Britské listy

Na jaře je v české zemi krásně a stojí za to po ní chodit, jako chodíval bratr Paleček. Pamatujete se snad - Vesna ... každý rok, děj se co děj, fialek vůní budí jej, slavíků ven jej volá hlas a rytíř vstává šťasten zas a rozkročí se krajem. A český kraj, vždy smuten, tich, je pojednou jen zpěv a smích.

Minulou neděli to bylo přesně takové. V lesích fialky, podléštky, jaterníky, sasanky a cosi, co roste jen v českém krasu. A slunce a stíny stromů. Co se týče zpěvu, někdo si hrál Pink Floyda k pochodu po modré značce. A co se týče smíchu. . . vlastně nevím.

Šel jsem podél Berounky a pak do vrchu na Tetín. Prohlédl jsem si, co jsem musel - kde byl hrádek s dalekým výhledem do kraje a kde zabili kněžnu Ludmilu.

Abych mohl pokračovat dalších osm kilometrů do dalšího městečka a nemusel pít z kaluží, zašel jsem do tetínské hospody a dal si půl litru sodovky. Znám ten kraj, kdybych si dal pivo, mohl bych sklouznout ze skály až k Berounce.

Chlapi v hospodě se štengrovali, jednomu, co moc mluvil, poradili, aby šel radši domů mámě umýt nádobí, a on odpověděl, že myje nádobí jen v zimě, vyloží je ven, když napadne sníh. A když roztaje, je nádobí umyté.

Liboval jsem si v jejich češtině, protože čeština je jazyk, který zpívá, a najednou v koutě hospody vidím: vlajku SSSR, vlajku českou (československou), obraz Husáka, bustu Gottwalda, dvě busty Lenina a uprostřed toho všeho ještě bustu Edvarda Beneše. A na zdi hvězdu a srp a kladivo, hotový rudý koutek. Chlapi po mně koukali, co já na to, ale já nic. Váhal jsem - je to recese, je to opravdu? Pak jsem vyšel ven a tam parkovaly dvě felicie, jedna oktavie, Volkswagen passat a porsche. Patřily bezpochyby těm v hospodě.

Bylo po idyle. Bratr Paleček zmizel z obrazu, šel jsem na Liteň a pro sebe jsem si polemizoval. Takoví oni jsou. U každé vesnické chalupy parkuje auto, ale ne jen ledajaké, parkuje tam ukázkový kus z ciziny. Chalupu mají nově nalíčenou na bílo a přistavují nad garáží. Vede se jim a při tom skučí a bojí se budoucnosti.

A nadávají. A volili by komunisty, ale Petr Cibulka ve svých Necenzurovaných novinách tvrdí, že ty průzkumy volebních preferencí jsou podvod a že komunistické preference jsou nepatrné. Je to opravdu podivné. Jedna agentura tvrdí, že preference komunistů jsou 23 procent, druhá říká, že jen 14 procent. Statistik aby se z toho pomátl, to přece není možné. Dvě měření stejné populace nemohou být tak daleko od sebe. To je mimo pětiprocentní standartní chybu.

Tedy, rudý koutek v hospodě na Tetíně, proč tam je. Buďto je to antinostalgikum, aby lidé nezapomínali, nebo zapomínají a touží po návratu těch, kteří to už jednou - neznám slušné slovo pro to, co s tím udělali. Že lidé zapomínají, je fakt. Noviny jsou plné láteření na bývalé a současné vlády. Při odstraňování toho, co zbylo z komunismu, se postupuje metodou pokusu a chyby, nadáváme si navzájem a neuvědomujeme si, že za tím vším stojí a příčinou problémů je čtyřicet let marasmu reálného socialismu.

Naše podniky dnes často nejsou konkurenceschopné. Produktivita práce je stále ještě nízká, asi třetina produktivity německých podniků, zařízení zastaralé. Kdo za to může? Klaus sám ne, ten to zdědil, ale národ jej za to obviňuje. Nadáváme, že se hledají a přijímají zahraniční partneři, čili, že jsme nuceni k výprodeji toho, co máme. Co nám však zbývá? Nejvíc nadávají komunisté, kteří to všechno způsobili.

My všichni jsme do polistopadového systému vstupovali jako amatéři. Už několik let před listopadem bylo jasné, že se komunismus neudrží. Přesto se nikdo nezabýval tím, jak to vše udělat, až dojde ke změně, jak potrestat kolaboranty, jak převést státní majetek do soukromých rukou. Nikdo na tohle nemyslel, a ten "nikdo", to jsou disidenti, exil, komunisté, a všichni ostatní. Co jsme si představovali, že bude, nevím. Jediný, kdo měl nějakou představu, byl Ota Šik, ale jeho představa nestála za nic.

Teď se v tom hrabeme a nadáváme si.

Stanislav Reiniš

Poznámka JČ: Určité, zdá se rozumné návrhy měl Jaroslav Teplý, ale nikdo ho neposlouchal. - Co se týče dědictví komunismu: domnívám se, že lidé vědí, že nynější stav České republiky je důsledkem padesátiletého zotročení Československa - zcela zjevně by ta země bez nacistů a komunistů dnes vypadala zcela jinak. Jenže neviděl bych to ideologicky - myslím, že nacistická i komunistická ideologie byla jen zástěrkou k obyčejné kolonizaci, zotročení středoevropského prostoru, jednou ze západu, jednou z východu. Myslím, že tragická historie Československa v letech 1939 - 1989 je důsledkem toho, že tato země prostě neměla účinné metody, jak se proti zotročování nebo proti snahám o ně bránit - a těžce na to doplatila. Podívejte se na Finsko, které bylo také terčem ruského útlaku. Ale ubránilo se - i se zbraní v ruce. A kde je dnes...