Kdo je tady nevolníkem ?
Otevřený dopis producentovi ing. Florianovi, jednomu z autorů textu v BL
Vážený pane inženýre,
dovoluji si Vám a ostatním producentům poskytnout text, který je reakcí
na
článek Kdo je tady nevolníkem, uveřejněný v Britských listech. S
jednotlivými podpisy producentů a přišpendleným textem jsem se také měla
možnost seznámit na nástěnce přímo v budově ČT Brno, proto jsem se také
rozhodla následující dopis dát na vědomí i ostatním zaměstnancům. Po
důsledném přečtení výše zmíněného jsem byla upřímně ráda, že žiji v této
zeměpisné poloze a v r. 2000, a ne v Číně v době "kulturní revoluce", a
ulevilo se mi, že se veřejně nemusím vzdávat svých rodičů a přiznat chyby,
kterých jsem se nedopustila.
Ale proč se obracím nejvíce na Vás, když, vedle Vás, je dalších osm
podpisů ? Protože jste pro mě vždycky znamenal jistou mravní konstantu v
brněnském studiu, protože jsem si Vás vážila za vstup do podzemní církve,
v
té době tak riskantní pro Vás i Vaši rodinu. Už samotná vážnost kněžského
poslání přece garantuje žití v pravdě a nabádání téhož nejen věřícím.
Protože jsem do poslední chvíle nevěřila, že byste byl schopen tvrdit, že
jsem Vám odevzdávala "totálně nepřipravené pořady", jak uvádí text, když
jsem Vám odevzdávala scénáře naprosto v pořádku, což mohou dosvědčit ti, s
kterými reálně pracuji - totiž asistenti produkce. Nikdy jste mě přece
neupozornil, ústně, ani písemně, na jakýkoli nedostatek, týkající se mé
práce, nikdy jste nezpochybnil moje dramaturgické záměry a jednotlivé
náměty
pro pořady cyklu Čas pro rodinu. Jste tentýž pan Florian, který rozhořčeně
komentoval chování producenta Roberta Fuksy vůči mé osobě ? Tehdy bylo
podle Vás na úrovni až nepochopitelné osobní nenávisti.
Dovoluji si tvrdit, že jsme vytvořili s Bohuslavem Rychlíkem "tandem" s poměrně
prokazatelnými tvůrčími úspěchy - viz. existující pořady o Ludvíku Kunderovi,
čtyřdílný dokument s Ludvíkem Vaculíkem, dokumenty z cyklu Intolerance? o rasově
motivovaných vraždách apod., a nepamatuji si, že by nás kdy někdo a proč
měl
varovat, ani z jakého důvodu by nám měl dávat novou příležitost ( viz text
producentů). Dodnes je pro mne otázkou , proč jste spolu s ostatními
producenty ( navíc s paní Kučerovou, p. Tučkem, p. Levovou, p. Souchopem a
p. Aujezdským jsem pracovně nikdy nepřišla do styku!) připojil svůj podpis
pod tuto větu, cituji: " Mýlil by se ovšem ten, kdo by se domníval, že B.
Rychlík přistoupil k práci s minimální pokorou, že by se pokoušel
zvládnout
základní postupy dramaturgické přípravy pořadu, že by vyvinul byť
minimální
aktivitu v úsilí o poznání televizních technologií. Místo toho vytvořil s
manželkou ( posléze rovněž zaměstnankyní ČT) tandem." Tímto tvrzením jste
zpochybnili výsledky porot domácích i zahraničních , které práci režiséra
Rychlíka hodnotí podstatně jinak, o čemž svědčí jejich rozhodnutí udělit
mu
ceny právě za dramaturgický přínos a svébytné režie. Dokonce jednu
mezinárodní cenu přivezl právě Vaší redakci a ještě nedávno jste mu
nabízel
spolupráci, která se měla týkat dokumentu o zemřelém opatu Opaskovi!
Přestože jsem manželkou režiséra Rychlíka, což bylo v textu na rozdíl od
jiných rodinných vztahů ve studiu patřičně zdůrazněno , musím Vás pro
pořádek upozornit také na to, že v říjnovém infu se o B. Rychlíkovi a mých
projektech píše dokonce několikrát, mj. i to, že, cituji, "cyklus
Intolerance? se za necelé dva roky vysílání stal jedním z pilířů veřejné
služby.a.ke spolupráci se podařilo získat špičky české
okumentaristiky." nebo " cenu města Českého Krumlova převzal garant a
dramaturg brněnského publicistického cyklu Intolerance? Břetislav Rychlík
za
pořad Asanace paměti." atd. Je možné, že v jednom studiu mohou vedle
sebe
existovat tak naprosto protichůdné názory na práci svých zaměstnanců?
Jakou výpovědní hodnotu má Váš společný text tváří tvář daným a
nezpochybnitelným skutečnostem? A jakou morální hodnotu mají nyní Vaše
podpisy ?
A jak vnímám jednotlivé podpisy pod tímto textem já? Jako osobní
selhání,
jako projev pudu sebezáchovy . Ale neodsuzuji nikoho, protože nevím, jaké
tlaky a okolnosti v tom sehrály roli. Jsem ráda, že jsem obstála sama
před
sebou a děkuji všem, kdo mně vyjádřili a vyjadřují podporu.
Přesto všechno se těším na novou a důstojnější spolupráci v příštím roce
2001, kde mě čeká coby dramaturga celkem třináct dílů cyklu Času pro
rodinu,
dokonce zařazené na nedělní odpoledne na ČT 1 ( což považuji za úspěch
brněnského studia ) a na další práci v cyklu Český cirkus.
Tento dopis jsem nezamýšlela jako útok proti komukoli, je jen odrazem mé
vnitřní potřeby obeznámit Vás i s mým náhledem na vzniklou situaci. Přeji
Vám všem pěkné prožití svátku pokoje a míru.
P.S. Dáno na vědomí rovněž Britským listům.
15.12. 2000
PhDr. Monika Rychlíková, dramaturg tvůrčí skupiny Jiřího Floriana, Česká
televize Brno
