čtvrtek 30. března

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Spojené státy:
  • Madeleine Albrightová ztrácí v Americe vliv, píše Washington Post Velká Británie, špionáž a svět:
  • Britská rozvědka MI5 podporuje po světě tyranii (Observer) Věda:
  • Český příspěvek k pozorování planetek v roce 1999 (Luděk Vašta, Petr Pravec) Česká ekonomika:
  • Investice a pobídky (Ivan Hoffman) Česká politika:
  • Ministr O. Motejl neodstoupí ani přes skandál s vězeňstvím (Jaroslav Štemberk) Diskuse:
  • Daliboru Žůrkovi: Ještě jednou ke Kosovu (P. Možný) Náboženství:
  • Ještě jednou o Bohu (Vlasta Leporská)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Madeleine Albrightová ztrácí v Americe vliv

    argumentuje v deníku Washington Post dne 28. března 2000 John Lancaster na tomto místě. Článek shrnujeme.

    V lednu 1997, kdy se stala ministryní zahraničních věcí, byla Madeleine Albrightová na vrcholu své slávy: byla to pádně hovořící bývalá profesorka z Georgetown University, o níž bylo známo, že nosí obří brože a že civí výhrůžně tak dlouho na diktátory, až se vzdají. Dnes je vliv Madeleine Albrightové velmi oslaben. Ochromily ho soupeřící instituce a Bílý dům a také šířící se kritika jejího nediplomatického, často školometského stylu vystupování.

    Na americkém ministerstvu zahraničních věcí považuje mnoho profesionálních diplomatů Albrightovou za nejistou a nevýraznou osobu, která se rychle rozčílí a je posedlá svým veřejným image. Oleje do ohně antipatií proti Albrightové přilevá kroužek vůči ní velmi ochranářských poradců, zejména James Rubin, její mluvčí a dávný důvěrník. Tito poradci prý slouží daleko více zájmům Albrightové než zájmům instituce, která ji zaměstnává.

    Albrightová se sice snažila vysvětlovat zahraniční politiku obyčejným Američanům a pěstovat si přátelské styky s významnými poslanci, jako je předseda senátního výboru pro zahraniční styky Jesse Helms, ale k zvýšení velmi omezeného rozpočtu amerického ministerstva zahraničí to nevedlo.

    "Myslím, že Albrightová není zrovna efektivní," řekl Peter F. Krogh, bývalý děkan Školy pro zahraniční službu na Georgetown University, který zaměstnal Albrightovou na své fakultě v roce 1982 a kdysi ji velmi fandil. "Ztratil jsem v ní důvěru, když začala poučovat svět."

    Albrightová však zaznamenala mnohé úspěchy, například když se jí podařilo přesvědčit telefonováním mnoho poslanců, aby schválili konvenci o chemických zbraních, kterou se v Senátu nepodařilo prosadit jejímu předchůdci na ministerstvu zahraničí Warrenu Christopherovi. A jejím asi největším triumfem bylo, že se jí podařilo přesvědčit Rusko a pak Senát, aby bylo rozšířeno NATO do bývalých komunistických zemí střední Evropy.

    I její kritikové uznávají, že Albrigtová, která se narodila v Československu a uprchla před Hitlerem a Stalinem, má silný vnitřní kompas ohledně demokracie a lidských práv. Důsledně se zasazovala za použití vojenské síly v humanitárních krizích a v konfliktech s "teroristickými státy", jako je Irák a podařilo se jí neutralizovat úsilí Pentagonu omezit dobu, po níž mají být rozmístěny americké jednotky v Bosně. V rodné Praze má Albrigtová pořád zář hvězdy, takže Václav Havel, prezident České republiky znovu letos v březnu obnovil nabídku z roku 1998, jestli by se po něm nechtěla stát prezidentem: Albrightová tvrdí, že jí to zalichotilo, ale že nemá zájem.

    Stále se diskutuje o tom, jak se chovala Albrightová během kosovské krize, což byla největší zahraničněpolitická zkouška pro prezidenta Clintona v jeho druhém období. Někteří kritikové tvrdí, že Albrightová možná vyvolala zbytečnou válku tím, že neobratně naložila s mírovou konferencí v Rambouillet, zdá se, že skutečně podcenila, jak dlouho se Miloševičovi podaří zůstat u moci. Ale její obhájci tvrdí, že k válce muselo dojít, vzhledem k Miloševičově tvrdohlavosti, a že si Albrigtová zaslouží pochvalu, že trvala na tom, aby si americká vláda zachovala v této věci páteř.

    Navzdory tomu však vyplývá z rozhovorů s desítkami nynějších i bývalých diplomatů, odborníků na zahraniční politiku, činitelů Kongresu a dalších pozorovatelů, že Albrightová nesplnila vysoká - a možná nerealistická - očekávání, spojovaná s jejím příchodem na scénu jako první americké ministryně zahraničních věcí.

    "Nezvládla ani svou vlastní budovu, ani americkou zahraniční politiku," řekl jeden univerzitní pracovník. "Stala se poslíčkem zahraniční politiky a nebyla schopna vytvořit nový, nosný koncept."

    Už před příchodem Albrightové začínalo ztrácet ministerstvo zahraničních věcí vliv ve prospěch zejména Národní bezpečnostní rady v Bílém domě. Tyto změny odrážejí zejména rostoucí význam ekonomických otázek při tvorbě zahraniční politiky. Za Albrightové se tento proces zrychlil a ministryně má stále menší vliv. Vůbec například nemá vliv Warrena Christophera, který byl Clintonovi tak blízko, že mu každý večer před odchodem z práce poslal "noční vyrozumění" a Clinton odpověděl do druhého dne do rána. Albrightová posílá taková vyrozumění jen málokdy. Hlavní roli má nyní poradce pro národní bezpečnosti Samuel R. "Sandy" Berger, který je Clintonovým přítelem už třicet let. Například právě Berger nese odpovědnost za Clintonův velmi silně kritizovaný výrok z 24. března loňského roku, že Clinton nevyšle do Kosova pozemní vojenskou invazi. Aniž by se Berger poradil s Albrightovou, zařadil tuto větu do Clintonova projevu na poslední chvíli.

    Berger zcela zjevně řídí americkou zahraniční politiku vůči Číně. Albrightová byla v Bosně, když Berger a další členové vlády zahájili nedávno spolu s Clintonem vládní kampaň získat od Kongresu souhlas se zavedením normálních obchodních styků s Pekingem, což je jeden z hlavních zahraničněpolitických cílů americké vlády.

    Podle jednoho svědka Albrightová většinou zahajuje v Bílém domě jednání o zahraniční politice tím, že čte z připravených poznámek. Pak ale se Clinton obrací na Bergera nebo na jeho zástupce Jamese Steinberga a diskutuje o tom s nimi zásadním způsobem. "Od Albrightové se nedá čekat, že přijde se silnými argumenty," řekl tento činitel.

    Albrightová sice popírá, že by ji v Bílém domě přehlíželi ve prospěch Bergera, ale její tvrdá veřejná prohlášení jsou často v rozporu s opatrnějším přístupem, jemuž dávají přednost Berger a Clinton. Albrightová například otevřeně podporuje změnu režimu v Bagdádu. Navrhla, aby se loni v severním Iráku konala schůzka iráckých opozičních skupin. Berger - a Pentagon ho v tom podpořil - to zakázal, že by to vyvolalo od Saddáma Husajna násilnou reakci. (Jeden poradce Albrightové to sice potvrdil, ale dodal, že na tom Albrightové zas tak nezáleželo.)

    Mnohým jde na nervy, jak Albrightová často triumfálně hovoří o převaze americké moci a amerických hodnot. Uprostřed kosovské války napsal Krogh, bývalý děkan z Georgetownu, ostře útočný článek do Wall Street Journalu proti "zahraniční politice kázání a svatouškovství, kterou doprovázejí hrozby střelami Tomahawk".

    Mnozí si myslí, že nebyla Albrightová schopna vytvořit strategii, jak jednat na zmatené geopolitické scéně po ukončení studené války. Diplomati si stěžují, že má Albrightová příliš úzké zájmy a soustřeďuje se především na svou rodnou Evropu. V jiných oblastech je nejistá a spoléhá na texty, které jí píší poradci.

    Během jedné schůzky měla Albrightová vážně varovat jednoho ministra zahraničních věcí, avšak schůzka prý měla úplně opačný efekt, protože si Albrightová nasadila brýle a začala mu monotónně předčítat z poznámek. Dojem, který z toho vznikl, byl ten, že je Albrightové úplně jedno, co se stane, stěžoval si jeden diplomat.

    Ovšem Albrightová a její poradci kultivují její image. Loni například požádala deník New York Times, aby o ní psal jako o "dr. Albrightové", protože má doktorát z mezinárodních vztahů. Kritikové tvrdí, že se Albrightová velmi lehce rozčílí, když ji někdo veřejně kritizuje.



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|