Zase o kus dále v demokratickém právním státě aneb v kotli vřelo právo
Nebýt TV NOVA, nedozvěděl bych se, proč to skřípe s naší justicí.
Zásluhou moderátorky p. Jílkové a poslankyně p. Parkanové a
několika poslušných a jednoho skoro neposlušného (nebo špatně proškoleného)
hlasu lidu jsem se opravdu toho dozvěděl mnoho.
Konečně jsem pochopil, jak se lze dlouho a bez zbytečného rizika
udržet v politickém křesle. Stačí dělat z lidi blbce. Má to však
jeden háček. Těch blbců musí být většina. A to je splněno. Pokud tento stav
existuje a má šanci existovat nadále, je to prostě budoucnost, kterou
nevyužít je hřích.
Zažil už jsem o hovořit o nápravě našeho soudnictví spoustu "kompetentních".
Ministry spravedlnosti, předsedy vlád, poslance, prezidenta.
Nedokázal jsem pochopit, jak se mohou tito "zodpovědní" podívat lidem do
očí.
Jak si mohou nadále udržovat své politické pozice. Ačkoliv by se to
stát nemělo (myslím v naší demokracii), čas od času se přihodí, že se
něco neutají a vyjde najevo nějaká lumpárna. Co s tím? Jak to všechno
dát do normálních kolejí? Jak uklidnit pár křiklounů?
Jednoduše. V tisku se objeví analytické články, kterým podle
mého názoru nevěří ani sám autor, ale téma se právě hodí, tak proč se
nezviditelnit.
A tak se píše, analýzuje, kritizuje, přehodnocuje a poučuje. Když je
to opravdu "sólokapr", tak to vydrží i týden . Ani televizní zpravodajství
neochudí svého diváka ( někdy se používá termín občan,ale to proto, že náš
jazyk je opravdu bohatý ).
Prostře mu ministra, poslance, někdy dohromady poslance i ministra a
to je opravdu krásná podívaná. Ta souhra, ty společné názory, to moudré
pochopení oprávněných potřeb občanů ( taky už to slovo používám ), prostě
zážitek.
Škoda jen, že to trvá tak krátce. Tato vystoupení jsou neobyčejně
působivá. Již nikdy se neopakují. Ano, tyto pořady mají jepičí život.
Někdy se televize věnuje tomuto tématu delším pořadem, třeba když venku
sněží. To je potom skutečná lahůdka. Kdo to nevidí a neslyší, je mimo mísu.
Divák (ne ještě občan ) je od samého začátku připravován na toto téma tak,
aby byl schopen pochopit širší souvislosti. Ty jsou zpravidla tak široké,
že na konkrétní problém už nikdy nezbývá čas. Natož je řešit! A aby
si ten hloupý (nyní už ) občan uvědomil, že má příště raději držet hubu, co
ho trošku postrašit. Přichází závěr pořadu. Hlavní postavy na nezbytně
nutnou dobu zapomenou na stranickou příslušnost, na parlamentní "hašteření
pro dobro věcí veřejných" a straší a straší.
A strach je to opravdu děsivý. Bolševik nespí, znovu tluče na vrata
demokracie. Jde Vám sebrat vše, co jste si "poctivě" vydělali. Bojte
se, bojte se.
A na úplný konec ještě trošku optimismu. Neboj se zas tolik, občane!
Pokud jsme tu my, tak Tě ohlídáme. Nenecháme Ti sebrat to, co Ti patří,
tedy nenecháme Ti to sebrat bolševikem. Ale za ostatní neručíme. To víš,
občane, také náš ještě všichni neposlouchají. Ale pokud nás budeš
zase volit, slibujeme Ti, že takový pořad zase určitě v naší televizi
uvidíš.
Česká republika, březen 2000
