úterý 4. července

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby K dnes v Praze začínajícímu Druhému kongresu světové literárněvědné bohemistiky:
  • Je správné považovat Škvoreckého Inženýra lidských duší za dílo o vzájemném neporozumění? (David Holmes) Sdělovací prostředky:
  • Mediální poznámky Milana Šmída Česká politika:
  • O demokracii: budu volit čtyřkoalici (Václav Pinkava) Diskuse:
  • Umíme polemizovat o jazyce českém? (Jiří Janeček)
  • Umění slušné polemiky (Ivan Sosna)
  • Nezáleží na slušnosti a neslušnosti, ale na výkladu a předsudcích čtenáře (Václav Pinkava) Sdělovací prostředky:
  • Ne všechny televizní diskuse musejí být agresivní (František Pillman)
  • Kdy budou souložit politikové na obrazovce v přímém přenosu? (Ivan Sosna)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Umění slušné polemiky

    Ivan Sosna

    Vážený pane Ptáčku,

    tak jako budiž chvála BL za poskytnutý prostor, tak i Vám za Vaši snahu propagovat a obhajovat umění slušné a věcné polemiky. V podstatě asi nelze nic namítat a lze si jen přát, aby se právě taková objevovala co nejvíce.

    Přesto ale k Vašemu textu učiním pár připomínek - ne polemických, ale spíš pohlížejících na situaci ještě z jiných úhlů.

    Obávám se, že ať se nám to líbí nebo ne, musíme vzít na vědomí dvě věci: - poněkud odlišnou historicko-společensko-jazykovou situaci v Česku a třeba v Británii a - společensko-jazykový vývoj poslední doby obecně.

    1. Domnívám se, že česká jazyková tradice je poměrně lidová, chcete-li, plebejská (nemyslím to pejorativně, nýbrž spíše jako terminus technicus).

    Snad by se dala vysledovat až do obrozeneckých dob, kdy čeština jako živý jazyk přežívala už skoro jenom na venkově, snad by šlo argumentovat semknutostí malého jazyka malého národa ve stínu němčiny, nejspíše by se sem vešel i Švejk a rozhodně se na tomto rysu podepsalo období socialistického realismu.

    Řízný, revolučně rozhodný a razantní jazyk musel i nepříliš vzdělanému dělnictvu a rolnictvu jasně ukázat, kdo kam patří, kde je dobro a kde zlo. Tato černobílá prezentace světa rozhodně nepodporovala cizelaci myšlenek a jemné odstiňování mnohotvárné a nejednoznačné skutečnosti: jazyk se nekultivoval, nýbrž zvonil a duněl.

    Jaká ostatně kultivace, když lídři národa - Klema, co má pod čepicí, Tonda Zápotonda a další - byli buďto vlezle lidoví nebo svým partajním ptydepe nesnesitelně kožení?!

    Pro buržoazní jemnůstky a la "I think", "I don´t think", "I´m afraid", "in my opinion" a podobné zde nebylo místo. Když se můj otec na konci 40. let vrátil po roce stráveném v Anglii a začal v akademických a stranických kruzích používat právě těchto obratů, ten to prý schytal: jaképak "myslím" či "domnívám se" - Tobě to snad soudruhu není jasné. Ty ses nakazil těmi jejich buržoazními žvásty... (dnes "bláboly").

    (Abychom zase nepodléhali iluzím: hodně se mýlím, když si pamatuji na záběry z britského parlamentu, kde se slovutní MPs překřikují jak báby na pavlači?)

    Připočtěme českou demokratickou hospodu, v níž se svorně a rozhodně ne vybranou mluvou nadávalo na režim a probíral fotbal a ženské. Přidejme všeobecnou brannou povinnost, kvůli které naprostá většina českých mužů absolvovala dvouletou školu zhrubnutí a zprimitivnění, v níž základním slovem byla "piča" a ve které si určitou úroveň vyjadřovací uchovali jen opravdu silní jedinci.

    Určitě to není všechno, já si ale na kompletní výčet ambice nečiním.

    2. Bez ohledu na naše estetické cítění je nesporným jevem nové doby posun jazyka - mluveného i psaného - směrem k jazyku obecnému. Ten stále více proniká nejenom do mluveného projevu, ale i do krásné literatury. Zcela zjevná je detabuizace donedávna nepoužitelných slov, jež se stávají skoro "salonfähig". Výrazy, které ještě předválečná braková literatura, např. rodokapsy, vytečkovávala (např. "zatr..."), jsou dnes směšnými archaismy.

    Jev je to obecný - byly časy, kdy se netolerovatelnému "damned" vyhýbalo třeba pomocí "dashed", dnes je všechno (netvrdím, že ve staré dobré Anglii) "fucking", "fakuje" se už i česky a in-nadávkou je s prominutím "zmrd". Není tomu tak dávno, co kovbojové ve westernech a vojáci-záklaďáci hovořili málem jak duchaplní gentlemani ve Wildových konverzačkách, dnes už nešokuje ani oslovení "ty píčo" ve filmu pro mládež.

    Ošklivé, hnusné, úpadek, O tempora, o mores? I tak to lze vidět, faktem ale je, že toto zdrsnění, zjadrnění, chcete-li zrealističtění jazyka je zřejmě nezadržitelné a nevratné. Opět by se dalo filozofovat a sociologizovat, proč tomu tak je, já se ale spokojím s popisem skutečnosti.

    Pravidla kodifikovaná v příručkách jsou sice hezká, ale skutečným jazykovým normotvůrcem jsou dnes především média. A jestliže dnes premiér - inteligentní a sarkastický stylista, žádný jazykový primitiv - považuje za únosné, aby jejich prostřednictvím označil určité profesní skupiny za póvl a hnůj, přispívá to k určitému posunu té normy směrem "dolů".

    Internet umožňuje takřka každému, aby veřejně ventiloval či vykřičel své názory. Stačí podívat se do nejrůznějších chatů: vedle solidních a věcných diskutérů často najdete i primitiva, který se snad množstvím co nejtvrdších slov ukájí. Jaký bude mít tahle nádherně demokratická vymoženost vliv? V každém případě lze očekávat nárůst názorů, prezentovaných nevytříbenými stylisty a zaujatými vášnivci, kteří si v Čapkovi a Peroutkovi rozhodně číst nebudou.

    Takže konečně zpět k Vašemu článku. Myslím, že razantní výrazivo, které je do určité míry tolerovaným územ, dnes jaksi patří do repertoáru i vzdělaného člověka. Jakmile ho používá jedna strana, nemůžete vždy očekávat od té druhé, že na "blbce" odpoví "obávám se, že možná nemáte tak zcela pravdu".

    Jeho použití nemusí být vždy jen dokladem primitivismu a nekultivovanosti uživatele, nýbrž někdy spíše důkazem jazykové a společenské reality. Jinak řečeno, člověk používá takový jazyk, jaký je zvyklý běžně vnímat. A jelikož se jazyk vyvíjí, je ten dnešní prostě trochu jiný než ten, který používaly velké vzory z minulosti.

    Tím ovšem neříkám, že po všech stránkách dokonale vytříbená argumentace je přežitkem. Také v rychle se měnícím současném světě zaslouží úctu, ochranu a kultivaci.

    Na závěr přičiním pár drobností, v nichž "I beg to differ".

    Nejsem zcela přesvědčen o tom, že uvozovací zrelativňující obraty plus britský understatement, např. "obávám se, že pan Novák nemá tak docela pravdu", ve stávajících českých podmínkách "podstatně zesilují argumentaci".

    Tím "blbcem" Vás mnohdy - ne-li většinou - v praxi ukřičí...

    Nevěřím, že jedna chybějící a jedna přebývající čárka v souvětí z Vámi uváděného příkladu může být "silně znevažujícím faktorem" a příčinou nedostatku důvěry čtenáře. V situaci, kdy se podobných a horších interpunkčních chyb poměrně běžně dopouštějí i velmi dobře placení novináři prestižních tiskovin (a jejich korektoři to vše klidně pouštějí do tisku) a kdy "čárky neumí" ani plno publikujících spisovatelů, si něčeho takového všimne málokdo.

    Mezi námi - nic ve zlém - i ve Vašem prvním odstavci o osočování (mimochodem prastará dobrá metoda "argumentum ad hominem") podle mého názoru jedna chybí: "... téma, které si vybral ke své polemice - ČÁRKA, neboť končí věta vložená - a zaměří se...".

    Upřímně zatleskat Vám ale musím za moudrý závěr, který s dovolením ocituji: "Smiřme se se skutečností, že můj odpůrce je blbec, a zkusme mu vytýkat jen jeho názory a chyby, kterých se dopustil. Třeba na to přijde sám."

    Každý polemik by si to měl pověsit někam blízko k monitoru.

    Ivan Sosna



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|