Postgraduální stipendia na Glasgow University

Co je nového v České republice

Pokud jde o dohodu o nerozšiřování jaderných zbraní, Írán ji podepsal - například na rozdíl od Izraele. Bylo by zajímavé vědět, jak na tuto skutečnost reaguje česká vláda třeba ve srovnání s vládou kanadskou. Do našeho podniku byl například zakázán vstup izraelskému občanovi, protože by se mohl, byť jen teoreticky, dozvědět nějaké tajemství, které by jeho stát mohol použít pro vojenské účely.

Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. Výbor z Britských listů Jak Češi myslí (Milénium Publishing, Chomutov, 1999, 480 stran, 290 Kč, ISBN 80-86201-147) je znovu k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na tomto místě, v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici, telefon/fax 02 232 07 33, případně přímo v nakladatelství Milénium na adrese avc@unl.pvtnet.cz, kde si knihu můžete objednat e-mailem i prostřednictvím úvěrové karty. (Bližší informace o obsahu knihy vyšly v BL na tomto místě.) - Pokud víte o dalších knihkupectvích, kde je kniha v prodeji, anebo o knihkupectvích, kde si myslíte, že by měla být v prodeji, dejte nám vědět.

Výběr textů z posledních dní:

Jaroslav Kováříček

Predstava exotických míst vzrušuje fantasii mnoha lidí a je to asi toto vzrušení, co nás láká cestovat po svete. Exotika má však jednu slabinu, clovek v ní nesmí setrvat príliš dlouho, jinak se promení ve všední realitu. Ano, tak ten cas letí a já uz nacínám svuj tretí mesíc uprostred pouští strední Austrálie. A udaly se tu veci mimorádně, tedy hodne pršelo a reku Todd jsem videl uz dvakrát téci. To je na povázenou, zde se totiz ríká, ze kdo uvidí reku Todd téct trikrát, uz tu zustane natrvalo. Z toho strach nemám, dle mě filosofie nikdo nikdy nikde natrvalo nezustane, ani v hrobe nemá jistotu, ze ho nekam neprelozí.

Alice Springs je místo vskutku prazvláštní, kde k velkým zvláštnostem patrí voda v rece. Jeden velmi starý domorodec mi rekl, ze nikdo nepamatuje, aby reka tekla tak dlouho, naposled tekla skoro dva týdny.

Toto mesto je známo svojí regatou, která se porádá rocne ve vyschlém řečišti, závodníci neveslují, nýbrz behají řečištem v lodích bez dna. Tyto závody clunu konají se kazdé zárí, tedy v suchěm jarním období. Pred pár lety zde však mimorádne zapršelo a regata se nemohla konat kvuli vode v rece. Déšt jest zde zpravidla vítán, i kdyz prináší problémy. Pres reku vede mnoho brodu, pouze však dva mosty a tak voda v rece zpusobí dopravní kalamitu. Cesta do práce mi trvala místo obvyklých peti minut skoro pulhodiny, krizovatku pred mostem rídili policisté a teprve kdyz toho nechali doprava se opet zrychlila.

Pozorovat déšt v poušti je vskutku zázitkem mimorádným, kdy si clovek názorne pripomene, ze voda je dárkyní zivota, v kombinaci se sluncem a zemí, zajisté. Poušt oplývá zivotem, za podmínek nárocných, kdyz proto spadne trochu vláhy casem se tu neplýtvá, zivot rázem exploduje.

Okolí Alice je nyní syte zeleně, na brezích velkých jezer, která ješte minulý mesíc neexistovala, pějí své chorály miliony zab. Vše zivé, co má k tomu chut a sílu, se tu miluje a plodí.

Velké mnozství hmyzu prilákalo spousty ptáku. Tento únor spadlo tu nejvetší mnozství srázek od doby, kdy se vedou záznamy.

Jaro tedy bude mimorádně, poušt bude pokryta bohatými koberci pestrobarevných kvetu.

Dalším problémem, který sebou dešt v poušti prináší, jsou záplavy.

Mnoho turistu uvízlo zde v Alice, kdyz cesty byly uzavreny a my byli odríznuti od zbytku sveta. Ještě hure na tom byli ti, kdo uvízli v pouštích mimo Alice, treba na Uluru nebo v King Canyon. Tem bylo nutno shazovat balícky s jídlem z helikoptěr. Dostalo se jim zázitku necekaných a proto i nezapomenutelných.

V polovine února mne prijela z Adelaidy navštívit moje zena Alexandra. Slíbil jsem, ze ji vezmu do jednoho z nejhezcích míst zde, turisty ne príliš navštevovaného, do asi 130 km vzdálené Glen Helen soutesky, kde budeme pozorovat nádhernou horu Mt. Sonder pri západu slunce a nocní oblohu posetou hvezdami a galaxiemi.

Ani ne 50 km západne od Alice zastavil nás u první rícky zamestnanec národního parku a oznámil, ze cesta je pro záplavy uzavrena.

Podíval jsem se na brod pred námi a prohlásil, ze tohle projedu snadno. Doporucil mi, abych se šel podívat blíze, a vskutku asi 50 metru po proudu sedelo v řečišti zánovní auto, kterému kalná voda omývala dvere.

Muj informátor mne prozradil, ze v pet hodin ráno našli osádku stojící na streše auta. S vozidlem se mohou rozloucit a být rádi, ze se neutopili, tady v poušti.

Reky v australské divocine jsou zrádné. Vetšinu roku, nekdy i nekolik let, jsou toliko vyprahlým korytem.

Tento kontinent je prastarý, zeme je krehká a opotrebovaná. Do kamenitého terénu se voda vsakuje pomalu, rychle však ztéká po povrchu a potom se prekotne zene řečištem, které neustále mení a rozmarile modeluje.

Ten déšt nemusí být místní, zaprší treba v oblasti 150 km vzdálené a netrvá dlouho a zdánlive suchou krajinou se prozene dva metry hluboká reka.

S takovýmito prírodními úkazy není radno zertovat, zde nutno prírodu bezvýhradne respektovat, kdyz ji chceme obdivovat a hlavne v ní prezít.

Ten týden vydatne pršelo v oblastech na západ od Alice, východ mel srázek méne.

Po kratší konzultaci s místním znalcem otocili jsme auto a vydali se opacným smerem. Ostatne i východní cást McDonnellova pohorí je malebná a málo navštěvovaná. Byl nádherný den, na sytě modré obloze slunce se bezstarostne smálo.

Prohlédli jsme si nekolik zvláštností, napr. rituální skálu Corroboree rock. Zde byla krajina suchá a tak jsme uvítali moznost vykoupat se ve skalních tuních v kanonu Trephina.

Nedaleko bylo i dobre zarízené táborište, kde bychom mohli pohodlne prespat, jenze já dávám prednost divoké prírode a samote pod hvezdami. A tak jsme jeli dále, po ceste potkávali stáda velbloudu, obdivovali hejna papoušku.

Za farmou Ross river dali jsme se cestou, která byla vyznacena jako sjízdná pouze pro auta s náhonem na ctyri kola. Musím dodat, ze takové auto mám, je to Subaru Liberty, není to však auto terénní, hodí se více na písek plází nez na drsné balvanité cesty zkrzevá zdejší vyschlá řečište.

Prekrizovali jsme tri suché reky a blátivou uzounkou cestou dojeli jsme do soutesky NaDhala, coz je velmi staré posvátné místo zdejších domorodcu.

Zacalo se stmívat, rozbili jsme rychle tábor, nez však jsme rozdelali ohen prihnal se velký cerný mrak a spustil vydatný déšt. Chvíli jsme cekali, kdyz se sprška promenila v liják, bylo mi jasné, ze musíme co nejrychleji odtamtud. Všechno jsme naházeli do naší dodávky a jiz za tmy vyrazili zpet do civilizace.

Auto zdárne projelo nekolik zaplavených blátivých ploch a potom jsme narazili na první valící se reku, která tam ješte pred hodinkou nebyla.

Starý Heraclitus ríkával, ze nelze dvakrát vstoupit do stejné reky, já se však obával abychom do této reky nevstoupili pouze jednou a uz z ní nevystoupili.

Bylo nutno osahat dno a tak jsem nabídl své zene, aby rídila, ze se budu brodit rekou pred autem a hledat sjízdnou trasu. Alexandra rídit za techto podmínek odmítla a vydala se zkoumat hloubku reky sama.

Voda pred námi se uz prekotne valila a já napjate cekal na výsledek merení hloubky. Alexandra vstoupila do proudu a okamzite mi zmizela z výhledu.

Sám jsem necekal, ze by reka mohl být uz tak hluboká. Nebyla, jak se ukázalo, moje zena se pouze smekla a do reky spadla. Obával jsem se, co se mi stane, az se vynorí, zachovala se ale statecne a netloukla mne, obetave brodila reku a já za ní mohl projízdet.

První reka byla snadná, v druhé uz bylo pres pul metru vody a lijavec neustával. V jednom okamziku zmizela mi svetla i kapota pod vodou a mne napadlo: Tak, ted jsme v tom na veky!

Kdyby se totiz auto zastavilo, tam uz ho nerozjedu a rychle stoupající reka by se postarala o zbytek.

Subaru nezklamalo a vynorilo se z vod. Tretí reka byla uz velmi široká, takze uprostred brodu jsem ztratil smer a nebyl si jist zdali pokracuji po ceste anebo ramenem nejakého prítokového potoka.

To, ze píši tento dopis je dukazem, ze jsme na pevnou cestu do Ross river dojeli, nutno dodat - s notnou dávkou štestí.

I v této oblasti potom nekolik dnu vydatne pršelo a tak bychom se z našeho táborište hned tak zpet do Alice nedostali. Jak dlouho nám tato trasa trvala nemohu ríci, nekteré chvíle uprostred vod zdály se mi být vecností, vyjízdení z vody zase pripomínalo zrychlený film.

Takovéhle drobné príhody poskytnou cloveku zázitky na které nikdy nezapomene ac by si prál. Ale jsou uzitecnou soucástí zivota, ne jen proto, ze poskytují vzrušení, hlavne proto, ze si clovek znovu a znovu uvedomuje mohutnost prírody a ucí se tak neustále respektu k ní a pokore.

Obvyklé pocasí se vrátilo, obloha je hluboce modrá, slunce svítí vydatne a ráno i vecer kouzlí s barvami nepreberných odstínu. Poušt zacíná být beznou, obohacena o vláhu a prírodní festival oslavy zivota.

Voda v rece Todd také smyla všechen odpad, hlavne lahve a obaly, které tam tak štedre zanechávají alkoholictí domorodci, takze mohou zacít se znecištováním nanovo.

Horké léto, zdá se, máme za sebou, nejvyšší denní teploty se jen tak lehce vyhoupnou nad 30 Celsiu a to je príjemné. Proto se také ve meste zacíná objevovat více turistu. Nám místním to vubec nevadí, my prece známe svoje místa v prírode kam muzeme vypadnou, ba kde muzeme i zapadnout.

Moje práce je zajímavá, hlavne proto, ze je taková jakou si ji udelám. Ale o tom i o mnohém napíši az v nekterém z príštích Dopisu z Alice. Srdecne zdravím a vše dobré preji, hlavne to, ze zapadnete-li nekam, tak aby to bylo jinde nez uprostred reky v australské poušti.

Jiří Zlatuška

(Jiří Zlatuška je rektor Masarykovy univezity v Brně.)

Každoročně nechávají vysoké školy před svými branami značné počty uchazečů, kteří se mnohdy i opakovaně hlásí ke studiu. Ve velké míře toho nejsou důvodem špatné studijní předpoklady. Složili úspěšně přijímací zkoušky, avšak nebyli přijati z tzv. "kapacitních důvodů". Kdysi se pod tímto označením skrývala směrná čísla, kterými ministerstvo školství určovalo vysokým školám, kolik posluchačů mohou na který studijní obor přijmout.

Dnes je jím kartelová dohoda, kterou MŠMT uzavřelo s reprezentací vysokých škol: VŠ nebudou přijímat vyšší počty studentů, než odpovídá nárůstu o 2 procenta vůči předchozímu roku či o 5 procent vůči stavu před dvěma roky, a ministerstvo školství bude předstírat, že zabraňuje devalvaci dotace na jednoho studenta.

Co na tom, že studie MŠMT o uplatnění absolventů škol jednoznačně konstatuje: "Nejdůležitějším faktorem pro co nejlepší uplatňování absolventů škol na pracovním trhu se tedy jeví co nejvyšší úroveň dosaženého vzdělání." Co na tom, že stejnou zkušenost učinily všechny vyspělé země a v důsledku toho hledají způsoby, jak umožnit co nejvyššímu počtu obyvatel dosáhnout co nejvyššího vzdělání, včetně vysokoškolského?

V ČR každoročně vzrůstá počet nezaměstnaných absolventů středních škol a na vytrvale nejlepší úrovni zůstává zaměstnanost vysokoškolsky kvalifikovaných obyvatel. Začátkem února 2000, tedy šest měsíců po konci školního roku, bylo v ČR evidováno 67 379 absolventů škol a mladistvých a z toho cca 40 000 absolventů s maturitou. Řada z nich se jistě hlásila ke studiu na vysoké škole. Možná uspěli, ale byli odmítnuti kvůli finančnímu postihu, který by za ně škola utrpěla.

Jiní možná nestačili svými studijními předpoklady na tradiční pětileté studium magisterského typu, ale mohli by dobře uspět v dosud málo rozšířených studiích bakalářských. Proč by se ale takové studium pro ně vysoká škola namáhala otevírat, když by tím ještě víc překročila počty přijímaných posluchačů, za které je penalizována -- otevírání nových studijních příležitostí pro větší počty různě disponovaných posluchačů je něco, co dnes stát při poskytování dotace trestá.

Při projednávání třetí verze návrhu státního rozpočtu byl po dramatické sérii opakovaných hlasování v pátek 3. března zamítnut pozměňovací návrh, který předpokládal převedení 366 milionů korun z prostředků Ministerstva práce a sociálních věcí věnovaných na politiku zaměstnanosti do rozpočtu vysokých škol, které jsou ochotny přijímat vyšší počty studentů.

Zcela důsledné pochopení toho, že lépe než hasit důsledky špatné strukturace trhu práce a nabídky pracovních příležitostí na něm je přispívat k vytváření kvalifikovanější pracovní síly, ukázala při hlasování jen KDU-ČSL a Unie svobody, poslanci zbylých stran se účastnili divadelního představení, kdy postupně zpochybňovali právě proběhlé hlasování. V 16:04 je ve třetí rundě návrh přijat a ani na dva dotazy předsedajícího Grosse není výsledek hlasování zpochybněn.

Po sérii dalších hlasování je v 16:42 na návrh sociálního demokrata Sobotky vyhlášena půlhodinová přestávka. Sociální demokraté v tu chvíli vyčerpali všechny možnosti, kterými by hlasování mohli dále zpochybnit. Po přestávce se v 17:15 vzpamatovává Deux ex machina komunista Fischer a oznamuje: "Hlasoval jsem pro a v úmyslu jsem měl hlasovat proti."

Není třeba, aby předsedajícímu Grossovi poukázal na chybu hlasovacího zařízení (poslanci Výbornému o chvíli později předsedající Gross námitku z tohoto důvodu ovšem zamítne), to by se mu ostatně dělalo těžko, protože ve všech třech opakovaných předchozích hlasováních hlasoval vždy stejně pro. (Ano: "Nevěřte Danajským, i když přinášejí dary!"). Sociální demokracie nyní hlasuje jako jeden muž proti ve zcela zřejmém komplotu s KSČM (ta jí toto opakované hlasování nejen umožní, ale ve shodném směru po přestávce svůj hlas mění 8 komunistů) návrh definitivně zamítá a třešničku na dort připojí ještě poslanci ODS jako strany navrhovatele Bendl, Hort, Krejčí, Melichar a Langer. Předsedající Gross ještě chvíli tlumí hrozbu kaskády důsledků své zřejmé předsednické manipulace hlasování (možná se přitom v duchu vidí tahat za páky manipulací méně viditelných z ministerstva vnitra) a po chvíli se všichni svorně radují z přijatého rozpočtu.

Jak je možné jedno hlasování opakovat tolikrát? Snadno. V jednacím řádu je pamatováno na možnost zpochybnění hlasování, dojde-li k chybě hlasovacího zařízení a u některého z poslanců se na počítači ukáže jiný výsledek, než jak tento poslanec údajně hlasoval. Stroje mohou samozřejmě udělat chybu. Prakticky však dochází k tomu, že při těsném výsledku hlasování je potřeba zmasírovat kteréhokoli poslance, který se odchýlil od stranické linie, a donutit ho, aby nahlásil chybu hlasovacího zařízení a hlasoval jinak.

(Když předsedající Gross vidí výsledek první rundy hlasování, říká vizionářsky: "Myslím si, že u tohoto hlasování se na chvíli zasekneme. Mám avizováno - pan kolega Vlček dává námitku? Nedává námitku. Prosil bych o chvilku strpení, neb je zapotřebí ověřit výsledky hlasování.") Není to tedy počítač, komu v takovém případě přeskočí v drátcích, ale na vině je stranická disciplina, která převálcovává jasně věcně definovanou politiku a při uplatňování které některému z poslanců občas jakoby přeskočí v hlavě. Počítače zde na vině nejsou, vyšetření by ale místo nich možná potřebovali lidé. Škoda, že televize není dostatečně pohotová a večerního Monty Pythona operativně nenahradí sestřihem těchto hvězdných momentů našeho Parlamentu. Někdo říkal "Děkujeme, odejděte"? Co měl na mysli tím prvním slovem?

Částka, o které poslanci rozhodovali, odpovídala přesně těm financím, o které jsou dotace jednotlivých vysokých škol kráceny za překročení "povolených" nárůstů počtů studentů. Tato vláda ani levicová část parlamentu zkrátka nepatří k těm, kdo si cení vzdělanost. Neumí si spočítat, že jeden nezaměstnaný stojí ročně víc než dvojnásobek toho, co jeden vysokoškolák. Není také ochotna akceptovat prověřenou zkušenost toho, že mladiství nezaměstnaní vytvářejí trvalou sociální zátěž málo pružné a málo zaměstnatelné pracovní síly do budoucna. V programovém prohlášení vlády sice najdeme odněkud vyčtené fráze: "Odmítáme myšlenku, že by naší základní komparativní výhodou v celosvětové soutěži globalizované společnosti mohla být levná pracovní síla. Naopak, domníváme se, že můžeme prorazit efektivním využíváním kvalifikované a dobře placené pracovní síly s vysokou produktivitou práce.

Sociální investice, investice do lidského kapitálu či do rozvoje lidského potenciálu považujeme za nejúčinnější formu vládních investic. Tuto formu, zejména v podobě investic do vzdělání, chceme vyjádřit i v našich rozpočtových prioritách tak, aby se naše společnost postupně stávala znalostní společností." Slova, slova, slova! Praktické kroky, jak vidno, ukazují, že vzdělaný občan vytrénovaný v kritickém myšlení a díky vyšší úrovni vzdělání schopný pružnějšího uplatnění podle měnících se potřeb trhu práce je této naší mocenské elitě na obtíž. To, kde instinktivně cítí hlavní voličskou základnu, jsou zřejmě nezaměstnaní, kterým se lépe podbízí frázemi o zbohatlících a tunelářích a jejichž přízeň se snáze kupuje drobným zvyšováním dávek v nezaměstnanosti. Chcete moderní politiku zaměstnanosti pro 21. století? Zapomeňte na to, protože naše vláda i většina v Parlamentu by se raději viděla v prostředí sociálních turbulencí konce století devatenáctého!

Je to vůbec zajímavý svět, který se nám vláda snaží malovat. Západoevropské zdravotnictví za české peníze. Světové školství za české peníze a s tím, že studentům, učitelům nebo výzkumníkům z jiných zemí co nejvíce znepříjemníme jejich žádosti o víza. Konkurenceschopná, kvalifikovaná a dobře placená pracovní síla, kterou ale nepotřebujeme vzdělávatájejí produktivita práce sice neodpovídá nákladům na ni, ale co na tom, když podnikatelům připlatíme, aby na její zaplacení měli (to se nazývá politika aktivní zaměstnanosti). Připadá vám, že náklady na takový stav musí být podstatně vyšší, než jsou výnosy, ze kterých ho lze financovat? Nevadí. Zatím ještě umí počítat hodně lidí, ale i toho se při vhodně provedené školské reformě zbavíme.

Na Masarykově universitě se v těchto dnech již sešlo 30 000 přihlášek ke studiu a je reálné, že výsledný počet bude i v letošním "hubeném" (pokud jde o čerstvé absolventy středních škol) roce blízko loňských 33 000. Poslanci se tedy usnesli, že je skutečně dobře odmítnout spíš více než méně z nich. Za překročení nárůstu počtu posluchačů v nových velmi perspektivních a na trhu práce vysoce ceněných oborech má letos MŠMT v plánu Masarykovu universitu penalizovat 55 miliony korun, tj. téměř desetiprocentní srážkou rozpočtové dotace. Použitý výpočet je navíc takový, že státní dotace by byla o 10 milionů vyšší, kdyby MU tyto studenty vůbec nevzala. Měl bych se asi postarat o změnu dikce dopisů, kterými odmítnuté uchazeče uvědomujeme o nepřijetí z kapacitních důvodů. Proč se vymlouvat na kapacitu, kterou bychom pro ně mít mohli?

Proč neříci popravdě: "Vážený pane/slečno, přestože jste splnil/a požadavky přijímacích zkoušek, ke studiu Vás nepřijímám. Vím, že na studium máte, že by Vám i částečně absolvované zlepšilo vyhlídky na budoucí uplatnění a s velkou pravděpodobností Vám zabránilo skončit na podpoře, na kterou se Vám budou skládat Vaši pracující kolegové. Vláda a Parlament mi ale dávají zadání jiné. Zapomeňte na další vzdělávání a jděte si raději o podporu požádat. Proti tomuto rozhodnutí se můžete v zákonné lhůtě odvolat, ale stejně Vám to moc platné nebude."

Abych ale nebyl tak škarohlídský - ministerstvo školství prý příští rok zruší omezení nárůstu počtu posluchačů a penalizace za větší množství studentů prý již nebudou. Poslancům to prý při hlasování slíbili a vysvětlili, že není třeba se starat ani o tyhle přespočetné uchazeče ani dát šanci těm starším, kteří by v rámci svého celoživotního vzdělávání na studium mohli přispět sami, aby si mohli připlatit na diplomová studia. Ono se přece nic nestane, když si tento vzdělanostní a kvalifikační deficit ještě o trochu zvýšíme, zítra je na nápravu času dost.

V Latinské Americe ve stavu stejné apatie domorodci říkají "maňana" - "zítra".

Svět kolem nás sice pádí, naše zpoždění na trhu globalizované společnosti se bude zvyšovat, a bez větších problémů na nás zbude jen levná a málo kvalifikovaná práce, ale my máme času dost. Možná nám tohle "zítra" splývá se světlými zítřky, ve které nás přece tolik ještě nedávno věřilo. Potíž je v tom, že není důvodu, proč by tvůrci rozpočtu měli naráz prohlédnout a do rozpočtu potřebné finance na vzdělávání dát. Navýšit podíl prostředků státního rozpočtu na školství na slibovaných 6 procent HDP by dnes ovšem chtělo použít metodu Velkého skoku předsedy Maa.

Jiří Jírovec

Jiří Zlatuška si ukopl palec a v následném rozhořčení poslal do Britských listů text , který zrovna nesvědčí o tom, že v čele Masarykovy university v Brně stojí člověk s nadhledem.

Pokud jde o jeho zranění, soud za ně může vrhače vajíček těžko postihnout. Jako precedent může sloužit Jahelkova píseň o medvědí pasti, v níž měla skončit noha záletného souseda, až zase půjde smilnit. Čelisti se ale zatnuly do jiné části jeho těla, a to v důsledku toho, že se objevenou past pokoušel znečistit vlastním trusem, aby souseda naštval. Zpívající právník pak publiku vysvětlil, že majitel pasti nemohl být postižen za ty ucvaklý k..., protože nemohl takový vývoj předpokládat.

Stejně tak dva protestující občané, kteří zjevně pana rektora neznali, nemohli vědět, že se někam vrhne a něco si při tom udělá. Ivo Jahelka by je z toho vysekal jako nic.

Legrace ovšem končí v okamžiku, kdy se trochu zamyslíme nad tím, co má Jiří Zlatuška v hlavě, respektive nad tím, co z ní dal na papír ohledně zmíněného protestu.

Jiří Zlatuška píše, že proti demonstrujícím vznesl žalobu, protože "bohužel už nežijeme v dobách, kdy bych měl jako rektor nad lidmi z akademické půdy soudní pravomoc a kdy bych se o to mohl postarat sám". To zní skoro jako "škoda, soudruzi, že teď musíme přes ty soudy, tenkrát v roce X bysme se s takovými nemazali".

Předcházející režim připomíná i Zlatuškovo zpochybňování svéprávnosti demonstrantů. Jsou mladí, živí se bůhví čím, jsou nejspíš pomatení (viz ohodnocení ženy protestující před universitou). Komunisté si také mysleli, že jen šílenec může protestovat proti oficiálním pravdám, a tak přicházely ke slovu psychiatrické léčebny.

V textu rektora Zlatušky lze ovšem najít i náznaky toho, že jde s dobou. Připouští totiž tak zvaný "adekvátní protest", což je poměrně nedávný vynález, který naplňuje úsloví o vlku a koze.

Jak si moc představuje spořádanou demonstraci a co se stane, když se někomu začne zdát, že se adekvátnost vymkla z ruky, lze vysvětlit na okolnostech účasti diktátora Suharta na konferenci APEC ve Vancouveru v roce 1997.

Policie tehdy vymezila pro demonstrující prostor dosti daleko od místa konference. Protestující tam přišli a rozvinuli transparenty s nápisy "svobodu slova" a podobně. Pak si ale kdosi uvědomil, že se vloudila hrozná chyba: ty transparenty mohly být viditelné z ulice po níž se měla prořítit kolona limusin s diktátorem kdesi uprostřed. Kdyby tomu náhoda chtěla a Suharto se podíval náhodou podíval v určitém místě určitým směrem, mohl by si myslet, že si v Kanadě není pořádek, nebo by ho z takového nápisu mohla i ranit mrtvice.

Policie tedy přispěchala (druhým rokem se vyšetřuje na čí příkaz) a pomocí pepřových sprejů domluvila demonstrantům, aby táhli uplatňovat tyhlety demokratický svobody tam, kde je nebude vidět.

Ačkoli pan rektor má jakési tušení o tom, jak moderně protestovat, ČR jako celek je sto let za opicemi. Jak jinak si vysvětlit, že okolí Masarykovy university nebylo vyklizeno, takže tam mohla jakási "pomateně působící žena vykřikovat ne zcela konsekventní nadávky slovníkem patrně pro ženu nevhodným i k poslouchání".

V dané souvislosti je třeba dodat, že panu rektorovi zjevně ušlo, že doba, kdy si muž mohl myslet, že pro ženu je něco nevhodné, pominula. Konec konců, i nejvýše postavená žena USA prý zahrnula kosovské Albánce nepřeložitelnými nadávkami, když si ji v hotelu spletli s uklizečkou.

Protože neznám Brno, dovolím si naznačit, jak by "adekvátní demonstrace" mohla vypadat v Praze: Bude-li sláva v Karolinu, povolíme rozvinout transparenty na trávníku ve Stromovce. Že tam nebudou média a nikdo se o protestu nedozví? - takový je už život.

To, že tato mocenská logika nenalézá odezvu u lidí, kteří považují za potřebné vyjádřit názor na to, co se děje kolem nich, je vcelku pochopitelné.

Podle rektora Zlatušky "kdyby nebylo tohoto útoku, neměla by bývala dotyčná dvojice žádné velké problémy jí (Albrightové) na místě své námitky říci". Troufám si tvrdit, že než by ze sebe takový člověk vysoukal něco o americkém imperialismu, byl by jako podezřelý živel nemilosrdně zpracován ochrankou.

Jiří Zlatuška se zachoval "staročesky" i v tom, že protest proti USA, které v danou chvíli Albrightová symbolizovala, překroutil na útok proti Masarykově universitě a tím patrně i proti svému majestátu. Proč si nepřipustí, že jsou lidé (a zdaleka ne všichni jsou ochotni svůj názor vyjádřit) kteří nevěří na absolutní pravdy a lezení do právě módních zadků.

Universita má jistě interní právo dát medaili, komu chce. To ovšem neznamená, že se z toho nemůže stát věc velmi veřejná. Vzhledem k okolnostem návštěvy ministryně Albrightové a její výměně lichotek s presidentem Havlem, není divu, že část veřejnosti může považovat slávu na Masarykově universitě za součást patolízalského přístupu některých veřejných činitelů k USA.

Od oslavného projevu se jisté nadsazování dá očekávat, nicméně vývoj v Kosovu nikterak nenaznačuje, že šlo o úspěch na medaili. Kroky ministryně byly jistě rozhodné, to nemůže nikdo popřít. Byly dokonce tak rozhodné, že destabilizovaly celou oblast.

Naopak pochvala Jiřího Zlatušky, týkající se zastavení etnických čistek v Kosovu, je v podstatě oprávněná. V Kosovu už skoro doběhly. Drobný problém je v tom, že si "nezaměstnaná" Kosovská osvobozenecká armáda si již hledá práci v oblastech ke Kosovu přilehlých.

Americký lid je v podstatě dobrý a pracovitý, a tak si nezaslouží Zlatuškovo obvinění z toho, že se díky přínosu ministryně Albrightové zvýšeně zajímá o zahraničně-politické problémy a je ochoten aktivně se v jejich řešení angažovat.

Jiří Zlatuška asi nemůže v Brně dost dobře vědět, že americký občan, vychovávaný k představě, že ve světě není nad něj a jeho životní styl, nemá potřebu ztrácet čas zahraničím - tak velká země je v leteckých katastrofách, presidentském orálu, vraždách, baseballu, a televisních seriálech soběstačná.

Je pravda, že američtí politikové čas od času přibalí kousek zahraničí do balíčku národních zájmů, ale zájem občana o takový dárek trvá jen tak dlouho, než zjistí, kolik to bude stát, a že nakonec stejně nebude benzin lacinější. Katastrofa televisního významu ukončí zájem ještě rychleji.

Medaile prý přinese, jak sdělovací prostředky údajně přehlédly, Fulbrightovo-Masarykovo stipendium pro české akademiky. Jiří Zlatuška tím možná nechtěně přiznal, proč ji vlastně udělili. Otázka ovšem je, zda jeho radost není předčasná, protože sláva v Brně nepochybně k smrti urazila republikány, kteří považují Clintona a jeho kabinet za zhoubu Ameriky. Pokud příští volby vyhrají, bude paní ministryně Brnu možná na obtíž.

Jiří Jírovec

PS Pokud se Jiří Zlatuška obává o pokleslý styl BL, nechť si ve svém projevu znovu vyhledá červenoknižní pasáže typu "(Josef Korbel) intelektuál středoevropského vychování s formálním vystupováním" nebo "(matka) ze zámožného prostředí s vychováním získaným ve Švýcarsku".

Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

Zatímco u nás se po tomto víkendu smutně sčítají miliardové škody způsobené vodním živlem, šokovaná Ukrajina sčítala mrtvé horníky.

Největšímu důlnímu neštěstí v posledních dvaceti letech ovšem na rozdíl od povodně pravděpodobně zabránit šlo.

Horníci si dávno stěžují na nedostatečná bezpečnostní opatření. Ohledy na bezpečnost jdou bokem kvůli snižování investic do báňského průmyslu.

Při sobotním výbuchu v dole Barakova na východě Ukrajiny najednou zahynulo osmdesát horníků, loni jich na Ukrajině celkem zahynulo tři sta padesát osm.

Shodu okolností přinesly včera agentury zprávu o tom, že se po čtyři sta šedesáti sedmi vteřinách letu zřítila k zemi ukrajinská raketa Zenit, která měla vynést do vesmíru americkou komunikační družici.

Nevzňalo se palivo ve druhém stupni jednašedesátimetrové rakety plněné kerosinem a tekutým kyslíkem. Rakety je jistě škoda, hlavně když si člověk uvědomí, že kdyby se peníze utopené v moři investovaly do zajištění bezpečnosti horníků, tito by dnes pravděpodobně žili.

Problém je v tom, že na Ukrajině se peníze spíše najdou na raketu, než na bezpečnost horníka.

Mezinárodní konsorcium vedené Boeingem, se prostě nezajímá o uhlí.

Každý se samozřejmě zajímá o své podnikání, tak je to normální. Profit z komunikace určuje ochotu k riskantním investicím do raket a ceně uhlí odpovídá míra rizika, že horníci zahynou v dole.

Co ovšem nikdo neumí vysvětlit, je obyčejná otázka, proč má vlastně život horníka menší cenu než instalování družic ve vesmíru.

Moderní člověk má dokonale jasno v účtech a naprostý chaos v hodnotách.

A neplatí to pouze pro Ukrajinu.

13. března 2000.

Jaromír Křepelka

Pane redaktore,

zrejme uvadite v BL to, co skutecne BBC vysilala. Pokud ano, chtel bych tento text doplnit o nektere chybejici skutecnosti.

1. Z textu se zda, ze na zabijeni v Bosne se podileli jen Milosevicovi Srbove. Pravda ovsem je, ze na zabijeni se podileli take chorvatsti a muslimsti ozbrojenci a rovnez mezi nimi je rada valecnych zlocincu, z nichz nekteri byli odsouzeni a jini jeste potrestani unikaji.

2. V poradu BBC zapomnelo zduraznit, ze umyslne bombardovani civilniho obyvatelstva (jako napriklad civilnich zamestnancu zminene belehradske televize) je valecnym zlocinem podle Zenevske konvence a ze za tyto valecne zlociny dosud nebyly pred soud postaveny zadne odpovedne osoby.

3. Nakonec zcela chybi zhodnoceni vysledku bombardovani Jugoslavie silami NATO. Jeho vysledkem je totiz vice nez 90% etnicke vycisteni Kosova, ktere nelze omlouvat tim, ze KFOR se snazi o navrat vsech vyhnanych lidi. Jak je videt z poctu zabitych lidi po rozmisteni mezinarodnich sil (zduraznuji ze nikoliv sil NATO), neni KFOR schopno zajistit bezpecnost vsech lidi, kteri museli pred nasilnostmi utect pote, co Jugoslavie povolila na casti sveho uzemi pritomnost cizich vojsk.

Luboš Motl

Vazeni panove Ptacku a Kastnere,

pri cteni Vasich prispevku o nasem materskem jazyce jsem stravil celkem prijemne chvilky. Nasledujici komentare muzete povazovat za nazory radoveho cloveka, ktery cestinu ve svem zivote tak ci onak pouziva; omlouvam se, ze nemohu text prilis vybrusovat (ani obdarit diakritikou), jelikoz mam relativne pomalou konexi.

Nejprve k vete "Zasedl jsem sledovat televizi". Souhlasim s Vami, ze jde o jazykovou nemotornost, byt ne snad az tak kriklavou. Cestina podobnou vazbu s infinitivem umoznuje v kombinaci se slovesy "rozhodl jsem se", "zacal jsem", "poradil jsem", "prikazal jsem", "naucil jsem", snad i "sel jsem" apod., ovsem plnohodnotnost slovesa "zasednout" je prilis ocividna, nez aby ho bylo mozno vazat s infinitivy. Moje intuice mne vsak rika, ze za urcitou dobu si i na podobna spojeni zvykneme.

Zcela obecne lze rici, ze anglicky infinitiv "to watch" lze vzdy prelozit jako "aby", v tomto pripade "Posadil jsem se, abych sledoval televizi"; takovy obrat je kazdopadne dostatecne komplikovany a recnika vede k zamysleni, zda je pohyb velkeho hyzdoveho svalu pana redaktora v tomto pripade skutecne tak dulezity a zda neni lepsi zminku o nem uplne vynechat.

Slovo "sophisticated" se skutecne vyskytuje v anglictine casto a ma pomerne dobre definovany vyznam, a proto ho mame tak radi. Souhlasim s panem Ptackem, ze slovo "dumyslny" neni univerzalnim synonymem. Pri prekladani knihy - verte tomu nebo neverte - Vas ale stejne nakonec instinkt dotlaci k tomu, ze se snazite slovo "sofistikovany" v maximalnim poctu pripadu nahradit ceskymi ekvivalenty, pripadne alespon ekvivalenty Cechum znamejsimi. Tak napriklad vedle slova "dumyslny" jsem casto sahnul k prekladu "promysleny", "propracovany", "rafinovany", hovorove je v podstate ekvivalentem take "fikany", "vymakany", v kontextu obecnejsim vsak slovo "sofistikovany" casto vyjadruje prosty vyraz "dokonaly" nebo "narocny". V pripade one damy bych nicmene tipoval, ze nejprilehavejsim prekladem je "sveta znala dama". Podobnych v anglictine oblibenych privlastku najdeme vice: slovo "subtle" sice znamena "jemny", "drobny", ale stale vice se vyskytuje ve smyslu "delikatni" nebo dokonce "slozity".

Priklad pana Ptacka s tranzistorem ukazuje vyznamove odstiny, ktere ruzna slova nutne maji a kterymi se ceske vyrazy od prejatych casto lisi - a diky nimz je tak casto zadouci udrzet jak vyrazy ceske, tak i ty prejate: dnesni inzenyri nebo fyzici celkem urcite nepovazuji slovo "tranzistor" za synonymum slova "polovodic". Polovodic je podle dnesni terminologie material s vodivosti mensi nez kovy, ale vetsi nez izolanty, ktera muze zaviset na dalsich vnejsich fyzikalnich jevech; v protikladu k tomu slovo "tranzistor" oznacuje soucastku v polovodicovych obvodech, obvykle slozenou z emitoru, baze a kolektoru (trojice segmentu p-n-p nebo n-p-n, kde "n" resp. "p" vyjadruje material s elektronovou resp. derovou vodivosti). Slova "tranzistor" se pred par desitkami let uzivalo prevazne pro tranzistorove radio (rozhlasovy prijimac, chcete-li) a zejmena diky pokroku v technice se toto uziti zmineneho slova stava nepodstatnym; v nasich domacnostech jsou totiz posledni tranzistory nahrazovany radiomagnetofony a hifi-vezemi a tranzistory (nove generace) bychom snad dnes jiz spise hledali pod mikroskopem v cipech a mikroprocesorech Intel.

Seznam nezadoucich jevu v jazyce podle pana Kastnera je velmi heterogenni a pripustme, ze take znacne neusporadany. Rozeberu tyto jevy jeden po druhem, ovsem pokusim se je seradit do logictejsich celku.

Podle meho nazoru (ve shode s panem Ptackem) je hlaskovani "dcerina" spravne, zatimco "dcerinna" je spatne. Na rozdil od pana Ptacka jsem vsak presvedcen, ze vyraz "dcerinny" je velmi rozsireny. Pan Kastner je jednim z prikladu, vyhledavac Altavista nalezne slova dceriny:dcerinny v pomeru 252:210, coz je skutecne jen tesne vitezstvi. Duvod, proc cloveka svadi psat slovo "dceriny" s dvema "n", tkvi podle meho v tom, ze jsme navykli psat s dvema "n" slova jako "vinny" (mimochodem slovo "vinen" lze interpretovat tak, ze do slova "vinn", ktere ma pravidelne tvorene tvary v zenskem a strednim rodu "vinna" a "vinno", bylo vsunuto neutralni "e"). Pro pana Kastnera bych k tomu dodal, ze "vino" ci "vina" obsahuje "n", a proto je prislusne pridavne jmeno psano s dvema "n", zatimco slovo "dcera" zadne "n" neobsahuje, a proto je ve slove "dceriny" pismeno "n" jen jedno stejne jako ve slove "jiny".

"Stat se necim": pokud je ono "necim" podstatne jmeno, nikdo neuziva sedmy pad. Uz jste nekdy slyseli "Anicka se stala prodavacka"? Naproti tomu v pripade, ze "necim" je pridavne jmeno, je prvni pad pomerne rozsireny, napriklad "tiskovy zakon se stava nepostradatelny". Tradice jazyka veli sedmy pad, v hovorove reci vsak pusobi sedmy pad neustale archaicteji a komplikovaneji.

Totez lze rici i o vazbe "zminit moznost" a "diskutovat problematiku" (pripadne s libovolnym jinym predmetem). Cestina se stava ekonomictejsi a fraze "mention/discuss the possibility" se takto bude prekladat stale casteji (a zminene fraze se jiz dnes vyskytuji nejen jako dusledky necitliveho prekladu), zatimco spolehlive cesky znejici "zminit se/diskutovat o moznosti" bude zakonite ustupovat: predmet spojeny s temito slovesy je uvozen predlozkou "o" temer vzdycky, a proto nenachazime pragmaticky duvod k tomu, abychom tuto predlozku neustale opakovali.

Souhlasim s panem Ptackem obecne v tom, ze schopnost uzit (a pocestit) vetne a slovni struktury z jinych jazyku ukazuje zivotaschopnost cestiny a je vlastnosti velmi pozitivni. Tak napriklad veta "Furthermore, I..." ma stale prirozeneji znejici cesky ekvivalent "Navic, dostal jsem chripku". Dovolil bych si tvrdit, ze takova formulace nebyla nikdy striktne nespisovna, jde jen o to, ze se podobne deleni vet stava neustale banalnejsim, a to nejen diky prikladu jinych jazyku.

Psani slova "ji" s carkou i ve ctvrtem pade nema hluboke oduvodneni. Jde proste o chybu, ktera prameni z temer shodne vyslovnosti slova "ji" bez carky i s carkou. S hrubou chybou "z kym, z cim" jsem se snad jeste nesetkal. Totez lze rici i o psani "v poradku" dohromady (z ustalenych spojeni vznikaly sprezky a tento proces neustale pokracuje, tak napriklad mnoho lidi ma silny sklon psat chybne slova "i kdyz" dohromady) a v podstate i o psani slova "skoncit" se "z" na zacatku.

Dvojice "sprovodit-zprovodit" je zajimavejsi, rekl bych k tomuto jevu cosi obecnejsiho. Dnes piseme v druhem padem temer zasadne predlozku "z" - napriklad "z kopce", zatimco predlozka "s" je spojena zasadne s padem sedmym. Podle starsich pravidel bylo mozne (a kdysi i obvykle) psat "s kopce"; pokud bylo mozne na vazbe najit smer dolu, pryc, dohromady apod., predlozka ci predpona "s" byla na miste. Z toho prameni i spravnost slova "sprovodit", tendence jazyka podle meho nazoru miri ke psani "zprovodit" (jako "zlikvidovat") a je otazkou casu, kdy tato forma prevladne a bude ji treba legalizovat.

Zcela zvlastni kapitolu tvori slova "kurs", "diskuse", "filosofie", "universita", "president" a podobna. Nejnovejsi pravidla z roku 1994 sprovodila ze sveta psani techto slov latinskeho puvodu se "s" a posvetila tak spolecensky "vychodni" trend (v rustine nebo v jihoslovanskych jazycich je psani "z" temer pravidlem, ruske slovo "universitet" je vyjimkou toto pravidlo potvrzujici); vzpomenme na Milose Jakese, jak rad rikal, ze "Demogracie je diskuze a vetsina rozhodne". Neni divu, ze cele vrstvy intelektualu proti teto "barbarske" zmene povstaly a vydobyly si oficialni vyhlasku Ministerstva skolstvi CR, podle niz nova pravidla sice plati, ale neni je nutno dodrzovat (jsem prekvapen tim, ze predchozi autori ani pan Culik o rozreseni teto otazky, ktera intelektualskymi kruhy tolik hybala, nevedi).

Takove salamounske reseni je podle meho presvedceni spravne, jelikoz napriklad slovo "filozofie" zni klasicky vzdelanemu uchu skutecne jako protimluv: "filo-sofie" vyjadruje "zalibeni v moudrostech" - a jake je to zalibeni v moudrostech, kdyz nevime (nebo prehlizime), odkud slovo "filosofie" pochazi. Navzdory teto me obhajobe latinskych tvaru je i v pripade problematiky psani "s/z" v prejatych slovech celkem jasne, ze cestina smeruje k psani "z" - a to i ve slovech jako "kurz" a "diskuze" (tyto tvary jsou jiz dnes spisovne, pane Kastnere!), pricemz pujde jen o souboj mezi vlivem Zapadu a pruvodnimi efekty lidoveho zachazeni s cestinou, ktere nas slovansky puvod (a jednodussi zpusob vyslovnosti se "z") zakonite obnazuje. Jelikoz pres 50% Cechu nemluvi zadnym cizim jazykem (a napriklad asi jen 15% je pripraveno ucastnit se anglickeho dialogu) a ponevadz dnes svym pisemnym projevem ovlivnuje stav jazyka v podstate kazdy, odhaduji, ze "hlas ulice" nakonec zvitezi.

Slovo "cistejsi" zni pomerne dobre (na rozdil od detskeho tvaru "lepsejsi") a nedal bych ruku do ohne za to, ze je nespisovne, ackoliv jsem presvedcen, ze "cistsi" je spisovne nepochybne. Shoda padu je delikatni vec: ceske sklonovani je (ve srovnani s gramatickymi pravidly jazyku jinych) pomerne slozita problematika a neni divu, ze obcas chybujeme i my sami. Nicmene slovo "jenz" ve ctvrtem pate jsem jeste nevidel; normalni clovek asi rekne "ktereho", jen zridkakdy "jehoz"; slova "jenz, jez, jiz" apod. maji stale vice knizni nadech (zvlaste "jiz", a to snad hlavne proto, ze slovo "jiz" ma jeste jeden vyznam - "uz" - proti kteremu archaicka verze slova "kteri" vede uzemni bitvu). Ve druhem pade ("jehoz", "nehoz" za predlozkou) si uziti slova "jenz" take nedokazu predstavit (v tretim, sestem a sedmem padu vubec ne, "jenz", "o jenz", "s jenz" misto "jemuz", "o nemz", "s nimz"?), takze v podstate nevim, jaky jazykovy problem pana Kastner trapi.

Závěr:

Diky klikate historii a zejmena diky procesu zapocatemu narodnimi obrozenci je dnes cestina velmi bohaty, flexibilni, barvity, poeticky a po strance gramatiky slozity jazyk. Ve srovnani s jinymi jazyky se muze pochlubit vlastnimi vyrazy a nastroji pro popis mnoha veci a jevu, s nimiz se lze v nasem elegantnim vesmiru setkat. Kolik jazyku na svete napriklad kopiruje velkou cast latinskych druhovych oznaceni rostlin i zivocichu? Kolik jazyku na svete si dokaze pohrat se sluvky jako "cervenoucke jablicko"?

Cestina je jednim z jazyku slovanskych - a stale v sobe najdeme geny po predcich, kteri zili kdesi u reky Dnepr. Pocatky krestanstvi jsou u nas spojeny s vlivem Balkanu a jihoslovanskych jazyku, dalsi staleti vsak utuzila vliv Zapadu a v intelektualnim prostredi zejmena latiny, ktera stala u kolebky nasi pisemnosti. Pred par staletimi byla cestina ohrozena vlivem nemciny, ktera nepochybne cestinu znacne ovlivnila; obrozenci se vsak snazili obracet zpet k Rusku a jinym slovanskym narodum, aby tento vliv kompenzovali. V prubehu staleti se klikatymi cestami do cestiny dostaly i vyrazy puvodu reckeho, madarskeho, francouzskeho apod. - a v dnesnim globalizovanem svete jsme ovlivnovani predevsim anglictinou. Z techto strucne vylicenych dejin je jasne, ze na cestinu pusobily a pusobi prakticky vsechny jazykove skupiny euroatlantickeho prostoru. Ruzni lide se kloni k ruznym vlivum, je vsak jasne, ze nelze obecne rici, ze vliv jednoho ciziho jazyka byl vzdycky negativni, zatimco vliv jineho byl vzdy pozitivni.

Cestina je ale hlavne zivy jazyk, ktery je ovlivnovan jinymi jazyky, tvorivosti Cechu a snahou obcas prosadit nove slovo, vazbu nebo frazi, ovsem take prirozenou tendenci obraty, jejichz slozitost neni nezbytna, zjednodusovat a zapominat. Vyse jsem se take zminil o nekolika konkretnich trendech, ktere budou podle vseho pokracovat. Jen ctenari hluboko v 21.stoleti (timto je pozdravuji) vsak budou presneji znat vyvoj, ktery nas teprve ceka, stejne jako my zname ten minuly.

Zdravi

Luboš

Je libo libomudravna?

Václav Pinkava

Pane Culiku

Jak jest vidno (?), nektere prispevky sice vydavate, ale pozorne nectete. (To bude sotva znamka bezmezne ucty k autorovi.. :-))

V mem clanku 'Pravopizmus' totiz cituji ze soucasnych pravidel a tudiz timto oponuji Vasi poznamce pod carou u  clanku pana Kastnera na ktery odkazuje pan Ptacek.

Ono se totiz 'smi' psat nejen "kurz" ale i "kurs". Ostatne by se mohlo psat i "smer", a basta (!).

Nedavno nejaky ctenar napsal do Reflexu, proc tam porad pisi Causa X, misto Kauza X? Ja se spis ptam, proc nepisou Pripad X?

Pan Ptacek by asi 'konstatoval' (pokud by to nechtel rovnou ceksy pronest) ze je lepsi v dnesnim technologizovanem svete mit na vyber mezi slovy prevzatymi, aby se mohl clovek vyjadrovat presneji, a ze jedno slovo proste nestaci i na pojem zdanlive jednolity a totozny. Souhlasim. Zde priklad. V PC terminilogii mame Expanded memory a Extended memory, coz nejsou vubec synonyma v provedeni, jen laikovi to rika ze ma pameti vic.

Skoda, ze tato anglicka slova jsou si tak podobna, a lisi se jen v tom "ten/pan" uprostred. V ceskem prekladu by to bylo jasnejsi, - je libo rozsirena pamet nebo prodlouzena/protazena/nastavena? Lecktrer technicke preklady vsak trpi tim, ze prekladatel nechape smysl puvodni. Napriklad v anglictine se obvykle pouziva slovo 'to release' ve smyslu vydat (doslova vypustit ven) nejaky software, jako ptacka :-). Minuly tyden jsem se zdesenim koukal na preklad v jednom renomovanem softwarovem baliku, v modulu na spravu dokumentu, kde se do dokumentu nesmelo nadale zasahovat pokud byl uz "volny" ne "vydany"/v obehu/oficialni. Napada mne refren pisnicky: Please release me, let me go, for I don't love you any more...

Vyrazovym omylum se nevyhneme, a jsou leckdy dobre pro zpestreni zivota. Napriklad tu mame rozdilne vyznamy neprevzatych, ale podobnych slovnich odrud. Mezi recmi slovanskymi mame takove perlicky jako rusky "krasnyj zivot" pricemz nas krasny (cerveny) zivutek ma k tomu nejbliz.

Jen si budme vedomi, ze pri adopci/prejimani slov je dobre znat jejich puvodni uplatneni, nejen v rectine nebo v latine, ale jak to pred nami prevzali a zkomolili/skomolili? druzi. Tim predejdeme trapnostem typu complex/komplexni, nebo aktualni/actual. (dopurucuji vrele knihu Dona Spurlinga "Czenglish or English" nebo tak nejak, v kazdem bazaru za cca 5 korun...).

Neznalost nelze vzdy nahradit uvahou. Dojal mne nedavny porad v 'rozhlase' (porovnej slovo rozvid, ktere se neujalo), kde jedna pologramotna slecna vysvetlovala, ze slovo "internet" pochazi z anglickeho (!) "international" a "net", t.j. sit, a uniklo ji odkud pochazi slovo international.

No jo. Proc prejimat slova rovnou z latiny, kdyz je muzeme opsat z latriny...

Dbejme na puvod, i zvyklost/usus, na vymezeni vyznamu a vyklad prevzatych slov. Ale nezapomenme na nejvhodnejsi prestavbu/rekonstrukci pri prevzeti.

Ja treba povazuji za (naschval?) krkolomne, slovo "bilingvni". Na to aby clovek byl nejen dvojjazycny(m), ale primo jazykovy(m) akrobat(em). Proc to nema byt 'bilingualni', nebo jeste prosteji - dvojjazycny ? A s 'lingvistou' na mne nechodte, to je alibi (Safra, jak se rekne cesky alibismus? Vymlouvacstvi?)

Soudim, ze je lepsi slovo sem tam prevzit, nez si vymyslet jazykovy novotvar/neologismus tam, kde nic nemame. A pritom si zachovat a pestovat cesky ekvivalent/protejsek pokud muze prinest nuanci/nadech.

Pouzil jsem v nadpisu zamerne slovo meho oblibeneho povyrazenistrujce - jazykoveho obrozence a potrhleho vynalezce Jakuba Hrona Metanovskeho 1840-1921. (viz http://members.tripod.com/~OSJH/ ) Libomudravna je jeho pojeti filosofie.

V nekrologu od Karla Capka v LN 4.5.1921 stoji "Zil v klamu, ktery je ostatne typicky pro "stoleti vedy": ze vedou a rozumem lze riditi praci a potreby lidske, rec, prakticky zivot, vse" (Ponekud drsnejsi kratke pojednani o Hronovi najdete zde.

Mimochodem, zmineny Hronuv 'bunat nekotitelny' - kalamar, ktery nelze prekotit, ten bych rad sehnal. Ma-li nekdo nejaky bunat doma, ozvete se mi , nebot jej podle rodinne tradice vyrabely sklarny Jan Pinkava, blahe pameti ...)

Tak ciao, neboli cau.

Václav Pinkava

Radomír Tesař

Nebýt TV NOVA, nedozvěděl bych se, proč to skřípe s naší justicí.

Zásluhou moderátorky p. Jílkové a  poslankyně p. Parkanové a několika poslušných a jednoho skoro neposlušného (nebo špatně proškoleného) hlasu lidu jsem se opravdu toho dozvěděl mnoho.

Konečně jsem pochopil, jak se lze dlouho a bez zbytečného rizika udržet v politickém křesle. Stačí dělat z lidi blbce. Má to však jeden háček. Těch blbců musí být většina. A to je splněno. Pokud tento stav existuje a má šanci existovat nadále, je to prostě budoucnost, kterou nevyužít je hřích.

Zažil už jsem o hovořit o nápravě našeho soudnictví spoustu "kompetentních".

Ministry spravedlnosti, předsedy vlád, poslance, prezidenta. Nedokázal jsem pochopit, jak se mohou tito "zodpovědní" podívat lidem do očí.

Jak si mohou nadále udržovat své politické pozice. Ačkoliv by se to stát nemělo (myslím v naší demokracii), čas od času se přihodí, že se něco neutají a vyjde najevo nějaká lumpárna. Co s tím? Jak to všechno dát do normálních kolejí? Jak uklidnit pár křiklounů?

Jednoduše. V tisku se objeví analytické články, kterým podle mého názoru nevěří ani sám autor, ale téma se právě hodí, tak proč se nezviditelnit.

A tak se píše, analýzuje, kritizuje, přehodnocuje a poučuje. Když je to opravdu "sólokapr", tak to vydrží i týden . Ani televizní zpravodajství neochudí svého diváka ( někdy se používá termín občan,ale to proto, že náš jazyk je opravdu bohatý ).

Prostře mu ministra, poslance, někdy dohromady poslance i ministra a to je opravdu krásná podívaná. Ta souhra, ty společné názory, to moudré pochopení oprávněných potřeb občanů ( taky už to slovo používám ), prostě zážitek.

Škoda jen, že to trvá tak krátce. Tato vystoupení jsou neobyčejně působivá. Již nikdy se neopakují. Ano, tyto pořady mají jepičí život.

Někdy se televize věnuje tomuto tématu delším pořadem, třeba když venku sněží. To je potom skutečná lahůdka. Kdo to nevidí a neslyší, je mimo mísu. Divák (ne ještě občan ) je od samého začátku připravován na toto téma tak, aby byl schopen pochopit širší souvislosti. Ty jsou zpravidla tak široké, že na konkrétní problém už nikdy nezbývá čas. Natož je řešit! A aby si ten hloupý (nyní už ) občan uvědomil, že má příště raději držet hubu, co ho trošku postrašit. Přichází závěr pořadu. Hlavní postavy na nezbytně nutnou dobu zapomenou na stranickou příslušnost, na parlamentní "hašteření pro dobro věcí veřejných" a straší a straší.

A strach je to opravdu děsivý. Bolševik nespí, znovu tluče na vrata demokracie. Jde Vám sebrat vše, co jste si "poctivě" vydělali. Bojte se, bojte se.

A na úplný konec ještě trošku optimismu. Neboj se zas tolik, občane! Pokud jsme tu my, tak Tě ohlídáme. Nenecháme Ti sebrat to, co Ti patří, tedy nenecháme Ti to sebrat bolševikem. Ale za ostatní neručíme. To víš, občane, také náš ještě všichni neposlouchají. Ale pokud nás budeš zase volit, slibujeme Ti, že takový pořad zase určitě v naší televizi uvidíš.

Česká republika, březen 2000

František Roček

Zpráva z tisku: PRAHA 10. března (ČTK) - Česká republika a britská zbrojní společnost BAE Systems, která spolu se švédským Saabem vyrábějí nadzvukové stíhačky Gripen, podepíší v úterý 14. března tzv. memorandum of understanding (smlouvu o smlouvě budoucí) na dodávky těchto letounů pro českou armádu. "Vláda ještě nerozhodla, že vůbec bude stíhačky kupovat, ...smlouva nikoho nezvýhodňuje," řekl ČTK mluvčí vlády Libor Rouček.

K tomu lze dodat, že se jedná o švédský letoun s britskou účastí. Dominance je na švédské straně. British Aerospace má díky vytvořené marketingové síti širší přístup na zámořské trhy. Firmě Saab rovněž pomáhá s vývojovými pracemi a uzpůsobením letounu vývozním trhům a potenciálním zájemcům.

A v sobotních Lidovkách (11.3.2000) je k tomu dodáno, že "Za to, aby si česká vláda vybrala gripeny, se dokonce přimlouval i britský premiér Tony Blair. Loni v prosinci poslal Miloši Zemanovi "přimlouvací" dopis. "Považoval jsem to za zcela normální," řekl Zeman s tím, že i v zemích s čistou tržní ekonomikou každý politik lobbuje za své firmy."

Blair má zhruba stejně barevný dres jako Zeman a ten ho považuje za politického kamaráda a zamilovaně přitom koulí očima. Kdyby byl pravičákem, asi by se Zeman spíše přiklonil k americkému letadlu F-16 nebo F-18 jako jiní "pravičáci".

Švédský letoun je (domnívám se) jako šitý na naše poměry. Švédsko není velký stát a nemá peněz nazbyt. To byl hlavní důvod výrazné orientace na vysoce ekonomický víceúčelový letoun a otázka jeho ceny byla důležitá. Vznik kvalitní stroj. Je jediným bojovým letounem čtvrté generace, který je v současnosti již v běžné operační službě. Výhodou Gripenu je jeho univerzálnost a moderní elektronika využívající zbraňové systémy zavedené v NATO.

Švédsko požadovalo stroj hned pro tři úkoly najednou. Každý vojenský pilot je vycvičen pro průzkumné mise a rovněž pro vzdušný boj i pro mise proti pozemním cílům a tyto aktivity za letu kombinovat. Letoun je kromě toho stavěn tak, aby mohl být ošetřován "na koleně". Letouny startují kdekoli kde je zpevněná dráha dlouhá 800 m. Předpokládá se, že obsluhu a údržbu jednoho letounu Gripen budou trvale zabezpečovat velitel a 5 techniků. Přezbrojení, úpravu palubních systémů, předletovou prohlídku před bojovým vzletem včetně doplnění paliva zajistí tým pěti vojáků základní služby po 12 týdenním výcviku pod vedením profesionálního technika.

Z tohoto hlediska se zdá být Gripen velmi slušným kandidátem. F-16 je již starší letoun, i při určité modernizaci bude "sekáčová" verze F-16A každopádně zajímavější než náš dosavadní starý Mig-21, dražší modernější verze F-16C bude Gripenovi konkurentem, námořní F-18 je také prověřený rváč, ale pro naše podmínky až příliš "robustní" ve všech směrech... Americké letouny mají výhodu: jsou běžně zavedeny v armádách NATO a mají proto všude po světě zaběhnuté logistické zabezpečení. Proto francouzský Mirage, který se v armádách NATO prakticky nevyskytuje, je v soutěži o českou stíhačku bez šance. Gripen má také handicap - není v letectvech NATO. Ale potenciálními zájemci jsou Rakousko, Maďarsko, Polsko ( polské letectvo potřebuje 80 až 120 strojů této kategorie) by znamenalo logistický a výzbrojní blok cca 200 letadel jednoho nejmodernějšího typu.

Jaký stíhací fógl nakonec bude hnízdit v Čechách? Nechme se překvapit, protože Američané si tak lukrativní sousto nebudou chtít nechat ujít. Bitva o zakázku bude jistě ostrá. Podle tisku několik na sobě nezávislých odborníků nad postupem vlády vyslovilo značné podivení. Považují to za protěžování jedné strany.

Kdyby snad Zemanovci chtěli prosadit "nestandardně" svého politického favorita, Blairova ptáka, budiž útěchou, že to je dobrý letoun - bez ohledu na to, co všechno se děje v zákulisí, aneb kšeft je kšeft.

Offset

Memorandum, o kterém referoval tisk, se v této chvíli netýká přímo stíhaček, ale jen offsetového programu. Jedná se o závazek firmy, která zakázku získá, že bude u nás investovat tolik prostředků a odebírat z ČR přednostně určité zboží ve finančním objemu kolik dá vláda za stíhačky. Některé offsety v minulosti byly i nad rámec 100 % ceny letounů a zařízení s tím spojených.
Odborníci počítají (dle Lidovek), že by Česká republika na tomto offsetovém programu vydělala přes šest miliard korun. Vše prý záleží na úterním jednání Rady bezpečnosti státu. Nechme se překvapit kam spadne až čtyřiceti miliard korun.

P.S.

Ještě k offsetům: Nejsme schopni nabídnout dostatečné offsetové programy a proto šance na větší vývoz bitevníků L-159 z tohoto důvodu jsou zatím chabé.

Poznámka JČ: V Neviditelném psu před časem argumentoval z Ameriky Steve Prošek (jméno je pseudonym), Čech který má zřejmě dobré dlouholeté zkušenosti z amerického vojenského prostředí, že je pro tak "malou" zemi, jako je Česká republika, nesmyslné kupovat systémy stihaček, neboť si taková země nikdy nemůže pořádně dovolit neobyčejně nákladnou infrastrukturu a  technologii, kterou řádný provoz těchto stihaček vyžaduje.