čtvrtek 21. prosince O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Československo: Slováci nechceli samostatnosť (Edo Velecký) Rasismus: "Muž zabil Roma?" (Václav Pinkava) Zaměstnanost, podnikatelství a státní správa: Češi se uplatní na Západě, budou-li dostatečně kvalifikovaní a schopní (Vladimír Rott) Erotická reklama v Británii zakázána: Co je špatného na těle Sophie Dahlové (Daily Telegraph) Reakce: Reklama neeticky manipuluje hlavně slabé a bezbranné lidi (Juliana) Lékařství a léčitelství: Hrozí nám diktatura anonymních expertů (Eugen Haičman) Sociální zabezpečení: Valorizace starobních důchodů je diskriminační - požaduji nápravu (Karel Kleisner) Média a politika: Zamlčené jádro sporu o guvernéra (Miloš Štěpánek) Nedělní partie dvou hejtmanů - mediální ohražení (Miloš Štěpánek) Reakce po uzávěrce: Jak BL píší o České televizi: Jste věčný kverulant, Jane Čulíku, a BL jsou bulvární jako Blesk (Ivan Javorský) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Juliana

Vážený pane Čulíku,

prosím o publikování odpovědi Vilému Rubešovi.

A) Neznalosti o sdělovacích prostředcích

V. Rubeš uvádí, že v ČT se ředitelé nestřídají tak často jako v novinách. Myslím, že se mýlí. Od r. 1990 se v LN vystřídalo mnohem více šéfredaktorů než ředitelů v ČT.

B) Reklama a jakási manipulace

Největší manipulace je prováděna se slabými a bezbrannými lidmi. Jsou to jednak děti, které ještě nemají utvořený hodnotový systém a dost obranných protilátek, jednak lidé dospělí, kteří si nejsou dostatečně jisti sami sebou.

U dětí to probíhá tak, že už v dětských časopisech jsou návody, co musí člověk mít, aby byl "in". Děti pak otravují rodiče, kteří se musejí rozhodovat, zda bude dítě hrdě osamělé v kolektivu bez pokemona, barbie (doplň další nesmysly), nebo zda mu umožní připojit se k tlupě. Ne všechny děti jsou dostatečně psychicky silné na to, aby snesly výlučnost, takže zde stojí rodič před velkým dilematem.

Když vnitřně sebejistému člověku reklama sdělí, že to či ono musí mít, aby byl "in", pomyslí si: "Jsem "in" i bez vašich krámů", a nekoupí nic. Lidé slabí a vnitřně nejistí musejí držet krok se sousedy, případně si dokazovat, že jsou lepší než oni, takže zde má reklama možnosti velké.

Také se s lidmi manipuluje pomocí indukce určitých pocitů, kdy se jim neřekne nic skutečně podstatného o vlastnostech výrobků, jen se marketingoví odborníci snaží navodit určitý příjemný pocit, spojený s vlastnictvím nějakého produktu.

C) Svoboda informací

V. Rubeš argumentuje demagogicky, že mám právo nějaký výrobek odmítnout a že on je také otravován mým článkem. Dost podivný argument, který směšuje dvě věci: právo nečíst reklamu a možnost koupit nebo nekoupit výrobek. On má svobodnou volbu neklikat na můj text, ale já volbu nesledovat reklamu v  mnohých okamžicích nemám. Když jsou blboardy kolem silnic prostřídané dopravními značkami, musím jim věnovat pozornost, ať chci nebo nechci. Kde je tedy moje svoboda volby? Proč mi marketingoví odborníci neumožní svobodně si vybrat, o kterou informaci stojím, a o kterou ne? Pokud budu mít potřebu něco koupit, zadám heslo do Seznamu nebo Altavisty a najdu si firmu, která mi žádaný produkt dodá. Nebo snad chcete říct, že reklamní pracovníci vědí lépe než já sama, co potřebuji, a proto mi musejí nechtěné informace vnucovat?

Schránky poštovní a e-mailové se plní nevyžádanými nesmysly. (Mám na  kastlíku upozornění, že reklamy nechci, ale není to nic platné. Když mám čas, posílám letáky nevyplaceně zpět firmám.) Nabídky na jméno jsou také zcela necílené a dopis se nedá vyhodit předem, protože nemůžu vědět, jestli je v něm reklama, nebo důležité sdělení. Měli by tyto zásilky povinně označovat slovy reklama, aby se každý mohl svobodně rozhodnout, zda je chce číst anebo hodit do smetí.

O řvoucí a nevkusné reklamě na veřejných místech jsem už psala.

Vy máte prostě svobodu šířit svoje informace všude až do dokonalého otrávení necílové populace.