pátek 5. června

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Německo:
  • Německo: nejhorší železniční neštěstí v evropské historii Česká politika:
  • Mrtvolná předvolební kampaň (Jindřich Ginter) Romové a jiné národnostní menšiny v ČR:
  • Původní rozhovor pro Britské listy s ing. Vavřincem Fójcikem, předsedou parlamentního Podvýboru pro národnosti: "Romové by měli být pozitivně diskriminováni"
  • Stavějí si Romové v Ústí zeď sami? (Petr Klimeš) Česká politika:
  • Prezident a volby: Měla Nova vysílat Havlovo důvěrné sdělení Mlynářovi? (Petr Jánský, Jan Čulík)
  • Jak se Klaus chytil vandalů (Jindřich Ginter)) Diktátoři na lavici obžalovaných:
  • Bude ustaven mezinárodní trestní soudní dvůr? Kolja:
  • Zapomenutý film? (Jiří Jirovec) Prezident ČR a malé politické strany:
  • Havel zase nepřijme Demokratickou unii



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Diktátoři na lavici obžalovaných?

    Za komunismu jsme pociťovali v Československu, že si může diktátorská komunistická vláda země dělat co chce, a nikdo ji nepotrestá. Výmluvou byla "suverenita československého státu". Je to paradox: spáchá-li občan zločin, dá se očekávat, že ho potrestá policie jeho země. Dostane-li se však v  zemi k moci nezákonnými prostředky diktátor, může vraždit jak chce, a to beztrestně.

    Tak tomu bylo alespoň dosud. Nyní vzniká globální fórum, jehož účelem je dostat světové diktátory na lavici obžalovaných. Velkou otázkou ovšem je: je takové úsilí vůbec realistické?

    V impozantní budově Organizace pro potraviny a zemědělství v Římě, kterou postavil kdysi Mussolini jako své ministerstvo pro africké záležitosti, se sejdou tento měsíc činitelé ze 185 členských zemí OSN. Budou vyjednávat o nejvýznamnější smlouvě v oblasti lidských práv od ukončení studené války.

    Půlstoletí poté, co odsoudily norimberské a tokijské tribunály vedoucí představitele válečného Německa a Japonska k smrti, budou nyní členské státy OSN usilovat o vytvoření permanentního Mezinárodního trestního soudního dvora. Tento soudní dvůr má soudit mezinárodní zločiny genocidy a trestné činy proti lidskosti.

    Pokud se Mezinárodní trestní soudní dvůr skutečně podaří ustavit, budouci diktátoři a zločinci, jako byli Pol Pot, Augusto Pinochet, Idi Amin, Radovan Karadžič či Saddam Husajn, by měli být u tohoto soudu trestně stíháni.

    Jenže vyjednávání probíhá ve světě, kde pohlížejí všechny vlády na každou snahu mezinárodních organizací narušit státní suverenitu jednotlivých zemí s obrovským podezřením. Organizace jako Amnesty International varují, že vytvoření slabého soudu, bez pevných pravomocí, by bylo horší než nevytvoření žádného mezinárodního trestního soudu.

    V letech po ukončení studené války došlo ke strašlivým masakrům v bývalé Jugoslávii a ve Rwandě. V těchto případech byly ustaveny tribunály ad hoc, pro každý z obou konfliktů. Jejich jednání neprobíhá příliš úspěšně - je zdržováno, tribunály jsou přepracované, trpí nedostatkem finančních prostředků a dosud bylo odsouzeno jen velmi málo pachatelů zvěrstev v těchto dvou zemích.

    Vlády jednotlivých zemí nyní do určité míry ustupují tlaku aktivistů za lidská práva a uznávají, že v novém světě je zapotřebí vytvořit efektivní mezinárodní trestní soudní dvůr. Dosti podstatnou roli zde hraje etická zahraniční politika britského labouristického ministra zahraničních věcí Robina Cooka. "Spravedlnost," konstatuje analýza britského ministerstva zahraničí, "je základní podmínkou pro smíření. Společnost se nemůže zotavit z hrůz války nebo z genocidy, pokud ti, kdo spáchali zvěrstva, nebudou potrestáni."

    Římská konference o této záležitosti se sice blíží (v Římě se má o zřízení nového soudu jednat po dobu pěti týdnů), zdá se však, že je projekt ohrožen. V textu, navrhujícím zřízení nového soudního dvoru, dosud zůstává 1700 vět nebo částí vět v závorkách - jsou to formulace, o jejichž konečném znění se bude ještě velmi tvrdě vyjednávat.

    Hlavním problémem je potřeba vytvořit nezávislého prokurátora, který, jak požadují maximalistické země jako Kanada a Švédsko, musí mít pravomoci sám zahájovat z vlastní iniciativy vyšetřování, a toto vyšetřování musí mít právo být založeno na informacích z jakéhokoliv zdroje. Informační zdroje má mít právo zkoumat jen soud.

    Pravděpodobněji však zvítězí kompromisní řešení: že prokurátor bude smět zahajovat vyšetřování sice bez souhlasů států, ale bude muset získat souhlas od předsoudní komory. To by zajistilo nezávislost mezinárodního trestního soudního dvora, ale zároveň by to vyloučilo politicky motivované nebo nevážné vyšetřování - například kdyby někdo chtěl zahájit třeba trestní stíhání pro "zločin proti lidskosti" proti Janu Rumlovi, že údajně spiknutím dosáhl pádu Václava Klause.

    Jinou velmi významnou otázkou je, jaký má být vztah nového nezávislého soudu k trvalým pěti členům Rady bezpečnosti OSN, státům které mají jaderné zbraně. Tyto země, totiž Spojené státy, Rusko, Čína a Francie, požadují - jak se dalo očekávat - aby měl nový mezinárodní trestní soud pravomoc vyšetřovat nějaký případ teprve, pokud ho tímto vyšetřováním pověří právě výše zmíněná jaderně ozbrojená pětka trvalých členů Rady bezpečnosti OSN.

    Některé státy také chtějí, aby musel mezinárodní soudní dvůr získávat k zahájení trestního stíhání souhlas jednotlivých států. To by vedlo k absurdní situaci, že kdyby chtěl soudní dvůr stíhat Saddáma Husajna, musel by nejprve požádat Irák o svolení v této věci.

    Činitelé OSN jsou celou situací velmi frustrováni. "V současnosti je tomu tak, že když zavraždíte jednu osobu, budete potrestán, ale když zavraždíte 100 000 lidí, nestane se vám nic," stěžoval si jeden diplomat.

    Není tajemstvím, že některé státy světa se cítí ohroženy případným mezinárodním zkoumáním porušování lidských práv a nepřejí si, aby vznikla mocná mezinárodní organizace, která by mohla obžalovat jejich vedoucí představitele z vážného porušování lidských práv.

    Mnoho vlád argumentuje, že prý by nezávislý soudní dvůr byl příliš politický. Nevládní organizace ale namítají, že vlády i Rada bezpečnosti OSN jsou právě politickými strukturami a že nový mezinárodní soudní dvůr by neměl být omezován diplomatickými a ekonomickými hledisky. Velká Británie vytvoření mezinárodního trestního soudního dvora podporuje, americký prezident Clinton také, avšak jinde ve Washingtonu se vůči jeho zřízení stavějí nepříznivě. Soud by podle amerických činitelů měl být až institucí poslední záchrany, měl by začít jednat až poté, kdy už selhalo soudnictví jednotlivých států.

    Konzervativní americký senátor Jesse Helms ze Severní Karoliny například varoval, že Spojené státy soud neschválí, pokud nebude mít USA právo vetovat veškerá rozhodnutí, spojená s činností Rady bezpečnosti. Americká armáda, stále ještě ztraumatizovaná fiaskem ze Somálska, se v žádném případě nenechá přesvědčit, že by se měli její příslušníci případně zodpovídat před neamerickým soudem.

    Země, které systematicky porušují lidská práva, jako Alžírsko, Nigérie, Írán a Egypt zahájily koordinovanou kampaň, v jejímž rámci se pokusí prostřednictvím procedurálních námitek ochromit úsilí vytvořit nový soud. Obávají se, že bude soud Západem ovlivňovanou institucí, která bude prý užívat dvojích měřítek a bude tyto země zaujatě stavět na mezinárodní pranýř.



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|