pátek 6. března

O B S A H

CO JE NOVÉHO V ČR:

  • Přehled aktuálních zpráv z České republiky: Česko-německé vztahy:
  • Theo Waigel, Sládkův bavorský spojenec (Andrew Stroehlein)
  • Sládek's Bavarian Ally (Andrew Stroehlein) Výstava v Praze:
  • Příspěvek k dějinám česko-německého neporozumění (Tomáš Pecina) O dvojích cenách v ČR:
  • Hostinský z Milína (Jiří Jírovec) ČR a NATO:
  • Dopis amerického senátora Johna Ashcrofta s námitkami proti rozšiřování NATO
  • Vraťte mi nepřítele: ČR a NATO (Jiří Jírovec) Sdělovací prostředky:
  • Proč by stát neměl mít dohled nad internetem (Vladimír Myslík) MV ČR informuje:
  • Policejní prezident Tomášek protestuje proti tomu, co vidí jako politické zasahování budoucí vlády ČSSD do personální politiky policie Nový časopis:
  • Časopis Hurontaria na Internetu



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • O dvojích cenách: Hostinský z Milína

    Jiří Jírovec

    V Miline mozna jeste je ta zajezdni hospoda (byl jsem tam nekolikrat s terennimi geology na zacatku osmdesatych let) a treba tam porad sefuje hostinsky, ktery umel posilat krabicky cigaret vzduchem pres lokal presne k rukam objednatele. By povestny i tim, ze  cas od casu vybiral za hosta jidlo sam. Kdyz nekomu rekl, ty si dnes das svickovou se sesti, tak s nim nebyla dal rec a bud byla svickova se sesti nebo nic. A vedl dvoji ceny. Nizsi pro lidi, kteri se mu jevili jako chudi a vyssi pro zdanlive bohate. Po "pane vrchni platit" nenasledovalo "...tak to mame hovezi vyvar ... a housticka byla? ... " a ty reci okolo sepisovani uctu. Tenhle hostinsky prisel a bral to kolem dokola stolu. Ty vypadas bohatej das mi patnact, ty vypadas chude, dej mi petku.

    Celkem vzato, prijatelne drsnym zpusobem uplatnoval zasady "kazdemu podle jeho potreb" a "at plati bohati". V ramci tehdy vladnouci filosofie sam odhadoval potreby lidu i jeho schopnost platit.

    Vzpomnel jsem si na tu hospodu pri cteni clanku tykajicich se obhajoby i kritiky praxe dvojich cen. To co predvadel hostinsky z Milina v mikromeritku, bylo zabavne a jeho povest neomalence zakazniky spis privadela nez naopak (k tomu tam vyborne varili). Navic to delal tak, ze hosti nemeli dojem, ze na nich chce rychle zbohatnout.

    Celostatni rozsireni "milinskeho zvyku" zbavuje tyz prvku humornosti a posunuje celou vec do kategorie diskriminace.

    Petr Paleta ve svem clanku (BL 26.2. 1998) praxi dvojich cen ospravedlnuje, pricemz vychazi z mytu, ze cizinci, kteri jsou lepe placeni nez Cesi, radi zaplati vyssi cenu nez domorodec, protoze jim na nejakem feniku nesejde.

    Domnivam se, ze jde o zakladni a ve svych dusledcich nebezpecny omyl, ktery vznikl castecne diky ceskemu zvyku mechanicky prepocitavat marky (ci jine tvrde meny) na koruny a castecne v dusledku neznalosti pomeru na Zapade (cenove relace, mentalita spotrebitele), zdroje to udajne bohatych turistu.

    Petr Paleta pise: "Jak znamo, takovy ucitel v Hrensku dostane za svou praci zhruba desetkrat mene, nez jeho stejne kvalifikovany kolega pet kilometru vzdalenem Bad Schnadau." To je ovsem nic nerikajici pravda, zalozena na mechanickem prevodu marek na koruny. Kazdy z tech ucitely totiz zije v jine zemi.

    Nevim, kolik vydelavaji zmineni ucitele, ale vim kolik vydelavam ja. Mohu tedy ctenari nabidnout par cisel, ktera dokazuji nesmyslnost onech prepoctu.

    V soucasne dobe vydelavam jako vyzkumny chemik zhruba 6x vic nez muj cesky protejsek na srovnatelnem miste. Ziji ovsem v Kanade, a tak pro me plati kanadske ceny. V prepoctu (1 $ CDN = 20 Kc) platim 20 000 mesicne za byt (energie, mistni dane, telefon, TV, pojisteni), 20 000 za jidlo a potreby pro domacnost (dva dospeli a dve deti) a 6000 za dopravu. Pokud jde o pivo, nepijeme americke brecky, ale Plzen (jsme prece Cesi) nebo irske, nemecke ci anglicke (jako Evropani). Pulitr za 40 Kc. Vzit rodinu na veceri predstavuje 1200-1400 Kc.

    Uvedenymi cisly chci naznacit, ze v jedne z nejbohatsich zemi na svete potrebuje moje ctyrclenna rodina 46 000 mesicne jen na pokryti nejzakladnejsich potreb, tedy podstatne vic nez srovnatelna rodina v Cechach. Tato suma nepredstavuje v mistnich pomerech zadny luxus, pokud jde o bydleni a stravu. Vydaje za dopravu by mohly byt klidne dvojnasobne, kdybychom zili v jine oblasti a potrebovali dve auta.

    Jinymi slovy, pomer mezi tim co si mohu dovolit ja a co muj fiktivni cesky protejsek neni 6:1, ale mozna 2:1.

    Podle Petra Palety "dvoji ceny proste samy zmizi" az se rozdily mezi kupni silou prumerneho zahranicniho turisty a prumerneho tuzemce snizi na 3:1 az 2:1. Myslim, ze  zmizeni dvojich cen neprijde "samo od sebe". Dojde k nemu pouze tim, ze tato praxe bude postavena mimo zakon nebo, v horsim pripade, ze je nebude komu uctovat.

    Lide pouzivajici (a obhajuji) dvoji ceny neberou v uvahu spotrebitelskou mentalitu zdanlive bohateho turisty. Nelze jim to mit prilis za zle, odkud to taky maji vedet. Temto lidem unika, ze zakladnim prvkem spotrebni spolecnosti je hra na slevu. V zasade jde o to, ze vec, ktera nestoji za vic nez rekneme 20$, dostane cenovku 40$ (malokdo to koupi, vetsina lidi ceka na vyprodej). V okamziku, kdy jde cena na $30, je zakaznik pritazen vidinou uspory 25%. Podobne hry se hraji s kupony na slevu. Chci tim rici, ze takto vychovany turista ocekava "bargain" (starocesky okase?) vsude, kam vstoupi, tedy i v Praze. Nedostatek napisu "Sleva X%" povazuje za zklamani. Platit vic nez ostatni povazuje za zlodejnu, o niz se neopomene zminit, az se vrati domu.

    O psychologii turistu jiste existuji mnohe studie. Nevzpominam si uz na pramen, ale kdesi jsem cetl, ze turista, ktery ma pocit drahoty, zacne podvedome setrit, a utrati mene nez planoval. A naopak.

    Petr Paleta se silne myli, pokud pise ze "Prumernemu nemeckemu (japonskemu, americkemu) turistovi bude sumafuk, zda parek stoji dve nebo pet marek a nebude se kvuli par fenikum namahat hledat levnejsi kseft". Prumerny turista to totiz dela i doma. V okamziku, kdy zjisti existenci dvojich cen bude se snazit platit tu nizsi. Pokud se mu to nepovede, bude mit pocit, ze je okradan a tuto zkusenost rad sdeli soukmenovcum. Informace o tom, co se vyplati a co ne jsou ostatne v kazde lepsi turisticke prirucce.

    V oblasti turismu plati mozna vic nez kdekoli jinde, ze se dobra povest lehce ztrati a tezko obnovuje. V roce 1993 jsem jel na navstevu do Prahy. Spolecnost KLM nabizela letenku Ottawa-Amsterodam, v jejiz cene bylo i pujceni auta na tyden. Vypadalo to skvele az do okamziku, kdy me cestovni kancelar informovala, ze s tim autem nemohu pres nemecko-ceske hranice, protoze se v Cesku moc krade.

    Tenkrat jsem si blahove myslel, ze takova vec vola po mimoradnem zasedani vlady, vykopnuti ministra vnitra a vrchnich policajtu, kteri nejsou schopni uhlidat tech par silnicnich prechodu, po nichz se ukradena auta "vraceji do Evropy ci vstupuji do Asie". Bylo to naivni, tyhle lidi prece nezajimaly, jak se ukazuje, ani daleko vetsi zlodejny.

    Nakonec jsem prijel vlakem. Jenze kolik turistu v dusledku podobne informace neprijelo vubec? Kolik turistu neprijede, protoze se dozvedi, ze se v Cesku krade a okrada?

    Nechci ale odbocit prilis daleko od tematu. Petr Paleta argumentuje ve prospech dvojich cen i rozdilnymi cenovymi hladinami v ruznych statech - zminuje napriklad cenu VW v Italii a Nemecku a pocitacoveho mekkeho zbozi (software) v Evrope a USA. Srovnava tim ovsem nesrovnatelne - totiz rozdilnou cenu (stejny pocitac vyjde levneji v USA nez v Evrope a mozna i levneji v obchode za rohem nez v tom, kde prave jsme) s dvoji cenou, tedy s cenou, ktera se ve stejnem obchode za stejnou vec ci sluzbu urcuje podle statutu zakaznika. Rozdilna cena v sobe skryva prvek vyhodnosti (nevyhodnosti) pro zakaznika (podle toho, kterou zaplati). Dvoji cena v sobe skryva prvek zlodejny a diskriminace.

    Stoji za zminku, ze rada zemi zvyhodnuje turisty tim, ze jim na hranicich vraci prodejni dan. Za jistych okolnosti poridi cizinec vyrobek levneji nez tuzemec.

    Urcovani ceny pro zakaznika na zaklade barvy jeho pleti, jazyka nebo statni prislusnosti je samo o sobe nepripustnou diskriminaci. Navic se tato diskriminace muze potencialne obratit i proti tuzemcum. Nedava snad obchodni smysl, kdyz si majitel hotelu vybere z fronty pred recepci cizince a Cechum da, co zbyde?

    Jsou snad zastanci dvojich cen pripraveni prijmout za samozrejme, ze podobnou vec muze udelat obsluha v restauraci, protoze cizinec zaplati petkrat vic za pivo, coz znamena petkrat vetsi zisk? Nebo ze je taxikar "prehledne" nebo odmitne, protoze se mu vyplati pockat na cizince? Z hlediska podnikatelu to prece vsechno dava perfektni smysl.

    Dovede si Petr Paleta predstavit, ze by mu recepcni v kanadskem motelu rekl: Jo, pro domorodce to je za ctyricet, ale cetl jsem v novinach, jak si Cesi dobre vedou s tema reformama, tak to bude za osmdesat. Asi by si myslel, ze se zblaznil (tedy ten recepcni).

    Stara Loudalka rika v pohadce Jana Wericha: "Sazet do lotynky je nemrav nemravna, i kdyz to cisar pan z potreby povoluje". Dovolim si ten vyrok parafrazovat. Dvoji ceny jsou diskriminace nemravna i kdyz proti tomu stat z hlouposti nic nedela.

    Jiří Jírovec



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|