Plány antikapitalistických demonstrantů zablokovat jednání MMF prozrazeny policii
Tato zpráva vyšla včera v britském konzervativním deníku Daily Telegraph.
Plány antikapitalistických demonstrantů narušit vrcholnou schůzku MMF a Světové banky v Praze byly prozrazeny policii, konstatovali v neděli organizátoři protestů.
Zatímco byly hranice České republiky hermeticky uzavřeny tak, že se do země podle odhadů nedostalo až 20 000 zahraničních aktivistů, včetně 1000 Britů, hlavní protestní skupina zveřejnila plán na obklíčení čelných světových finančníků v konferenčním středisku, k němuž má dojít v úterý. Akce pravděpodobně způsobí blokádu českého hlavního města. Jeden organzátor, Martin Shaw, 35, absolvent Nottingham University, přiznal, že tajní policisté se pravděpodobně dozvěděli mnoho podrobností o této plánované akci.
Uvedl: "Předpokládáme, že jsme byli infiltrováni policí a že už polici zná naše plány." Avšak zpochybnil, zda tyto informace napomohou úřadům udržet v úterý město v pohybu. Policie a demonstranti si spolu hráli po městě o víkendu hru na kočku s myší, ale většina střetnutí probíhala bezkonfliktně. Avšak policisté znovu varovali tisíce radikálů, kteří se shromáždili v centru Prahy, aby se nepokoušeli vrcholnou schůzku narušit.
Mluvčí, kapitán Eva Brožová, uvedla: "Pokud se pokusí zablokovat ulice, budeme muset jednat." Asi 11 000 policistů, včetně jednotek zásahové policie, v neděli zaujalo svá místa. Ulice, na nichž je obyčejně množství turistů, byly téměř prázdné a na každém rohu stály skupinky policistů. "Tito policisté mi připomínají komunismus. Je jich tolik, všichni jsou z toho nervózní," řekla Hana Syslová, 41, učitelka, která žije nedaleko konferenčního střediska.
Mnoho demonstrantů zastupuje levicové a radikálně ekologické organizace z Británie, z Německa, z Holandska, z Itálie a ze Spojených států. Vytvořili volnou alianci, která chce svrhnout kapitalismus. Martin Shaw, anarchista, konstatoval: "Všichni jsme zdisneyfikovaní. Lidi nemají volbu, jak žít. Chceme jim poskytnout alternativy."
Předchozí protesty vyvolaly nepokoje během vrcholné schůzky Světové obchodní organizace v Seattle, způsobily chaos v Londýně o letošním prvním máji a ochromily letos v září Světové hospodářské fórum, které se konalo v Melbourne. Podle hrubého plánu, které schválila radikální střechová organizace Inpeg, se shromáždí demonstranti zítra na pražském Mírovém náměstí a pak vytvoří tři skupin. Policie se v neděli snažila dál zabraňovat protestům. Vlak s 500 italskými demonstranty byl zadržen na česko-rakouské hranici.
Úřady konstatovaly, že vlak nesmí projet do České republiky, pokud neopustí vlak 18 osob, které jsou na černé listině. Dalším 600 zahraničním demonstrantům byl odmítnut v posledních několika dnech vstup do země. V ústředí protestů v bývalé loděnici se v neděli shromáždili mladí lidé k diskusím o protestních plánech. Mezi transparenty, kritizujícími nerovnost a chtivost po penězích si vyměňovali historky z předchozích demonstrací a pojídali vegetariánské potraviny.
Poznámka JČ: Zaujalo mě, proč Daily Telegraph píše o 18 aktivistech v italském vlaku, kteří nebyli vpuštěni do ČR a české sdělovací prostředky jen o čtyřech. Že by novinářská kachna? Zatelefonoval jsem Viktoru Pioreckému z Inpegu a ten Britským listům potvrdil, že šlo skutečně o 18 aktivistů, většina z nichž musela skutečně vlak opustit, kvůli různým údajným nesrovnalostem v pasech atd., avšak většina z nich zřejmě už na území Rakouska - po jejich odstranění z vlaku se posléze vyjednávalo už jen o čtyřech osobách.
Globalizace a pražské zasedání: Najednou chtějí všichni zasahovat do ekonomiky
Shrnujeme komentář Larryho Elliota ze včerejšího deníku Guardian.
Skutečnou námitkou proti těm, kteří chtějí zlikvidovat dnešní mezinárodní systém, je to, že nemají vůbec představu čím ho nahradit. Mlhavá touha po předindustriální utopii se možná líbí bohatým ekologickým rozmazlencům z horních deseti tisíc, pro něž je největší tragédií, když jim nepřijde dvakrát týdně zahradník, ale to je politika základní školy a nikoliv reálný svět. Demonstranti mají nyní šanci globální instituce zreformovat, a neměli by ji promarnit.
Mnoho se událo od té doby, co byly ulice Seattle koncem minulého roku plné pořádkové policie. Tehdy rozhodovali na ulicích demonstranti, zatímco se ministři obchodu hašteřili v konferenčním středisku. V Praze se zatím protiglobalizační síly vůbec neprojevily, a tak se mohli ministři ze skupiny G7 chopit sami iniciativy.
Náhle už nejsou zásahy do ekonomiky sprostým slovem. Páteční rozhodnutí skupiny G7 podpořit hodnotu eura a akce během víkendu, jejichž cílem má být snížení cen ropy, částečně odrážejí skutečná znepokojení ohledně toho, co hrozí globálnímu hospodářskému růstu v důsledku měnové nerovnováhy a rostoucích cen ropy. Také to ale podtrhuje vítaný návrat k aktivističtějšímu přístupu.
Cynickým názorem by bylo, že Západ umí jednat, když je to v jeho zájmu. Americká podpora vůči iniciativě na snížení hodnoty dolaru byla vyvolána ostrou kritikou Clintonovy vlády od multinacionálních společností, které jsou nespokojené, že slabé euro znamená nízké příjmy z jejich vývozu do Evropy. Ale když požadoval kanadský ministr financí Paul Martin, aby věřitelské země podpořily moratorium na splácení dluhů z nejchudších zemí světa, nebyl v tom zjevný sobecký motiv.
Význam oněch akcí, k nimž došlo v pátek a v sobotu, je v tom, že legitimují zásahy i v dalších sférách, od obchodu až po životní prostředí. Jakmile bylo jednou přijato, že trh musí být spravován silnými a efektivními institucemi, otevírá se celá řada možností. Tvůrci politiky si za posledních čtrnáct dní bolestně uvědomili, jak lehké je to, aby součinnost nedostatku pohonných paliv a tzv "just-in-time production" (objednávání minimálního množství zásob až na poslední chvíli) naprosto ochromila moderní hospodářství. Nyní jsou všichni daleko více ochotni - individuálně i kolektivně - napravovat nedokonalosti trhu i tržní selhání.
Zpráva MMF o stavu světového hospodářství za poslední půl rok, která byla zveřejněna minulý týden, poskytla vynikající přehled nynější situace. Černé mraky, které se nad světovou ekonomikou shromažďovaly před dvěma lety, se rozptýlily, ale Fond varuje, že by mohly vzniknout nové, zejména v důsledku "špatné koordinace kursů čelných světových měn" a v důsledku vysoký cen ropy. Jiný šok by mohl vyvolat náhlý pád vysoce nadhodnocených cen akcií v USA.
(...)
Trh bude zkouškou nynější rozhodnosti skupiny G7. Je velmi důležité, aby světové úřady v této zkoušce obstály. Zasahování do ekonomiky není jako hra v poker, kde je možno skončit brzo: jakmile začnete hrát, musíte to vydržet až do konce. Je sice pravda, že proudy investic ukazují, že investoři mají obrovskou důvěru ve Spojené státy, ale existuje zároveň dlouhá historie investorů, kteří investovali obrovské částky do určitých zemí právě v okamžiku, kdy se tam chystala vzniknout hospodářská stagnace.
Rostoucí ceny ropy jsou další komplikací, protože vyvolávají pokles reálných příjmů v době, kdy je trh práce ve Spojených státech velmi těsný. Dojde k vzrůstu inflace, pokud se pokusí zaměstnanci získat odškodné za pokles své kupní síly vyžadováním vyšších platů. To by znamenalo, že by musely dále stoupnout úrokové míry, což by ještě přiblížilo všeobecný krach. (...)
Takže jestli vidí nyní Spojené státy, že by bylo rozumné podniknout určité koordinované akce na celosvětovém jevišti, tím lépe. Nyní je právě čas na to, aby ti, kdo silně naléhají na zrušení dluhů rozvojových zemí, na zavedení spravedlivějších pravidel mezinárodního obchodu, na zavedení demokratičtějšího systému mezinárodní vlády a na reformu Světové banky i MMF, aby zdvojnásobili své úsilí.
Globalizace vytvořila vlastí opozici v celé řadě nevládních organizací, které efektivně odhalují slabosti a nedostatečnost nynějšího mezinárodního pořádku. Tyto nevládní organizace mají pravdu, že je nutno ještě podniknout mnohé, aby došlo ke zvládnutí výstřelků globálních finančních trhů, aby bylo ochráněno životní prostředí a odstraněna chudoba v rozvojovém světě. Celá řada katastrof - finančních, politických i ekologických - které začaly v Thajsku v roce 1997 a vyvrcholily v Seattle - tento argument jen podtrhly.
Některé tyto argumenty ale jaksi nedocházejí těm, kteří přijeli do Prahy v naději, že stačí Světovou banku a Mezinárodní měnový fond zrušit jako první etapu ukončení globalizace.
I jako základní koncept je tento plán nesmyslný, protože skutečnou moc ve světové ekonomice mají ministři financí a guvernéři ústředních bank skupiny G7, nikoliv byrokraté v institucích, které vznikly v Bretton Woods (Světová banka a MMF). Banka a Fond pracují pro země skupiny G 7 v podstatě stejně, jak pracuje Úřad vlády pro kabinet - tyto instituce jen realizují rozhodnutí, učiněná jinde. Vykonávají jen příkazy svých velkých akcionářů - skupiny G7. Kdyby někdo začal argumentovat, že by na tom Británie byla líp, kdyby se zrušila její byrokracie, její státní služba, by byl rychle odmítnut, a to zcela právem.
Avšak skutečnou námitkou proti těm, kteří chtějí zlikvidovat dnešní mezinárodní systém, je to, že nemají vůbec představu, čím ho nahradit. Mlhavá touha po předindustriální utopii se možná líbí bohatým ekologickým rozmazlencům z horních deseti tisíc, pro něž je největší tragédií, když jim nepřijde dvakrát týdně zahradník, ale to je politika základní školy a nikoliv reálný svět. Demonstranti mají nyní šanci globální instituce zreformovat, a neměli by ji promarnit.
Institut pro výzkum veřejného mínění:
Co si myslí čeští občané o globalizaci a směřování světového vývoje
Zářijové šetření IVVM proběhlo ve dnech 4. - 11. 9. 2000 na reprezentativním souboru 1028 osob ve věku od 15 let. Rozbor sociodemografických skupin se ve zprávě uvádí jen v případě statisticky významných hodnot.
Očekávané pražské zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky vyvolalo řadu diskusí a úvah nad problémem globalizace a směřování světového vývoje. Určitou možnost vyjádřit se k tomuto tématu dostali i respondenti IVVM.
Zjištěná data naznačují, že i když je česká veřejnost velkou měrou přesvědčena o pozitivních celosvětových trendech, sleduje rovněž jejich nepříznivé doprovodné jevy. Téměř všichni dotázaní (90 - 91 %) se shodli v názoru, že k největším dvěma negativním rysům současného světa patří rozevírání nůžek mezi chudými a bohatými zeměmi a majetková diferenciace mezi obyvateli jednotlivých zemí.
Asi tři čtvrtiny respondentů (74 %) jsou přesvědčeny o rostoucím významu zisků plynoucích z organizovaného mezinárodního zločinu. Dále lidé vysoce (73 %) poukazují na fakt, že akcent na ekonomický růst negativně ovlivňuje kvalitu životního prostředí na Zemi. Rovněž velmi kriticky se respondenti vyjádřili k problému stěhování za prací - 72 % má zato, že tento jev vyvolává řadu sociálních problémů. Asi dvě třetiny (67 %) se víceméně ztotožňují s kritiky globalizace, když vliv nadnárodních společností považují za příliš velký, omezující možnosti rozhodování vlád a států.
Veřejnost vedle toho soudí, že dochází k řadě pozitivních vývojových tendencí. Dotázaní (80 %) jsou přesvědčeni o dostupnosti moderních technologií pro stále širší okruh zemí a o zvětšujícím se přístupu světového obyvatelstva ke vzdělání (76 %). Uznává se dále urychlení pokroku ve zdravotnictví (68 %) a zmenšující se bariéry mezi zeměmi obecně (58 %). Výraznější názorovou polarizaci uvnitř české veřejnosti vzbuzuje otázka rozšiřování reálných šancí k úspěchu - část odpovídá kladně (41 %), poněkud větší počet však skepticky (47 %).
Analýza názorů jednotlivých skupin respondentů ukázala, že jejich vidění zjišťovaných aspektů celosvětového vývoje není příliš vzájemně odlišné. Jedinou výjimku tvoří otázka šancí k úspěchu, kde někdy nabyl převahy optimismus nad skepsí. Převážně optimisticky situaci vidí zejména stoupenci ODS s 64 % kladných odpovědí, dále podnikatelé a živnostníci s asi 56 %, vysokoškolsky vzdělaní s 54 % a mladí do 20 let s 50 % přesvědčených o zvětšujícím se okruhu jedinců s reálnou šancí k úspěchu. Velmi skepticky ("rozhodně ne") naopak odpovídá asi pětina dělníků a občanů se základním vzděláním. Poměr optimismu mezi lidmi s dobrou a se špatnou životní úrovní tvoří 50 % : 25 %.
Celkově se, podobně jako v jiných výzkumech, potvrzuje celková větší kritičnost obyvatel vnímajících svou životní úroveň jako špatnou, stoupenců KSČM a ve většině hledisek i důchodců, k nimž se někdy připojují zaměstnanci v dělnických profesích. Kritičnost, resp. menší spokojenost se projevuje jednak poněkud vyšším nesouhlasem s uvedenými pozitivními tezemi, jednak slabší intenzitou podpory těchto tezí; v případě negativ pak silnějším přesvědčením o jejich pravdivosti a o něco méně častým nesouhlasem s nimi.
Z dílčích názorových odchylek byla zachycena např. zvýšená citlivost Pražanů vůči problému špinavých peněz, větší uznávání vlivu nadnárodních společností ze strany vysokoškolsky vzdělaných respondentů a hlubší skepse na severní Moravě pokud jde o průnik moderních technologií do většího počtu zemí.
K optimističtěji naladěným skupinám se naopak zařadili stoupenci ODS a celkově lidé s dobrou životní úrovní. Lépe situaci hodnotili vysokoškolsky vzdělaní, podnikatelé a živnostníci, všichni opět rozhodnějším souhlasem s pozitivy, resp. méně častým nesouhlasem s negativy. Kromě toho vystoupili např. občané na jižní Moravě a v Praze se shovívavějším postojem k nadnárodním společnostem a obyvatelé velkoměst s mírnějším hodnocením důsledků stěhování za prací. V Čechách a zvláště na jižní Moravě se pak zdůrazňuje zmenšování mezinárodních bariér. Konečně vysokoškolsky vzdělaní mírně častěji oponují tezi o vlivu zisků z organizované kriminality.
Veřejnost o zasedání MMF a SB.
SVĚTOVÉ BANCE DŮVĚŘUJE 27 % VEŘEJNOSTI A NEDŮVĚŘUJE 25 %. MEZINÁRODNÍMU MĚNOVÉMU FONDU VYSLOVILO DŮVĚRU 21 % OBČANŮ
A OPAČNÝ NÁZOR MÁ 30 %.
ZASEDÁNÍ MMF A SB V PRAZE HODNOTÍ KLADNĚ 37 % POPULACE A ZÁPORNĚ 32 %.
V PŘÍPADĚ VÝTRŽNOSTÍ A NÁSILNOSTÍ BY PODLE 61 % DOTÁZANÝCH MĚLA POLICIE ZAKROČIT ROZVÁŽNĚ A VŽDY PŘIMĚŘENĚ VZNIKLÉ SITUACI.
Institut pro výzkum veřejného mínění ve svém šetření, konaném ve dnech 4.9. - 11.9. 2000, zjišťoval názory na některé okolnosti spojené s pražským zasedáním MMF a SB. K této problematice se vyslovilo 1028 osob reprezentujících populaci České republiky starší 15 let. (V textu jsou uváděna základní data, dílčí rozbor je proveden pouze v případě, umožňuje-li to dostatečné zastoupení respondentů.)
Pohled na některé mezinárodní organizace, mezi nimi i MMF a SB, sledovala otázka následujícího znění:
"V současnosti ve světě působí řada mezinárodních organizací a sdružení. Mohl byste říci, zda jim důvěřujete či nedůvěřujete či neumíte posoudit - případně zda je neznáte."
Nejpříznivěji je českou veřejností přijímána OSN. 58 % občanů ji důvěřuje a jenom 4 % ji vůbec neznají. Druhou nejdůvěryhodnější organizací je UNICEF s 37 % důvěřujících. Greenpeace má u téměř třetiny občanů důvěru, ale více než třetina ji projevuje nedůvěru. Světové bance vyslovilo důvěru 27 % populace a téměř stejná část dotázaných ji nedůvěřuje (25 %). V případě Mezinárodního měnového fondu převažuje nedůvěra (30 %), nad důvěrou (21 %). Další organizace jako Amnesty International, OBSE a OECD nezná polovina až dvě třetiny dotázaných.
Hlavní diference, týkající se důvěry a znalosti mezinárodních organizací, podle sociodemografických skupin, přiblíží následující analýza.
Nejvýraznější rozdíly v důvěře vůči OSN zaznamenáváme podle vzdělání. Mezi lidmi s nejnižším stupněm důvěřuje 50 %, se středním vzděláním bez maturity 58 %, s maturitou 62 % a ukončenou vysokou školou 72 %. Podle sympatií k politickým stranám důvěřuje této organizaci z příznivců US 77 %, ODS 74 %, KDU-ČSL 69 %, ČSSD 63 % a KSČM 36 %. Nižší důvěru vyslovují i lidé 60letí a starší (48 %).
V případě UNICEF projevuje relativně nejnižší důvěru nejstarší generace (25 %), současně téměř polovina tuto organizaci nezná (48 %). V závislosti na stoupajícím vzdělání se zvyšuje důvěra a klesá podíl neinformovaných. Ve skupině se základním vzděláním představuje poměr důvěry a neznalosti 27 % : 46 %, v kategorii lidí se středním vzděláním bez maturity 32 %: 44 %, s maturitou 40 % : 28 %, s vysokoškolským vzděláním 66 % : 9 %. V Praze má tato organizace důvěru u 55 % dotázaných, zatímco v jižních Čechách u 27 %.
U organizace Greenpeace se mění poměr důvěry a nedůvěry v závislosti zejména na věku. Mezi nejmladšími lidmi do 19 let představuje 56 % : 18 %, ve skupině 20 - 44 let je to 34 % : 33 %, v podsouboru 45 - 59 let 28 % : 40 % a v okruhu nejstarších 20 %: 45 %. V kategorii lidí se středním vzděláním bez maturity vyslovilo důvěru 28 %, z vysokoškolsky vzdělaných 41 %. Z hlediska politických orientací důvěřuje této skupině ekologů asi polovina přívrženců US, kolem třetiny sympatizantů ODS, ČSSD a KDU-ČSL a pětiny KSČM.
Rozdíly ve vnímání Světové banky je možné zaznamenat hlavně podle věku a vzdělání. Z generace ve věku 20 - 29 let a nejstarších dotázaných má důvěru 21 %, z věkových skupin v rozmezí 30 - 59 let 33 %. Mezi lidmi se základním stupněm důvěřuje 20 %, se středním vzděláním 28 % a nejvyšší úrovní 45 %. V severních Čechách se vyskytuje důvěra u více než třetiny dotázaných, zatímco na jižní Moravě u pětiny. Z podnikatelů důvěřuje této finanční instituci 39 %. Snaha volit politické strany se odrazila v poměru důvěry a nedůvěry takto: ODS 42 % : 18 %, ČSSD 31 % : 27 %, US 29 % : 25 %, KDU-ČSL 26 % : 19 %, KSČM 19 % : 39 %.
Pohled na MMF je diferencovanější, než v předchozích případech Nedůvěřuje 35 % mužů a 25 % žen, současně nedokázalo posoudit 34 % mužů a 45 % žen. Podíl nedůvěry je nejvyšší ve skupině 20 - 29 let a 60letými a staršími (34 %) , zatímco v okruhu mladší střední generace 30 - 44 let je relativně nejvíce důvěřujících (26 %). V kategorii lidí se základním vzděláním vyslovilo příznivý názor 13 %, mezi vysokoškolsky vzdělanými 40 %. Této organizaci věří v Praze 27 % a v jižních Čechách 13 %. V důvěře zaměstnanců a podnikatelů není prakticky žádný rozdíl ( 30 %, 32 %). Minimální důvěru cítí vůči MMF lidé v obcích do 500 obyvatel (11 %). Podle politických sympatií je stav důvěry a nedůvěry následující: ODS 39 % : 18 %, US 35 % : 25 %, KDU-ČSL 26 % . 23 %, ČSSD 11 % : 36 %, KSČM 10 % : 45 %.
Amnesty International posuzuje s důvěrou 19 % mladých ve věku 15 -19 let, zatímco u 60letých a starších je to 13 %. Se zvyšujícím se vzděláním narůstá i podíl důvěry a nedůvěry. V okruhu lidí se základním stupněm představuje 11 % : 4 %, se středním bez maturity 16 % : 5 %, s maturitou 19 % : 10 % a ukončenou vysokou školou 39 % : 13 %. V Praze a západních Čechách důvěřuje AI 26 % dotázaných. Z voličů politických stran mají důvěřující následující zastoupení: US 35 %, ODS 26 %, KDU-ČSL 23 %, ČSSD 15 %, KSČM 6 %.
OBSE patří k méně známým organizacím. Nemá o ní informace 54 % mužů a 66 % žen. Na úrovni lidí se základním vzděláním je neznámá pro 71 %, se středním vzděláním bez maturity pro 66 %, s maturitou pro 54 % a vysokoškolským vzděláním 25 %. V důsledku toho je důvěra na nejnižším vzdělanostním stupni 6 %, nejvyšším 28 %. Podle volebních preferencí nezná OBSE 68 % sympatizantů KDU-ČSL, 65 % příznivců KSČM, 58 % ČSSD, 49 % ODS a 31 % US.
Znalost OECD je rovněž nízká. Nezná ji 56 % mužů a 71 % žen. Podle skupin vzdělání od nejnižšího po nejvyšší je zastoupení neinformovaných : 74 %, 71 %, 59 %, 24 %. V obcích do 500 obyvatel se s informacemi o ní nesetkalo 76 %, ve velkoměstech nad 100 000 obyvatel 56 %. Z hlediska politické orientace neznalost vypadá takto: KSČM 72 %, KDU-ČSL 63 %, ČSSD 62 %, ODS 55 %, US 37 %.
Význam samotného zářijového jednání byl zjišťován otázkou následujícího znění:"Koncem září bude v Praze jednat Mezinárodní měnový fond a Světová banka. Hodnotíte tuto událost ..."
37 % občanů posuzuje zasedání mezinárodních finančních institucí příznivě, 32 % nepříznivě a 31 % nedokázalo zaujmout stanovisko.
Pozitivní názory se objevují relativně nejčastěji ve věkové skupině 45 - 59 let (43 %) a nejméně často v řadách nejstarší generace (30 %). Se stoupajícím vzděláním se zvyšuje zastoupení kladných stanovisek a klesá nerozhodnost. U lidí se základním vzděláním je poměr 24 % : 43 %, se středním bez maturity 36 % : 33 %, s maturitou 41 % : 24 % a ukončenou vysokou školou 64 % : 13 %.
Ve skupině dělníků vnímá zasedání příznivě 28 %, nezaměstnaných 37 % a podnikatelů 58 %. Z Pražanů a Severomoravanů má pozitivní názor 44 % z Jihočechů 27 %. V okruhu lidí s velmi dobrou životní úrovní hodnotí událost jako významnou 51 %, velmi špatnou 14 %. Z hlediska politických preferencí se kladné hlasy objevily u 60 % sympatizantů US, 59 % ODS, 40 % ČSSD, 38 % KDU-ČSL a 19 % KSČM.
Míra pozitivnosti hodnocené akce se promítá do důvěry vůči SB a MMF. Mezi dotázanými s velmi kladným oceněním zasedání důvěřuje SB 73 % a MMF 69 %. Se spíše kladným stanoviskem je podíl důvěřujících 45 % a 39 %, se spíše záporným vnímáním 17 % a 10 % a velmi záporným 11 % a 5 %.
Stejná otázka byla pokládána ve výzkumu v červnu (1) letošního roku. Změny v názorech přibližuje tabulka č.2.
Zatímco se kladné hodnocení za uplynulé 3 měsíce prakticky nezměnilo, podíl záporných stanovisek se zvýšil o 6 procentních bodů na úkor zejména původně nerozhodných.
Zajímal nás i názor na razanci policejního zákroku, pokud by se demonstranti projevovali agresivně. Doporučení vzniklo jako odpověď na otázku: "V průběhu pražského zasedání těchto institucí se chystají protestní akce, během nichž může dojít k výtržnostem a násilnostem. Měla by policie proti nim zakročit..." Občané se domnívají, že policie by měla postupovat:
V případě výtržností a násilností se převážná většina (61 %) přimlouvá za rozvážný a přiměřený zákrok, zatímco čtvrtina radí postupovat tvrdě, bez zbytečných ohledů.
Představa tvrdého zákroku stoupá s věkem a klesá se zvyšujícím se vzděláním. Z nejmladších dotázaných by schvalovalo razanci policie 17 %, ve skupině 20 - 44 let 21 %, 45 - 59 let 26 % a v okruhu nejstarších 34 %. Mezi lidmi s nejnižším vzděláním by podporovalo tvrdý postup 29 %, s maturitou 18 %. Z mužů souhlasí s razantními zásahy 28 %, ze žen 21 %. Téměř třetina dotázaných z Prahy (31 %) je rovněž za tvrdý zásah. Podle politické orientace by schvalovala tvrdý zásah třetina příznivců KSČM, zatímco mezi sympatizanty ostatních parlamentních stran je to pětina až čtvrtina.
Podobné postoje projevovala veřejnost v červnu. Už tehdy převažovalo stanovisko protestní akce připustit (72 %). Opačné mínění "protestní akce by se neměly povolovat", bylo v menšině (24 %). Dominoval názor, že k zákroku v průběhu demonstrace by mělo dojít při skutečném ohrožení majetku či občanů (92 %). V případě slovních projevů, poškozovat majetek či ohrožovat občany, doporučovalo 65 % dotázaných zakročit a 24 % bylo proti. Se zásahem před konáním demonstrace, např. izolováním možných nebezpečných účastníků souhlasilo 44 % respondentů a takový krok odmítalo 41 %. Proti tomu, aby se policie vyhýbala jakýmkoliv zákrokům, bylo 84 % občanů a jen 4 % pro.
Vydáno dne: 25. září 2000
Miloš Rejchrt, člen Rady ČT si stěžuje Radě na generálního ředitele České televize
Rada České televize
Kavčí hory
140 70 Praha 4
V Praze dne 25. 9. 2000
Věc: Stížnost na generálního ředitele České televize
Motto: "Obecně sdílená soustava hodnot stmeluje složitou strukturu vysílání veřejnoprávní televize, obsahující celou škálu typů pořadů, které už ze samotné podstaty své existence komerční vysílatelé do své programové nabídky zahrnout nemohou"
.
(Statut České televize)
Z postu moderátora pořadu "V pravé poledne " byl v červnu t.r. odvolán Roman Prorok a na jeho místo byla angažován Antonín Zelenka. Generální ředitel ČT zdůvodnil Radě ČT tento razantní krok nutností inovovat hlavní publicisticko-diskusní pořad ČT tak, aby přesvědčil svou profesionalitou a stal se pro diváka opět poutavým. Podle generálního ředitele ČT personální změna kvalitě pořadu prospěla, což doložil i stoupající sledovaností. S jeho hodnocením se Rada v podstatě ztotožnila.
Po měsíční prázdninové pauze však pořad zmizel. Komerční televize u svých nedělních poledních časů i typů pořadů zůstaly a ČT s nimi nyní bojuje o diváka reprízami zamřelých "Banánových rybiček".
Došlo tedy k paradoxu, že komerční vysílatelé svými diskusními nedělními poledními pořady prostředkují občanům kontakt s jejich politickými představiteli a pomáhají tak divákům tříbit politický vkusu a rozvíjet svobodné myšlení, zatímco ČT diváka baví. Baví ho ostudou České televize, pořadem plytkým, užvaněným a jazykově upadlým, v celkovém výsledku tak málo humorným, že se v něm za diváka pro jistotu směje televizní kompars.
V týdnu zasedání vrcholných světových finančních institucí v Praze a přelomového dění v Jugoslávii nenabízí ČT žádný diskusně publicistický pořad k aktuálním událostem, za to "Banánových rybiček" si užijeme v tomto týdnu celkem čtyřikrát. ČT se rozhodla ubavit nás k smrti.
Nahrazením "Pravého poledne" "Banánovými rybičkami" ČT zpochybňuje sám důvod své existence a nahrává těm, kdo televizi veřejné služby chtějí zrušit, nebo jí alespoň odepřít koncesionářský poplatek.
Miloš Rejchrt
člen Rady ČT
Na vědomí: D. Chmelíček
Poznámka JČ: Nemohu se ubránit pocitu, že je poněkud podivné, že Miloš Rejchrt, člen Rady ČT, si stěžuje na Chmelíčka u Rady ČT, tedy vlastně svým způsobem sám u sebe. Zřejmě tento dopis vypovídá o různorodosti názorů na situaci v ČT v Radě České televize. Avšak je jasné že jako člen Rady ČT má Rejchrt daleko větší možnosti než jen "sám sobě" psát stížnosti. Ve skutečnosti by například mohl iniciovat v Radě hlasování o důvěře generálním řediteli ČT, nebo zahájit serióznější diskusi o úrovni zpravodajství ČT. - Kromě toho, některé údaje v jeho dopise nejsou zcela přesné - sledovanost pořadu V pravé poledne stagnovala a v podstatě nezávisela na moderátorovi - i sledovanost pořadu Naostro stagnuje. Sledovanost tedy není příliš přesvědčivý argument.
Druhý výbor z
Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium
Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém
knihkupectví Kosmas přímo 