pátek 28. července

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Dopis ministru vnitra:
  • Stanislave Grossi, zasáhněte proti dětské prostituci (Bohdana Marvalová) Ještě naposledy k případu Epicentrum:
  • Dopis Jana Čulíka Syndikátu novinářů k případu Štětina Literárním novinám: Žádost o právo na odpověď v rámci tiskového zákona:
  • Je nutno udržovat odstup mezi aktivismem a nezávislou novinářskou prací (Jan Čulík) Dvojí ceny:
  • Dvojí vstupné na Karlštejně je ekonomicky správné (Jan Hošek)
  • Pár poznámek k článku Jana Hoška o Karlštejně (Jan Čulík)
  • Češi mají nárok na levnější vstup do státního hradu Karlštejn, neboť si to dotují z daní (Karel Wichs, Český rozhlas)
  • Lumpárna dvojích cen v Čechách - korespondence s Památkovým úřadem, Praha (Josef Veselý, Vídeň) Spolana Neratovice: Děti Země o nás šíří nepřesné informace
  • Výroba PVC produkuje jen naprosté minimum dioxinů, zlomek povolené normy (Spolana Neratovice) Jsou lidé příliš hloupí na to, aby směli hlasovat v referendech?
  • Michalu Pavlatovi: Myslela jsem, že prohlašování lidí za luzu je pryč (Juliana)
  • Britské listy zastupují svými názory miliony blbců - spodiny České republiky (Luboš Motl)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Dopis Syndikátu novinářů ČR: K stížnosti Jana Urbana

    Toto je oficiální, konečná verze stanoviska Jana Čulíka k 
    stížnosti Jana Urbana ohledně výroků JČ o Jaromíru Štětinovi a "agentuře Epicentrum". Tímto textem a článkem Jana Čulíka, zaslaným do Literárních novin (viz níže) ukončujeme tuto diskusi.

    Syndikát novinářů ČR

    Komise pro etiku

    Věc: Stanovisko Jana Čulíka k podnětu Jana Urbana

    Vážení,

    obdržel jsem e-mailovou žádost paní Barbory Osvaldové, jíž mě jménem etické komise Syndikátu novinářů ČR (SN ČR) žádá o vyjádření k podnětu Jana Urbana ve věci tzv. „agentury Epicentrum“. Přestože nejsem a nikdy jsem nebyl členem SN ČR, rozhodl jsem se po úvaze této žádosti vyhovět.

    Považuji však za nutné zdůraznit, že tak činím výslovně s výhradou vyjádřenou v bodě 1 stanoviska, a zároveň jsem nucen upozornit, že Britské listy, které na Internetu vydávám, se několikrát velmi kriticky vyjádřily k činnosti občanského sdružení SN ČR i jeho etické komise, zejména v souvislosti s loňským případem neodůvodněného vyloučení Jana Křečka z této organizace.

    Z toho důvodu závěr etické komise, ať bude jakýkoli, budu považovat nejvýš za informativní a indikativní, v žádném případě ne za autoritativní nebo v jakémkoli smyslu účinný.

    1. Složení komise pro etiku

    V zemi, kde již více než 20 let žiji, je pravidlem, že žádný kolektivní orgán nemůže rozhodovat o věci, jsou-li v něm zastoupeny osoby, u nichž existuje podezření z podjatosti, dané zvláštním vztahem k posuzované věci nebo osobě. Předpokládám, že analogická pravidla uplatňuje i etická komise SN ČR, a uvádím proto seznam členů komise, které mají ke mně nebo k mému deníku takový vztah a které by se neměly posuzování záležitosti v žádném případě účastnit:

  • Petr Bílek, Reflex: do týdeníku Reflex přispívám a mám tedy k P. Bílkovi vztah spolupracovník-šéfredaktor;

  • Daniela Drtinová, Česká televize: Britské listy soustavně hodnotí práci České tele­vize a D. Drtinová byla častým předmětem jejich analýz a komentářů, zvlášť v minulosti silně negativních;

  • Jan Jůn, Radio Svobodná Evropa: s J. Jůnem jsem měl v polovině 90. let řadu ostrých střetů jako jeho spolupracovník ve Svobodné Evropě (viz příloha 4);

  • Ivan Hoffman, Radiožurnál: I. Hoffman má v Britských listech každý všední den sloupek, v němž publikuje své rozhlasové komentáře;

  • Jan Lipold, MFD: Mladá fronta Dnes byla v Britských listech mnohokrát kritizována, a to jak za skandální způsob privatizace, tak za neprofesionální pojetí novinářské práce, které deník praktikuje;

  • Barbora Osvaldová, FSV UK: katedra masové komunikace i katedra žurnalismu FSV UK byla v minulosti rovněž mnohokrát terčem kritiky Britských listů a u B. Osvaldové nelze tedy předpokládat nestrannost a nezaujatost v projednávané věci.

    Předpokládám, že podobně i pan Štětina určil nebo určí, ke kterým členům etické komise má zvláštní vztah a kteří by tedy měli být z jednání rovněž vyloučeni, aby byla zajištěna objektivita výroku komise.

    2. Mé výroky o tzv. agentuře Epicentrum

    V následujícím stanovisku pomíjím tvrzení, týkající se Borise Berezovského, o němž se zmiňuje ve svém podnětu Jan Urban, protože šlo o omyl, který jsem opravil následující den v Britských listech, a který jsem ochoten uvést na pravou míru i na vlnách Radiožurnálu, pokud k tomu dostanu příležitost (zatím se tak, bohužel, nestalo).

    Uvedl jsem, že tzv. agentura Epicentrum, v níž působí Jaromír Štětina a Petra Procházková, má vazby na ruského politika Grigorije Javlinského, resp. že je součástí jeho mediálního impéria, a jejím prostřednictvím se tak v České republice uplatňuje Javlinského vliv.

    3. Zdůvodnění

    Svá tvrzení opírám o hrubě neobjektivní, jednostranné, propagandisticky laděné a nekriticky obdivné zpravodajství, které o G. Javlinském a jeho hnutí Jabloko přinášeli J. Štětina a P. Procházková.

    Produkuje-li novinář o některém politikovi zprávy, které by mohly být bez sebemenší úpravy použity ve volebních prospektech příslušného uskupení, považuje se to v zemi, kde žiji, za dostatečný důkaz toho, že daný novinář je ve spojení s tímto politikem.

    Podezření do jisté míry posiluje i fakt, že novinářská organizace Epicentrum (ve skutečnosti v ČR jako právnická osoba neexistující) má název shodný s PR agenturou hnutí Jabloko, v jehož čele G. Javlinskij stojí.

    Požádal jsem opakovaně Jaromíra Štětinu, aby doložil formou auditované účetní závěrky, z jakých zdrojů je tzv. agentura Epicentrum financována; dosud se tak nestalo. Podobně nemám od J. Štětiny žádné vysvětlení ohledně zkresleného zpravodajství o G. Javlinském a hnutí Jabloko. Proto musím v tuto chvíli na svých výrocích (s výjimkou výroku o B. Berezovském, k němuž došlo nedopatřením) trvat.

    4. Příklady zkreslujících zpráv tzv. agentury Epicentrum

    V týdeníku Týden z 21. 11. 1999 napsali Štětina s Procházkovou mj. toto (viz příloha 1):

    Javlinskij a jeho poslední mohykáni (...)

    Příliš zásadoví pro úspěch

    Jabloko si za celou dobu existence uchovalo své hlavní bohatství - pověst principiální a nesmiřitelné demokratické opozice.(...)

    Javlinskij a jeho hnutí se nikdy nezapletli do žádného korupčního skandálu, nebyl hrdinou sexuálních dobrodružství, nenechal se přesvědčit k žádné oficiální funkci, nezahrával si s žádnou finanční či průmyslovou lobby. Naopak. Jeho hlavním heslem je boj proti korupci v nejvyšších politických kruzích. Ani tyto postoje mu však nepomohly k větší popularitě. Být příliš čestným voličům zas tak neimponuje (jako ostatně všude jinde). (...)

    Průzkumy slibují nyní Jabloku zhruba 11 procent hlasů. Je to úspěch. (...)

    Jabloko v minulých volbách utratilo na kampaň skoro nejméně ze všech velkých bloků. (...)

    V Lidových novinách byl dne 11. 4. 1998 otištěn následující text J. Štětiny (viz příloha 2):

    Největší senzací minulých dnů je šéf demokratického hnutí Jabloko Grigorij Javlinskij. Jeho šance stouply během měsíce o 4 procenta. Dnes dává Javlinskému hlas 12 procent občanů. Odstoupení vlády vyneslo Javlinského do centra pozornosti. Vystupoval vtipně, glosoval krizi s přehledem. Ve chvíli, kdy se hroutila celá struktura moci, stál nad věcí. Pokud však Jabloko nezazáří v parlamentních volbách, jeho šance v roce 2000 budou mizivé. V seznamu uchazečů o prezidentské křeslo tedy zeje díra.

    Dne 10. 6. 1996 zveřejnily Lidové noviny tento hodnotící text P. Procházkové a J. Tobiáše (viz příloha 3):

    Grigorij Javlinskij je jediným kandidátem, který si zaslouží zařazení mezi demokraty. Je to politik evropského typu, vzdělaný, plynně hovořící anglicky, s vybranými mravy, a to je také jeho nejvážnějším handicapem v ruské předvolební kampani.

    Nikdo nenapíše v seriózních a objektivních novinách o žádném politikovi, že je „příliš zásadový pro úspěch“. Absurdnost výše uvedených citátů zvlášť vynikne, nahradíte-li si jméno Grigorij Javlinskij jménem libovolného českého či západního politika. Tento způsob psaní je tím nebezpečnější, že o skutečném stavu ruské politiky se v ČR příliš mnoho neví a česká veřejnost nemá většinou možnost si tyto informace korigovat podle vlastní zkušenosti či z nezávislých zdrojů.

    V podobném duchu se nesou i další texty tzv. agentury Epicentrum na toto téma. Hledal jsem články Epicentra, které by byly k Javlinskému kritické nebo aspoň objektivní, avšak bez úspěchu. Zejména v textech P. Procházkové je ve spojení s G. Javlinským nezřídka používán epiteton „demokrat“ a Jabloko je nazýváno „demokratickým hnutím“, což budí představu, že všichni ostatní ruští politici jsou založením nedemokraty, a jedná se o hrubou novinářskou manipulaci.

    5. Shrnutí

    Z výše uvedených důvodů trvám na tom, co jsem na adresu Jaromíra Štětiny, Petry Procházková a jejich neformální agentury Epicentrum řekl a napsal.

    Jsem ochoten omluvit se jim v případě, že veřejnosti přesvědčivě vysvětlí, proč je jejich zpravodajství o Grigoriji Javlinském takto zaujaté a neobjektivní, a uspokojivě objasní, např. formou auditované účetní závěrky, jakým způsobem a kým je jejich novinářská činnost financována.

    Do té doby musím trvat na tom, že jejich jednání nelze vysvětlit jinak než jejich vazbou na ruského politika Javlinského a jeho hnutí Jabloko.

    6. Návrh usnesení komise

    Navrhuji, aby komise pro etiku při SN ČR záležitost uzavřela s tím, že prokazatelně neobjektivní a zkreslující zpravodajství „agentury Epicentrum“ ohledně Grigorije Javlinského dává Janu Čulíkovi právo zpochybnit novinářskou integritu Jaromíra Štětiny a Petry Procházkové způsobem, jak to učinil.

    V Praze dne 26. července 2000

    Dr. Jan Čulík
    University of Glasgow
    vydavatel internetových Britských listů (http://www.britskelisty.cz)
    e-mail: jcu2@cableol.co.uk


    Přílohy: Text článku „Javlinskij a jeho poslední mohykáni“ z Týdne (21. 11. 1999).

    Text článku „Ruští psychiatři mají obavy…“ z Lidových novin (11. 4. 1998).

    Text článku „Demokrat, který nemá šanci“ z Lidových novin (10. 6. 1996).

    Citace z knihy Jana Čulíka „…jak Češi myslí“ (Milenium Publishing, 1999) týkající se cenzurní praxe Radia Svobodná Evropa v letech 1994-1995. Jan Jůn býval už tehdy vedoucím vydání nebo zástupcem vedoucího vydání hlavního politického pořadu RSE „Události a názory“, který tou dobou potlačoval částečně nebo úplně příspěvky, kritické k některým aspektům české politické situace, včetně článků o ČR ze západního tisku. Přikládám výběr těchto potlačených či zcenzurovaných článků, jak vyšel v knize „…jak Češi myslí“, str. 261-284


    Příloha 1

    Javlinskij & jeho poslední mohykáni

    Rusko - osobnosti v politice (3)

    Pokud by se daly dohromady všechny pozemky, které vlastní kandidáti ucházející se o křesla v příští ruské dumě, vešlo by se na ně osm Vatikánů nebo půl Gibraltaru.

    Je jasné, že příští představitelé ruského lidu nepatří mezi nejchudší vrstvy obyvatelstva. Osmadvacet předvolebních bloků se však dělí zhruba do tří kategorií - velmi majetní, středně zámožní a chudáci. Hnutí Jabloko, jedno z nejstarších demokratických seskupení v Rusku, se řadí mezi finanční zlatý střed.

    Příliš zásadoví pro úspěch

    Jabloko si za celou dobu existence uchovalo své hlavní bohatství - pověst principiální a nesmiřitelné demokratické opozice. Šéf hnutí Grigorij Javlinskij je doposud jediným z demokratických politiků, kterého sociologové zařazují do seznamů kandidátů na prezidentské křeslo.

    Javlinskij a jeho hnutí se nikdy nezapletli do žádného korupčního skandálu, nebyl hrdinou sexuálních dobrodružství, nenechal se přesvědčit k žádné oficiální funkci, nezahrával si s žádnou finanční či průmyslovou lobby. Naopak. Jeho hlavním heslem je boj proti korupci v nejvyšších politických kruzích. Ani tyto postoje mu však nepomohly k větší popularitě. Být příliš čestným voličům zas tak neimponuje (jako ostatně všude jinde).

    Uniformy lákají

    Pokusem o zvýšení prestiže Jabloka bylo uzavření spojenectví s expremiérem Sergejem Stěpašinem. Jestliže Stěpašin má Jabloku pomoci nabrat hlasy v nastávajících parlamentních volbách, bude zcela jistě konkurovat Javlinskému ve volbách prezidentských v roce 2000. Všeobecná obliba uniforem u Rusů však postavila Javlinského před těžké rozhodnutí.

    Průzkumy slibují nyní Jabloku zhruba 11 procent hlasů. Je to úspěch. Ve volbách v roce 1995 se Jabloko do dumy dostalo jen taktak. Získalo 6,89 procenta hlasů. Pokud Javlinskij nechtěl riskovat, musel se spojit i s tím, kdo ho může na vedoucím stranickém postu zastínit. Dokonce i s „hrdinou“ rusko-čečenské války 1994-1996 generálem Stěpašinem.

    Peníze dělají volby

    Jabloko v minulých volbách utratilo na kampaň skoro nejméně ze všech velkých bloků. Skromnější byli jen komunisté. Oficiálně. Sám Javlinskij přiznal tentokrát v deklaraci, kterou byli všichni povinni předložit volební komisi, poměrně vysoký roční příjem 953 250 rublů (3175 USD měsíčně). Zato tvrdí, že nevlastní ani byt, ani auto, ani chatu, ani pozemek. Jeho kolega Stěpašin je na tom ještě hůř. Přiznal jen desetinu příjmu Javlinského: 92 344 rublů. Nejbohatším na předvolebním seznamu Jabloka je ředitel firmy GRANMA z Jaroslavli Maxim Ananijev (29). Ten si v roce 1998 přišel na 4 230 626 rublů. Měsíčně tedy dostává přes 14 tisíc dolarů. Na nejbohatšího kandidáta komunistů Valerije Šutujeva však demokrat Ananijev nemá. Šutujev přiznává měsíčně skoro o 4 tisíce USD víc (viz TÝDEN 48/99).

    Petra Procházková, Jaromír Štětina, Epicentrum


    Příloha 2

    Ruští psychiatři mají obavy o zdraví politické elity

    Počet psychicky nemocných lidí se v Rusku podle oficiálních statistik od roku 1990 zvýšil o 54 procent

    MOSKVA (agentura Epicentrum pro LN) - Poslanec ruského parlamentu a předseda hnutí Duchovní dědictví Vladimír Podběrjozkin tvrdí, že koncentrace lidí s narušenou psychikou je mimořádně vysoká v politických strukturách. Závěrečné desetiletí tohoto století žijí Rusové v očekávání voleb. V roce 1999 by se měly uskutečnit parlamentní, o rok později prezidentské. Všechno však může být jinak. Poté, co prezident Boris Jelcin odvolal 23. března 1998 celou vládu, se možnost předčasných parlamentních voleb zvýšila. Pokud poslanci třikrát za sebou odmítnou Jelcinem navrhovaného kandidáta na premiéra, mladého, vymydleného a dobře vychovaného Sergeje Kirijenka, bude dolní sněmovna rozpuštěna a prezident určí datum předčasných voleb. A než se volič vzpamatuje, začne boj o "zlaté křeslo" v Kremlu.

    Se srdcem je vše v pořádku

    I prestižní Výbor pro oslavy třetího tisíciletí razí heslo „Do nového století s novým prezidentem“. Popularita Jelcina je dnes ještě nižší než v době jeho zdravotních problémů v roce 1996, kdy k němu sympatie chovalo šest procent občanů. Tak otevřeně jako nyní se o jeho neschopnosti vládnout zemi ještě nehovořilo. Jeden z moskevských vtipů, který zazněl i na hlavním kanálu ruské televize, naráží na tzv. „brežněvizaci“ hlavy státu: Generální tajemník OSN Kofi Annan píše do televize: „Před týdnem jsem se setkal s vaším prezidentem a musím potvrdit, že se srdcem... se srdcem má všechno v pořádku.“ Diváci vzápětí s hořkým úsměvem sledují už skutečné události. Jelcin si plete ministry, podepisuje výnosy, které neexistují, při návštěvě Stockholmu se domnívá, že je ve Finsku, později bouchá nemístně do stolu. Nejen Výbor pro oslavy třetího tisíciletí se domnívá, že Jelcin nemůže být hlavní atrakcí při oslavách v roce 2000, jejichž součástí mají být prezidentské volby. Ale kdo jiný?

    Země jen pro silné povahy

    Poslední bouřlivé události na ruské politické scéně zamíchaly kartami. K pětici již známých kandidátů na prezidentské křeslo se přidal expremiér Viktor Černomyrdin. Začal skromně. Spolu se starostou Jurijem Lužkovem a prozatímním místopředsedou vlády Borisem Němcovem má pouze osmiprocentní podporu voličů. Generál Alexander Lebeď má šanci na 10 procent hlasů. Pokud by se volby konaly tento týden, prezidentem Ruska by se asi stal vůdce komunistů Gennadij Zjuganov. Podporuje ho 19 procent voličů. Ředitel petrohradského Institutu psychoanalýzy Michail Rešetnikov vysvětluje podivné chování Rusů vědecky: „Dnes potřebuje pomoc psychiatra asi 20 procent obyvatelstva. V ekonomicky rozvinutých zemí jen 10 procent. Jenže nikde jinde se tak často nemění vlády, ideologie, to vše doprovázeno šokovou terapií, válkou v Čečensku, výbuchem kriminality, ztrátou iluzí, nevyplácením mezd... Z toho by se mohl zbláznit každý!“ Odborníci se navíc domnívají, že procento psychicky nemocných Rusů se bude v příštích letech ještě zvyšovat.

    Díra v seznamu

    Největší senzací minulých dnů je šéf demokratického hnutí Jabloko Grigorij Javlinskij. Jeho šance stouply během měsíce o 4 procenta. Dnes dává Javlinskému hlas 12 procent občanů. Odstoupení vlády vyneslo Javlinského do centra pozornosti. Vystupoval vtipně, glosoval krizi s přehledem. Ve chvíli, kdy se hroutila celá struktura moci, stál nad věcí. Pokud však Jabloko nezazáří v parlamentních volbách, jeho šance v roce 2000 budou mizivé. V seznamu uchazečů o prezidentské křeslo tedy zeje díra. Mnozí se proto pokouší udržet v použitelném stavu prezidenta Jelcina ještě na třetí volební období, ačkoliv ústava se na tuto možnost dívá odmítavě. V Rusku však ústava nikdy nebyla příliš závazným dokumentem. Ti, kdo dobře osobně znají Jelcina, tvrdí, že dobrovolně se neomezené vlády nevzdá. Dnes už prý prožívá muka, když si představí, že po roce 2000 bude celé dny rybařit či si hrát s vnukem Glebem. Pokud bude srdce prezidenta bít alespoň trochu pravidelně, existuje reálná možnost, že Výbor pro oslavy třetího tisíciletí své předsevzetí nesplní a vstoupí do nové éry se starým vůdcem. Jestliže se unavený Jelcin skutečně pokusí za přispění svých kremelských poradců vládnout Rusku třesoucí se rukou ještě další čtyři roky, stane se teze o značné hustotě psychicky narušených osob ve státních strukturách ještě populárnější. Psychiatři však dávají Rusku přece jen naději. Michail Rešetnikov tvrdí: „Země se uzdravuje, jen s politickou elitou budou problémy i nadále.“

    Kandidáti na funkci ruského prezidenta

    BORIS JELCIN

    vládne Rusku od rozpadu Sovětského svazu. Přestože je nyní ve funkci prezidenta už druhé volební období, je podle některých pozorovatelů možné, že se pokusí být zvolen ještě potřetí. A to i přesto, že ruská ústava tuto možnost nedovoluje. Má zdravotní problémy, trpí vážným onemocněním srdce.

    ALEXANDR LEBEĎ

    se, tehdy ještě jako generál, proslavil urovnáním konfliktu v Čečensku. V prvním kole minulých prezidentských voleb získal 15 procent hlasů. Ve druhém kole podpořil Jelcina, který ho za odměnu jmenoval tajemníkem Bezpečnostní rady. Této funkce byl Lebeď však za několik měsíců zbaven. Nyní ho podporuje deset procent voličů.

    JURIJ LUŽKOV

    je starostou Moskvy. Vždy byl považován za Jelcinova člověka, ale v poslední době jsou stále zřejmější jeho prezidentské ambice. Volilo by ho osm procent lidí. Před několika týdny začal vydávat svůj vlastní deník. Vyslovuje se také pro zavedení tvrdých sankcí proti Lotyšsku, které údajně utlačuje ruskou menšinu.

    VIKTOR ČERNOMYRDIN

    byl donedávna premiérem Ruska. Krátce po rozpuštění své vlády se rozhodl, že bude kandidovat v roce 2000 na funkci prezidenta. V současnosti by ho podporovalo osm procent voličů. Kritici mu vytýkají přílišnou svázanost s naftařským gigantem Gazprom, který před nástupem do funkce premiéra vedl.

    GENNADIJ ZJUGANOV

    je vůdcem ruských komunistů. Ruská komunistická strana se doposud nereformovala. Pokud by se prezidentské volby konaly tento týden, získal by nejvíce ze všech kandidátů, 19 procent hlasů. Tvrdí, že Jelcin zbídačil zemi a ruský lid, který podle něj dlouho trpí a vše snáší, ale jednoho dne se dočkáme opravdových bouří.

    GRIGORIJ JAVLINSKIJ

    je ekonom a šéf demokratického hnutí Jabloko. Je skutečnou senzací uplynulých dní, protože jeho preference stouply za krátkou dobu o čtyři procenta na 12 procent. Pokud však Jabloko nezazáří v parlamentních volbách v roce 1999, jeho šance na získání prezidentského křesla budou mizivé.

    Petra Procházková


    Příloha 3

    Demokrat, který nemá šanci

    „Vyhraje-li volby Zjuganov nebo Jelcin, bude u nás velice neklidná situace. Rovněž u našich sousedů nebude klid. I České republiky se to může týkat. Tak odpověděl kandidát na úřad ruského prezidenta Grigorij Javlinskij na otázku Lidových novin.

    Tiskové konference jediného skutečného představitele demokratické opozice na prezidentské křeslo se těší mnohem většímu zájmu zahraničních novinářů než zástupců ruských sdělovacích prostředků. Stejný vztah k němu má ruská veřejnost - není náš - to je nejčastější charakteristika Javlinského ústy ruských občanů. Grigorij Javlinskij je jediným kandidátem, který si zaslouží zařazení mezi demokraty. Je to politik evropského typu, vzdělaný, plynně hovořící anglicky, s vybranými mravy, a to je také jeho nejvážnějším handicapem v ruské předvolební kampani. „Rusko není zemí, která by měla určovat Varšavě, Praze a Budapešti, co mají dělat a co ne. Už dávno jsme měli pochopit, že to není naše věc,“ řekl Javlinskij LN v krátkém rozhovoru po tiskové konferenci. „Hlavním úkolem Ruska je zabývat se svými problémy, kterých má více než dostatek. Například obranou svých hranic - nejdelších hranic na světě, které jsou především na jihu a jihovýchodě velmi zranitelné, protože procházejí velmi nestabilními oblastmi. Reformou armády a hledáním nového ministra obrany. Problém rozšíření NATO je odváděním veřejnosti od skutečných problémů, které nikdo neřeší,“ prohlásil G. Javlinskij. Sociologové nedávají Javlinskému velké šance. Podle většiny průzkumů se nedostane ani do druhého kola a v prvním získá maximálně kolem 8 procent hlasů ruských voličů. Sám kandidát však působí sebejistě: „Očekávám velký úspěch. Po prvním kole hodlám zvítězit ve druhém.“ Javlinskij tvrdí, že oficiální sociologické průzkumy jsou neobjektivní a že ve skutečnosti ho podporuje mnohem větší počet voličů. Stejného názoru jsou ostatně i komunisté a v podstatě kromě Jelcina všichni kandidáti. Předvolební kampaň Javlinského je na rozdíl od agitace jeho soupeřů velmi umírněná, klidná, bez obhroublostí, excesů a skandálů. Když na tiskové konferenci formuloval hlavní zásady svého programu, rozdělil je do pěti bodů - ukončení války v Čečensku, upevnění svobody v Rusku, omezení svobody v Rusku, likvidace vlivu Žirinovského, vytvoření občanské společnosti, která by měla vliv na mocenské struktury. Javlinského program se od ostatních liší také neobyčejným důrazem na vyřešení čečenské krize. Kromě obecných výzev k míru, kterými se hemží ostatní programy včetně Jelcinova, navrhuje Javlinskij přesný postup - rozhovory bez předběžných podmínek, odchod ruských vojsk z Čečenska, referendum. K Jelcinovým mírovým iniciativám Javlinskij jen suše poznamenal: „Přesně odpovídají Orwelovi, který napsal - ‚Mír, to je válka‘. Vždycky, když v Kremlu začnou mluvit o míru, válka se rozhoří s novou silou.“ Nejen Javlinskij ostře protestuje proti způsobu, jakým je vedena předvolební kampaň prezidenta Jelcina. „Zákon o volbách je zásadně porušován,“ tvrdí většina kandidátů. Javlinskij je ještě konkrétnější: „V Rusku se neuskuteční svobodné prezidentské volby. Jelcin rozdává dary za peníze z rozpočtu, existuje prezidentský monopol na sdělovací prostředky. Všechny hlavní televizní kanály jsou vlastně členy volebního týmu Jelcina...“ Javlinskij se skutečně v televizi objevuje minimálně, prostředky, které může vynaložit na kampaň, jsou jen zlomkem toho, co obsahuje kasa Kremlu. Přesto se Javlinskij voleb rozhodl účastnit. Vzhledem k jeho věku (46 let nejmladší kandidát) si může připravit půdu pro volby příští. Na rozdíl od Jelcina, který podle zákona nemůže být potřetí prezidentem, Zjuganova, kterému jeho voliči rychle vymírají, či klasika předvolebních kampaní (zvládl již 4 - dvě prezidentské a dvě parlamentní) Žirinovského, který pomalu začíná veřejnost nudit. Ostatně sám Javlinskij své soupeře - Bryncalova a Žirinovského -charakterizoval takto - případy pro lékaře. Tyto prezidentské volby podle Javlinského neřeší téměř nic. Nejde v nich ani o politický, ani o ekonomický kurz. Jen o jediném se voliči rozhodují. O kolik je Jelcin lepší než Zjuganov, respektive o kolik je Zjuganov horší než Jelcin. Skutečně ve většině výzkumů veřejného mínění je jako hlavní motivace k volbě jednoho z kandidátů dotazovanými uváděn argument - vybírám to menší zlo. „Je to stejné, jako když říkali, že Andropov je lepší než Brežněv, Černěnko lepší než Andropov, a to proto, že není horší,“ říká Javlinskij. Současný režim charakterizuje tvrdě a jasně zkorumpovaný, autokratický, monopolizovaný, kriminalizovaný, krvavý. Válka v Čečensku je podle něj nejkrvavějším konfliktem od konce Velké vlastenecké války, do kterého se Rusko zapletlo. „A tato tendence bude, vyhraje-li Jelcin, bohužel pokračovat. V roce 1991 zahynuli při puči 3 lidé, v roce 1993 při bojích o Bílý dům to byly již stovky obětí a v Čečensku zahynulo 60 tisíc lidí. Půjde-li to tímto tempem, v roce 1997 nás čekají miliony mrtvých,“ tvrdí Javlinskij a dodává, že jedinou šancí jak tento vývoj zastavit je zvolit demokratickou opozici, tedy dát hlasy jemu. Nejen Javlinskij je přesvědčen, že výsledky voleb budou zfalšovány. A to buď komunisty, nebo Jelcinovým týmem. Jen falšování půjde různým směrem.

    Petra Procházková, Jan Tobiáš, zpravodajové LN v Moskvě


    Příloha 4

    (Fotokopie z knihy ...jak Češi jednají, blok "Cenzura ve Svobodné Evropě", str. 261-284)

  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|