pondělí 18. prosince

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Všichni jsme ochotni páchat zlo:
  • Tupá loajalita vůči naší sociální skupině a slepá poslušnost znamenají, že tyranie může vzniknout kdekoliv (experiment britských vědců) K Blairovým přeúslužným výrokům na adresu prezidenta G.W. Bushe:
  • "Speciální" britsko-americké přátelství bylo vždycky jen iluzí (Observer) Vláda a sdělovací prostředky:
  • BBC vykázala vládního činitele z předpremiérového promítání TV pořadu pro novináře ČR a Evropská unie:
  • Vstup do Evropské unie jako lék na chabost národa? (Ondřej Hausenblas)
  • Nacionalismus, ČR a Evropská unie: Proč se posmíváte Ludvíku Vaculíkovi? (Lubomír Ptáček) Fotoreportáž:
  • Demonstrace proti vyklizení statku Ladronka, Praha 14. 12. 2000 (Tomáš Pecina, Štěpán Kotrba) Sdělovací prostředky:
  • Právo a ČTK: konkurenci kredit nedáme (Jaroslav Plesl)
  • O reklamě a ředitelích sdělovacích prostředků (Juliana)
  • Emil Zátopek v Katovně (Petr Jánský) Kontroverze kolem brněnského studia ČT:
  • Chmelíček byl špatný ředitel, podporuji Drahoše (František Schildberger)
  • Kdo je tady nevolníkem? Otvřený dopis producentovi ing. Florianovi (Monika Rychlíková)
  • Reaguji na lež brněnských televizních producentů (Zdenek Plachý) Praha:
  • Reforma státní správy v Praze - cui bono? (Josef Vedral)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • (Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Britské listy is published in Prague in the Czech Republic.) ISSN 1213-1792

  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review, který je nositelem Ceny NetMedia 2000 za vynikající příspěvek k internetové novinářské práci v Evropě. (JČ je komentátor CER pro české záležitosti.)

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

  • Podle slibu zveřejňujeme plný text zprávy kontrolní skupiny o situaci v TS Brno. Zpráva je zde (soubor RTF, 284 KB), zde je digitální podpis ve formátu PGP. Z textu byly odstraněny pouze některé konkrétní finanční částky, jejichž zveřejnění by mohlo poškodit oprávněné zájmy třetích osob; to se však netýká smluv s firmami, kde existuje zřejmé podezření z nekorektního jednání při zadávání zakázek, a samotnými členy kontrolní skupiny kritizovaných honorářů režiséra Jiřího Sequense. (TP)

  • Britské listy podaly k Vrchnímu soudu v Praze žalobu na Radu ČR pro rozhlasové a televizní vysílání, která jim minulý měsíc odmítla poskytnout informaci, komu patří televizní stanice Nova, Prima a TV3. Žaloba napadá jednak evidentní procedurální pochybení Rady, která v rozporu se zákonem vystupuje vůči sama sobě jako odvolací orgán, jednak věcnou argumentaci zamítavého rozhodnutí. Zdůrazňujeme, že je nemyslitelné, aby u tak důležitého veřejného statku, jakým jsou licence na provozování televizního vysílání, orgán veřejné správy utajoval, kdo příslušné aktivum ovládá, nebo to dokonce nevěděl - tak balkánské poměry v oblasti regulaci elektronických médií si nemůže Česká republika dovolit a je třeba, aby ti, kdo se o balkanizaci mediální scény nejvíc přičinili (konkrétně radní Zdeňka Hůlová a Petr Štěpánek), nesli za svá pochybení odpovědnost. --- Text žaloby, jejímž autorem je Tomáš Pecina, je zde; všechny důležité přílohy Britské listy zveřejňovaly průběžně a lze je vyhledat v jejich archivu. (TP)

  • Mimořádná Louč pro budoucí ředitele ČT. "Na běžné adrese www.louc.cz jsem připravil servis pro budoucí ředitele ČT," konstatuje Milan Šmíd.

  • Petr Uhl proti svobodě slova. Sobotní Právo přineslo komentář Petra Uhla, kde se autor vyslovuje proti vydání Hitlerova spisu Mein Kampf. "Je skutečně rozdíl, vyjde-li kniha s komentářem, nebo bez něho," vysvětluje ten dobrý muž, proč se Česká republika vrátila po deseti letech na seznam zemí, kde existují zakázané knihy. Jaká že je jeho veřejná funkce? Strážce dobrých mravů? Ředitel Úřadu pro tiskový dohled? Velitel tajné policie? Nikoli - vládní zmocněnec pro lidská práva. K smíchu i k pláči zároveň... (TP)

  • Svět Namodro zveřejnil doslovný přepis tiskové konference Vladimíra Železného, konané k rozsudku Vrchního soudu v Praze. Upozorňujeme zejména na ostře kritickou a analytickou otázku redaktorky deníku Právo Jany Perglerové. --- Jasno není stále v tom hlavním, totiž zda je možné podat proti rozsudku odvolacího soudu dovolání. CET 21 tvrdí, že nikoli, ČNTS to popírá. Jenže pokud by nebylo možné dovolání, znamenalo by to (podle § 238 občanského soudního řádu), že odvolací soud potvrdil ve všech bodech rozsudek soudu prvního stupně - tak k čemu potom ty ohňostroje!? (TP)

  • Skupinu 26 cizinců, kteří nelegálně překročili hranice, předali v sobotu na hraničním přechodu Vojtanov na Chebsku němečtí policisté českým kolegům. Bylo mezi nimi 24 Indů, jeden Moldavan a jeden muž z Afghánistánu. Čtyři Indové pocházeli z uprchlického tábora Červený Újezd na Teplicku. Uprchlíci z Červeného Újezdu byli odvezeni zpět do tábora, ostatním cizincům ukončila policie pobyt v České republice a vydala jim výjezdní víza. V pátek předali českým policistům 19 uprchlíků, mezi nimiž byli čtyři Moldavané, osm Číňanů, pět Indů a dva Turci.´Dva Číňané a jeden Moldavan se "svévolně vzdálili" z uprchlického tábora ve Vyšních Lhotách na Frýdeckomístecku. Také oni se museli do tábora vrátit, ostatním policie ukončila pobyt na území České republiky. - Postavení uprchlíků v České republice je velmi obtížné, jak vysvětlil Jan Jařab v tomto příspěvku.

  • Jaderný reaktor v Temelíně byl v sobotu odstaven. Tři hodiny poté, co jaderný úřad povolil další zvýšení výkoni, zastavil automatický systém štěpnou reakci kvůli poruše čerpadel v nejaderné části elektrárny.

  • Bohuslav Blažek moderuje hradní internetovou diskusi. Píše Britským listům:

    Veplul jsem na vody internetu a - urcite uz to vite, ale co kdyby ne - moderuji diskuse.hrad.cz. Svym zpusobem je to bezprecedentni inovace - marne brouzdam, abych ve svete nasel neco podobneho. Sidlo statnika si objedna diskusi mladych lidi o smyslu, minulosti a budoucnosti sebe sama. Ten statnik je Vaclav Havel. Nebudu dale chvalit sve zbozi, nahlednete, prosim, "dovnitr".

  • Další literární texty na internetu. Poznamenává Radek Sarkozi:

    Na webu Česká literatura na Internetu (www.ceskaliteratura.cz) přibyly nové texty: K.H.Mácha: Pouť Krkonošská; bibliografie ke studiu orientálních náboženství. Dále jsou tam výsledky soutěže POZNÁTE SPISOVATELE? spolu s došlými tipy a NOVÁ SOUTĚŽNÍ OTÁZKA.

  • Hledají se nápady, jak získat sponzorování pro Britské listy. Pokud máte nápad, jak efektivně a systematicky finančně sponzorovat Britské listy, napište do redakce tohoto listu. Vydáváme tento deník už téměř pět let každý všední den zadarmo, se značným vypětím. Vzhledem k velkému pozitivnímu vlivu, jaký vykonává na českou společnost, by mělo být možné získat nezávislou finanční podporu, která by mohla vést k dalšímu zefektivnění práce BL ve prospěch české společnosti (dosavadních pět let pracují novináři Britských listů pro tento deník zadarmo až po ukončení svého normálního, každodenního zaměstnání). Firma Internet Servis, na jejímž serveru jsou Britské listy umístěny, neumí pro ně získávat placenou reklamu. Musejí tedy existovat jiné možnosti - nebo že by česká společnost skutečně nedokázala k vlastnímu prospěchu financovat elitní nezávislý analytický internetový deník?

  • Katedra slovanských studií Glasgow University vypisuje nyní jako každoročně konkurs na studijní místo lektora češtiny na školní rok 2001/02. Vybraný uchazeč obdrží roční stipendium 6000 liber a bude si moci během pobytu na Glasgow University vypracovat roční postgraduální thesi pro získání titulu MPhil. Hledáme bohemisty s ukončeným vysokoškolským vzěláním v kombinaci s libovolným dalším oborem, nejvhodněji angličtinou či ruštinou. Uchazeči by měli mít dobrou znalost angličtiny. Podrobnosti najdete na adrese http://www2.arts.gla.ac.uk/Slavonic/CzechLektor01.htm.

  • Znovu aktuální kniha. Druhý výbor z  Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    Dovíte se v této knize mnoho o interních problémech České televize a proč jsou pořád odvolávání její generální ředitelé. Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)


  • Recenze knihy Adolfa Branalda Pražské promenády od Michaely Černé je na tomto místě.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Všichni jsme ochotni páchat zlo

    Tupá loajalita vůči naší sociální skupině a slepá poslušnost znamenají, že tyranie může vzniknout kdekoliv

    První krok: rozdělte lidi na "nás" a "ty ostatní"

    V experimentu ve škole bylo modrookým dětem řečeno, že jsou "lepší" než hnědooké děti. Modrooké děti pak hnědooké děti šikanovaly.

    Druhý krok: poslouchejte slepě příkazy

    Cestující na železnici poslechli příkaz neznámého muže, když ho doprovázel člověk v uniformě.

    Třetí krok: působte jiným lidem bolest

    Dobrovolníci s nadšením uštědřovali obětem potenciálně smrtelné elektrické rány.

    Čtvrtý krok: nečinně ignorujte utrpení jiných

    Fotbaloví fanoušci přišli na pomoc jen zraněnému člověku ze své vlastní smečky.

    Pátý krok: vyhlazování obětí

    Využíváním lidských sklonů k zlému lze usmrtit miliony lidí.


    Psychologové se dlouho snažili přijít na kloub tomu, jak je možné, že se obyčejní lidé podílejí na páchání zvěrstev, jaké organizovali Hitler a Stalin.

    Týdeník Observer informoval včera o experimentech, které se uskutečnily v Británii a které silně zpochybňují všeobecné přesvědčení Britů, že by v Británii nikdy nemohla vzniknout tyranie, jaké existují v jiných částech světa.

    Výzkum, který se prováděl na Lancaster University, dokázal, že fotbaloví fanoušci nikdy zásadně nepřišli na pomoc zraněnému příslušníku ze skupiny fanoušků, podporujících opačný tým. Skryté kamery nafilmovaly jednotlivé fanoušky, podporující fotbalový klub Manchester United, kteří zcela ignorovali fanouška podporujícího soupeřící fotbalový klub z Liverpoolu (představoval ho herec), který se bolestí svíjel na podlaze. Když měl na sobě herec tričko klubu Manchester United, fanoušci mu pomohli v osmdesáti procentech případů. Když si vzal tričko fotbalového klubu Liverpool, drtivá většina fanoušků ho zcela ignorovala, prostě prošli s nezájmem kolem něho. Výsledky tohoto průzkumu budou zahrnuty v televizním pořadu Five Steps to Tyranny, Pět kroků k tyranii, o podstatě zla, který se bude vysílat tento týden.

    V jiném experimentu - také natočeném skrytými kamerami - se ukazuje, že většina lidí ve vlaku poslechne příkaz cizí, neznámé osoby, aby vstali a pustili ji sednout. Když je neznámý člověk doprovázen osobou v uniformě, poslechnou výzvy, aby vstali a pustili ho sednout, všichni bez výjimky.

    Dr. Mark Levine psycholog, který připravil experiment s fotbalovými fanoušky, konstatoval: "Jsou to obyčejní lidé. Když se jich zeptáte, jestli by pomohli neznámému člověku, který se octl v nesnázích, řeknou vám, že ano. Ale ve skutečnosti to prostě neudělají. Když jsme se po experimentu ptali lidí, proč tomu člověku v bolestech nepomohli, odpověděli nám, že se jim bolest člověka v tričku klubu z Liverpoolu nezdála tak vážná."

    Plukovník Bob Stewart, bývalý velitel vojsk OSN v Bosně, konstatuje, že jeho zkušenosti z Balkánu ho nenechaly na pochybách, že kdyby vznikly obdobné podmínky, ke stejným zvěrstvům by docházelo i v Británii. "Co způsobuje, že člověk jde jeden den se sousedem na pivo a druhý den ho chladnokrevně zastřelí? Dosud nerozumíme tomu, co způsobuje, že normálně dobří lidé začnou dělat takováhle zvěrstva. Dokud tomu neporozumíme, existuje možnost, že se to stane i tady."

    Televizní program BBC argumentuje, že každodenní předsudky se rychle mohou vyvinou v otevřený útlak a dokonce i v genocidu. Prvním krokem směrem k tyranii, argumentuje pořad, je vytvoření "nás" a "nepřátel" na základě iracionálních předsudků. Útoky britského bulvárního tisku na imigranty ukazují, že Britové nejsou před takovýmito předsudky imunní.

    Nový výzkum využívá i předchozích experimentů, jako byl experiment v jedné škole v americkém státě Iowa, kde učitelka Jane Eliottová rozdělila svou třídu přibližně desetiletých dětí na dvě skupiny, na skupinu modrookých a na skupinu hnědookých dětí a řekla modrookým, že jsou nadřazení nad hnědooké a hnědookým, že jsou hloupí a oškliví. Za pouhých několik hodin začali nadřazení modroocí své hnědooké spolužáky systematicky terorizovat.

    Vyplývá z toho, že se málo změnilo od roku 1961, kdy zjistil Stanley Milgram, mladý psycholog na Yale University, jak lehce je možné proměnit normální občany v pachatele zla. Dobrovolníci se účastnili experimentu, jehož cílem bylo zjistit, jaké mají lidé schopnosti učit se. Bylo jim řečeno, aby dávali elektrické šoky neznámé osobě za plentou, když se jí nepodařilo úspěšně splnit jednoduché pamětní úkoly, a aby elektrické rány postupně zvyšovali, když osoba za plentou bude dělat opakovaně chyby. K Milgramovu zděšení se ukázalo, že dvě třetiny dobrovolníku byly ochotné dávat oběti potenciálně smrtící elektrické šoky, pokud je k tomu nabádala osoba v bílém plášti.

    Profesor Philip Zimbardo ze Stanfordské univerzity konstatuje v tomto televizním pořadu, že více zločinů je spácháno jménem poslušnosti než neposlušnosti: "Skutečným nebezpečím jsou ti, kteří plní slepě rozkazy shora." Zimbardo zorganizoval v roce 1971 známý experiment na Stanford University, kdyby byli studentští dobrovolníci rozděleni v provizorním undergroundovém vězení na strážce a vězně. Experiment musel být zastaven, když začali strážci násilně útočit na vězně a někteří vězni utrpěli nervový kolaps.

    "Ukázalo to, jak lehce a jak rychle se všechno vymkne z rukou. Během pouhých několika dní se začaly stráže chovat sadisticky a vězni patologicky." Zimbardo poznamenal, že měl experiment určité pozitivní výsledky: výsledky výzkumu byly využity při analýze vězeňských nepokojů, kterou prováděl americký Kongres.

    Život a dílo Stanley Milgrama

    Stanfordský vězeňský experiment


    K Blairovým přeúslužným výrokům na adresu prezidenta G.W. Bushe

    "Speciální" britsko-americké přátelství bylo vždycky jen iluzí

    Shrnujeme komentář Geoffrey Wheatcrofta, který vyšel včera v týdeníku Observer. Nemají-li Spojené státy "speciální" vztah k Británii, o co menší ho asi mají vůči Střední Evropě... (JČ)

    Tony Blair použil znovu ta podivná a zastaralá slova. Byl prvním šéfem státu, který telefonicky blahopřál příštímu americkému prezidentu a řekl Georgi W. Bushovi, že si "je jist, že speciální vztah mezi oběma zeměmi bude i nadále existovat".

    To, co skutečně po mnoho let existuje, je britská iluze, kterou vyjadřuje právě tato britskými politiky často opakovaná fráze. Mnozí se už vyjádřili, že je tento speciální vztah tak speciální právě proto, že jen jedna strana ví o tom, že existuje. Tento výrok vyjadřuje skutečně podivné přesvědčení, že jsou Američané věčnými a přirozenými spojenci Britů. O novém prezidentu Bushovi se dá říci, že ani onen "vztah", ani tato iluze nepřežije nadcházející čtyři roky.

    Je pravda, že má Británie těsné a trvalé styky se Spojenými státy. Ale to přesto neznamená, že jsou Američané vždycky na britské straně - ani nemají důvod k tomu, na ní být. Teprve nedávno opakovala baronka Thatcherová opět prázdné fráze o tom, jak jsou Američané naši nejvěrnější a nejstarší přátelé, kteří stáli vždycky na naší straně, na rozdíl od zlořečených Evropanů. Thatcherová nemá pojem o historické realitě, jak tento záchvat znovu dokázal.

    Když jmenovala Thatcherová do Horní sněmovny historika Roberta Skidelského, bylo to jedno z jejích šťastnějších rozhodnutí. Otevřely by se jí oči, kdyby si přečetla poslední svazek jeho vynikajícího života ekonoma Keynese. Jak Skidelsky dokazuje, údajně altruistická dohoda "Lend-Lease" byla ve skutečnosti prostředkem, v jehož rámci za určitou omezenou vojenskou pomoc Hitlerem obležené Británii (kdyby Hitler býval Británii porazil, bylo by to pro Spojené státy katastrofou) vedli Američané proti Británii krutou hospodářskou válku, která Británii v podstatě zlikvidovala jako vývozní zemi.

    Je ještě podivnější, že představa "speciálního britsko-amerického vztahu" přežila Suez z roku 1956. Ať už bylo při té eskapádě právo na jakékoliv straně, Edenova vláda se do ní dala s důvěrou, že Američané Británii podpoří, anebo se alespoň nebudou stavět proti. Ve skutečnosti Eisenhowerova vláda v této věci britské vládě podtrhla nohy, zastavila jí peníze a jasně jí ukázala, kdo tady rozhoduje.

    Dnes jako vždycky prosazuje Washington soustředěně své vlastní zájmy. Je to tradice, která se za nové Bushovy vlády pozmění jen nebývalou měrou nového amerického izolacionismu. Bezpochyby bude Bushova zahraniční politika, pokud to tak lze vůbec nazvat, směsicí partikulárních zájmů, silně ovlivňovaných neznalostmi a předsudky. Taková byla často už Clintonova politika, avšak Clinton měl aspoň vnějškový nátěr kosmopolitanismu, který Bush nepředstírá.

    Nemůže být větší kontrast mezi odcházejícím prezidentem, který studoval v Oxfordu, a novým prezidentem, který navštívil Evropu jenom jednou.

    A přesto, i když jsme šokováni americkým zápecnictvím a jejich soustředěním na sebe samotné, mají bezpochyby sami vlastní legitimní kritiku.

    Proč by totiž mělo 270 milionů Američanů, jejichž HDP je 7800 miliard dolarů, vojensky bránit 375 milionů Evropanů, jejichž HDP je celkem 8600 miliard dolarů? Proč musejí vydávat Spojené státy v poměru ke svému HDP skoro o polovinu více na obranu než Evopané (a dokonce dvojnásobek než Německo)? Proč bylo osmdesát procent vojenských letů, uskutečněných loni na Balkáně, uskutečněno Američany?


    BBC vykázala vládního činitele z předpremiérového promítání TV pořadu pro novináře

    Znovu došlo koncem minulého týdne ke konfliktu mezi britskou vládou a BBC, kdy BBC vykázala činitele britského ministerstva zahraničních věcí, který se dostavil na předpremiérové promítání dokumentárního pořadu televize BBC pro novináře. Pořad se zabývá britským postojem vůči evropské měně euro.

    Britská vláda vyslala na novinářské promítání Damiana Pottera, činitele z odboru britského ministerstva zahraničních věcí pro vztahy s Evropskou unií. Potter chtěl jménem vlády předem shlédnout rozhovor, který pořadu The Battle for Euro, Bitva o euro, poskytl Keith Vaz, náměstek britského ministra zahraničních věcí pro Evropu.

    "Dali jsme vám jasně najevo, že je to jen pro novináře," řekl Potterovi činitel tiskového úřadu BBC Colin Govan, když ho vyváděl z promítacího sálu v restauraci Atrium ve Westminsteru Govan posléze zdůraznil, že BBC hájila novinářskou zásadu, že vládní činitelé nemají mít přístup k pořadům před vysíláním.

    "Ceníme si své redakční nezávislosti a musíme obhajovat tento princip stejně, jako to dělá tisk," konstatoval Govan.


    Vstup do Evropské unie jako lék na chabost národa?

    Ondřej Hausenblas

    Připojení Česka k Evropské unii je daleko složitější věc, než se podle politických komentářů v novinách zdá. Přece nejde jen o to, na které datum Evropani stanoví naše přijetí mezi sebe, nebo o to, jestli budeme mít stejně hlasů jako třeba Portugalci, či míň. Řekl bych, že máme víc myslet i veřejně psát o tom, proč vlastně nemůžeme být přijati teď hned! Opravdu je to jenom v bolševické zaostalosti zákonodárství, soudnictví, partajnictví, bankéřství? Naši poslanci přece nemají slušný důvod nepřijmout rovnou souvislé "evropské" zákony - jenomže to by je vláda a poslanci (včetně jejich rádců) museli taky umět evropsky vymyslet a napsat.

    Už na začátku 90. let jsem soukromě navrhoval, abychom se na dvacet let prodali jako kolonie třeba Holandsku. To jsou demokrati, dobří obchodníci, přátelé Česka. Malý, ale vytrvalý národ se státní tradicí lepší než všichni Němci a Francouzi dohromady, nevytahovali by se nad námi tolik, a my bychom dneska už měli devět deset let zavedenou dobrou policii, soudy, školství, banky, vzdělávací kanály v televizi - a taky bychom potkávali veřejné činitele, kteří se neholedbají svými frťany ani netřískají o zeď cizím telefonem. Pro spoustu lidí je až do hluboké dospělosti důležité mít kolem sebe dobrý model kulturního chování a poctivého jednání. (Samozřejmě nejsou všichni Holanďani svatí, co je to za námitku - jde přece o obecnou úroveň a o výši procenta poctivosti a slušnosti.) Nebál bych se ztráty jazyka a národních zlozvyků - jen se všimněte, kolik našich lidí beztak pořád ještě nemůže číst ani mluvit anglicky, německy, francouzsky, popř. jak hotentotsky to lámou... Populární kabelová televize pořád ještě nemá inteligentní kanál v angličtině. (No CNN se k takovým prostě nepočítá, a National Geographic není společenský...)

    My bychom jako kolonie bohužel platili tím, že kus našeho národního důchodu by odcházel do ciziny, ale rozhodně nevěřím, že by se přítomností cizích úředníků, učitelů, soudců zbrzdil vývoj schopné české populace pro veřejné posty - cožpak u nás za deset let svobody narostlo tolik nezaujatých a nezkorumpovaných soudců, pracovitých i inteligentních poslanců, samostatně myslících a přitom moderních ministrů nebo ochotných a informovaných státních úředníků? Kde jsou? Podařilo se sice odstranit nejnehoráznější výstřelky popřevratové chvástavosti, žvavosti nebo arogance, ale chodíte si dnes rádi pro řidičák, občanku, živnosťák? Rádi sledujete přenosy z Parlamentu, a je pro vás snadné a příjemné vyjednávat se svým poslancem, jak se má chovat při hlasování o věcech, které se vás dotýkají, milí voliči? Jsou vaše oprávněné stížnosti ve správě obratem vyřešeny, a bojí se u nás lumpové, že je soud natošup pošle za katr? Vytvořila se u nás inteligentní a přísná veřejnoprávní televize? Tak až ano, sečteme ty roky... Vsadil bych se, že za míň než deset let toho nedosáhneme.

    A my si myslíme, že po nás má Evropská unie chňapnout, anebo v ní ani být nechceme, protože jsme dokonce lepší! Evropské unii může jít jistě o rozšíření svých trhů, aby nám prodala svoje zboží, a aby její občani měli tudíž zaměstnání ve fabrikách, které zboží vyrobí. Jenže na to, aby u nás byla většina obyvatel schopna evropské zboží nakupovat, by si většina lidí musela na to v dobré práci vydělat. Takže by EU měla k nám investovat, aby si tu kupce nagenerovala. Ale to je právě ouraz: zákazníci schopní nakupovat jsou taky schopní konkurovat v práci západoevropským zaměstnancům, nebo mají podniky, schopné zatlačit na trhu firmy západoevropské. Evropští politici tedy mají rozpor a problém.

    Oč líp by se jim řešil, kdyby mohli uvažovat jinak: že chtějí přijmout postkomunistické státy do Unie proto, aby byl klid a mír v Evropě, aby se v ní nedostávali politici k moci díky své "charismatické osobnosti", která pro svou zpupnou vládu potřebuje masy manipulovatelných nevzdělanců. Evropani by mohli chtít, aby se pak v sjednocené Evropě neservaly hordy zfanatizovaných ignorantů pod vedením zkorumpovaných kariéristických politiků. Kdyby Západní Evropě šlo o takové sjednocení, musela by do nás investovat víc než jen do bank a fabrik. Musela by promyšleně a s bedlivou kontrolou otevřít fondy na podporu nejen průmyslu, ale taky společnosti vůbec, na rozvoj profesních dovedností i třeba na podporu výchovy učitelů i dětí ve škole k tomu, že učit se celý život je zajímavé a vítané. Musela by nám dát peníze do projektů rozvoje funkční gramotnosti a rozvoje občanství, na což u nás sponzora najdete jen sotva, protože on musí dávat na fotbal...A ještě by si Unie musela hlídat, aby ty granty nevyplýtvali její ani naši vykukové na své pseudovědecké výzkumy ani na špičkové platy zaměstnanců nadací, nebo aby je úředníci neodčerpali do kapes svých kamarádíčků v dodavatelských firmách pro zavedení počítačových myší.

    Dokážou takto v EU myslet? Můžeme se domnívat, že tam o sjednocování Evropy rozhodují lidé moudřejší než například naše české elity? Můžeme mít důvěru, že západoevropské elity jsou zodpovědnější než naše, kterým vůbec nejde o to, aby všichni Češi byli šikovnější, inteligentnější a schopnější než dřív, ale jde jim hlavně o to, aby oni sami jako politici, majitelé podniků nebo profesoři co nejnápadněji vynikli nad (zanedbané) ostatní? Myslím, že tak či onak bude EU přece jen znamenat pro naše zhůvěřilé politiky, tvůrce zákonů, mediální vůdce atd. poměrně přísné měřítko a takový dohled nad zodpovědností, jaký domácí scéna nebyla zatím s to vyvinout. V tom je naše naděje, i když se jí nesmíme dát ukolébat. Kolonií jsme se nestali, a tak se musíme snažit sami, aby evropské dotace nevedly nakonec jen k vyšší spotřebě předražených hadrů, tlustých aut nebo plytkých filmů.


    Nacionalismus, ČR a Evropská unie:

    Proč se posmíváte Ludvíku Vaculíkovi?

    Lubomír Ptáček

    Vážený pane šéfredaktore,

    k příspěvku nazvanému "Nacionalismus a úroveň Lidových novin a  Ludvíka Vaculíka" a obsahujícímu úryvky z článků Ludvíka Vaculíka jste přičinil závěrečnou poznámku v tom smyslu, že jste se jim dost smáli.

    Mě by zajímalo s kým a proč. Váš smích, jestli jej správně chápu, má zřejmě být nejen vyjádřením nesouhlasu s obsahem citovaného textu, nýbrž i projevem soucitu nad hloupostí jeho autora. Dokonce jste nakousl i důvod nesouhlasu s textem: "hodně velké neporozumění Evropské unii".

    Mohu vás požádat o obšírnější vysvětlení vašeho názoru na uvedený text? Smích jím rozhodně není.

    S úctou,

    Lubomír Ptáček


    Vážený pane Ptáčku,

    komukoliv, kdo trochu zná provoz v Evropské unii, přijde tato Vaculíkova naivně dětská formulace směšná. Proto se tomu usměje či směje každý, kdo tady pár měsíců či let žije, nebo když to přeložím do angličtiny

    Vaculík má ovšem pravdu, (pokud to tak myslí), že čeští politikové mnohdy zaujímají k nyní "spřáteleným mocnostem" (zejména USA) obdobně servilní postoj, jaký za komunismu zaujímali vůči Sovětskému svazu.

    Pane Ptáčku,

    Evropská unie nemá v podstatě zájem o své rozšíření do střední Evropy. Inteligentních a prozíravých politiků, kteří by chápali, že intenzivní infrastrukturní i ekonomická pomoc středo a východoevropským zemím by vedla dlouhodobě ke stabilizaci evropského kontinentu, je dost málo: většina politiků je motivována krátkodobým, sobeckým, nacionalisticko-ekonomickým zájmem. Kromě toho, kdyby skutečně zahájili intenzivní pomoc žadatelským zemím, odpůrci by to jistě kvalifikovali jako imperialimus.

    Vyjednávání v Evropské unii je založeno na střetu jednotlivých sobeckých zájmů. Ten, kdo křičí nejvíc, dostane nejvíc. Žádný obecný standard neexistuje. Bude-li se nějaká země naoko tvářit jako zhrzená, obávám se, že Evropská unie ji prostě pomine.

    Jediným možným způsobem, jak se může ČR stát členem EU - zdůrazňuji, že si myslím, že by to bylo pro ČR nesmírně výhodné, už proto, že by vznikla pro české studenty možnost - zřejmě zadarmo - studovat na západmích univerzitách (i když tato možnost už v podstatě existuje v Německu a pro určitý počet postgraduálních stipendistů ve Velké Británii)- je, že se ČR intenzivně a rychle efektivními strukturními změnami právního systému a státní správy a oživením ekonomiky připraví na vstup, bude se o něj velmi energicky a velmi věcně na všech úrovních ucházet, a zároveň velmi tvrdě vyjedná podmínky vstupu - ne že se čeští politikové úslužně skloní před Západem, to by mohlo mít drsné ekonomické následky.

    Ale předstírat o EU nezájem a myslet si, že Bruselu začne Česká republika chybět?

    Obávám se, že mnoho lidí v západní Evropě ani neví, kde Česká republika je. Je to "někde na Východě".

    S pozdravem,


    Demonstrace proti vyklizení statku Ladronka, Praha 14. 12. 2000

    Foto Tomáš PecinaŠtěpán Kotrba


    Právo a ČTK: konkurenci kredit nedáme

    Jaroslav Plesl

    Nízká úroveň české žurnalistiky se dá vypozorovat i na zdánlivých maličkostech. Je to například ochota citovat konkurenční titul (nebo obecně konkurenční informační médium) jako původní zdroj informace. Ještě zhruba před dvěma lety byla tato neprofesionální a zcela bezohledná praxe naprostou normou. Namísto aby noviny napsaly třeba: "Informoval o tom včera list MF Dnes...", použily formulku "Podle včerejších informací zveřejněných některými médii...".

    Tato praxe je samozřejmě zcela pochybná a neomalená vůči čtenáři, který má právo vědět, zda informaci zveřejnily například Lidové noviny, nebo třeba Naše pravda. I to je informace. A je to i dobrá ochrana před chybou. Například CNN často informuje o události popsané různě různými zdroji. Často je proto možné slyšet moderátora, jak říká: "Podle AP vyvolali potyčky palestinští demonstranti, Reuters však uvádí, že vše odstartovala střelba izraelského osadníka na arabský obchod..."

    Musím ovšem konstatovat, že zvláště za poslední rok udělaly v tomto ohledu pokrok dva české deníky. Mladá fronta Dnes a Lidové noviny zdroje citují už celkem důsledně. Naopak Právo zcela selhává. Příkladem budiž článek, který dnes (15.12.2000) redaktor Práva Kamil Houska zveřejnil na titulní straně pod titulkem "Vetchý jednou nohou z vlády". Původní informaci o tom, že se pod Vetchým houpe křeslo, včera (14.12.2000) zveřejnily Lidové noviny. Houska ovšem říká, že "Vladimíru Vetchému hrozí podle informací Práva odchod z vlády." Ale já se vsadím, že Houska tu informaci získal poprvé až z LN. A když ne, tak měl být lepší a zveřejnit to info dříve.

    To páteční MF Dnes dává Lidovým novinám kredit hned v úvodu článku, byť ve větě, kde dílčí informaci LN vyvrací. Ale aspoň něco.

    Avšak ČTK v pátek 15.12.200 ve zprávě vydané ve 12:46 tvrdí, že informace o odvolání Vetchého přinesly "sdělovací prostředky v minulých dnech". Někdo by měl redaktorům v ČTK vysvětlit, že je dobré zdroj citovat přesně, dá-li se identifikovat.


    O reklamě a ředitelích sdělovacích prostředků

    Juliana

    Vazeny pane Culiku,

    jak dlouho funguji reditele sdelovacich prostredku v cizich zemich? V Cechach se ve verejnopravni CT i v komercnich denicich (MfD, LN) stridaji jako apostolove na prazskem orloji. Mozna to znamena, ze lidi uz nebavi sledovat pokroucene a neuplne informace, vedeni sdelovacich prostredku to vnima jako nedostatecnou sledovanost (ctenost), tak se situaci snazi vyresit personalnimi zmenami, ale protoze se pritom nemeni styl informovani verejnosti, mihaji se reditele a sefredaktori v rychlem sledu.

    Tahle hypoteza neobstoji ohledne Prava a Novy. Ti take neinformuji optimalne, ale sefredaktor ci reditel je stale stejny. Nejspise proto, ze je soucasne vlastnikem. Take mohou byt lepe zamereni na svoji cilovou skupinu, ktere styl jejich informaci vyhovuje, nebo pripadny ubytek ctenaru a divaku resi jinak (nebo kombinace vsech techto faktoru).

    Jakou hypotezu mate Vy?

    Ad reklama: Prikladem neobjektivniho informovani jsou napr. clanky v sobotnich LN o reklame od Ireny Skurovcove "Go, Vladeno, odvaz se! Kdo jsou ti lide, kteri nam dovedou prodat uplne vsechno" a "Reklama nema delat z lidi hlupaky". Tyhle clanky ale z lidi hlupaky delaji, protoze pouze srovnavaji ruzne typy reklamnich kampani a delaji melke sondy do zpusobu uvazovani reklamnich pracovniku. Vyzivaji se v popisu drobnych rozdilu v manipulaci, ale podstatou teto manipulace se nezabyvaji.

    Autorka prijima reklamu jako poznanou nutnost (tento termin pouzivam vedome, cimz chci naznacit, ze ruzne typy ideologii se cloveku snazi vnutit predstavu, ze od nekterych veci neni uniku): "Reklama je zkratka vsudypritomna a at chceme nebo ne, zpravidla nas nejak dostane." Reklamni pracovnik Daniel Ruzicka: "Kdyz na to tak pomyslim, tak reklama je hodne zodpovedna cinnost. Zasahne spoustu lidi a my musime myslet na to, ze muze ovlivnit jejich vkus, navyky..."

    To je od nich sice hrozne mile, ze jsou tak zodpovedni a tak moc na nas mysli, ale domnivam se, ze spoustu lidi by nejvic potesili tim, kdyby je vubec zadnou reklamou neotravovali.

    V BL jste uvadel informace o americkem vynalezu, ktery umoznuje odreklamovani televiznich programu. Myslim, ze tam stalo, ze 90% lidi reklamu preskakovalo. Dalo by se to vysvetlit taky tak, ze 90% lidi je otravovano informacemi, o ktere nestoji, aby v nich byly vzbuzeny potreby, ktere nemaji. A pak si za to jeste zaplati v cenach vyrobku. Toto byla napr. dulezita informace, ktera mi v clanku chybela: kolik procent v cenach vyrobku je tvoreno vydaji za reklamu. Taky tam nebylo nic o tom, jak se muze necilova populace, kterou reklama nezajima, branit. Stanice, kde me obtezuji reklamami, nesleduji, do obchodu a hospod, kde vyrvavaji komercni stanice, nechodim, ale pred ohyzdnymi blboardy neni uniku. I kdyz jejich poselstvi nevnimam, esteticky kazi scenerii.


    Emil Zátopek v Katovně

    Petr Jánský

    Házet bláto má patrně Jan Rejžek v pracovní náplni. V poslední Katovně vylil svůj kyblík špíny na Emila Zátopka. Rejžek, který nikdy neběžel dál, než na tramvaj, kopl do člověka, který se už nemůže bránit. Přesně to nazval Vladimír Just - hyenismus. Ano, pane Rejžku, dopustil jste se hyenismu.

    Aby v tom Rejžek nebyl sám, zaštítil se autoritou a podal důkaz. Autoritou měl být pan Frolík a důkazem jeho kniha Špion vypovídá. Na 320 stranách (4. vydání INDEX Köln) je Zátopek zmíněn dvakrát, cituji:

    "Agent vyjíždí buď jako turista, fotbalový či hokejový fanda, člen kulturní delegace. Tak například byl používám Emil Zátopek a mnozí jiní."

    "Však i o Zátopkovi psaly exulantské noviny, hlásila Svobodná Evropa, psala Černá kniha a desítky spisovatelů-historiků, zabývajících se rokem 1968 jako o zářném příkladu obětavosti a vlastenectví, a zatím šlo o provokatéra, který se stýkal s Kožuchem a Lažnou a nosil jim zprávy i o ministru Pavlovi."

    To, že pro Rejžka je autoritou špion Frolík, nepotřebuje dalšího komentáře. Jen bych připomněl, že v dobách temna byla cesta na Západ důvodem zájmu StB. I občan, který jel navštívit příbuzné, se musel dostavit k pohovoru, jak se chovat, s kým se stýkat a s kým ne. Natož světově známý atlet.

    Rok 68 podal svědectví o občanské statečnosti Emila Zátopka. Je v TV archivech uloženo (a Rejžek to jistě viděl), jak Emil po okupaci mluvil k občanům. Pro lidi to byla povzbudivá slova, pro Rejžka provokace. A to ani nezmiňuji statečný Emilův postoj, kdy odmítl jet na olympiádu, pokud soudruzi nepustí také Jungwirta. A že je znal, nic nedal na jejich sliby, ale podmínil si, že s Jungwirtem bude v jednom letadle.

    Líto mi bylo Dany Zátopkové. Na jejím místě bych udělal dvě věci:

    1. Dal bych Rejžkovi plnou moc, ať si počte ve svazku. Aby už konečně měl jasno, aby se nemusel odvolávat na špiony, aby mohl říct ano, Zátopek udal toho a toho za to a to.

    2. Podal bych na Rejžka trestní oznámení.

    Pokud to paní Dana neudělá, pak by se úkolu očistit Zátopka mohl ujmout právě Vl. Just.

    Poznámka JČ: O příslušnosti Emila Zátopka k StB psala svým nenapodobitelným způsobem také Jiřina Fuchsová na Fóru BL (převzato do Britských listů zde).

    Osobně zastávám názor, že Zátopek byl především sportovec, ale kompromisy v padesátých letech zajisté dělat musel; od toho ho neočišťuje ani jeho emocionální vystoupení v roce 1968 proti sovětské okupaci. Když v českých antikomunistických taženích neočistila silná prodemokratická angažovanost v druhé polovině šedesátých let a pak hrdý odpor proti komunismu v letech sedmdesátých, popř. osmdesátých, někdejší spisovatele-komunisty a pak disidenty (Pavel Kohout, Ludvík Vaculík, Milan Kundera a další) - proč by měla být zamlčována zjevná Zátopkova spolupráce s komunistickým režimem i v těch nejvražednějších padesátých letech? Zátopek měl jistě smůlu, že se narodil tak, aby jeho vrcholové sportovní úspěchy shodou okolností vpadly zrovna do této pohnuté doby, bohužel však je nesporné, že jeho úspěchy byly nejméně zneužity komunistickou propagandou k větší slávě teroristického režimu. Za to on asi nemohl, nemohl se proti tomu ani bránit, ale nacionalistické ohledy by nám dnes neměly zabraňovat tuto skutečnost prostě konstatovat.


    Chmelíček byl špatný ředitel, podporuji Drahoše

    František Schildberger

    (Titulek je redakční, odvozený z významu textu.)

    Dnes je to prave rok, co odstoupil z funkce generalniho reditele CT Jakub Puchalsky a nastalo obdobi sklizeni plodu cinnosti Rady Ceske televize zvolene v roce 1997 - a toto obdobi trva dosud. Tehdejsi rada zvolila generalniho reditele, ktery nenaplnoval kriteria, jez sama rada vyhlasila - panu magistru Puchalskemu chybela pozadovana zkusenost s vrcholovym managementem. Rovnez Dusan Chmelicek, dalsi reditelsky produkt teto, mezitim odvolane, Rady splnoval predem vyhlasena kriteria vyberoveho rizeni mene nez jini, odmitnuti kandidati... Napriklad Zdenek Drahos mel nekolikanasobne vetsi manazerskou praxi nez Chmelicek, na rozdil od nej byl tehdy mnohem lepe obeznamen s televiznim prostredim a take kriterium kulturnosti, ktere rada rovnez vyhlasila jako jedno z rozhodujicich hledisek, naplnoval Drahos podstatne lepe - je literarni vedec, autor studii o poezii, editor kritickeho vydani dila velkeho basnika Oldricha Mikulaska. To jsou fakta. Nasledky takoveho subjektivismu vidime dodnes a jeste je dloho videt budeme, televize je totiz, jak znamo, beh na velmi dlouhe trati.

    Vosa pod košilí

    Odvolany generalni reditel Ceske televize obvinuje Radu Ceske televize, ze pry to nejsou odbornici. Rada samozrejme neni nejaky vedecky panel nebo odborne teoreticke pracoviste. Je to organ kontroly verejnosti - a jako takova, pokud plni dobre svoji ulohu, musi byt celemu televiznimu managementu prijemna asi jako srsen co aspon vosa pod kosili - nebyla-li by neprijemna, byla by k nicemu. Bohuzel pamet ceskych publicistu je kratka. Nikdo Dusanu Chmelickovi nepripomnel, ze jeho prvni vyrok pote, co usedl do kresla generalniho reditele, znel: "Nejsem televizni odbornik." Nyni, po jedenacti mesicich uz odbornik je - a to tak velky, ze se s neodborniky nedokaze ani bavit... Inu - odbornikem snadno a rychle, staci k tomu funkce. Jako cloveku, ktery se ucastnil coby televizni radni prvnich kol vyberoveho rizeni, ktere Chmelicek vyhral, mne samozrejme mrzi, ze Dusan Chmelicek v kresle generalniho reditele neuspel. Ale trojice, ze ktere byl vybran, neskytala zadny velky vyber. Z teto trojice byl Dusan Chmelicek nejlepsi moznou variantou, chyba se stala uz predtim, kdyz v predchozich kolech byli vyrazeni lepsi kandidati, a jini - napriklad Ivo Mathé nebyl ani zarazen mezi osobnosti, vyzvane k ucasti v tehdejsim vyberovem rizeni, ktere nebylo otevrene a jehoz se mohli ucastnit jen oslovene osobnosti.

    Kontrola jako klacek

    Zdenek Drahos ridi brnenske studio radu let a ucinil z nej - racte si to dohledat - nejefektivnejsi divizi cele Ceske televize. Jako kazdy dela take chyby. Ovsem tvrzeni, ze Zdenek Drahos neumi ridit televizni studio, jak jsem se docetl v Britskych listech, je zcela absurdni. Rikam tedy s plnou vahou toho, co rikam: Zdenek Drahos umi ridit televizni studio! (I celou televizi, pokud radni rozhodnou a poveri ho touto praci.) Nic na tom nemeni, že režiser Courak chodí po brnenskem studiu a pta se zamestnacu, jestli s nim budou chtit spolupracovat, az se stane brnenskym reditelem. Brnenske studio predstavuje zhruba 5 procent celeho vykonu Ceske televize, uvital bych tedy, kdyby se podobna kontrola, jakou soucasne odvolane vedeni CT dalo delat v Brne, ucinila take ve zbylych 95 procentech televiznich kapacit... Jinak si mohu myslet, ze kontrola v Brne byla ryze ucelova - nekomu se hodila k odpoutani pozornosti, jinemu jako uvazovane nastupiste k dlouho planovanemu ovladnuti brnenskeho studia.

    Předpověď

    V unoru letosniho roku jsem rekl, ze z nabizene trojice Cermak - Chmelicek - Sladecek se skutecne kvalitni generalni reditel Ceske telvize vybrat neda a zaverecneho kola vyberoveho rozeni jsem se neucastnil a Radu jsem vyzval k odstoupeni. Nemam ani za mak radost z toho, ze na ma slova doslo - touto prognozou jsem totiz neprokazal zadnou velkou analytickou schopnost, bylo to zcela nabiledni. Nynejsi rada, ze tvou tretin obmenena proti te, ve ktere jsem zasedal, ma podle meho nazoru vyrazene lepsi slozeni, a tudiz lepsi schopnost rozhodnout se spravne. Preji ji stastnou ruku.

    Frantisek Schildberger,

    člen Rady ČT v letech 1997 - 2000

    Poznámka TP: Jenže je tady říjnová stížnost skupiny Brno 20/21 a kontrolní zpráva, kterou shodou okolností Britské listy právě dnes zveřejňují. Ředitel Drahoš má co vysvětlovat: Jak je např. možné, že ing. Luňák zároveň šéfuje pracovišti TS Brno a podniká v několika firmách, s nimiž studio spolupracuje? Jak to, že u několika zakázek svěřila brněnská televize stavební dozor investora vedoucímu pracovníkovi dodavatele? Proč TS Brno prokazatelně poskytuje skrytou reklamu hned několika firmám? Jak je možné, že Karel Fuksa zvládne tolik práce, aniž by to fatálně poznamenalo kvalitu jeho produkce? Má stížnost pravdu v hodnocení šéfredaktora zpravodajství Karla Buriana? To jsou otázky, na které musí Z. Drahoš - pokud možno bez emocí - odpovědět. Snad se nám nelíbí kritikové, ale jejich kritika se zdá být v mnoha případech oprávněná.

    Kdo je tady nevolníkem ?

    Otevřený dopis producentovi ing. Florianovi, jednomu z autorů textu v BL

    Monika Rychlíková

    Vážený pane inženýre,

    dovoluji si Vám a ostatním producentům poskytnout text, který je reakcí na článek Kdo je tady nevolníkem, uveřejněný v Britských listech. S jednotlivými podpisy producentů a přišpendleným textem jsem se také měla možnost seznámit na nástěnce přímo v budově ČT Brno, proto jsem se také rozhodla následující dopis dát na vědomí i ostatním zaměstnancům. Po důsledném přečtení výše zmíněného jsem byla upřímně ráda, že žiji v této zeměpisné poloze a v r. 2000, a ne v Číně v době "kulturní revoluce", a ulevilo se mi, že se veřejně nemusím vzdávat svých rodičů a přiznat chyby, kterých jsem se nedopustila.

    Ale proč se obracím nejvíce na Vás, když, vedle Vás, je dalších osm podpisů ? Protože jste pro mě vždycky znamenal jistou mravní konstantu v brněnském studiu, protože jsem si Vás vážila za vstup do podzemní církve, v té době tak riskantní pro Vás i Vaši rodinu. Už samotná vážnost kněžského poslání přece garantuje žití v pravdě a nabádání téhož nejen věřícím.

    Protože jsem do poslední chvíle nevěřila, že byste byl schopen tvrdit, že jsem Vám odevzdávala "totálně nepřipravené pořady", jak uvádí text, když jsem Vám odevzdávala scénáře naprosto v pořádku, což mohou dosvědčit ti, s kterými reálně pracuji - totiž asistenti produkce. Nikdy jste mě přece neupozornil, ústně, ani písemně, na jakýkoli nedostatek, týkající se mé práce, nikdy jste nezpochybnil moje dramaturgické záměry a jednotlivé náměty pro pořady cyklu Čas pro rodinu. Jste tentýž pan Florian, který rozhořčeně komentoval chování producenta Roberta Fuksy vůči mé osobě ? Tehdy bylo podle Vás na úrovni až nepochopitelné osobní nenávisti.

    Dovoluji si tvrdit, že jsme vytvořili s Bohuslavem Rychlíkem "tandem" s poměrně prokazatelnými tvůrčími úspěchy - viz. existující pořady o Ludvíku Kunderovi, čtyřdílný dokument s Ludvíkem Vaculíkem, dokumenty z cyklu Intolerance? o rasově motivovaných vraždách apod., a nepamatuji si, že by nás kdy někdo a proč měl varovat, ani z jakého důvodu by nám měl dávat novou příležitost ( viz text producentů). Dodnes je pro mne otázkou , proč jste spolu s ostatními producenty ( navíc s paní Kučerovou, p. Tučkem, p. Levovou, p. Souchopem a p. Aujezdským jsem pracovně nikdy nepřišla do styku!) připojil svůj podpis pod tuto větu, cituji: " Mýlil by se ovšem ten, kdo by se domníval, že B. Rychlík přistoupil k práci s minimální pokorou, že by se pokoušel zvládnout základní postupy dramaturgické přípravy pořadu, že by vyvinul byť minimální aktivitu v úsilí o poznání televizních technologií. Místo toho vytvořil s manželkou ( posléze rovněž zaměstnankyní ČT) tandem." Tímto tvrzením jste zpochybnili výsledky porot domácích i zahraničních , které práci režiséra Rychlíka hodnotí podstatně jinak, o čemž svědčí jejich rozhodnutí udělit mu ceny právě za dramaturgický přínos a svébytné režie. Dokonce jednu mezinárodní cenu přivezl právě Vaší redakci a ještě nedávno jste mu nabízel spolupráci, která se měla týkat dokumentu o zemřelém opatu Opaskovi!

    Přestože jsem manželkou režiséra Rychlíka, což bylo v textu na rozdíl od jiných rodinných vztahů ve studiu patřičně zdůrazněno , musím Vás pro pořádek upozornit také na to, že v říjnovém infu se o B. Rychlíkovi a mých projektech píše dokonce několikrát, mj. i to, že, cituji, "cyklus Intolerance? se za necelé dva roky vysílání stal jedním z pilířů veřejné služby.a.ke spolupráci se podařilo získat špičky české okumentaristiky." nebo " cenu města Českého Krumlova převzal garant a dramaturg brněnského publicistického cyklu Intolerance? Břetislav Rychlík za pořad Asanace paměti." atd. Je možné, že v jednom studiu mohou vedle sebe existovat tak naprosto protichůdné názory na práci svých zaměstnanců?

    Jakou výpovědní hodnotu má Váš společný text tváří tvář daným a nezpochybnitelným skutečnostem? A jakou morální hodnotu mají nyní Vaše podpisy ?

    A jak vnímám jednotlivé podpisy pod tímto textem já? Jako osobní selhání, jako projev pudu sebezáchovy . Ale neodsuzuji nikoho, protože nevím, jaké tlaky a okolnosti v tom sehrály roli. Jsem ráda, že jsem obstála sama před sebou a děkuji všem, kdo mně vyjádřili a vyjadřují podporu.

    Přesto všechno se těším na novou a důstojnější spolupráci v příštím roce 2001, kde mě čeká coby dramaturga celkem třináct dílů cyklu Času pro rodinu, dokonce zařazené na nedělní odpoledne na ČT 1 ( což považuji za úspěch brněnského studia ) a na další práci v cyklu Český cirkus.

    Tento dopis jsem nezamýšlela jako útok proti komukoli, je jen odrazem mé vnitřní potřeby obeznámit Vás i s mým náhledem na vzniklou situaci. Přeji Vám všem pěkné prožití svátku pokoje a míru.

    P.S. Dáno na vědomí rovněž Britským listům.

    15.12. 2000

    PhDr. Monika Rychlíková, dramaturg tvůrčí skupiny Jiřího Floriana, Česká televize Brno


    Reaguji na lež brněnských televizních producentů

    Zdenek Plachý

    Vážení, ve Vaší společné reakci na článek Břetislava Rychlíka píšete o "denunciacích skupinky ambiciózních lidí, vedených amatérským režisérem amatérského kroužku Zdeňkem Plachým". Na takovou lež bohužel musím reagovat.

    Z podnětu celé řady významných brněnských kulturních osobností, jakými jsou např. šéfredaktor časopisu Host Miroslav Balaštík, hudební skladatel Martin Dohnal, nebo nakladatel Jan Šabata, jeden z největších žijících moravských básníků Jiří Kuběna atd., vypracovala kontrolní skupina generálního ředitele ČT Zprávu o situaci v ČT Brno. Zpráva ve většině bodů potvrzuje naše pochybnosti, týkající se systémových chyb ve vedení studia, a v řadě oblastí je i výrazně rozšiřuje. Je ostudné, že jste po celé léta nečinně přihlíželi, jak se ve vašem studiu natáčí skryté reklamy, jak se zde - pro ČT nevýhodně - "obchoduje" se soukromými firmami zaměstnanců ČT a museli jste si být vědomi i krize v oblasti dramaturgie, která se nejvýrazněji podepsala na celkovém úpadku vysílání brněnského studia v posledních letech.

    Jak ze Zprávy generálního ředitele vyplývá, byly naše obavy o brněnské studio více než oprávněné a nešlo tedy ani tak o naši ambicióznost, jako spíše o vaši nepochopitelnou laxnost. Tu si lze vysvětlit buď osobním profitem na některých nekalých praktikách brněnského vedení, nebo naprostou zaslepeností, případně nedostatkem odvahy. Z desítek rozhovorů se zaměstnanci ČT Brno totiž víme, že námi kritizované věci jsou v brněnském studiu víceméně obecně známými fakty.

    Na závěr dovolte malou poznámku o mém tzv. "amatérismu". Myslím, že váš výrok na toto téma svědčí o vaší naprosté dezorientaci v kulturním dění. Jako režisér spolupracuji převážně s profesionálními subjekty (např. s Klicperovým divadlem v Hradci Králové, s Českým rozhlasem, s Posádkovou hudbou Brno, s ČT apod.). Mých projektů se pravidelně účastní naprosto špičkové osobnosti současného nekomerčního a experimentálního umění (Josef Daněk, Marian Palla, Jan Steklík, nositel ceny Jindřicha Chalupeckého - Jiří Surůvka atd.). V uměleckém centru Skleněná louka, kde jsem dramaturgem, vystupují např. členové Fluxu - Ben Patterson nebo Milan Knížák a celá řada kulturním lidem známých světových umělců - Jon Rose (Austrálie), Bob Ostertag (USA) atd.

    V ČT jsem režíroval dosud necelou desítku uměleckých a publicistických pořadů, mezi nimiž byly i pořady řemeslně velmi konvenční a tradiční, takže jste je i vy mohli alespoň zaznamenat (např. půlhodinový Salón z Florianovy Staré Říše a Březinovy Nové Říše).

    Nejvtipněji tuto situaci zřejmě popsal Jan Gogola jr., z jehož reakce na váš text si zde dovolím část ocitovat: "za amatéra je v osobě Zdenka Plachého navíc označen režisér například pořadů "Umělci pro NATO" a "Střežený Parnass", které patří k jedněm z mála audiovizuálních děl u nás vytvořených v rámci stávajících trendů ve světovém umění, pro které je charakteristické mimo jiné to, že jako umění nevypadá. Jde o skryté a proto subverzivní prolínání veřejného kontextu s elitářským, v tomto případě o provokativní výsměch umělců společenské identifikaci například s vojenskými či kunsthistorickými a myšlenkovými strukturami. Neznalost kontextu soudobého myšlení mne po mých zkušenostech s Českou televizí u jejích producentů nepřekvapuje, nicméně považovat za amatérské něco, čemu nerozumím a o čem především nic nevím, je již projevem slaboduchosti typu zápisů do knih návštěv na výstavách moderního umění:"Toto by namalovala i naše dcera..."."


    Reforma státní správy v Praze - cui bono?

    Josef Vedral

    V událostech provázejících spor a následné usmíření pražského primátora s poslanci klubu ODS v zastupitelstvu hlavního města poněkud zapadlo rozhodnutí rady hlavního města Prahy č. 1468 přijaté dne 28. 11. o návrhu té části Statutu hlavního města Prahy, která má upravovat rozdělení výkonu státní správy mezi město (magistrát) a jeho městské části (úřady městských částí). Převážná část sdělovacích prostředků o něm jen zkratkovitě referovala v tom smyslu, že Praha má mít 22 obvodů (k Praze 1-15 přibudou Horní Počernice, Letňany, Kbely, Radotín, Řepy, Uhříněves, Újezd nad Lesy), což má vést k přiblížení výkonu státní správy občanům (jednoduše řečeno - státní správa je to, o čem rozhodují jmenovaní úředníci, samospráva je to, o čem rozhodují volení zastupitelé). Skutečnost ale není zdaleka tak jednoznačná, jak by se mohlo z některých zjednodušených nebo přímo zavádějících komentářů zdát.

    Především není správné tvrdit, že v Praze vznikne sedm nových obvodů, resp. že Praha má mít napříště obvodů dvacet dva. Podle dosud platného zákona o územním členění státu z roku 1960 se území hlavního města Prahy stále dělí (a bude dělit i nadále) na 10 obvodů, podle nichž jsou uspořádány soudy, státní zastupitelství, vojenské správy a s určitými diferencemi i finanční úřady (podle tohoto zákona přísluší pravomoc vytvořit nebo zrušit obvod v hlavním městě Praze do 31. 12. 2000 vládě a od 1. 1. 2001 Parlamentu, nikoliv zastupitelstvu hlavního města Prahy. V hlavním městě Praze je proto obvodů stále 10 a nikoliv 15, jak se někdy chybně soudí, když se městské části Praha 11 až 15, nesoucí nešťastné číselné a nikoliv slovní názvy, vzniklé po r. 1994 s těmito obvody zaměňují. Je s podivem, že nový zákon o hlavním městě Praze se vůbec nesnažil vnést do této věci jasno.

    To, oč se v novém Statutu hlavního města Prahy, který má ještě před Vánoci schvalovat zastupitelstvo města, především jedná, je právě rozdělení výkonu státní správy mezi hlavní město Prahu (Magistrát hl. m. Prahy) a městské části (úřady městských částí), protože nový zákon o hlavním městě Praze vychází z toho, že tato záležitost bude řešena právě ve Statutu (zákon svěřuje kompetence ve státní správě hlavnímu městu Praze a ponechává zastupitelstvu města možnost upravit takto jejich rozdělení). Účelem výše zmíněného rozhodnutí rady hlavního města Prahy je tedy předurčit městské části, jejichž úřady budou vykonávat státní správu a zároveň vymezit, pro jaké území (pro jaké městské části) ji budou vykonávat. Nejde tedy o žádné nové správní obvody ale jen o rozdělení městských částí do kategorií podle rozsahu Statutem svěřené státní správy.

    Abychom lépe porozuměli dosahu tohoto rozhodnutí, musíme nejprve stručně popsat dnešní stav. Členění hlavního města na městské části, kterých je dnes 57, má své kořeny v období před r. 1989, kdy na přelomu 60. a 70. let došlo k administrativnímu rozšíření území města o sousední historické obce, jimž byl ponechán status místních národních výborů a z nichž, jakož i z někdejších ONV, se po r. 1990 staly městské části. S jistým zjednodušením lze říci, že podle dnes platného Statutu (jeho účinnost končí 31. 12. 2000) existují z hlediska rozsahu svěřené státní správy v zásadě tři typy městských částí. Prvním typem jsou městské části (nazvěme je A) vykonávající státní správu jen v minimálním rozsahu a jen pro své území (např. městské části Benice, Nedvězí, Lipence, Křeslice). Druhým typem jsou městské části (nazvěme je B - dnes 27 městských částí - např. městská část Letňany, Radotín, Horní Počernice, Suchdol, Zbraslav, Libuš, Uhříněves) vykonávající státní správu v zásadě na úrovni pověřeného obecního úřadu, v nichž působí stavební, živnostenské a matriční úřady (tyto tři úřady ale nejsou ve všech těchto 27 městských částech současně) a které tuto působnost vykonávají i pro území městských částí typu A. Konečně třetím typem jsou městské části (nazvěme je C - dnes městské části Praha 1 až 15) vykonávající státní správu v zásadě na úrovni okresního úřadu (jde např. o záležitosti dávek státní sociální podpory, vydávání občanských průkazů nebo záležitosti civilní služby), které tuto působnost vykonávají i pro území městských částí A a B.

    Tato diferenciace na tři typy městských částí odpovídá uspořádání státní správy na ostatním území státu, kde státní správu vykonávají obce, pověřené obecní úřady, resp. stavební, matriční a živnostenské úřady, a okresní úřady. Má tomu tak podle návrhu druhé fáze reformy veřejné správy být i po zrušení okresních úřadů k 31. 12. 2002, kdy má dojít k přesunu kompetencí z dnešních 73 okresních úřadů na tzv. pověřené obce III. stupně, kterých má být cca 200. Jinými slovy, v obcích a městech, kde se státní správa vykonává dosud, bude se vykonávat ve stejném rozsahu i nadále a v některých případech dojde k rozšíření kompetencí (místo dnešních 73 okresních úřadů jich bude "jakoby oněch cca 200).

    Co tedy z tohoto pohledu znamená rozhodnutí rady hlavního města Prahy č. 1468? Ve svých důsledcích jednak rozšíření počtu úřadů městských částí vykonávajících státní správu na úrovni okresního úřadu z dnešních 15 na 22 a zároveň redukci počtu stavebních, matričních a živnostenských úřadů z dnešních 27 také na 22. Jak vidno, o přiblížení výkonu státní správy občanům jde tedy jen zčásti. Je sice pravda (za předpokladu, že bude tento model schválen pražským zastupitelstvem), že např. záležitosti, které dnes občané Radotína, Zbraslavi, Lipenců, Lochkova a Velké Chuchle museli vyřizovat na úřadě městské části Praha 5 (např. ony dávky státní sociální podpory), si budou moci vyřídit na úřadě v Radotíně. Negativem je ale to, že záležitosti, které si mohli občané Zbraslavi a Lipenců dosud vyřídit na stavebním, matričním nebo živnostenském úřadě na Zbraslavi, budou vyřizovat rovněž v Radotíně (to se bude týkat např. i občanů Suchdola ve vztahu k úřadu městské části Praha 6, občanů Ďáblic, Březiněvse a Dolních Chaber ve vztahu k úřadu městské části Praha 8 nebo občanů Libuše ve vztahu k městské části Praha 12). Na jednu stranu se tedy výkon státní správy k občanům přiblíží, zároveň se ale v jiných věcech bez rozumného důvodu vzdálí a proto lze takové řešení sotva hodnotit jednoznačně pozitivně. Jde o systém "všechno nebo nic", kdy má městská část vykonávat státní správu buďto v plném nebo naopak v jen minimálním rozsahu, nic mezi tím.

    K čemu tato zdánlivě nepochopitelná šachová partie s kompetencemi je? Účelem "erformy" je vytvořit 22 takzvaně "homogenních" úřadů městských částí (viz rozhovor s ředitelem Magistrátu hl. m. Prahy Z. Zajíčkem v internetových Pražských novinách ze dne 22. 11. 2000, kde uvedl, že "jde v první řadě o to, aby všechny úřady vypadaly pokud možno stejně a aby každý úřad městské části, který bude vykonávat státní správu v Praze, vykonával všechny agendy prvního stupně. Velmi lapidárně řečeno, všechny budou mít dopravu, stavební úřad, matriky, občanské průkazy atd. Pro vás to znamená, že budete přesně vědět, co na úřadě najdete a co si tam můžete vyřídit bez ohledu na to, zda jste v Praze 1, nebo Praze 15."). To znamená, vrátíme-li se k výše popsaným typům městských částí A, B a C, že mají napříště existovat jen městské části typu A a B, přičemž typ B vznikne sloučením dnešních typů B a C.

    Zarážející je to, že návrh na přesun kompetencí z místa na místo neprovází, stejně tak jako před rokem u přípravy vládního návrhu zákona o hl. m. Praze, žádná analýza stávajícího stavu (především z hlediska kvality vykonávané státní správy, z hlediska odborné způsobilosti úředníků a z hlediska finančních prostředků vynakládaných na výkon státní správy, to vše doplněné případným průzkumem na téma "Jak jsou občané se stávajícím stavem spokojeni") a chybí i jakýkoliv rozbor možných důsledků (zejména těch finančních) navrhovaného modelu v praxi, nemluvě o srovnání navrhovaného řešení s dnešním stavem a vyhodnocení možných přínosů.

    Má-li napříště v Praze působit celkem 22 místo dnešních 15 úřadů městských částí vykonávajících státní správu prakticky na úrovni okresního úřadu (!), pak se nelze nezeptat, zda to povede k nárůstu počtu úředníků a v jakém rozsahu, jaké náklady s tím budou spojeny (budovy, kancelářské vybavení, platy úředníků, náklady spojené s předáváním archivů a dokumentace, náklady spojené s vyškolením úředníků) a jak se tato položka promítá do návrhu rozpočtu hlavního města Prahy na r. 2001. Absence jakýchkoliv relevantních ekonomických dat překvapuje o to víc, že povinnost vypracovat takovou finanční analýzu vyplývá ze zákona č. 576/1990 Sb., o rozpočtových pravidlech, podle kterého v návrzích obecně závazných vyhlášek obcí musí navrhovatel uvést předpokládané finanční dopady. Nic takového ale návrh, který předpokládá rozsáhlé přesuny kompetencí, neobsahuje.

    Diskutabilní je rovněž vymezení nových "správních obvodů" z hlediska přirozené spádovosti a dopravní dostupnosti, kde na první pohled zarazí především sloučení Radotína a Zbraslavi oddělených řekou Berounkou s jediným dopravním spojením nebo přičlenění Čakovic, které přirozeně patří k Letňanům, do správního obvodu s centrem ve Kbelích.

    "Správní obvody" nejsou přes veškeré proklamace vůbec homogenní z hlediska počtu obyvatel. Mají tak vedle sebe existovat na straně jedné správní obvod zahrnující městské části Praha 4 a Kunratice o celkovém počtu cca 140 tis. obyvatel nebo správní obvod zahrnující městské části Praha 6, Suchdol, Lysolaje, Nebušice a Přední Kopanina o celkovém počtu asi 111 tis. obyvatel a na straně druhé správní obvod zahrnující městské části Újezd nad Lesy, Klánovice, Běchovice a Koloděje o celkovém počtu necelých 12 tis. obyvatel nebo správní obvod zahrnující městské části Uhříněves, Královice, Nedvězí, Benice a Kolovraty o celkovém počtu ani ne 7 tis. obyvatel (!). Pro srovnání - tento "správní obvod" bude mít jako celek méně obyvatel než např. jednotlivé městské části Libuš (7 tis. obyvatel) nebo Zbraslav (7 800 obyvatel), které mají být samy pouze součástmi jiných "správních obvodů".

    Aby tato navrhovaná "reforma" nevedla, jak se opakovaně zdůrazňuje, k tomu, že to budou mít občané na úřady dál než dosud (viz výše uváděné příklady Libuše, Suchdola, Ďáblic nebo Zbraslavi), měly by se podle představ tvůrců "reformy" zejména stavební, živnostenské a matriční odbory, které tvoří součást úřadů těch městských částí, které nebudou centry nových "správních obvodů", stát detašovanými pracovišti. A tady už zůstává rozum stát úplně. Tyto odbory (nově detašovaná pracoviště) by nadále vykonávaly stejné činnosti jako dosud, jen pod hlavičkou jiné městské části a úředníci v nich působící by přestali být zaměstnanci té městské části, v níž detašované pracoviště sídlí, a stali by se zaměstnanci té, která je centrem správního obvodu (např. tedy zaměstnanci městské části Zbraslav působící dnes v jejím stavebním, matričním nebo živnostenském odboru by se stali zaměstnanci městské části Radotín, zůstali by ale na svých místech v budově úřadu na Zbraslavi, obdobně by se vedlo úředníkům ze Suchdola vůči městské části Praha 6 nebo úředníkům Ďáblic vůči městské části Praha 8). V praxi by se tedy jednalo jen o výměnu štítků na dveřích a nikoliv o reformu nehledě k tomu, že by se tím popíral sám princip homogenních úřadů, na němž mají být nové obvody založeny. Pokud by totiž měl vzniknout nepřehledný systém detašovaných pracovišť, těžko by všechny úřady vypadaly stejně (viz výše citovaný rozhovor s ředitelem Magistrátu) a občan by sotva věděl, co na kterém úřadě najde a co si tam může vyřídit.

    S uvažovanou existencí detašovaných pracovišť je ale spojena celá řada dalších otázek V jakých budovách by uvažovaná detašovaná pracoviště sídlila? Pokud by to bylo v budovách nových, jde o další (dosud nikým nevyčíslené) náklady navíc, pokud by měla sídlit tam, kde dnes jako odbory úřadů městských částí působí (viz výše zmíněná "výměna štítků"), kdo a jak by financoval jejich provoz (elektřina, vodné, stočné, kancelářské vybavení, počítače, platy úředníků)? Ta městská část, kde budou sídlit nebo ta, do jejíhož úřadu budou nyní jako detašované pracoviště funkčně patřit? A jak by se náklady na provoz vyúčtovávaly? Kdo bude příjemcem správních poplatků za vykonávané činnosti a pokut za delikty (např. ve stavebním řízení jich není málo)? A jak by se tato "reforma" odrazila v rozpočtech městských částí na r. 2001? Mnoho otázek bez odpovědí svědčících o tom, jak "dobře" je celá záležitost připravena.

    Návrh je veden výlučně politickými (tlak ODS na koaličního partnera ČSSD) a nikoliv odbornými hledisky a uplatnění tohoto modelu výkonu v praxi povede buďto ke zhoršení dostupnosti výkonu státní správy (větší územní obvody pro její výkon) nebo k nepřehlednému systému detašovaných pracovišť popírajícímu proklamovaný princip "zjednodušení a zpřehlednění" výkonu státní správy v hlavním městě Praze. Ať tak či onak, bude mít v každém případě za následek dosud ani přibližně nevyčíslené výdaje z rozpočtu města a městských částí spojené s rozšiřováním oněch 7 úřadů městských částí, které se mají stát centry nových "správních obvodů". Pro srovnání uveďme, že zatímco na úřadech dnešních městských částí Praha 1-15 působí od 200 do 350 úředníků, v úřadech oněch 7 městských částí je to jen mezi 30 až 70. Má-li všech těchto 22 úřadů vykonávat stejné kompetence jako dnešní úřady Prahy 1-15, těžko věřit tomu, že by to nevedlo k nárůstu úředníků. O kolik a s jakými náklady ovšem zatím nikdo nevyčíslil.

    Tato "reforma" tak v mnohém připomíná vznik krajů, kdy se nejprve na mapě nakreslily hranice a teprve poté se začalo zjišťovat, co to bude znamenat. O jejích skutečných motivech se lze jen dohadovat, ale vezmeme-li v úvahu stranickou příslušnost starostů stojících v čele městských částí, které se mají stát centry nových "správních" obvodů a uvědomíme-li si, že se celá věc podstatným způsobem dotýká dosavadních stavebních úřadů v okrajových městských částech a že územní rozvoj metropole přitahující investory bude probíhat právě na jejích okrajích, nelze se vyhnout myšlence, že může být z mnoha důvodů velmi výhodné dostat právě tyto stavební úřady pod "politickou" kontrolu.

    Mgr. Josef Vedral, Ph.D.

    člen zastupitelstva městské části Praha - Zbraslav


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|