O neomylnosti úřadu
Státní úřad pro jadernou bezpečnost včera požehnal zavezení paliva do prvního bloku jaderné elektrárny Temelín. Neučinil žádné lehkomyslné rozhodnutí. Předchozí inspekce prý byly velice přísné. V jakém ohledu? Řekl to minstr Grégr: Úřad trval na tom, aby Temelín byl na úrovni dnes dostupné technologie a systémů řízení, která odpovídá současným technickým kritériím vyspělých zemí.
Úřad zkonstatoval, že stavba odpovídá projektu, skutečnost záměru. Tím pádem není co řešit - děj se vůle vědců a techniků.
Shodou okolností si právě dnes připomínáme výrok jiného velice renomovaného úřadu, který ve své době na základě tehdy dostupného poznání po přísném zvážení všech okolností zkonstatoval, že Jan Hus stoprocentně patří na hranici.
Křesťanská víra má před náboženstvím vědy historický náskok. Křesťané se po staletích ve znamení neomylnosti nacházejí ve fázi, kdy o některých kapitolách svých dějin říkají: "Promiňte, bylo to špatně, upalovat se nemá a nemělo."
V jaké fázi se nachází sebereflexe vědců? V souvislosti s haváriemi jaderných elektráren tyto přiznávají, nicméně jako výjimky, které se příště nezopakují, a v případě Černobylu konstatují na prvním místě selhání lidského faktoru.
Této fázi vědecké sebereflexe odpovídá období církve, ve kterém teologové odvážně připouštěli, že ne všechny upálené dívky byly na sto procent čarodějnice, některé že zřejmě byly upáleny omylem.
Úřad pro jadernou bezpečnost zachází podobně jako inkvizice s ohněm. Ten, jak známo, někdy pomáhá, jindy škodí.
Co bude, nevíme. Až naši potomci posoudí, zda naše důvěra inspektorům na jadernou bezpečnost nebyla stejného druhu jako důvěra prosté stařenky, která bezelstně přikládala otépku na Husovu hranici.
Důvěřovala expertům.
6. července 2000
