Co mělo být na cedulích před Kavčími horami
Neveselá veřejnoprávní televizní hra
Český občan, kterému jde o prospěch země, fungující společenské vztahy a ekonomiku, právo a slušnost se opět jenom bezmocně dívá na další tanečky kolem zástupných problémů.
Zaměstnanci veřejnoprávní televize nemají právo ohánět se svobodou slova, demokracií, či jinými zaklínadly. Jejich přítomnost na těchto židlích je pochybná a nejsou tam proto, že by byli vybráni jako nejschopnější správně informovat veřejnost. Klepetko, Drtinová a další ve svých začátcích i profesionálním zrání potvrdili, že bylo saháno spíše pod průměr nabídky, k manipulovatelným lidem bez vlastního názoru. Jejich svévole při výkladu profesionální etiky by vydala na učebnici. Navíc jejich postoje nejsou nepolitické - přihrávají politické skupině, která už prokázala svou neschopnost konstruktivních činů ve prospěch země. Absurditu dramatu dotváří přítomnost intelektuálů, zčásti z disentu, jejichž vzácné nadání vršit na sebe lordjimovská rozhodnutí je pronásleduje už od padesátých let.
Kdyby zaměstnanci televize místo nezralých manifestací trvali na zásadách, které by mohly z televize udělat nástroj občanské společnosti a získat skutečný zájem lidí, asi by se museli vrátit k základním zásadám:
1/ Informace do vysílání musí být objektivní, úplné, nezkreslené výběrem nebo preferencemi redaktora či vedení televize. Lží je i zamlčení relevantní části informace. Nepřípustná je deformace výpovědí svévolnými střihy, tak, jak se to hodí režijnímu záměru.
2/ Jakýkoliv komentář či pohled jedné strany musí být vyvážen kvalifikovaným protipohledem. Divák, většinou vzdělanější a životaznalejší než tito redaktoři TV má právo udělat si svůj názor a ne se nechat obtěžovat adolescentními myšlenkovými zkratkami nebo emocemi. Jediným zákonem redaktora je vyžadovat v zájmu veřejnosti úplnou informaci od kohokoliv.
3/ Zvláště politiky jako osoby odpovědné veřejnosti denně nutit ke složení účtů z jejich skutečné činnosti a pravdomluvnosti. K tomu účelu organizovat diskuse a v nich dostávat ty, kdo mají sloužit veřejnosti do konfrontací. Odmítnutí účasti v nich považovat za porušení povinnosti politika vysvětlit své záměry a souhlas s uvedením protinázoru bez vlastního postoje. K tomu musí být redaktoři vybaveni intelektuálně i mentálně a samozřejmě odpovídajícím vysokým přehledem v oboru.
4/ O maximálním využití veřejnoprávní TV jako důležité podmínky rozvoje zdravé společnosti a protiváhy účelových manipulací by měla rozhodovat skupina zralých, vysoce uznávaných osobností, vybraných opět mimo politické spektrum, ze všech oblastí společenského života, vědy, kultury, bez jakýchkoliv politických akcentů. V tomto smyslu by měla být chápána i hospodárnost produkce, dramaturgické koncepce a objektivita zpravodajství. Divák je občan, který rozhoduje, nikoliv kdosi o kom je rozhodováno, co mu bude předkládáno.
4/ Posláním redaktorů veřejnoprávní televize je chránit otevřenost, úplnost, objektivitu a čestnost této výměny informací. Jedinou obhajitelnou vzpourou zaměstnanců televize jako služebníků veřejnosti by byl případ, kdy by došlo ke snaze tyto zásady narušit.
Bohužel, žádný komplexnější požadavek v tomto smyslu jsme od ochránců pidisvobody slova neslyšeli, zřejmě proto, že buď jí nejsou ani schopni zformulovat nebo jim o ni ve skutečnosti nejde. Takže to, co se odehrává jak před branami Kavčích hor, tak na obrazovce, je další kocourkovská férie, která není směšná, protože jsou v ní zesměšňovány ty staré dobré republikánské ctnosti, o které šlo už starým Římanům. Čest, občanská odpovědnost a odvaha ji uplatnit.
