čtvrtek 21. prosince O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Československo: Slováci nechceli samostatnosť (Edo Velecký) Rasismus: "Muž zabil Roma?" (Václav Pinkava) Zaměstnanost, podnikatelství a státní správa: Češi se uplatní na Západě, budou-li dostatečně kvalifikovaní a schopní (Vladimír Rott) Erotická reklama v Británii zakázána: Co je špatného na těle Sophie Dahlové (Daily Telegraph) Reakce: Reklama neeticky manipuluje hlavně slabé a bezbranné lidi (Juliana) Lékařství a léčitelství: Hrozí nám diktatura anonymních expertů (Eugen Haičman) Sociální zabezpečení: Valorizace starobních důchodů je diskriminační - požaduji nápravu (Karel Kleisner) Média a politika: Zamlčené jádro sporu o guvernéra (Miloš Štěpánek) Nedělní partie dvou hejtmanů - mediální ohražení (Miloš Štěpánek) Reakce po uzávěrce: Jak BL píší o České televizi: Jste věčný kverulant, Jane Čulíku, a BL jsou bulvární jako Blesk (Ivan Javorský) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Karel Kleisner

A/ Zdůvodnění diskriminační valorizace důchodů:

1. Nivelizační valorizace důchodů pevnou částkou, zavedená předlistopadovým režimem, byla převzata i polistopadovými vládami a vedla v první polovině devadesátých let k výrazné nivelizaci důchodů a při vysoké inflaci i k výraznému poklesu kupní síly vyšších důchodů. Nivelizační proces pokračoval i v dalších letech, kdy vedle jednotné částky bylo při valorizaci použito i procentní zvýšení důchodů. Teprve od 1.8.1998 byla valorizace prováděna procentním zvýšením, ale to již nemohlo podstatněji ovlivnit nivelizaci z předchozích let.

1. nejnižší důchody...........................................................cca 558%
2. průměrný důchod .........................................................cca 405%
3. nejvyšší důchody...........................................................cca 282%

U vyšších důchodů nejde jen o důchody bývalých politických a nomenklaturních pracovníků, ale i o důchody řadových občanů, kteří si ve snaze zajistit se lépe pro pozdější stáří, dále pracovali a důchod nepobírali. Diskriminační valorizací však o zvýšení svých důchodů zcela nebo z podstatné části přišli! Uvedeným způsobem si mohou současní důchodci i nyní svůj důchod zvýšit, a to na rozdíl od dřívější úpravy bez omezení. Dřívějším důchodcům se však jejich právní nárok upírá!

2/ Nová zákonná úprava důchodového zabezpečení platná od 1.1.1996 zvýhodňovala důchody přiznané po 1.1.1996 oproti dřívější úpravě v průměru o cca 850,- Kč měsíčně a jejich výši na rozdíl od dřívější úpravy nijak neomezuje. V posledních dvou letech byl uvedený rozdíl diferencovanou valorizací starých a nových důchodů částečně snížen, ale diskriminace starodůchodců i nadále trvá, nehledě na to, že znevýhodnění za uplynulé roky již nikdy nebude vyrovnáno. Již z tohoto důvodu by měla být u všech důchodů z roku 1989 alespoň obnovena jejich tehdejší kupní síla!

3/ Diskriminační valorizace důchodů a zvýhodnění důchodů od 1.1.1996 je nepochybně porušením Listiny základních práv a svobod a tím i Ústavy České republiky, neboť je v rozporu s principem stejných práv občanů!

B/ Písemná sdělení požadující nápravu křivd způsobených diskriminační valorizací:

1/ V roce 1994 a 1995 jsem zaslal Kanceláři prezidenta republiky stížnost na diskriminační valorizaci důchodů. V odpovědi mi bylo sděleno, že " otázky týkající se důchodového zabezpečení občanů náleží výhradně do kompetence příslušných orgánů státní správy, do které Kancelář prezidenta republiky ani pan prezident nezasahují." Pan prezident však zákony o valorizaci podepsal a je tudíž za jejich provádění spoluodpovědný. Na toto moje sdělení mi bylo oznámeno, že oba moje dopisy byly podstoupeny MPSV k vyřízení. První dopis byl rovněž podstoupen Parlamentu České republiky a výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.

MPSV ve své odpovědi zn. 5906/95 z 20.2.95 sdělilo, že "jeho návrhy na zvýšení důchodů o procentní částku, které byly podloženy argumenty podobnými argumentům v mé stížnosti, byly kritizovány a většinou nebyly přijaty". MPSV současně uvedlo, že " mnohem větší množství stížností kritizuje procentní zvyšování důchodů s poukazem na princip tzv. stejného žaludku" !!

2/ Ježto za diskriminační valorizační zákony odpovídá především Parlament České republiky, zaslal jsem svou stížnost též

1. Petičnímu výboru s žádostí o posouzení ústavnosti valorizačních zákonů. Dopisem č.j. 372/VPLPN z 29.11.94 mi bylo sděleno, že Parlament České republiky nemá právo si vyžádat stanovisko Ústavního soudu, a že moje stížnost byla předána všem poslaneckým klubům, jakož i výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Tehdejší předseda tohoto výboru v odpovědi uvedl, že souhlasí s tím, že "došlo k jistí nivelizaci důchodů, a že zde byla snaha dostat na určitou rozumnou úroveň důchody, které byly vyměřeny z dříve velmi nízkých mezd." S tím je nutno souhlasit, ale jejich zvýšení mělo být kryto z rozpočtových prostředků, a nikoliv na úkor vyšších důchodů.
2. 16.10.96 jsem se obrátil se svou stížností na diskriminační valorizaci na tehdejšího předsedu výboru pro sociální politiku a zdravotnictví Dr. Špidlu. Ten mi dopisem k č.j. 44/96 VSPZ z 4.2.97 sdělil, že můj dopis zařadí mezi připomínky k návrhu novely zákona č. 155/1995 Sb. Z odpovědi Dr. Špidly je zřejmé, že moji stížnost považoval za oprávněnou, ale že tehdy nebyla politická vůle provést nápravu.

4/ Po bezvýsledném úsilí dosáhnout nápravu, respektive věcné zdůvodnění diskriminační valorizace důchodů, jsem se obrátil 7.3.98 na Ústavní soud v Brně se žádostí o posouzení ústavnosti diskriminačních zákonů.Ten moji konkrétní žádost odmítl s tím, že "do pravomoci Ústavního soudu nepatří v obecné poloze posuzovat způsob vyměření a případné úpravy jakýchkoliv důchodů"!

5/ Ježto současný ministr práce a sociálních věcí Dr. Vladimír Špidla ve své dřívější funkci předsedy parlamentního výboru pro zdravotnictví a soc. politiku zaujímal pozitivní stanovisko k mým připomínkám k diskriminační valorizaci, připomněl jsem mu svým dopisem z 10.10.2000 jeho slib, že sociálně demokratická vláda obnoví kupní sílu důchodů z roku 1989.
 
 

Jak je z výše uvedeného zřejmé, nedostal jsem přes značné úsilí žádné věcné zdůvodnění diskriminační valorizace důchodů, s vyjímkou na odkaz na princip "stejného žaludku". I ten bych byl ochoten akceptovat, pokud by byl uplatněn i u ostatních skupin obyvatelstva. U jejich příjmů se nůžky zcela otevřely, kdežto u důchodců se sevřely.

Moje připomínky k diskriminační valorizaci důchodů jednotnou částkou a později v kombinaci s procentním zvýšením snad přispěly k tomu, že od r. 1998 jsou důchody valorizovány procentním zvýšením. To však již nemůže podstatněji napravit nivelizaci důchodů, ke které došlo v předešlých letech. Jediná možnost, jak napravit diferenciaci důchodů z roku 1989 a pozdějších let, je jejich zvýšení dle procenta inflace za dobu od jejich vyměření.

V závěru popisu svého úsilí po odstranění způsobené křivdy diskriminační valorizace mého důchodu se nemohu ubránit sentimentálnímu postesknutí. Po těžkém období mého života, kdy jsem byl jako český vysokoškolák přes dva roky vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen, a po propuštění ze zaměstnání ve Státním plánovacím úřadě v roce 1951 s omezenými možnostmi zaměstnání mimo Prahu, jsem očekával, že po demokratizaci společnosti budu moci důstojně prožít zbytek života s mojí těžce invalidní manželkou, pro což jsem v daných podmínkách dále pracoval bez pobírání důchodu, abych se zajistil pro pozdější stáří. Diskriminační valorizace důchodů je pro mne proto velkým zklamáním, což je o to horší, že se tak stalo ze strany demokratického státu.
 
 

V Hlohovčicích 11.prosince 2000

Karel Kleisner