Evropa, migrace, stárnutí a přelidnění
"EU hledá lék proti poklesu obyvatel" zní titulek příspěvku F.
Šulce v HN 11.1.2000, který v něm stručně shrnuje soudobé demografické
názory a prognosy. "Během čtvrt století bude mít západní Evropa zapotřebí
téměř 160 milionů imigrantů. Hospodářsky vyspělé země se brání přílivu
přistěhovalců především z rozvojových zemí, ovšem v dlouhodobém výhledu
budou muset svou imigrační politiku přehodnotit" a dále "... vyspělé země
se budou musit dívat na problém přistěhovalectví poněkud odlišnýma očima
než dosud..." S tou poslední větou lze stoprocentně souhlasit, jde ovšem o
to, v čem a jak se má změnit ten pohled vyspělých zemí na přistěhovalectví
z rozvojových zemí.
Jak jsem již naznačil dříve v BL, je nutno vzít v úvahu kvalitu možných
přistěhovalců. To je jeden důvod i když oficiálně spíše nepřiznávaný , proč
se vyspělé země návalu z rozvojových zemí brání. Dovážet nekvalifikované a
mentalitou zcela odlišné lidi ze zemí množících se nesmyslnou rychlostí
nemá smysl, protože jejich cílem je často jen uniknout bídě ve vlastní zemi
a octnout se v ráji, kde dostanou peníze a byt a práci od nich nakonec
nikdo ani tak moc nemůže chtít. Odfiltrovat z té vlny ty, kteří jsou
schopní a mají chue se přizpůsobit a něčeho dosáhnout je velmi obtížné a
bylo by z hlediska celosvětového zločinné, protože tak přicházejí rozvojové
země o zárodky své budoucí elity.
Tuto thesi, resp. její první část v těchto dnech "ratifikoval"
německý kancléř Schroeder, který ve snaze zabránit zaostávání německé
ekonomiky, kterému pomoc milionů v Německu již přítomných přistěhovalců asi
nedokáže čelit, přišel s plánem dovézt asi 75000 počítačových odborníků
m.j. i z kandidátských zemí EU ve střední a východní Evropě. Podotýkám, že
dosavadní praxe firmy Siemens najímat si indické počítačové specialisty,
kteří při tom zůstávají v Indii, je jistě pro Indii výhodnější, protože
její budoucí elita zůstává doma.
Dalším oficálně nikdy nepřiznávaným důvodem odporu proti
přistěhovalectví je politické nebezpečí rychle rostoucího procenta
neintegrovaných cizinců, kteří ,jak ukazují zkušenosti z Holandska, se
někdy o integraci nezajímají, protože mají na satelitu TV program své
mateřské země ve své řeči a peníze dostanou automaticky.
Tato neintegrovatelnost je leckdy podporována mateřskými zeměmi.
Marokánci např. nemohou přijít o své marocké občanství, ani kdyby chtěli ,
takže jim holandská vláda povolila mít dvojí občanství, což svým vlastním
občanům, tedy "opravdovým" Holanďanům nedovoluje. V červnu 98 se konala na
Amsterdamském stadionu Arena výroční schůze fanatického tureckého hnutí
Milli Goer¸s, které se zúčastnilo 40 tisíc lidí. Čestným hostem byl bývalý
turecký ministerský předseda Necmettin Erbakan. Členové organisace byli na
shromáždění vyzváni, aby si zachovali svou identitu v západních zemích.
Jedno je jasné, musí se zabránit dosud nezvládnutelnému přílivu
přistěhovalců a první nezbytný krok k tomu je změna přistěhovaleckých a
asylových zákonů, i když to vzbudí odpor "humanistických teroristů" .
Těm, kdo nevěří v nezbytnost takového kroku, předkládám modelový příklad.
Představte si, že někdo, kdo ví, jak to v západních zemích v současné době
chodí, chce rozvrátit třeba Velkou Britanii (ten někdo by se jistě třeba
někde na Středním východě našel). Naplní velkou loď několika tisíci lidmi
dejme tomu s pěti procenty příslušníků tajných služeb a pošle je do
Británie. Pro jistotu jim nedá poslední dva dny cesty nic jíst a pít. Loď
pak přistane v nějakém britské přístavu, kde vyhladovělí "cestující" bez
jakýchkoli dokumentů požádají o asyl. Proti tomu se nedá nic namítat. Vláda
a místní orgány se musí postarat o jejich ubytování, stravu, advokáty pro
asylové řízení a také o tlumočníky pro jakýkoliv jazyk, kterým by chtěl
kandidát asylu hovořit. Těch lodí může být více a z různých zemí a v
různých intervalech. Dále, myslím, nemá smysl věc rozvádět. Třeba by začalo
politikům vyspělého světa přihořívat, že současné asylové zákonodárství
přece jen nějakou revisi potřebuje v době, kdy hlavním světovým problémem
je přelidnění zvláště v těch chudších zemích.
Ve vyspělých zemích už dávno převládá názor, že pomoc poskytovaná
chudým zemím ve třetím světě přímo na místě je nejúčinnější a sociálně
nejspravedlivější.
Prioritu ovšem musí dostat zastavení růstu počtu obyvatel. Dosavadní
absurdní situace v této oblasti se totiž dá velmi přiléhavě charakterisovat
holandským rčením "dweilen met de kraan open" , což znamená přibližně
utírat hadrem podlahu a nechat přitom otevřený kohout s vodou.
V některách afrických zemích je už doslova málo místa. O půdu válčí
momentálně ve východním Kongu (Zaire) kmeny Lendu (početnější, ale chudší,
obdělávají půdu) a Hema (bohatší , ale minoritní, převážně chovají
dobytek). Tento krvavý konflikt s obvykými již statisíci uprchlíků se v
mnohém ohledu podobá konfliktu ve Rwandě a Burundi mezi kmeny Hutu
(srovnatelní s Lendu) a Tutsi (srovnatelní s Hema) a potyčkám na hranicích
mezi Kenií a Ugandou.
Současné stanovisko OSN? V holandské teletextu se objevila 15. února 2000
tato zpráva:
New York: V rostoucím počtu chudých zemí se stane stárnutí
obyvatelstva v příštích desítiletích velkým problémem. Třetí svět se bude
vyrovnávat s rostoucím počtem starých lidí ještě hůře než vyspělé země,
oznámila Světová zdravotnická organisace WHO. Její mluvčí Kalache řekl, že
je momentálně 68 zemí, kde počet narozených je nižší než počet zemřelých.
Předpověděl, že tento počet vzroste v roce 2015 až na 121 Především
Brasilie, Malajsie, Thaisko a Čína jsou ohroženy. Země zestárnou dříve než
dosáhnou dobré životní úrovně, následkem čehož opět přibude chudoby.
To svědčí o tom, že se tato organisace stále drží šíleného nápadu, že
natalita v chudých zemích sama od sebe klesne, jakmile se ony země
dopracují blahobytu, ačkoliv praxe ukazuje, že ty země se blahobytu
nedočkají, protože všechny prostředky, které by blahobyt mohly výrazně
zvýšit, jsou pohlcovány nebo ještě více než to nesmyslně rychlým růstem
počtu jejich obyvatel. Je dobře si všimnout, že navzdory věštbám WHO Čína
již před časem začala omezovat natalitu volíc ze dvou zel to rozhodně menší
a že k blahobytu nevede ani tak rychlé rozmnožování, jako úsilovná práce,
jak to názorně ukázala Jižní Korea, která se během 30 let vypracovala z
nuly mezi vyspělé země za nelítostných, jinde nepřijatelných podmínek.
Prvním naléhavým logickým krokem proti populační explosi by měla být
reálná akce na omezení porodnosti - pro farmaceutický průmysl by dnes neměl
být problém na př. dočasně zablokovat fertilitu dívek mezi 11-20 lety, aby
se usnadnila jejich emancipace, která je klíčovým prvkem k úspěchu akce. Na
její financování by bylo možno postupně použít části prostředků na pomoc
dětem z přelidněných zemí. Rozjet prostřednictvím OSN velkou přesvědčovací
a uvědomovací akci přímo na místě i přes hlavy místních mocipánů a tvrdě
vázat jakoukoliv pomoc na splnění shora zmíněné či obdobné podmínky.
Bylo by třeba také vysvětlit tuto akci generálnímu tajemníkovi OSN,
aby ji vzal za svou a postavil se do jejího čela. On totiž nedávno reagoval
na zprávu, že nacelém světě je už více než miliarda lidí bez práce, slovy:
"To není krise, to je skandál!" (LN 31.12.99). Zřejmě si dost dobře
neuvědomuje kombinované následky rychle rostoucí produktivity vyspělých
zemí a ještě rychleji rostoucího počtu obyvatel mnohých zaostávajících zemí
.
Dost možná, že by stačilo dát mu přečíst dopis čtenáře J. Ohnutka redakci
LN (15.11.99), z kterého vyjímám poslední část:...Počet lidí, kteří žijí na
daném území a provádějí různou činnost, (má být) v rovnováze s možnostmi
ekosystému tohoto území. Podle objektivních znaků nežijeme v souladu s
přírodou a s trvale udržitelným zodpovědným životem...Není pravdou, že
každý má právo mít dětí, kolik chce. Žijeme totiž v limitovaném prostředí
ve fázi překročení mezí...
Protože generální tajemník OSN sám pochází z třetího světa, měl by na ony
země nepochybně větší vliv.
Aby bylo jasno: já chápu pasivitu vlád populačně explodujících zemí. Jsou
to politici jako všude jinde: chtějí se udržet u moci. Proč by zaváděli
nějaká nepopulární opatření, kterými by mohli o tu moc přijít, když
dosavadní praxe jim umožHuje se lidských přebytků zbavovat a ještě na tom
někdy i vydělávat devisy? Proto se na ně musí vyvinout tak ostrý tlak, aby
si uvědomili, že v jejich zemi může vzniknout taková situace, na kterou by
mohli doplatit oni sami. Bohužel asi jen neprodyšné uzavření hranic
vyspělých zemí je může přimět k tomu, aby populační explosi ve svých zemích
zastavili.
A chápu také ty jedince v přelidněných zemích, kteří uvažují zcela
logicky, když se pokoušejí dostat do vyspělých zemí jakýmkoliv způsobem.
Měřítkem této logiky jsou poměry v Holandsku, kam může klidně přijít někdo,
kdo mluví jazykem nějaké minimální etnické skupiny kdesi v neznámu a
Holanďané začnou shánět překladatele, aby se s ním mohli domluvit. Tak se
ukazuje v poslední době, že stoupá počet přistěhovalců, kteří mají AIDS,
nemocných lidí vůbec, nedospělých dětí, které přicházejí samotné, i starých
lidí. Nemocné lidi všeho věku tam pošle rodina, která vidí, že "doma" jim
není pomoci, nedospělé děti tam pošlou matky s nadějí, že se tam něco naučí
či vystudují a pomohou pak rodině, a kdyby nic jiného, rozhodně jim tam
nikdo hned nepodřízne krk, jako když by se octli bye i omylem na území
sousedního kmene. Proto také věřím, že kdyby byla zahájena v těch zemích
bez ohledu na odpor místních šamanů všeho druhu názorná a trpělivá
přesvědčovací akce vedená příslušníky či lépe příslušnicemi vlastního
národa , že by jejich obyvatelé museli pochopit, že je v jejich zájmu, aby
třeba na pytel rýže připadlo 5 lidí a ne 40 a že je to vlastně podmínka
kýženého zvýšení jejich životní úrovně. Výpadek porodnosti mladých dívek,
někdy ještě holčiček, které by byly ochráněny před těhotenstvím až do doby,
kdy dospějí i duševně, by mohl pomoci je přesvědčit, že méně je v daném
případě více.
V Evropě by zastavení nebo rázné omezení přílivu příslušníků zemí třetího
světa a probíhající stárnutí obyvatelstva mohlo přivodit dosud netušené
změny v politice EU. Dnes se ještě západní státy obávají přílivu laciných
pracovních sil jmenovitě z polského zemědělství. Jestliže by důkladně
omezily příliv těžko adaptovatelných lidí ze vzdálených končin, jak dlouho
by to ještě mohlo trvat, než by začaly v Polsku a v jiných
post-socialistických zemích organisovat nábor pracovníků všeho druhu,
nikoliv jen počítačových expertů? Nemohla by demografická krise vyvolat
pocit solidarity evropských národů a odbourat značnou část aversí
nacionalistického původu mezi evropskými zeměmi? Nezačali by Němci nahlížet
např. na Poláky, Čechy a opačně trochu jinak než dosud, když už by je
ohrožovalo společné nebezpečí? Rozhodně by to byl první krok, vynucený
danou situací, ale pravděpodobně nevratný a přinášející trvalý užitek
Mnohem snažší (ve srovnání s obyvateli rozvojových zemí) adaptace mezi
příslušníky evropských národů navzájem by pak mohla vést k rostoucímu
pocitu solidarity mezi evropskými národy. Toho se jinak dá těžko z Bruselu
dosáhnout.
Problémy s nízkou natalitou mají dnes vyspělé státy Unie stejně tak
jako zaostalé post-socialistické státy střední a východní Evropy. Zatím
převládal u politiků na obou stranách názor, že se s tím nedá nic dělat. To
je ovšem jen alibistické zakrývání vlastní pasivity. Je známo, že
československá vláda zavedla v druhé polovině šedesátých let. různá, bye i
nijak velkorysá opatření, které vedla skutečně k určité vlně zvýšené
natality. Dnešní vzdělané a kvalifikované ženy váhají často mezi kariérou a
rodinou, protože si většinou nemohou dovolit na dlouho vypadnout ze
zaměstnání. Často to dopadne tak, že ty, co zvolily kariéru, litují, že
nezvolily rodinu a naopak. (Tady nejde o nějakou ironii z mé strany, já je
úplně chápu.) Je proto nutné umožnit jim oboje najednou výstavbou moderní
sítě podpůrných sociálních zařízení (jesle, školky apod.). V ČSR tak
vyrůstaly celé generace, i když to vedlo v socialistických podmínkách k
velkému přetížení žen. V západoevropských zemích je tento systém v současné
době na různěm stupni vývoje. Bude potřeba do něho investovat (to už se
děje) a dotáhnout ho ve všech zemích na jednotnou úroveD pro všechny
matky, aby tento aspekt nepřekážel pracovní aktivitě a mobilitě
obyvatelstva.
Kdo má chue, může se zamyslet na dalšími důsledky demografické
krise za podmínek , které jsem naznačil. Jistě by začala rychle stoupat
cena fysicky náročné práce případně vykonávané venku za všech
povětrnostních podmínek, práce v nepříznivých zdravotních podmínkách a j.,
prostě cena prací, na které by si zlenivělá Evropa chtěla dovážet mutatis
mutandis jakousi obdobu černochů, dovážených do USA v minulém století z
Afriky. Ještě více by se však urychlil vývoj technologií a zařízení, která
by redukovala či eliminovala nepříznivé komponenty prací, do kterých se
Evropanům dnes moc nechce. A samozřejmě by bylo nutno využívat i pracovní
kapacity starších lidí. Ono by se vůbec muselo nejprve zastavit
přistěhovalectví, aby se ukázaly všechny důsledky, s kterými by se musely
obě strany vyrovnávat. Přelidněné země by musely svou populační explosi
zastavit a mohly by se stát seriosním partnerem, který by se mohl naučit
dobře využívat pomoci poskytované bohatšími státy. Naopak Evropa by mohla
populačně zeštíhlet a zbavit se tak trvalé vysoké nezaměstnanosti při
využití všech svých lidských zdrojů. Mne osobně se tohle všechno vzhledem k
mému věku už netýká, ale v mých představách by měla budoucí Evropa být na
nejvyšší technické úrovni, s vysoce produktivním zemědělstvím a maximální
ekologickou péčí o přírodu, po zuby ozbrojená a měla by mít v cílové
situaci zhruba o čtvrtinu nebo i třetinu méně obyvatel než dnes.
Realisace takové Evropy by si vyžádala odhadem jednoho století, ale
existuje už dostatek reálných důvodů k tomu, aby se na její přípravě začalo
pracovat dříve. než bude pozdě jako obvykle. Museli by se objevit politici,
kteří by dokázali takový program presentovat jako nutnost opustit vyjeté
koleje, jako výzvu ("challenge" ) k zajištění evropské budoucnosti a
mobilisovat pro ni veřejné mínění. Najít je není tak jednoduché, protože
standartní politici problémy neřeší, nýbrž odsouvají.
V otázce přistěhovalectví se neustále opakuje tatáž chyba. Před asi
40 lety začaly francouzské automobilky, jmenovitě státní Renault dovážet
nekvalifikované pracovníky ze severní Afriky, protože jim to připadalo
lacinější, než investovat do moderních technologií. Zatížily devisovou
bilanci státu, přivedly do země velkou, těžko se integrující etnickou
skupinu a ta moderní zařízení si nakonec stejně musely pořídit. Podobně
postupovali Holanďané o něco později, když majitelé kovozpracujících
podniků chtěli zachránit své podniky s velkým podílem primitivní práce
(loděnice). Ty v konkurenci s Asií stejně zkrachovaly a Holandsku zbyly
rovněž těžko integrovatelné etnické skupiny, pro které se už nenašla práce.
V Německu to bylo podobné. Kdyby byla politika řízena kybernetickou myší,
nemohlo by se to stát. Ta myš udělá chybu jen jednou a pak už ji neopakuje.
Ovšem i mentalita Evropanů by se musela změnit, i když by se jim
realisace nám z české budovatelské písně důvěrně známého sloganu " vyhrnem
si rukávy" asi zajídala. Ale všechno to by bylo lepší, než dovézt 150-200
milionů Evropě po všech stránkách cizích lidí, to by pak byl skutečně
kolosální hazard.
4.3.2000
