Je v české novinářské praxi všechno naopak?
Ze je v ceske zurnalisticke praxi vsechno jaksi naopak, jsem si vsiml uz pred dlouhou dobou:
1. V normalnich zemich (nechci rikat na Zapade, dneska by se spis dalo mluvit o Zapade, Vychode, Severu i Jihu) je normalni, ze se politici boji novinaru, zatimco v CR je tomu opacne.
2. V CR se politik domniva, ze ma z titulu sve pozice (ve statni sprave nebo dokonce jen ze stranickeho postu) automaticky pravo na vysilaci cas, bez ohledu na to, prinasi-li zajimavou informaci, a naopak dela televizi milost, pokud se zucastni Jedenadvacitky nebo diskusniho poradu.
3. Diky neexistenci zakona jsou stale informace za odmenu. Tyhle pretrvavajici informacni pakty jsou pro kvalitu medii znicujici.
4. Kdyz uz novinari nejakou cennou a diskreditujici informaci dostanou, dokazou ji podat tak zmatecne, ze se skandal nekona. Bamberg II, za predpokladu, ze je material pravy, by musel za normalnich okolnosti stat CSSD mnoho procent volebnich preferenci; diky podani CT se nestalo vubec nic.
5. Vsechno to bude malo platne, pokud budou ve vedoucich medialnich pozicich lide vydiratelni svymi minulymi skutky, jako napr. Neff, Veis nebo Franek.
Z toho vseho me prepada jisty pocit marnosti...
