Příští guvernér
Prezident Václav Havel opět jednou dokázal, že i s relativně malými pravomocemi umí v místním politickém rybníku udělat velké vlny. Tentokrát šokoval předsedy ČSSD a ODS prostým oznámením, že do konce listopadu vyjmenuje za Josefa Tošovského nového guvernéra České národní banky.
Vtip je v tom, že prezident slibuje jmenovat guvernéra nejen moudrého, ale také nezávislého. Dříve než ODS a ČSSD v Poslanecké sněmovně odhlasují novelu zákona o České národní bance, která by židli guvernéra učinila předmětem jednání politických stran, bude jak se říká vymalováno, a to na šest let.
Václav Klaus a Miloš Zeman se netají skepsí stran příštího guvernéra, pochybují o prezidentově schopnosti zvolit dobře, nicméně kdyby výběr zůstal na nich, vůbec není jisté, že by nutně vybrali lépe. Příkladem budiž demokratická procedura Evropské unie, jež způsobila, že Evropskou centrální banku řídí guvernér, který svými výroky znehodnocuje společnou měnu.
Že ve chvíli jmenování představoval politický kompromis je slabá náplast na skutečnost, že se dnes Euro nachází na třiaosmdesáti centech.
Existují dobré důvody, proč vláda nemá co navrhovat guvernéra centrální banky. Jedním z jeho úkolů je totiž hlídat inflaci, bránit vládě v znehodnocování měny.
Vztah mezi Centrální bankou a vládou by v zájmu občana měl být chladně korektní, v žádném případě by mezi těmito institucemi neměla nastat družba, anebo jak se dnes říká kartel. Jak i úplný ekonomický laik pozná, že prezident vybral dobrého guvernéra? Jednoduše podle toho, že Miloš Zeman s Václavem Klausem budou zuřit.
Vysílá se ve středu 1. listopadu 2000.
Poznámka JČ: K problému závislosti či nezávislosti ústřední banky příběh posledních několika let z Velké Británie. Paradoxně za konzervativců byla dlouhá léta ústřední britská banka plně pod kontrolou britské vlády a teprve v roce 1997, když vyhráli volby sociální demokraté (Labouristé), učinili guvernéra britské ústřední banky a jeho rozhodování zcela nezávislým na vládě.
Je-li ústřední banka závislá na vládě, bývá obviňována, že vláda přizpůsobuje ekonomická rozhodnutí krátkodobým politickým cílům. Například v Británii, kde má velká část národa hypotéku na dům či byt, může vláda váhat se zvýšením úrokových měr i tehdy, kdy je zapotřebí zabránit tím přehřátí ekonomiky, protože zvýšení úrokových měr znamená zvýšení splátek za byt či dům a citelně může snížit životní úroveň občanů, kteří pak vládu nebudou volit. Opačným argumentem je to, že je nedemokratické, činí-li ústřední banka jen tzv. "odborná" rozhodnutí, která nutně ovlivňují život občanů, a ti na to nemají vůbec žádný vliv. Vzpomínám, jak můj britský daňový poradce byl v roce 1997 naprosto šokován rozhodnutím labouristů dát britské ústřední bance samostatnost: "Je to špatné rozhodnutí," argumentoval. "Banka si bude od nynějška dělat, co chce, a voliči si svůj vztek vylijí na vládě, která bude bezmocná."
V českém kamarádšoftském kontextu je ovšem pluralita přínosem, takže asi je lépe, bude-li nový guvernér ústřední banky nezávislý, než aby byl poddaným Zemana či Klause či obou najednou. Jen aby ale nebyl poddaným Václava Havla a jeho politických stoupenců. Potíž také je, že - jak se zmiňuje Ivan Hoffman - Václav Havel ekonomice vůbec nerozumí, takže je otázka, jak autoritativní může být jeho rozhodnutí. (Václav Klaus ale ekonomice také nerozumí - což dokázal tím, že za jeho vlády došlo spektakulárnímu hospodářskému propadu - takže je to asi jedno...)
