úterý 26. září O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Praha: Plány antikapitalistických demonstrantů zablokovat jednání MMF prozrazeny policii (Daily Telegraph) Zasedání MMF: Likvidovat MMF a Světovou banku je kontraproduktivní (Guardian) Protest a policejní násilí (Inpeg) IVVM: Co si myslí čeští občané o globalizaci a směřování světového vývoje Rada ČT: Miloš Rejchrt, člen Rady ČT si stěžuje Radě na generálního ředitele České televize Základní lidská slušnost: Proč musejí těhotné ženy stát na úřadech? (Daniela Pilařová) Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje UK: Nesouhlasíme se špatným návrhem na vytvoření nových okresů: s tímto projektem ministerstva vnitra nemáme nic společného Oznámení: Program veřejného diskusního fóra a videofestivalu "Jiná zpráva" v úterý 26. září (CEE Bankwatch Network, Milostivé léto a Přátelé Země) Volby v Srbsku: Čekání na výsledek (Ivan Hoffman) Sport a Polsko: Líbat zemi (Ivan Hoffman) Reakce: V Británii jsou také nepříjemní imigrační úředníci (Jan Chleboun) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Jan Chleboun

Doba, po níž jsem žil v Británii, patří k nejzajímavějším v mém životě a rád na ni vzpomínám. Mezi vlastí a Británií jsem pendloval několikrát do roka dálkovým autobusem a v Doveru jsem se vždy rozechvěl nervozitou, přestože jsem byl kromě pasu s vízem vybaven doklady o tom, kde v Londýně bydlím, co tam dělám a že mne platí jistá úctyhodná britská instituce. Pohovorem s imigračním úředníkem jsem pokaždé úspěšně prošel. Ne všichni měli to štěstí.

Obvykle se mezi spolucestujícími našel jeden zpravidla mladý člověk, jenž byl od pohledu uznán za nedůvěryhodného a nebyl vpuštěn dále.

Ti neúspěšní nebyli nějací divousové, jimž zločin kouká z očí, nýbrž nejčastěji dívky (pravděpodobně cestující na místo au pair). Úředníci se nenamáhali své rozhodnutí nějak podrobně zdůvodňovat. Zkrátka o dotyčné(m) usoudili, že by mohl v Británii dělat nějaké problémy, neměl(a) zpáteční jízdenku, a to stačilo.

To není jen britská praxe. Americké velvyslanectví žadatele o vízum upozorňuje, že vízum není zárukou vstupu do USA, o tom rozhoduje až imigrační úředník přímo na letišti, v přístavu atd.

Takové jednání mne sice při cestách znervózňuje, ale státům stejně jako občanům přiznávám právo nepustit za své dveře toho, kdo se jim nelíbí. Ostatně neříkají právě Angličané "Můj dům, můj hrad"?

Zkrátka, pokřik paní Amelie mně zní velmi falešně a účelově. Nu, aspoň jsem si nad ním zavzpomínal na své cesty a na přísloví, třeba to o zametání před vlastním prahem.