Sudetští Němci v Kanadě
Čelní představitelé sudetoněmeckých sociálních demokratů v době 2. světové války
Patri k dosti malo zname casti nasich dejin, ze dosti velky pocet
sudetskych Nemcu Hitlera nepodporoval. Byli to predevsim sudetonemecti
socialni demokrate (Deutsche Sozialdemokratische Partei, DSP), ktere vedl
do r. 1938 dr. Ludwig Czech, narozeny r. 1870 v dnesnim Lwowe (tehdejsim
Lembergu). Czech, brnensky advokat, patril k tzv. sudetonemeckym
"aktivistum", kteri byli pro spolupraci v ramci cs. predvalecne demokracie
a v roce 1929 vstoupili do vlady. Czech se stal ministrem socialni pece a s
jeho jmenem jsou spojeny tzv. "Czechkarty", ktere zejmena pomahali lidem
postizenym hospodarskou krizi tricatych let. Krize, ktera vseobecne
zpusobila vysokou nezamestnanost, zasahla oblast tehdejsich Sudet velmi
tezce. V roce 1934 prevzal Czech ministerstvo prace a v roce 1935
ministerstvo zdravotnictvi. V pohnutem roce 1938 vystridal na predsednickem
miste DSP L. Czecha Wenzel Jaksch. Czech byl zidovskeho puvodu, z rasovych
duvodu byl nacisty uveznen, a zemrel na zapal plic v terezinskem
koncentraku v r. 1942. O Czechovi existuje biografie v nemcine od jeho
sekretare a pozdejsiho vyznacneho sudetonemeckeho historika Johanna W.
Bruegela, ktery od r. 1948 pobyval ve Velke Britanii.
Dle soucasnych sudetonemeckych pramenu v predmnichovske CSR mela DSP asi 80
000 clenu, z nichz asi jen 5000 mohlo po Mnichove emigrovat. 20 000
sudetskych socialnich demokratu bylo zatceno po nacistickem obsazeni Sudet.
Naciste zatykali nejen prislusniky DSP, ale i jine sudetonemecke odpurce
Hitlerova a Henleinova rezimu, zejmena z cirkevnich a mestanskych kruhu.
Sam Wenzel Jaksch s nekolika spolupracovniky prozil leta valky vetsinou v
Londyne. O svych trpkych zkusenostech s exilovou vladou Edvarda Benese (a
tez s valecnou britskou vladou) napsal knihu "Evropska cesta k Postupimi",
ktera vysla v nekolika vydanich. Mam pro statecneho antifasistu Jaksche
velky obdiv, ale musim napsat, ze kniha bohuzel neni zcela objektivni a
uvadi nektera i dosti dulezita fakta nespravne. Je dobre tyto cenne pameti
porovnat s ostatni dejepisnou literaturou. V r. 1953 se stal Jaksch
poslancem v nemeckem Spolkovem snemu, byl prezidentem Sudetonemeckeho
krajanskeho sdrizeni (Bundesversammlung der Sudetendeutschen) - coz neni
stejna organizace jako dnesni SL - a prezidentem celonemeckeho Spolku
vyhnancu (Bund der Vertriebenen). Jakschovi se dostalo cetnych poct, mezi
nimiz nechybi ani cestny doktorat jedne americke univerzity. Jaksch zemrel
v roce 1966 ve veku 70 let v nemeckem Wiesbadenu.
Emigrace sudetských Němců do Kanady
Prvni sudetonemecti emigrante po Mnichovu v druhe polovine zari r. 1938
prichazeli do oklesteneho Ceskoslovenska spolecne s ceskymi a zidovskymi
uprchliky. Wenzlovi Jakschovi a jinym celnym funkcionarum DSP bylo jasne,
ze zmensene ceske vnitrozemi nebude schopno vetsi pocet nemeckych uprchliku
absorbovat, zejmena ne kvuli protestum nacistickeho Nemecka. Nemecke
prameny uvadeji, ze dokonce dochazelo z ceske (ci presneji cs.) strany k
nasilnym odvozum nemeckych odpurcu Hitlera zpet do Sudet, kde se jich
rychle a nemilosrdne zmocnilo gestapo.
Moznost emigrovat do jinych zemi zapadni a severni Evropy byla na konci
vlekle hospodarske krize pro prislusniky DSP velmi omezena, i kdyz v nich
sudetonemecti emigrante docasne pobyvali. Nejvetsi pocet techto emigrantu
byl shromazden ve Velke Britanii. Par jednotlivych emigrantu prijala
Australie; Novy Zeland mel zajem toliko o kvalifikovane stavebni delniky.
Nadeje sudetonemeckych emigrantu se soustredily na Kanadu. 13. ledna 1939
rozhodla kanadska federalni vlada, prijmout vsechny "fyzicky vhodne rodiny"
a to bez ohledu na to, zda to byli zemedelci ci nikoliv. Kanadska vlada
vyslovila podminku, ze kazda rodina musi vlastnit na tehdejsi dobu znacnou
sumu 1500 kanadskych dolaru a ze tez nove prichozi si musi hradit vsechny
dopravni naklady. Sudetonemecti emigrante, kteri byli vetsinou naprosto bez
financnich prostredku, vyuzili rozhodnuti britske vlady, ktera v ramci
neblahe Mnichovske dohody prislibila financni dar k obnove pomnichovske
CSR. Tento dar se tykal tez pece o uprchliky.
Po dlouhem vyjednavani ziskali prestavitele sudetonemckych emigrantu sumu 4
milonu britskych liber. Vlastni vystehovani do Kanady probehlo od dubna do
konce cervence r. 1939. Rodiny nedostaly penize primo, ale tyto byly
prevedeny britskymi uredniky urednikum kanadskym. Prepravou emigrantu do
divokeho kanadskeho pomezi ("frontier") byly povereny dve nejvetsi kanadske
zeleznicni spolecnosti "Canadian National Railway" (CN) a "Canadian Pacific
Railway" (CP).
Skupina, kterou prepravovala spolecnost CN se octla na severozapade
provincie Saskatchewan, zatimco druha se spolecnosti CP byla dopravena do
oblasti Peace River v Britske Kolumbii. Usidleni v Saskatchewanu bylo
snazsi, neb tam jiz existovaly farmy. V Britske Kolumbii museli nejprve
sudetsti Nemci vymytit asi 8000 hektaru lesa. Diky teto namahave praci se
hospodarilo v Britske Kolumbii v pocatecnich letech kolchoznim zpusobem (a
s nim spojenymi nevyhodami). Jednalo se o sociologicky pokus neb vetsina
sudetonemeckych imigrantu nebyli zemedelci, ale delnici a kvalifikovani
specialiste v ruznych odvetvich lehkeho prumyslu. Proto casem doslo k
odchodu mnohych rodin ze zemedelstvi do jinych zamestnani v jinych castech
Kanady. Presto asi dve tretiny pristehovalcu zustaly na pridelene
zemedelske pude.
Dalsi sudetsti Nemci prisli do Kanady, casto uprkem, po povalecnem odsunu
ci vyhani; povetsinu koncem 40. a zacatkem 50. let. Jednalo se zejmena o ty
sudetske Nemce, kteri byli nasilne premisteni (se zavazadlem do vahy 60 kg
a rucnim zavazadlem do vahy 10 kg!) do tehdejsi DDR. Je zahodno se zminit,
ze diky jejich pracovitosti se sudetsti Nemci casem v Kanade vypracovali na
vyznamne spolecenske pozice. Pro Kanadu sudetsti Nemci rozhodne dodnes
predstavuji jednoznacne pozitivni faktor.
Použitá literatura:
Willi Wanka: Dokonce dvakrat ztracena vlast (Die Heimat gleich zweimal
verloren), Deutsche Presse, 17. 4. 1985
Rudolf Hemmerle: Sudetenland Lexikon, Weltbild Verlag GmbH, 1996
