Britské listy

Nedávný případ, v němž soudce "zapomněl" prodloužit vazbu Ivana Roubala, který je podezřívaný z vraždy, citují sdělovací prostředky (včetně týdeníku Prague Post) jako další příklad neefektivnosti českého soudního systému. Nestranný pozorovatel si možná bude myslet, že sdělovací prostředky přehánějí. Není to však vůbec pravda.

"Neschopnost se přirozeně může vyskytnout všude - a prostě propustit soudce, který se dopustil chyby, problém nevyřeší". Pokud zastáváte tento názor, dovolte, abych se vás pokusil přesvědčit, že nemáte pravdu. Jsem přesvědčen, že český soudní systém je ostudný. Není to otázka nekompetence několika jednotlivců. Systém téměř vůbec není schopen produkovat to, co má produkovat - totiž spravedlnost. K osvětlení tohoto argumentu nabízím dva hypotetické příklady.

V prvním příkladě přijme zákazník dodávku dřeva z vašich lesů - v hodnotě půl miliónu korun a nezaplatí za ni. Všimnete si, že vede luxusní život - má krásnou vilu, drahý automobil, a tak dále. Co uděláte? Podáte na něj u soudu žalobu. To se odehrálo, řekněme, v roce 1994. Čas míjí, je téměř konec roku 1997 a váš případ se ještě u soudu vůbec neprojednával. Od doby, kdy jste podali žalobu, částka odškodného, o které se soudíte, je pevně určena. To znamená, jak míjejí roky, hodnota částky odškodného se zmenšuje s inflací. Přicházíte o peníze.

O žalobě o odškodné se jedná po etapách a pozoruhodně, žalovaná strana zapomene vyplnit včas důležitý formulář. "Výborně," myslíte si. "Alespoň část peněz získám zpátky. Když nezaplatí účet, bude mu zkonfiskován majetek a pokud ne, možná dokonce půjde do vězení!" Chyba lávky! Vy máte totiž povinnost zjistit, co všechno žalovaná osoba vlastní, a na základě vašeho pátrání ho pak musíte znovu pohnat k soudu. I když vyhrajete, je možné, že přesvědčí soudce, aby vám odškodné platil na splátky, třeba po dobu 12 let. Pokud vám nějakou splátku včas nezaplatí, musíte ho znovu žalovat.

Druhý příklad se týká zámku, který byl restituován, v naprosto zdevastovaném stavu, vaší rodině. Podle zákona máte právo na odškodné za škody způsobené předchozím majitelem - je to velký a dobře známý státní podnik. Jednoho dne v březnu 1995, jeden z ředitelů této firmy vás pozve do kavárny. Sdělí vám, že vám chce pomoci, ale to, dostanete-li odškodné rychle, závisí na tom, zda s ním uzavřete "gentlemanskou dohodu". Pokud nikoliv, řekne vám ředitel, budete muset čekat nejméně pět let, než dostanete peníze. Co můžete dělat? Nejste ochoten poskytovat úplatky, a tak se rozhodnete podnik o odškodné žalovat. První stání, během něhož se k ničemu nedospěje, se odehraje v dubnu 1997. Čas míjí, blíží se konec roku a nic se neděje. Už toho máte dost a začínáte uvažovat, jestli je pět roku realistická časová lhůta.

Vzhledem k tomu, jak strašně funguje soudnictví v České republice, je pozoruhodné, že v ČR probíhá značná část podnikatelské aktivity regulérně. Avšak vždycky budou existovat podvodníci, kteří budou chtít na systém vyhrát nepoctivým jednáním. Systém nedělá nic, aby je od toho odradil. Naopak, nepoctivost se vyplácí, a podvodníci jsou povzbuzováni, aby v podvodech pokračovali. Pro ty, jimž je ukřivděno, neposkytuje český stát základní právo: totiž spravedlnost. Myslím, že většina z nás souhlasí, že pojem demokracie zahrnuje více než jen pravidelné svobodné volby.

Jaké existují důkazy, že se za posledních několik let snažili čeští politikové situaci zlepšovat? Bohužel, velmi mizivé. Evropská unie nedávno kritizovala Českou republiku, že má neúčinný soudní systém (viz Britské listy na pátek 14. listopadu, JČ).

Mé poselství Evropské unii zní: nepouštějte Čechy do EU, dokud si neudělají ve vlastním domě pořádek. Taková podmínka by byla nejlepší pobídkou, jak přinést do České republiky spravedlost.

Autor článku má dvojí, britské a české občanství. Žije v České republice šest let.