Britské listy

vám se prostě nedá věřit ani nos mezi očima! Všem nám tady do Česka přes kanál neustále ukazujete, jak jsme nedokonalí a zaostalí, všechny novináře poučujete o tom, jak se má vést nestranný rozhovor a přitom si sám nevidíte do úst!

Uvědomujete si vůbec, jak strašně jsou z rozhovoru s londýnským ilegálem Jitkou cítit vaše názory, jak ji jemně manipulujete k tomu, aby se vyjadřovala tak, jak to sám potřebujete?

Ta dívka si pěkně protiřečila a vy jste ani nevyužil příležitosti a "nerozcupoval" ji novinářsky na kousky.

Jitka je, podle všech příznaků, pěkně vykořeněný člověk, který z toho, snad, časem vyroste. Nechci s vámi ztrácet čas a rozebírat celý rozhovor, ovšem následující pasáž mne opravdu zvedla ze židle:

JČ: Takže už nemáte vy lidi tady nic společného s českou mentalitou, českou společností?

J: Je mi trošku líto, že mám vevnitř pocit, že bych měla v Čechách být. Proto na Čechy radši moc nenadávám. Protože pokud já pro to nic neudělám, tak na to nesmím nadávat, asi.

JČ: Pocit odpovědnosti. Který debil v nás vypěstoval ten pocit odpovědnosti? :) Jak je to možné? Mají Angličani pocit odpovědnosti za Anglii?

Jak jste to myslel s tím debilem? A jak s těmi Angličany? Říká vám něco pojem láska k vlasti? Kdyby Angličané pocit odpovědnosti ve čtyřicátých letech minulého století neměli, možná to Hitler vyhrál. Mám opravdu rád lidi, kteří si žijí v pohodlí emigrace (už se těším, jak mne za tento výraz rozcupujete) ve fungujícím státě a dělají chytré na ty blbce, co doma zůstali. Většinou tím však maskují své vlastní problémy. Člověk, který je dospělý a který si váží sám sebe, dokáže dobře žít i v tom "zaostalém" Česku.

Někdo totiž, vážený pane Moudrý, tady žít musí a musí se pokoušet každodenní prací, chováním a vyžadováním jisté slušnosti i po veřejně činných osobách vybudovat normální společnost i v Česku. Ono to bude chvilku trvat, protože těch 10 let po revoluci je strašně krátkých. Určitě se to však nepovede jen prázdným plkáním z Glasgow a snižováním všeho a všech, protože to, co děláte, už není pochopitelná kritika, ale masochismus.

Já, narozdíl od vás a hlavně Tomáše Peciny, žiju v Praze docela dobře a dovedu se chovat slušně k lidem okolo a dovedu si zjednat respekt úředníků, pokud s nimi přijdu do styku.

Úředníci jsou placeni i z mých daní a pokud se setkám s nějakou obstrukcí, skončím třeba až na ministerstvu, ještě se mi nestalo, abych nedosáhl svého. Je to těžké a někdy únavné, ovšem jiná cesta ke slušné společnosti není. Ono se dobře povídá a kritizuje, hůře se již něco konkrétního dělá.

Z vašich článků cítím latentní odpor k české společnosti, což je někdy patrné u emigrantů (v naší rodině je emigrantů hodně, takže jakési zkušenosti v tomto směru mám), jsou někdy papežštější než papež.

Vy to samozřejmě schováváte za "službu" veřejnosti, pardon, zapomněl jsem ještě dodat investigativní. Až mou reakci na vaše "interview" budete rozebírat, pokud tedy budete, odpusťte si, prosím, narážky na český provincialismus a podobné nesmysly (i když vím, Jan Čulík má vždy pravdu a nic než pravdu, k tomu mu dopomáhej Bůh).

Poznámka JČ: To je omyl. Moderátor v rozhovoru nemá být nestranný, má oponovat svému partneru v rozhovoru tak, aby z toho vypynuly jeho charakteristiky i jeho názory. Myslím, že se mi to v rozhovoru s Jitkou podařilo. - Neznám Brity, kteří by emigrovali do Kanady, do Spojených států nebo do Austrálie a pořád by zpytovali svědomí, jestli raději "neměli zůstat doma a pomáhat své vlasti". To je typicky český postoj. :)