President a volby
Václav Havel řekl před kamerou (v době přípravy natáčení), že jeho kancelář za dobu nemoci zlenivěla. Dříve, než se stačil za svůj výrok omluvit (mimochodem velmi upřímně), media zareagovala.
Na BL se objevily protichůdné názory ke způsobu zveřejnění informace. Podle paní Fuchsové porušuje novinářskou etiku ten, kdo zveřejní výrok, který ke zveřejnění autorem určen nebyl. Naopak pan Čulík v podstatě obhajuje zveřejnění každého výroku (i pasáže natočené po skončení vysílání) a dokladuje to na příkladu Johna Majora.
Nechť pan Čulík promine, ale dávám za pravdu paní Fuchsové. Novinářská etika má svá pravidla a má přímou návaznost na politickou kulturu. O tom pan Čulík něco ví. Bohužel však cestu polosoukromých a neautorizovaných informací rázně nepřehradil a tak vidím na konci této cesty papparazie - v konečném důsledku bulvár nejhrubšího zrna. Možná, že to tak nemyslel, nebudu to dále rozebírat.
Složitější je podpořit nebo odsoudit záměr pana presidenta vystoupit v televizi (dokonce na Nově) den před volbami. Podle volebního zákona končí předvolební agitace 2 dny před volbami. Posledních 48 hodin má být klid, jakákoliv agitace se zakazuje (leč nepostihuje a proto se zákon vesele porušuje).
Od nadstranického presidenta nikdo neočekává řeč ve prospěch konkrétní politické strany. Je ale tisíc způsobů, jak ovlivnit voliče, aniž by padlo konkrétní slovo, aniž by byla porušena litera zákona. Co však duch zákona? Toleroval bych, kdyby pan president řekl pouze jednu větu: "Vážení spoluobčané, zvu vás k zítřejším vobám". Cokoliv řekne president navíc, bude mít politický dopad, bude vykládáno účelově, bude ovlivňováním. V zájmu čistoty volebního boje se proto kloním k názoru volební komise, aby president svou řeč v uvedeném termínu zvážil.
Petr Jánský
Poznámka Jana Čulíka:
Obávám se, že měřítkem novinářské etiky při získávání informací nemůže být, zda novinář získal od politika informaci s jeho souhlasem nebo proti jeho souhlasu, ale to, zda je publikování informace ve veřejném zájmu. Dám vám příklad: Kdyby před lety dva odvážní američtí novináři z listu Washington Post, kteří odhalili aféru Watergate, zveřejnili jen to, k čemu jim dal souhlas tehdejší prezident Richard Nixon, aféra by přece nikdy nevypukla a Nixon by nemusel rezignovat. To, že politik řekne něco, a nebylo to myšleno pro veřejnost, neznamená automaticky, že se to má tajit. Editor příslušného sdělovacího prostředku musí uvážit, zda je publikování informace ve veřejném zájmu.
Paní Fuchsovou a pana Jánského pohoršuje skutečnost, že Nova odvysílala Havlův povzdech ohledně neefektivnosti jeho kanceláře, nikoliv proto, že ta nahrávka byla pořízena kradmo a bez prezidentova vědomí, ale proto, že zveřejněný povzdech byl pouze na hranici veřejného zájmu. Na jednu stranu má veřejnost právo vědět, považuje-li prezident svou kancelář za neefektivní. Na druhé straně to zase není tak světoborně otřesná zpráva, kvůli které by měla televize Nova natáčet prezidenta tajně. Je například odporné, když Nova natáčela Havla v nemocničním pokoji - to nijak nebylo ve veřejném zájmu a bylo to hrubým porušením jeho soukromí, ještě v době nemoci.
Představte si však pro názornost jinou, přiznám, velmi nereálnou, ale přesto silně ilustrativní scénu. Řekněme, že by se podařilo televizi Nova na nějaké tiskové konference kradmo nahrát Václava Klause, jak sděluje jednomu ze svých podřízených z ODS, něco jako: "Mimochodem, to konto ve Švýcarsku, které tam má ODS, je v té a v té bance a je tam vedeno pod tím a tím jménem."
Myslím, že kdyby takovouto kradmo natočenou nahrávku televize Nova zveřejnila, nikdo by ani chvíli nezaváhal a netvrdil by, že jsou její skryté metody natáčení politiků neetické.
