Britští rodiče nechtějí ve škole romské děti
LONDÝN (ČTK) - Na protest proti přijetí romských dětí do základní školy v anglickém městě Gloucester přestali někteří rodiče posílat na výuku své děti. Dnes do lavic neusedlo na 50 žáků, další rodiče o bojkotu školní docházky uvažují a připravují protestní akce.
"Obáváme se, že naše děti budou zbity a že je děti kočovníků okradou, bude-li jim povolen vstup do školy," svěřila se jedna matka.
Rozruch propukl poté, co se hned vedle školy utábořila romská rodina s šesti dětmi. Právě z nich mají rodiče obavy. Mluvčí radnice v Gloucesteru Stella Parkesová ČTK sdělila, že romští školáci nemají více než sedm let.
"Nevím, jestli si rodiče vůbec uvědomují, že tyto děti žádnou hrozbu nepředstavují," řekla Parkesová. Do školní budovy musejí malí Romové chodit s doprovodem.
Minulý rok přijelo do Británie několik stovek českých Romů v naději, že na britských ostrovech nebudou vystaveni diskriminaci.
(Ze zprávy není jasné, zda jde o britské nebo o české Romy. JČ)
Tolik pondělní suchá zpráva ČTK. Možná je v místě, o kterém reportuje situace složitější, než vyplývá z těch několika vět, ale je vidět, že problémy v soužití "bílí" versus "národnostní menšiny" není pouze českou záležitostí. Ukazuje se, že i v tak zaběhlé demokratické společnosti jako je Británie, se "bílí" bojí soužití s Romy. Proč asi?
Vím, že je to začarovaný kruh, že když společnost odstrkuje Romy, tak těm mnohdy nezbývá nic jiného, než se živit kriminálně a dochází k rasistickým projevům na druhou, tedy kdo je bílý, je "bílá svině". Je to začarovaný kruh. Jenom se bojím, aby se tento problém nedémonizoval, že je výsadou ČR!
Ano, česká vláda zanedbala tyto otázky. Upozornila na to vážně i Komise Evropy ve stanovisku ke vstupu ČR do Unie a to paradoxně pár týdnů před hromadným odchodem českých Rómů do Anglie. Právě Komise EU ovšem dodává, že potíže ve vztazích "národ" a "národnostní menšiny" mají prakticky všechny země, ucházející se o vstup do EU.
Nelze se křivě dívat na anglické "bílé" rodiče, když se bojí romských dětí. Nedůvěra a strach pramení z toho, že se prostě neznají nebo mají vzájemně špatné zkušenosti. Začleňování "bílých" a "černých" vyžaduje obrovskou pozornost společnosti - třeba sociálních kurátorů. Nelze to nechat jen na rodičích a škole, na vlastních dětech. Někdo se musí snažit, aby se pochopili a tolerovali. Vždyť romské děti jsou často znevýhodněné tím, že neznají dobře řeč, ve které se vyučuje....
Sám jsem velice dobře vycházel z jednou rómskou rodinou na pražském sídlišti, kde jsem bydlel. Pravda, táta od rodiny se živil nejrůznějšími příležitostnými kšeftíky, ale žádný zločinec nebyl! Měl dvě krásné děti a hrozně fajn manželku.
Sousedi z domu, kde bydleli, sice říkali, že když se sejde celá "famílie" v panelákovém 3+1, tak je až příliš živo, ale žádné velké potíže nebyly. Naopak se Sergejem (bratr "otce") jsme hráli fotbal a normálně se bavili.
Sergej pak odjel do Ostravy, kde prý (bohužel) spadl do kriminálního prostředí - jinak by zde mezi "svými" prý neobstál. Škoda. Tuto rodinu potkalo navíc neštěstí, když se obě malé děti i matka zabily v autě. To byla hrozná rána pro celé sídliště, tedy pro "nás" mladé - ať bílé nebo Romy.
Takže mé zkušenosti jsou celkem pozitivní, ale řeknu upřímně, do mosteckého Chanova nebo na pražský Žižkov bych se nestěhoval.... Proč? Měl bych vůbec možnost, kdyby mě obstoupila skupina chudých Rómů, jim vysvětlovat, že nejsem bílá svině a že udělají lépe, když půjdou hledat práci, než že mně oberou o pár korun?
