úterý 14. března

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Druhý dopis z Alice Springs:
  • Člověk a divoká australská příroda (Jaroslav Kováříček) České školství:
  • Co se studenty, kteří složí přijímací zkoušky na vysokou školu, ale nejsou přijati (Jiří Zlatuška) Česká politika:
  • K reakci rektora Zlatušky na protest proti Madeleine Albrightové (Jiří Jírovec) Podnikání a etika:
  • Horníci a raketa (Ivan Hoffman) Reakce:
  • Film BBC o Kosovu (Jaromír Křepelka) Český jazyk:
  • Kam kráčíš, jazyku český? (Luboš Motl)
  • Je libo libomudravna (Václav Pinkava) České právo:
  • Zase o kus dále v demokratickém právním státě aneb v kotli vřelo právo (Radomír Tesař) Vojenské investice:
  • Stranické stíhačky se mi líbí (František Roček)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Druhý dopis z Alice Springs

    Člověk a divoká australská příroda

    Jaroslav Kováříček

    Predstava exotických míst vzrušuje fantasii mnoha lidí a je to asi toto vzrušení, co nás láká cestovat po svete. Exotika má však jednu slabinu, clovek v ní nesmí setrvat príliš dlouho, jinak se promení ve všední realitu. Ano, tak ten cas letí a já uz nacínám svuj tretí mesíc uprostred pouští strední Austrálie. A udaly se tu veci mimorádně, tedy hodne pršelo a reku Todd jsem videl uz dvakrát téci. To je na povázenou, zde se totiz ríká, ze kdo uvidí reku Todd téct trikrát, uz tu zustane natrvalo. Z toho strach nemám, dle mě filosofie nikdo nikdy nikde natrvalo nezustane, ani v hrobe nemá jistotu, ze ho nekam neprelozí.

    Alice Springs je místo vskutku prazvláštní, kde k velkým zvláštnostem patrí voda v rece. Jeden velmi starý domorodec mi rekl, ze nikdo nepamatuje, aby reka tekla tak dlouho, naposled tekla skoro dva týdny.

    Toto mesto je známo svojí regatou, která se porádá rocne ve vyschlém řečišti, závodníci neveslují, nýbrz behají řečištem v lodích bez dna. Tyto závody clunu konají se kazdé zárí, tedy v suchěm jarním období. Pred pár lety zde však mimorádne zapršelo a regata se nemohla konat kvuli vode v rece. Déšt jest zde zpravidla vítán, i kdyz prináší problémy. Pres reku vede mnoho brodu, pouze však dva mosty a tak voda v rece zpusobí dopravní kalamitu. Cesta do práce mi trvala místo obvyklých peti minut skoro pulhodiny, krizovatku pred mostem rídili policisté a teprve kdyz toho nechali doprava se opet zrychlila.

    Pozorovat déšt v poušti je vskutku zázitkem mimorádným, kdy si clovek názorne pripomene, ze voda je dárkyní zivota, v kombinaci se sluncem a zemí, zajisté. Poušt oplývá zivotem, za podmínek nárocných, kdyz proto spadne trochu vláhy casem se tu neplýtvá, zivot rázem exploduje.

    Okolí Alice je nyní syte zeleně, na brezích velkých jezer, která ješte minulý mesíc neexistovala, pějí své chorály miliony zab. Vše zivé, co má k tomu chut a sílu, se tu miluje a plodí.

    Velké mnozství hmyzu prilákalo spousty ptáku. Tento únor spadlo tu nejvetší mnozství srázek od doby, kdy se vedou záznamy.

    Jaro tedy bude mimorádně, poušt bude pokryta bohatými koberci pestrobarevných kvetu.

    Dalším problémem, který sebou dešt v poušti prináší, jsou záplavy.

    Mnoho turistu uvízlo zde v Alice, kdyz cesty byly uzavreny a my byli odríznuti od zbytku sveta. Ještě hure na tom byli ti, kdo uvízli v pouštích mimo Alice, treba na Uluru nebo v King Canyon. Tem bylo nutno shazovat balícky s jídlem z helikoptěr. Dostalo se jim zázitku necekaných a proto i nezapomenutelných.

    V polovine února mne prijela z Adelaidy navštívit moje zena Alexandra. Slíbil jsem, ze ji vezmu do jednoho z nejhezcích míst zde, turisty ne príliš navštevovaného, do asi 130 km vzdálené Glen Helen soutesky, kde budeme pozorovat nádhernou horu Mt. Sonder pri západu slunce a nocní oblohu posetou hvezdami a galaxiemi.

    Ani ne 50 km západne od Alice zastavil nás u první rícky zamestnanec národního parku a oznámil, ze cesta je pro záplavy uzavrena.

    Podíval jsem se na brod pred námi a prohlásil, ze tohle projedu snadno. Doporucil mi, abych se šel podívat blíze, a vskutku asi 50 metru po proudu sedelo v řečišti zánovní auto, kterému kalná voda omývala dvere.

    Muj informátor mne prozradil, ze v pet hodin ráno našli osádku stojící na streše auta. S vozidlem se mohou rozloucit a být rádi, ze se neutopili, tady v poušti.

    Reky v australské divocine jsou zrádné. Vetšinu roku, nekdy i nekolik let, jsou toliko vyprahlým korytem.

    Tento kontinent je prastarý, zeme je krehká a opotrebovaná. Do kamenitého terénu se voda vsakuje pomalu, rychle však ztéká po povrchu a potom se prekotne zene řečištem, které neustále mení a rozmarile modeluje.

    Ten déšt nemusí být místní, zaprší treba v oblasti 150 km vzdálené a netrvá dlouho a zdánlive suchou krajinou se prozene dva metry hluboká reka.

    S takovýmito prírodními úkazy není radno zertovat, zde nutno prírodu bezvýhradne respektovat, kdyz ji chceme obdivovat a hlavne v ní prezít.

    Ten týden vydatne pršelo v oblastech na západ od Alice, východ mel srázek méne.

    Po kratší konzultaci s místním znalcem otocili jsme auto a vydali se opacným smerem. Ostatne i východní cást McDonnellova pohorí je malebná a málo navštěvovaná. Byl nádherný den, na sytě modré obloze slunce se bezstarostne smálo.

    Prohlédli jsme si nekolik zvláštností, napr. rituální skálu Corroboree rock. Zde byla krajina suchá a tak jsme uvítali moznost vykoupat se ve skalních tuních v kanonu Trephina.

    Nedaleko bylo i dobre zarízené táborište, kde bychom mohli pohodlne prespat, jenze já dávám prednost divoké prírode a samote pod hvezdami. A tak jsme jeli dále, po ceste potkávali stáda velbloudu, obdivovali hejna papoušku.

    Za farmou Ross river dali jsme se cestou, která byla vyznacena jako sjízdná pouze pro auta s náhonem na ctyri kola. Musím dodat, ze takové auto mám, je to Subaru Liberty, není to však auto terénní, hodí se více na písek plází nez na drsné balvanité cesty zkrzevá zdejší vyschlá řečište.

    Prekrizovali jsme tri suché reky a blátivou uzounkou cestou dojeli jsme do soutesky NaDhala, coz je velmi staré posvátné místo zdejších domorodcu.

    Zacalo se stmívat, rozbili jsme rychle tábor, nez však jsme rozdelali ohen prihnal se velký cerný mrak a spustil vydatný déšt. Chvíli jsme cekali, kdyz se sprška promenila v liják, bylo mi jasné, ze musíme co nejrychleji odtamtud. Všechno jsme naházeli do naší dodávky a jiz za tmy vyrazili zpet do civilizace.

    Auto zdárne projelo nekolik zaplavených blátivých ploch a potom jsme narazili na první valící se reku, která tam ješte pred hodinkou nebyla.

    Starý Heraclitus ríkával, ze nelze dvakrát vstoupit do stejné reky, já se však obával abychom do této reky nevstoupili pouze jednou a uz z ní nevystoupili.

    Bylo nutno osahat dno a tak jsem nabídl své zene, aby rídila, ze se budu brodit rekou pred autem a hledat sjízdnou trasu. Alexandra rídit za techto podmínek odmítla a vydala se zkoumat hloubku reky sama.

    Voda pred námi se uz prekotne valila a já napjate cekal na výsledek merení hloubky. Alexandra vstoupila do proudu a okamzite mi zmizela z výhledu.

    Sám jsem necekal, ze by reka mohl být uz tak hluboká. Nebyla, jak se ukázalo, moje zena se pouze smekla a do reky spadla. Obával jsem se, co se mi stane, az se vynorí, zachovala se ale statecne a netloukla mne, obetave brodila reku a já za ní mohl projízdet.

    První reka byla snadná, v druhé uz bylo pres pul metru vody a lijavec neustával. V jednom okamziku zmizela mi svetla i kapota pod vodou a mne napadlo: Tak, ted jsme v tom na veky!

    Kdyby se totiz auto zastavilo, tam uz ho nerozjedu a rychle stoupající reka by se postarala o zbytek.

    Subaru nezklamalo a vynorilo se z vod. Tretí reka byla uz velmi široká, takze uprostred brodu jsem ztratil smer a nebyl si jist zdali pokracuji po ceste anebo ramenem nejakého prítokového potoka.

    To, ze píši tento dopis je dukazem, ze jsme na pevnou cestu do Ross river dojeli, nutno dodat - s notnou dávkou štestí.

    I v této oblasti potom nekolik dnu vydatne pršelo a tak bychom se z našeho táborište hned tak zpet do Alice nedostali. Jak dlouho nám tato trasa trvala nemohu ríci, nekteré chvíle uprostred vod zdály se mi být vecností, vyjízdení z vody zase pripomínalo zrychlený film.

    Takovéhle drobné príhody poskytnou cloveku zázitky na které nikdy nezapomene ac by si prál. Ale jsou uzitecnou soucástí zivota, ne jen proto, ze poskytují vzrušení, hlavne proto, ze si clovek znovu a znovu uvedomuje mohutnost prírody a ucí se tak neustále respektu k ní a pokore.

    Obvyklé pocasí se vrátilo, obloha je hluboce modrá, slunce svítí vydatne a ráno i vecer kouzlí s barvami nepreberných odstínu. Poušt zacíná být beznou, obohacena o vláhu a prírodní festival oslavy zivota.

    Voda v rece Todd také smyla všechen odpad, hlavne lahve a obaly, které tam tak štedre zanechávají alkoholictí domorodci, takze mohou zacít se znecištováním nanovo.

    Horké léto, zdá se, máme za sebou, nejvyšší denní teploty se jen tak lehce vyhoupnou nad 30 Celsiu a to je príjemné. Proto se také ve meste zacíná objevovat více turistu. Nám místním to vubec nevadí, my prece známe svoje místa v prírode kam muzeme vypadnou, ba kde muzeme i zapadnout.

    Moje práce je zajímavá, hlavne proto, ze je taková jakou si ji udelám. Ale o tom i o mnohém napíši az v nekterém z príštích Dopisu z Alice. Srdecne zdravím a vše dobré preji, hlavne to, ze zapadnete-li nekam, tak aby to bylo jinde nez uprostred reky v australské poušti.




    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|