Několik poznámek k nacismu
Jiří Wagner 28. března napsal :
Onen vydavatel mimochodem potvrdil, že chystá i vydání
Marxova Kapitálu, "bible komunismu", a snad i Manifestu komunistické
strany, tedy komunistického desatera, máme-li se přidržet církevní
terminologie. Nad tím se nikdo nepozastavil, ale pokud policie prošetřuje
vydání "bible fašismu", měla by stejně postupovat i u knih bolševických -
vždyť komunismus je smrtelně nebezpečná totalitní ideologie stejně jako
fašismus. Anebo se řiďme tím, co nám diktuje Deklarace lidských práv a
proti vydání knihy s jakkoli temnou minulostí či obsahem neprotestujme.
Nacismu ale výrazně pomohl antikomunismus.
Anglický novinář Sydney Morell napsal v roce 1938 knihu
"Viděl jsem ukřižování". Kniha vznikla krátce po mnichovské dohodě.
Ukázky:
Neboť jaká je anglická zahraniční politika v Evropě ?
Bývala prostě taková, že Anglie nikdy nestrpěla, aby se stal některý stát
silnější než mocnosti spojené proti němu. Říkali tomu politika rovnováhy.
Abychom zachovaly tuto rovnováhu, spojili jsme se před více než sto lety s
Prusy a bojovali jsme proti Napoleonovi. A roku 1914 jsme se spojili s
Francouzi a porazili jsme Němce.
Po roce 1919 ochabuje však tato
politika a vytváří se politika nová. Budiž, když počali Francouzi zesilovat
svou moc v Evropě, obrátili jsme se k Německu, namlouvajíce si, že cítíme
vždy s tím, kdo je bit. Důvod však vězí hlouběji nežli věc Francouzů a je
dále od Londýna než Paříž. Pravý důvod je třeba hledat v Moskvě a v
bolševickém strašáku.
Po válce se šířil v Německu socialismus. A
někteří lidé v Anglii, kteří očekávali skoro denně, že se na ně už už
přivalí bolševismus, poplašili se strachy o svůj život. První, co učinili,
bylo že zachraňovali Německo od socialismu poskytnutím půjček, které nebyli
nikdy splaceny. Když se pak uchopil moci Hitler jako bašta proti
bolševismu, prokázal, že do toho vidí. Když třeštil ve svých řečech o
nebezpečí bolševismu, nemluvil snad pro dobro svých nacistických
posluchačů, znich většina (zrovna jako já) vůbec nečetla Marxův Kapitál,
ale mluvil, aby byl slyšen těmi lidmi v Anglii, kteří se bojí bolševismu
jako králík lasičky.
Přejete-li si ještě další důkaz o tom, jak skvěle
ovládal Hitler zahraniční politiku, jak znal psychologii Angličanů štvaných
pomyšlením na bolševiky, vzpomeňte si jen na jeho první čin hned poté, když
vyhlásil roku 1935 odvody: uzavřel s Anglií námořní dohodu, Zavázal se v
ní, že Německo nebude nikdy stavět více než pětatřicet procent tonáže
britského loďstva, kromě některých ponorek. Jinými slovy Hitler slíbil, že
nikdy nenapadne britské impérium. Neboť ačkoliv jeho letadla mohla
roztřískat Londýn napadrť, nemohl bez loďstva Anglii vyhladovět a přinutit
tak ke kapitulaci.
Hitler ponechal dobrovolně Anglii nadvládu na moři.
A chcete-li vědět, kdy se pustí Anglie s Německem do války, povím vám to:
jakmile začne budovat Hitler loďstvo, které by mohlo vážně ohrozit naše
impérium.
V té námořní dohodě se Hitlerovi neslibovalo nic za jeho
záruky. Teď je však myslím úplně jasné, že když se Hitler vzdal zájmů o
námořní svrchovanost, zřekla se Anglie svého zájmu ve střední Evropě.
Za rok potom vpochodoval Hitler do Porýní a my jsme se stáhli zpět, když mu
Francouzi chtěli zasadit ránu, která by ho rozdrtila. Byl jsem tenkrát za
toho dramatického víkendu v Kolíně nad Rýnem a viděl jsem, jak se
generálové Reichswehru ve svých holínkách klepali. Ale Hitler věděl mnohem
více než oni. Znal dobře Anglii.
(strany 36, 37)
V Německu byla kdysi železná fronta. Byla to aliance
sociálních demokratů, Reichsbanner, německých demokratů a centra. Spojili
se v jednotnou frontu proto, aby uzavřeli Hitlerovi cestu k moci. Pro ně
však byli větším nepřítelem - komunisté. Zachvácena strachem před
komunisty, kapitulovala železná fronta před Hitlerem. To mělo ovšem svoje
následky. Hitler nejenže rozdrtil komunistickou stranu, ale dal do klatby i
železnou frontu a rozpustil její organizace. Hitler tento svůj zápas o
získání moci doma přirovnával ke svému zápasu o získání zahraniční moci.
Neřekl to, ale bylo to patrné, že na Anglii a Francii pohlíží jako na
železnou frontu a na Rusko jako na německé komunisty.
(strana 107)
Ale v Anglii je poměrně malá vrstva lidí, která spatřuje
svého úhlavního nepřítele v komunismu. Bojí se komunismu jako ničeho
jiného na světe. Po mém soudu komunismus tehdy nebyl nic víc než jakýsi
přízrak nepřítele v jejich obrazivosti. Ale obraz komunismu jim kreslil
Hitler a bylo velmi snadné sledovat postup jejich myšlenek. Podporovat
Československo znamenalo Hitlerův pád. Hitlerův pád znamenal komunismus v
Německu. Komunismus v Německu znamenal - co znamenal ?
(strany 107,108)
Západní Evropa stále doufá, že Hitler obrátí svůj zřetel
na východ, jak slíbil v knize 'Mein Kampf'. Pro Anglii a Francii je tu
zřejmě ještě jeden možný odklad, věnuje-li Hitler pozornost polské
Ukrajině, prvému kroku k bohaté obilnici ruské Ukrajiny.
Nemyslím, že
by někdo pochyboval - kromě snad Poláků samých - o Hitlerově schopnosti
zmocnit se vlády nad polskou Ukrajinou, obrátí-li svou pozornost v tuto
stranu. A co bude po polské Ukrajině ? Ruská Ukrajina ? Nikoliv, nevěřím
tomu. Oč vhodnější a snazší by pak pro Hitlera bylo soustředit svou
pozornost na západ. Jak snadné by bylo kdyby ovládal nedobytné pozice v
Evropě, zbudovat loďstvo, jež by se se postavilo proti britskému válečnému
loďstvu a poprvé by přímo ohrozilo britské impérium! Jako prý to řekl polní
maršálek Goering za několik neděl po mnichovské dohodě, když spouštěl na
vodu novou letadlovou loď Německa: "Moře jsou neomezeně přístupná jen
silným."
(strana 184)
Britské listy byly také proti stíhání Vladimíra
Skoupého, obviněného z propagace nacismu.
Kdo je Vladimír Skoupý ?
Takže J. Čulík jednou píše o rasismu v ČR a pak hájí Skoupého.
