středa 22. března

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Otázky, které Lidové noviny nezodpověděly:
  • Vyrovná se životní úroveň ČR s Evropskou unií?(Jiří Jírovec) K nadcházejícímu pořadu České televize:
  • Zlatý poklad Republiky československé (Martin D. Brown) Česká televize:
  • Proč vysílá ČT tak málo pořadů s duálním zvukem (Tomáš Pecina)
  • Znovu k pořadu "Naskočíme?" (Petr Jánský) Petr Štěpánek se brání:
  • Volby ještě nezačaly a Pithart už fauluje (Petr Štěpánek)
  • Pod kontrolu patří i novináři (včetně J. Plesla) (Petr Štěpánek)
  • "Urbanovy" dezinformace (Petr Štěpánek) Demografie:
  • Evropa, migrace, stárnutí a přelidnění (Jaroslav Teplý)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Vyrovná se životní úroveň ČR s Evropskou unií? Otázky, které Lidové noviny nezodpověděly

    Jiří Jírovec

    Vzhledem k připravovanému vstupu České republiky do EU je srovnávání platů a cen jistě velmi aktuální. Chvályhodný úmysl Lidových noviny zabývat se touto problematikou byl bohužel znehodnocen slaboduchým přístupem k datům.

    Krátký článek (šifra pf) se třemi citáty ředitele Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí Martina Máchy a tabulka srovnávající čisté platy tří vybraných profesí (bankovního úředníka, učitele a kvalifikovaného dělníka) v různých evropských státech přepočtených na české koruny dociluje jediného - údivu nad tím, za co vlastně citovaný ředitel bere svůj plat.

    Převádět platy na společného jmenovatele, v tomto případě na české koruny, je jistě možné, ale výsledná informace je prakticky bezcenná, pokud se nebere v úvahu příslušná cenová hladina, sociální a zdravotní zabezpečení a různé požitky (dříve se tomu říkalo výdobytky), které se mohou významně lišit mezi jednotlivými profesemi i státy.

    Tvrdit, že se v platech přibližujeme k Evropě, může jen nezřízený optimista nebo hlupák a blábol o tom, že nekvalifikovaní Češi jsou proti některým svým protějškům v EU "v pohodě" je v podstatě urážkou soudnosti čtenářů.

    Průměrný plat čistý plat bankovního úředníka 18 242 korun měsíčně čistého sice vypadá dobře na pozadí "starých" cen, ale nás musí zajímat, jak to bude dál.

    Bankovní úředník totiž pracuje zhruba za 1000 a učitel za 500 DM měsíčně. Měl-li novinář značky pf přístup k řediteli Máchovi, měl chtít odpověď na otázku, co jeho ústav vyzkoumal pokud jde o sbližování cenové hladiny ČR a EU a jaký dopad bude tento proces mít na platovou situaci a vývoj životní úrovně v ČR.

    Zůstaňme ještě u bankovnictví. Pražský zaměstnanec pracuje za 25% mzdy svého frankfurtského protějšku. Pokud se cenové hladiny vyrovnají řekněme během přístích deseti let, musel by plat tohoto zaměstnance stoupnout během stejné doby 4-násobně, aby měl stejnou životní úroveň jako má jeho protějšek nyní. Je to reálné? Jaké jsou prognózy výzkumného ústavu?

    Podle zpráv denního tisku budou české banky propouštět několik tisíc zaměstnanců - předpokládejme pro názornost, že 5000. Zvažme, co takové číslo znamená v širších souvislostech.

    Tito lidé platí dohromady asi 300 milionů korun na daních ročně. Klesnou-li jejich příjmy na polovinu (například na úroveň učitelů) bude statní pokladna chudší o 150 milionů. O dalších 450 milionů přijde ročně ekonomika, protože právě o tolik se sníží čistý příjem této skupiny lidí.

    To je modelová situace, kterou je nutné zkoumat. Jaký bude trend vzniku nových pracovních příležitostí? Neprodáváme svoji pracovní sílu příliš lacino? Jak přinutíme investory, aby nám neplatili almužny na úrovni minimální mzdy až jednou budou "normální" ceny? Jak zabráníme tomu, aby se ČR neproměnila v zásobárnu pracujících chudých? Má v tomto směru Výzkumný ústav práce a sociálních věcí alespoň nějakou představu?

    Vrátím se ještě ke srovnání příjmů v jednotlivých zemích. Tabulka v LN uvádí korunové příjmy typického zaměstnance (deset let praxe, stejně velká rodina). Jak již bylo řečeno, porovnání jednotlivých států je prakticky nemožné, nicméně dosti zajímavou informaci získáme jejich porovnáním v rámci každého státu zvlášť (použitím nejnižšího příjmu jako společného jmenovatele). Údaje shromážděné pro 16 evropských států, každý zastoupený jedním městem, lze shrnout takto (b = bankovní úředník, u = učitel, d = dělník):

    Nejhůř placený obor (například učitel je na tom nejhůře ve 4 zemí ze 16): u - 4x b - 5x d - 7x

    V některých případech je rozdíl zanedbatelný (viz níže). Pořadí oborů může být ovlivněno různou rychlostí platového postupu. Například kanadský učitel je po deseti letech u konce svého platového postupu a jeho plat roste pouze v rámci přizpůsobování platových stupnic inflaci. LN sice uvádějí, že jde o čistý plat, ale není jasné, zda jde o průměr včetně bonusů a přesčasů, které se u učitelského pokud vím nevyskytují.

    Pokud jde o dělnické profese, je třeba vzít v úvahu, že ve velkých podnicích jsou silné odbory, které svým zaměstnancům dokáží prosadit velmi dobré podmínky. Situace u malých zaměstnavatelů může být podstatně jiná.

    Ve dvou třetinách zkoumaných zemí je rozdíl mezi nejnižším a nejvyšším platem menší než 50%, což naznačuje značnou platovou nivelizaci. Ta je podle mého názoru dána tím, že nízké platy rostou relativně rychleji než než platy střední vrstvy - dá se říct, že střední vrstva vlastně financuje udržování chudých nad hranicí hladu, nespokojenosti a a případné revolty.

    Příjmy střední vrstvy stagnují i v případě, že ekonomika roste. Například v Kanadě, která po útlumu na přelomu devadesátých let zaznamenala v období 1993-1997 hospodářský růst 2-3% se podle Statistics Canada vyvíjely průměrné čisté roční ve stejném období takto: (rodina s jedním/dvěma příjmy) takto:

    47 774/64 569 48 062/66 541 45 650/66 590 46 054/67 311 46 308/66 998 (vše v kanadských dolarech).

    Uvážíme-li, že průměrná roční inflace byla ve stejném období asi dvě procenta, není zapotřebí přílišné představivosti k tomu, aby člověk viděl, že přes desetiprocentní růst ekonomiky má průměrná kanadská rodina nižší životní úroveň. K tomuto stavu přispěla móda snižování počtu zaměstnanců, která eliminovala značný počet relativně dobře placených míst jak v soukromém tak ve veřejném sektoru. Několik tisíc lidí například propustily nebo budou propouštět i čtyři největší a rekordně ziskové kanadské banky.

    Kanadská zkušenost nemusí být nezajímavá pro české čtenáře, kteří se z LN na jiném místě dozvěděli, že "podle studie Světové banky k tomu stačí relativně málo k tomu, aby se životní úroveň v ČR dostala na úroveň EU: ekonomika musí každý rok (po příštích 15 let) zvýšit svůj výkon o pět procent, tedy o tři procenta víc než v zemích EU."

    Pro zlaté české ruce je to jistě maličkost. Potíž snad je jen v tom, že jim již nic nepatří, takže k tomu, aby se daný předpoklad vyplnil by se musela v investorech probudit jakási filantropická vášeň dotáhnout Čechy do pelotonu. Jenže proč by dělali něco, co ve světě dávno vyšlo z módy?

    V posledně citovaném článku se lze dočíst, že: "Pokud se podaří rychle provést reformy v podnicích, je dokonce možné, že EU dohoníme i dříve," říká Jan Švejnar, profesor univerzity v Michiganu, zároveň ale hned dodává: "Důležité je tento růst dlouhodobě udržet. Jakýkoli výkyv nás samozřejmě zbrzdí." Jenže jakou cenu takový výrok má? V publikované formě (možná byl vytržen ze souvislostí) to je blábol.

    Který stát kdy udržel takové tempo růstu po tak dlouhou dobu? A jak může 5% roční nárůst ekonomiky vést k 7% růstu mezd, který je v témž článku očekáván? Neztratila se nám náhodou někam produktivita práce? Nebude Česká národní banka, či kdo bude mít jednou české finance pod palcem, šílet hrůzou z inflace?

    V Kanadě se díky různým shodám okolností posledních šesti sedmi let daří automobilovému průmyslu. Ford, Chrysler a General Motors mají vysoké zisky a je vcelku logické, že by se na nich chtěli podílet i zaměstnanci těchto firem. Jejich odborový svaz vyjednává ve dvouletých intervalech pracovní smlouvy a ve stejně pravidelných intervalech varují různí pravicoví gurové před tím, že mzdové požadavky pracujících způsobí inflaci a ohrozí systém, který pro bohaté (a patrně i pro gury samotné) tak pěkně pracuje.

    A to jde, prosím, o období silného růstu a o zvýšení platů kolem 3% z nichž valnou část spolkne dvouprocentní inflace.

    Je ovšem třeba dodat, že nejžhavějším bodem vyjednávání kolektivních smluv nejsou platy, ale likvidace pracovních míst v důsledku zadávání některých prací do levnějších oblastí. Odborově neorganizovaní dělníci v Mexiku či jinde to od svých kolegů v Oshawě rádi za pár šupů převezmou.

    Jak zabudovávají výzkumníci přes práci a sociální věci takový prvek do svých předpovědí? Jaký zisk by musel mít třeba VW, aby zdvojnásobil platy v Mladé Boleslavi?

    Sepsal jsem pár otázek, které mě jako laika zajímají. Teď bych chtěl, protože jsem poučitelný, nakoupit u odborníků.



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|