je také důvodem, proč mnozí dodavatelé jaderně energetických technologií odmítají (nebo jsou pod politickým nátlakem nuceni odmítat) spolupráci na jaderně energetických programech takových zemí, jako je Indie a Pákistán. Obě tyto země zatím odmítly podepsat mezinárodním společenstvím dohodnuté režimy pro nešíření jaderných zbraní a jejich zkoušky (Non-Proliferation Treaty, Comprehensive Test Ban Treaty). O potenciálním nebezpečí, vyplývajícím z možného lokálního konfliktu těchto zemí, svědčí navzájem výhrůžné a opakované zkoušky jaderných zbraní. Je to důkaz o zvládnutí technologie obohacování štěpitelného materiálu využitím speciálních zařízení. V Pákistánu je v provozu blok jaderné elektrárny Kanupp, který začátkem 70-tých let dodala GE Canada. Ve výstavbě je další blok jaderné elektrárny Chasnupp, který dodává Čína. V Indii je v provozu 10 bloků. První bloky v 70-tých létech dodaly firmy GE USA a AECL Canada. Po zvládnutí technologie již Indie buduje svou jaderně energetickou strategii na bázi vlastní koncepce těžkovodních reaktorů. Ve výstavbě a v plánu je dalších 16 bloků (dva z nich jsou ruská dodávka VVER 1000 - obdoba bloků jaderné elektrárny Temelín či Bushehr v Íránu).

    Další kategorií zemí je Írán a Severní Korea, tedy země, které jsou signatáři Smlouvy o nešíření a zkouškách jaderných zbraní (celkem podepsalo 187 zemí). V Íránu dostavují Rusové jadernou elektrárnu Bushehr, původně rozestavěnou německou firmou Siemens. Postup prací je pod přísnou kontrolou MAAE, která dostavbu podporuje. Z původních německých dodávek je na stavbě 80 000 položek, z nichž 47 000 bude použito. Pro dalších 11 000 položek strojního a elektro zařízení není k dispozici potřebná dokumentace zajištění jakosti. Po uvalení embarga západních vlád na dodávky od firem ze západních zemí se do jednání o možných dodávkách zapojily také české firmy, které byly osloveny buď přímo íránskou stranou, nebo ruským generálním dodavatelem. Po zamítnutí možnosti dodávek vybraného zařízení primárního okruhu českými firmami (technologie související bezprostředně s reaktorovým zařízením) byl průběh posuzování návrhu dalších kontraktů (dodávka vzduchotechniky, poskytnutí inspekčních konzultací) následující:

    • Souhlasné stanovisko Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (".. rozsah dodávek nepatří do kategorie jaderných položek ..")
    • Souhlasné stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu ČR (".. rozsah dodávek neohrozí zahraničně obchodní zájmy ČR ..")
    • Zamítavé stanovisko Ministerstva zahraničních věcí ČR (".. rozsah dodávek ohrozí zahraničně politické zájmy ČR ..")

    Z výše uvedených důvodů byly zastaveny a navrženým zvláštním zákonem ČR zakázány již dohodnuté dodávky vzduchotechniky od ZVVZ Milevsko. Rovněž tak byla zastavena i další jednání o rozjednaných kontraktech na konzultační služby Škodaexport a.s., ŠKODA Praha a.s., ŠKODA JS a.s., EGP a.s. a dalších českých podniků. Jednalo se výhradně o činnosti spočívající v posuzování kvality ruské dokumentace a inspekce postupu výstavby jaderné elektrárny Bushehr, tzn. nikoliv vývoz technologie ani specifických informací nutných pro vývoj, výrobu, nebo použití jaderných zařízení. Předpokládaný objem tohoto lukrativního kontraktu na inženýrské služby byl 50 mil. USD, což není z hlediska zahraniční obchodní bilance ČR částka zanedbatelná.

    Obdobné embargo ze strany USA bylo ještě donedávna uvaleno i na vývoz západních jaderně energetických technologií do Severní Koreje. Situace se ale diametrálně změnila v posledních letech, kdy bylo vytvořeno konsorcium KEDO, vedené USA, Jižní Koreou a Japonskem (členem je i ČR). Jeho cílem je výstavba 2 bloků tlakovodních reaktorů v Kumho v Severní Koreji (technicky obdobné typy reaktorů jako staví Rusové v íránském Bushehr). Tyto reaktory mají nahradit plánované grafitové reaktory v Nyongbyonu a Taechonu (nebezpečného černobylského typu reaktoru, který byl určen nejen pro výrobu energie, ale i pro výrobu dalšího štěpitelného materiálu). Téměř veškeré dodávky pro výstavbu v Severní Koreji budou zajišťovat americké, jihokorejské a japonské firmy. Navzdory tomu, že původně Severní Korea (s ohledem na vztahy k Rusku) striktně odmítala jakékoliv dodávky z Jižní Koreje. Obchodně je případ velmi zajímavý, jedná se o investici v objemu 4,6 mld. USD. Nezbývá než popřát západním dodavatelům, aby navázáním spolupráce KEDO se Severní Koreou se stal tento region politicky i ekonomicky stabilnějším a méně rizikovým. Na základě uzavřené dohody budou zastaveny zkušební přelety severokorejských raket přes území Japonska.

    Až donedávna byly rovněž napjaté vztahy mezi USA a Čínou, zejména díky výhradám USA k dodržování lidských práv . Důsledkem byl zákaz vývozu jaderných technologií a zbraní z USA do Číny na základě podezření, že Čína prodává zbraně a zbrojní technologii do třetích zemí. Po uvolnění vzájemných vztahů mezi USA a Čínou byla okamžitě nastartována spolupráce amerických a čínských firem v oblasti jaderné energetiky. Byl umožněn nejen vývoz technologií pro jadernou energetiku, ale i společný vývoj nových typů jaderných reaktorů s pasivní bezpečností (např. APC 600 firmy Westinghouse pro obrovský a nenasytný čínský jaderně energetický trh). Další jaderné elektrárny dodávají do Číny Francie, Kanada a Rusko. Čína je velmi citlivá na posuzování vztahu možných obchodních partnerů k některým problematickým teritoriím (Taiwan, Tibet).

    Z výše uvedeného je zřejmé, jak jsou zahraničně obchodní zájmy jednotlivých zemí ovlivněny zájmy zahraničně politickými. Obchodní strategie světových ekonomických velmocí je do značné míry předurčena a předem naplánována podle předpokládaného vývoje vzájemných politických vztahů mezi různými státy ve světě. V případě, že kompetentní orgány České republiky neprojeví obdobnou prozíravost a zůstanou netečnými k současnému vývoji, ukáže se Česká republika jen jako slabý poklonkující subjekt s ještě slabšími a ekonomicky zdevastovanými průmyslovými podniky zápasícími s ochranářskými bariérami silnějších. Když v souvislosti s dostavbou jaderné elektrárny Bushehr přinutily USA před časem Ukrajinu, aby upustila od plánované dodávky turbosoustrojí pro tento projekt, přislíbila Madeline Albrightová při jednání v Kijevě kompenzaci za ztrátu tohoto kontraktu. Současná kauza ZVVZ Milevsko potvrzuje, že české firmy musely v podobných případech vždy vyklidit pozice. Dokumentuje to nejen existující mezery a nejasnosti v legislativě, ale i slabou vyjednávací sílu české diplomacie pro napravení tohoto stavu. Jinak budeme muset podle toho, jak bude zahraničně obchodní strategie České republiky (a tedy i českých firem) ovlivněna okolní politickou situací, permanentně měnit zákony. Ty zákony, jejichž změnu jsme s takovou nadějí vítali začátkem 90- tých let po uvolnění vazalského svazku.


    Informace o festivalu Ekofilm

    OZVĚNY EKOFILMU'

    Promítání pořadů

    z 25. ročníku mezinárodního festivalu filmů

    a videopořadů o životním prostředí EKOFILM'99, který

    se konal 6. - 10. října 1999 v Českém Krumlově

    v kině EVALD

    Národní 28, Praha 1

    ve dnech 20.- 24. března 2000

    Promítané pořady jsou vhodné pro studenty základních, středních a vysokých škol i pro širokou odbornou

    a laickou veřejnost

    Při hromadných návštěvách (platí zejména pro školy) prosíme o předchozí telefonickou objednávku na tel. čísle:

    41432515 (STUŽ)

    * pondělí a čtvrtek 14 - 17 hod,*

    * úterý a středa 14 - 19 hod..*

    Kapacita sálu 70 míst

    Zahraniční pořady jsou s českými titulky.

    Vstup volný

    Společnost pro trvale udržitelný život, Krkonošská 1, Praha 2

    tel/fax: 6274773, e-mail: eva.vavrouskova@ecn.cz

    Program

    Dopolední promítání určené zejména pro základní školy

    pondělí 20.března a středa 22.března

    I. (vhodné pro 1. - 3. ročník ZŠ):

    8,30 - 9,45

    • Videoatlas - jezevec (ČR), 10'

    Vzdělávací pořad, který přibližuje život v přírodě.

    • Kostičky - Jak žije les (ČR), 10'

    Dětská encyklopedie s písničkami a klaunem.

    • Videoatlas - moták pochop (ČR), 10'

    Vzdělávací pořad, který přibližuje život v přírodě.

    přestávka

    • Kostičky - Voda (ČR), 10'

    Dětská encyklopedie s písničkami a klaunem. Dnes jsou kostičky ve vodě.

    • Odpočinek vačice (Austrálie), 5'

    Klidné místo na předměstí, plné zeleně, dokud sem nepřijde ta hlučná škodná, která budí obyvatele. Dá hodně úsilí dostat vačici z jejího úkrytu v gumovníku - ale hra se může otočit. Animovaný pořad.

    • Svět je místo pro všechny, Kdo dělá nepořádek, je k zahození (Izrael), 5'

    Dětské videoklipy o tom, proč nemáme dělat nepořádek.

    • Videoatlas - kormorán (ČR), 10'

    Vzdělávací pořad, který přibližuje život v přírodě.

    II. (vhodné pro 4. - 6. ročník ZŠ):

    10,00 - 11,20

    • Od vlka ke psům (Francie), 26'

    Fred a Jamy nám pomohou objevit gevaudanské vlky a otevřou nám přístup do parku Saint Lucie, kde vlci volně žijí. Průvodci nám také vysvětlí genetické a morfologické znaky, které činí vlky a psy tak vzhledem podobné.

    • Návrat vydry (ČR), 13'

    Návrat vydry říční do oblasti Jeseníků.

    • Recyklace (Izrael), 2'

    Krátký film o tom, co se stane, když se odpad nerecykluje.

    • Odpadky u silnice (Izrael), 1' - Dětský videoklip.
    • Sever - jih (Francie), 6'

    Animovaný film, který sleduje vývoj planety Země od vzniku vesmíru.

    • Medvědi (Francie), 26'

    Fred a Jamy nás přivádějí na stezky posledních pyrenejských medvědů ve Francii. Sledují jejich stopy a odhalují nám, kde se ukládají k zimnímu spánku.

    III. (vhodné pro 4. - 6. ročník ZŠ):

    11,30 - 12,35

    • Život rybníka (ČR), 20'

    Představení základních vazeb, které platí v rybníce.

    • Chráněné houby (Polsko), 23'

    Některé druhy hub jsou chráněné, ale ty nejvznešenější musí být chráněny zvláštním zákonem. Film odhaluje jejich roli v životě v životě lesa a jeho biologické pestrosti pomocí speciálních filmových technik a kamer. Cena za vědecký a vzdělávací pořad.

    • Zákon přírody (Jugoslávie), 15'

    Někdy se přihodí, že se čápům vylíhne víc mláďat, než jsou schopni živit. Tragédie nastane v suchém roce, kdy je nouze o potravu. Dokument vypráví příběh "nadbytečného" čapího mláděte.

    Cena města Český Krumlov.

    úterý 21. března a čtvrtek 23. března

    I. (vhodné pro 7. - 9. ročník ZŠ)

    8,30 - 10,50

    • V ohni a v plamenech (Francie), 26'

    Ocitáme se na jihozápad od Marseille, kde v červenci 1997 obrovský požár zničil 3000 hektarů lesa. Fred a Jamy ukazují, jak pouhé odhození cigaretového nedopalku může způsobit katastrofu.

    • Co máme my Číňané (Čína), 25'

    Dokument ukazuje obrovský rozsah a jedinečné rysy živé přírody.

    • Zákon přírody (Jugoslávie), 15'

    Někdy se přihodí, že se čápům vylíhne víc mláďat, než jsou schopni živit. Tragédie nastane v suchém roce, kdy je nouze o potravu. Dokument vypráví příběh "nadbytečného" čapího mláděte.

    Cena města Český Krumlov.

    přestávka

    • Teleskop - Kostka cukru v Černém moři (ČR), 10'

    Chybí nám selen aneb koloběh prvků v přírodě.

    • Komáří ráj (ČR), 25'

    Přestože patří komáři mezi nejznámější a nejobávanější druhy hmyzu, lidé o jejich životě a významu vědí málo.

    • Javor 98 (ČR), 15'

    Mladý statista z Národního divadla hodlá obklíčit Prahu stromy, které každoročně sází. Hranice města. Hranice hry. Hranice snu. Hranice fikce. Cena Ministerstva životního prostředí.

    II. (vhodné pro 7. - 9. ročník ZŠ)

    11,00 - 12,50

    • La Gounda - řeka lvů (Francie), 27'

    V severní části Středoafrické republiky leží obrovský národní park Manovo Gounda St.Floris. Je klasifikován UNESCO jako součást světového přírodního dědictví. Park je domovem celé řady zvířat africké savany: slonů, hrochů, žirafŠ

    • Soukromý cestopis Libora Vojkůvky (ČR), 28'

    Jeseníky očima malíře a tuláka ze Šternberka.. Cena za volnou tvorbu

    přestávka

    • EL - Nino (Nizozemí), 18'

    El Nino je anomálie počasí, která v posledních letech způsobuje čím dál větší škody zejména v Latinské Americe. El Nino je velmi dobrý příklad toho, co můžeme očekávat nepodaří-li se nám zastavit globální oteplování a klimatické změny.

    • Krajem řeky Chrudimky (ČR), 23'

    Pojďte se projít krajem drsným, ale krásným, krajem plným krás, zajímavostí i dovedností lidu, krajem, který inspiroval malíře, spisovatele, básníky a hudebník i hudebníky.

    Odpolední promítání určené zejména pro střední a vysoké školy a veřejnost

    pondělí 20. března

    13,30 - 15,05

    • Příroda na tvém prahu (Nizozemí), 27'

    V Nizozemí, jedné z nejhustěji osídlených zemí na Zeměkouli, je příroda někdy člověku mnohem blíže, než by se dalo předpokládat.

    • Kalné vody řeky Tisy (Maďarsko), 28'

    Slepá ramena řeky Tisy se stojatou vodou patří k překrásným místům Maďarska. Film nás přivádí ke třem rozsáhlým lokalitám.

    • Genius loci (ČR), 20'

    Vztah člověka k místu už není obývání, ale dobývání. Lze však v dobytém prostoru bydlet? Cena za scénář.

    • Novodobí domorodci (ČR), 19'

    Když vás přesytí lákadla měst, hledáte místo k odpočinku daleko od civilizace.Ve Vraclavi u Vysokého mýta naleznete lidi, kteří žijí s obdivem i respektem k tradici i historii svých vlastních domů.

    15,10 - 16,30

    • Po stopách ztraceného ráje (ČR), 30'

    Stále častěji si uvědomujeme důsledky dlouhodobého znehodnocování krajiny neuváženými zásahy člověka. Nedotčená krajina v naší zemi už neexistuje, avšak dochovaly se celky krajin, které si zasluhují zvýšené pozornosti.

    • Samoty v Samotíně (ČR), 19'

    Udržet obec při životě je někdy velké úsilí.

    • Lov na černé zlato - S kaviárovou policií na Volze (Německo), 30'

    Jeseter ještě žije, když mu otevírají vnitřnosti. Ale tato továrna na zpracování kaviáru se právy zvířat příliš nezabývá.

    úterý 21. března

    13,30 - 15,00

    • Tajný faktor (Dánsko), 60'

    Podle typu elektrárny v Černobylu je postavena Ignalina - největší reaktor v Lotyšsku. Vzhledem k potenciálnímu ohrožení řady zemí zahájila v roce 1992 Akademie věd výzkum za účasti zahraničních odborníků - Alianz Group. Cena za publicistiku.

    • Boj proti K2/R2 (Nizozemí), 30'

    Navzdory katastrofě v Černobylu staví dnes Ukrajina dvě nové atomové elektrárny - Chmelnicky a Rovno. Nezávislá šetření ukazují, že tyto elektrárny nebudou ani bezpečné ani ekonomicky výhodné.

    15,05 - 16,30

    • Nulové emise (Japonsko), 30'

    Výzva k drobným, ale důležitým krokům, které jsou zaváděny japonským průmyslem v zájmu trvale udržitelného rozvoje.

    • Magická moc energie- Energie a moc (ČR), 26'

    Od okouzlení všemohoucnosti k zotročení exponenciálním růstem. Úvahy o vztahu člověka a energie.

    • Teleskop- Podivné ostrovy v živé krajině (ČR), 10'

    O návratu vegetace na toxickou půdu průmyslových odkališť.

    • Rozetnout začarovaný kruh (ČR), 9'

    V létě 1997 postihla ČR nejničivější povodeň v celé její dosavadní historii. Podle hydrometeorologického ústavu mohla být povodeň přímým důsledkem globálního oteplování.

    středa 22. března

    13,30 - 14,30 (přehlídka studentských filmů)

    • Pod Prahem (ČR), 26'

    Příběh kluka, který zabloudí v metru na právě tak dlouho aby zjistil, že nic není tak, jak se zdá, že je všechno skutečně jinak.

    • Romeo a Julie v lese (Slovinsko), 12'

    Anton a jeho "Julie" jménem Milena se setkali v sanatoriu. Po osmi letech se rozhodnou odejít a žít v lese. Po roce však Milena onemocní duševní chorobou a Anton má jediné přání - odstěhovat svůj karavan na mořské pobřeží. Cena za studentský film.

    • Pacienti a jejich sestry (ČR), 7'

    Reportáž z nemocničního prostředí.

    • Javor 98 (ČR), 15'

    Mladý statista z Národního divadla hodlá obklíčit Prahu stromy, které každoročně sází. Hranice města. Hranice hry. Hranice snu. Hranice fikce. Cena Ministerstva životního prostředí

    14,35 - 16,30

    • Tiší strážci (Austrálie), 57'

    Korálové útesy v tropických oblastech umírají. Tato tichá zpráva je varovným signálem provázejícím globální změny klimatu způsobené lidskou činností. Cena za dokument.

    • Lovci z konce světa (Německo), 8'

    Deset časových pásem od Moskvy a jenom pouhých 150 km od Aljašky se příslušníci severoasijského loveckého kmene Čukčů živí lovem tuleňů, mrožů a velryb.

    • Smrt bizona (Švédsko), 48'

    Boj o moc nemá v pralese nikdy konce. V našich očích je smrt prohrou. Film se odehrává za jedné nejkrutějších zim posledních desetiletí v Yellowstonském národním parku, ve kterém uhynula čtvrtina celkového počtu bizonů parku. Sledujeme řadu živočišných druhů (hmyz, ptáci, savci) a vidíme jak jejich život ovlivnila bizonova smrt.

    Velká cena EKOFILMU'99.

    čtvrtek 23. března

    13,30 - 15,10

    • Cesty světem: Kamčatka (Německo), 29'

    Stav životního prostředí v bývalém Sovětském svazu je většině následnických států v katastrofálním stavu. Přesto zůstaly ještě některé oblasti neporušeny.

    • Marihuana jako strategie záchrany lesa (Japonsko), 30'

    Průmyslově zpracované konopí je dnes znovu objevováno pro svoje obrovské možnosti využití jako ekologického materiálu při výrobě vysoce kvalitního papíru, odolných stavebních materiálů a dokonce v kosmetice a v produkci oleje do salátů.

    • Svět úhořů (Německo), 40'

    Film sleduje vývoj a migraci úhořů z Atlantického oceánu evropskými řekami a zpět. Tento přírodní cyklus ohrožují přehrady, znečištění vod, regulace řek a včetně faktu, že v Sargasovém moři stále ubývá množství úhořích vajíček. Cena za kameru.

    15,15 - 16,30

    • Umíráme, abychom žili - prehistoričtí garnáti a umění přežít (Německo), 44'

    Již po 200 miliónů let žijí prehistoričtí garnáti aniž by se nějak změnili- jsou žijícími fosíliemi. Dokonalá adaptace na přechodný vznik jezírek a rybníčků je základem evolučního úspěchu garnátů.

    • Pavučina života (VB), 30'

    Společenský a léčebný význam rostlin v severovýchodní Brazílii jako zdroj levných léčivých prostředků pro místní populaci.

    Přehlídka oceněných pořadů z festivalu Ekofilm'99

    pátek 24. března

    8,30 - 10,05

    • Nakuru - Ostrov Afriky (Německo), 54'

    Národní park Nakuru v Keni patří k nejvzácnějším chráněným územím na světě, a to hlavně z hlediska ornitologie. Útočiště zde nachází téměř dva miliony plameňáků. Je to významná oblast pro turistiku ve východní Africe. Cena za režii.

    • Svět úhořů (Německo), 40'

    Film sleduje vývoj a migraci úhořů z Atlantického oceánu evropskými řekami a zpět. Tento přírodní cyklus ohrožují přehrady, znečištění vod, regulace řek a včetně faktu, že v Sargasovém moři stále ubývá množství úhořích vajíček. Cena za kameru.

    10,15 - 11,25

    • Genius loci (ČR), 20'

    Vztah člověka k místu už není obývání, ale dobývání. Lze však v dobytém prostoru bydlet? Cena za scénář.

    • Smrt bizona (Švédsko), 48'

    Boj o moc nemá v pralese nikdy konce. V našich očích je smrt prohrou. Film se odehrává za jedné nejkrutějších zim posledních desetiletí v Yellowstonském národním parku, ve kterém uhynula čtvrtina celkového počtu bizonů parku. Sledujeme řadu živočišných druhů (hmyz, ptáci, savci) a vidíme jak jejich život ovlivnila bizonova smrt.

    Velká cena EKOFILMU'99.

    11,35 - 12,30

    • Tiší strážci (Austrálie), 57'

    Korálové útesy v tropických oblastech umírají. Tato tichá zpráva je varovným signálem provázejícím globální změny klimatu způsobené lidskou činností.. Cena za dokument..

    13,30 - 14,45

    • Javor 98 (ČR), 15'

    Mladý statista z Národního divadla hodlá obklíčit Prahu stromy, které každoročně sází. Hranice města. Hranice hry. Hranice snu. Hranice fikce. Cena Ministerstva životního prostředí.

    • Zákon přírody (Jugoslávie), 15'

    Někdy se přihodí, že se čápům vylíhne víc mláďat, než jsou schopni živit. Tragédie nastane v suchém roce, kdy je nouze o potravu. Dokument vypráví příběh "nadbytečného" čapího mláděte.

    Cena města Český Krumlov.

    • Kostičky - Voda (ČR), 10'

    Dětská encyklopedie s písničkami a klaunem. Dnes jsou kostičky ve vodě. Zvláštní cena poroty.

    • Chráněné houby (Polsko), 23'

    Některé druhy hub jsou chráněné, ale ty nejvznešenější musí být chráněny zvláštním zákonem. Film odhaluje jejich roli v životě v životě lesa a jeho biologické pestrosti pomocí speciálních filmových technik a kamer. Cena za vědecký a vzdělávací pořad.

    • Romeo a Julie v lese (Slovinsko), 12'

    Anton a jeho "Julie" jménem Milena se setkali v sanatoriu. Po osmi letech se rozhodnou odejít a žít v lese. Po roce však Milena onemocní duševní chorobou a Anton má jediné přání - odstěhovat svůj karavan na mořské pobřeží. Cena za studentský film.

    14,55 - 16,30

    • Tajný faktor (Dánsko), 60'

    Podle typu elektrárny v Černobylu je postavena Ignalina - největší reaktor v Lotyšsku. Vzhledem k potenciálnímu ohrožení řady zemí zahájila v roce 1992 Akademie věd výzkum za účasti zahraničních odborníků - Alianz Group. Cena za publicistiku.

    • Soukromý cestopis Libora Vojkůvky (ČR), 28'

    Jeseníky očima malíře a tuláka ze Šternberka..

    Cena za volnou tvorbu.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|