Co je nového v České republice

Výběr textů z posledních dní:

• Pinochet, Allende a otázka demokracie. Odpověď Pinochetovým stoupencům (Steven Saxonberg)

Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.

Jakub Puchalský

(Titulky a mezititulky jsou redakční. Redakce BL také pro názornost zdůraznila Puchalského závěry v tomto textu.)

V Praze dne 9. prosince 1998

Vážený pane Čulíku,

jak jsem zjistil z agenturní zprávy ČTK z 3. prosince t.r., Obec spisovatelů spolu s Výborem na ochranu svobody slovy iniciovaly petici na obranu ing. Jana Šterna, v níž mimo jiné konstatují: “postup generálního ředitele ČT pokládáme za nebezpečný precedens namířený proti nezávislé publicistice". Vzhledem k tomu, že se zajímáte o mediální problematiku a publikujete též o České televizi, dovolte mi, abych Vás informoval o svém stanovisku k celé záležitosti a zároveň vyslovil podiv nad tím, že jsem ze strany autorů tohoto dokumentu, vyslovujícího na mou adresu velmi závažná obvinění, nebyl žádným způsobem kontaktován a požádán o vyjádření.

Obvinění, obsažená v publikované části zmíněné petice, kategoricky odmítám. Protože však v takovém případě stojí mé tvrzení proti tvrzení jiných, pokládám za nezbytné seznámit Vás s okolnostmi odchodu pana ing. Jana Šterna z České televize a zánikem pořadu Nadoraz podrobně. Omluvte proto, prosím, jak značný rozsah mého dopisu, tak množství příloh, jimiž jsem nucen jej doprovodit, abych stvrdil jeho věrohodnost. Věřím, že na základě následujícího textu svůj postoj ke zmíněné petici ještě jednou zvážíte.

Jakub Puchalský

Nadoraz: profesionálně špatné reportáže

V pondělí dne 16. listopadu 1998 ve 21:05 vysílala Česká televize na vysílacím okruhu ČT 1 pořad Nadoraz, jehož součástí byly reportáže Alexandry Makovičkové Okolo Prahy cestička a Šárky Weberové Soudkyně. Vysíláním prvního z těchto příspěvků vstoupila Česká televize velmi nešťastným způsobem do předvolební kampaně ke druhému kolu voleb do Senátu Parlamentu České republiky; ve druhém případě byla Česká televize využita jako prostředek, sloužící osobním zájmům autorky. Přesto mne však samo o sobě nasazení těchto reportáží do vysílání k odvolání pana producenta pořadu Nadoraz ing. Jana Šterna nevedlo. Měl jsem původně v úmyslu řešit stížnosti, které na oba příspěvky přišly, standardním způsobem, tj. předat je nejprve k vyjádření Etickému panelu České televize, který má podle svého statutu měsíc na jejich projednání, a teprve na základě jeho doporučení rozhodnout o dalším postupu. Na základě dalších kroků editora a autorů pořadu jsem však byl po deseti dnech nucen z provozních důvodů přijmout opatření, která vyvolala v život výše citovanou petici. Dovolte mi proto, abych Vás podrobně seznámil s oběma případy a  dokumenty, které s nimi souvisejí.

Alexandra Makovičková: Okolo Prahy cestička - reportáž zneužila volební kampaně a manipulovala veřejným míněním

Téma dálničního obchvatu kolem Prahy je samo o sobě velmi závažné a rozhodně patří do agendy investigativní žurnalistiky veřejnoprávní televize. Česká televize se však tímto tématem měla zabývat podstatně dříve, nejpozději na jaře letošního roku, kdy probíhala podpisová kampaň proti trase JVK.

V případě reportáže paní Alexandry Makovičkové Okolo Prahy cestička je zřejmé, že toto téma bylo použito z velké části jako nástroj, a to zcela v intencích letošní volební kampaně mgr. Daniela Kroupy do Senátu Parlamentu České republiky.

Zpracování reportáže, její ohlášení i termín jejího nasazení do vysílání nesou zřetelné atributy účelové manipulace veřejným míněním.

Tyto závěry mne plně opravňují považovat zmíněnou reportáž za zneužití České televize, které je v příkrém rozporu s jejím posláním, definovaným zákonem. S investigativní žurnalistikou měl tento čin jen velmi volnou a pouze formální souvislost. Za vysílání reportáže nesl odpovědnost její editor, v tomto případě pan ing. Jan Štern.

Snaha ovlivnit výsledky senátních voleb

Reportáž se zabývala variantami dálničního obchvatu městské části Praha 11, obcí Křeslice, Petrovice a Újezd. Příspěvek sám i jeho zařazení měly instrumentální ráz a staly se nástrojem, jehož prostřednictvím se sympatizanti čtyř subjektů, kandidujících do Senátu Parlamentu České republiky, pokusili přinejmenším v jednom konkrétním případě ovlivnit výsledky těchto voleb. K tomu použili řady postupů, neslučitelných se zásadami profesionálně prováděné investigativní žurnalistiky. Shrnuji v podstatných bodech:

Nejasnosti okolo údajných "známých jmen" - Koukal a Mencl jimi však nebyli

Manipulativní charakter mělo již ohlášení moderátorky Rebeky Křižanové. Paní Křižanová totiž hovořila o tom, že pozemky kolem komunikace, o níž reportáž pojednává, “skoupily jisté firmy za velmi výhodné ceny" a dodává, že “v pozadí těchto firem, které mají zájem na vybudování občany odmítané varianty, se objevují některá velmi známá jména". Z reportáže samotné potom sice vyplyne, že se jedná o členy představenstva společnosti Spektrum Group, a.s. JUDr. Vítězslava Bauera, bývalého poradce premiéra Mariána Čalfy, a herce Jiřího Bartošku, ale oba jsou pouze zmíněni, a to jaksi mimochodem těsně před závěrem reportáže (neobjevují se v obraze, nebyli autory pořadu kontaktováni a tázáni). Jako hlavní faktičtí zastánci oné “občany odmítané varianty" jsou naopak v příspěvku prezentováni bývalý primátor hl. m. Prahy RNDr. Jan Koukal a bývalý senátor ing. arch. Václav Mencl, oba způsobem, který nutně vzbuzuje dojem, že těmi “velmi známými jmény" byli míněni právě oni.

Nepřípustnost naaranžovaných, hraných záběrů

S obecně respektovanými zásadami investigativní žurnalistiky je zcela neslučitelný hraný vstup příspěvku (zdánlivě autentický a reportážně zachycený telefonát starosty městské části Praha Křeslice ing. Antonína Zápotockého autorce reportáže), který nemá divák bez bližší zkušenosti s prací elektronických médii šanci identifikovat jako aranžovaný - zvláště, když vzápětí uvidí pana starostu a autorku reportáže, jak se sklánějí nad kopiemi příslušné části územního plánu Prahy a diskutují o problémech, spojených s jednotlivými trasami dálničního okruhu. Hraný vstup vzbuzoval dojem, že jde o iniciativu bezradných občanů: “My tady máme veliký problém v tomto území dálničního okruhu a už si s ním nevíme rady. Myslíte, že byste mohli udělat pořad o tom?" “Tak, zkusit to můžeme." Ve skutečnosti šlo o promyšlenou a cílenou iniciativu starostů obcí Křeslice a Újezd, která byla v době natáčení příspěvku těžištěm volební kampaně do Senátu Parlamentu České republiky, jak doložím dále.

Utajování stranické příslušnosti kritiků Václava Mencla

V titulcích u jmen aktérů (RNDr. Martin Bursík, bývalý ministr životního prostředí a v době vysílání reportáže již také člen zastupitelstva hl. m. Prahy za KDU-ČSL, ing. Antonín Zápotocký, starosta městské části Praha Křeslice, Josef Novák, starosta městské části Praha Újezd, Soňa Dederová, radní Místního zastupitelstva v Petrovicích a další) nebyla nikde uváděna stranická příslušnost a nebyla zmíněna ani v textu reportáže. Pouze a jenom ing. arch. Václav Mencl byl v komentáři označen slovy “senátor Mencl za ODS", ačkoli byl dotazován z titulu zcela jiného, totiž jako bývalý náměstek ministra pro místní rozvoj.

Nepřesnosti a nedoložená obvinění, vznesená proti Václavu Menclovi

Ing. arch. Václav Mencl je (alespoň v reportáži) s celou kauzou dálničního okruhu spojen velmi vágně - pasivitou ve funkci náměstka ministra pro místní rozvoj. I ta však byla prezentována manipulativním způsobem. Autorka reportáže mimo obraz konstatuje “...zatímco všichni svorně prohlašují, že chtějí dlouhou trasu JVD, někteří v tichosti jednali tak, aby nebyla schválena. Senátor Mencl za ODS, který tři roky pracoval na ministerstvu pro místní rozvoj, zapomněl během těchto tří let projednat zábor půdního fondu a některé další nezbytné posudky, nutné pro schválení JVD." (tedy tu, kterou prosazují starostové místních obcí a která zároveň tvoří součást územního plánu hl. m. Prahy). Žádným způsobem však toto své tvrzení nedokládá. Ing. arch. Václav Mencl sice nařčení v následujícím třicetivteřinovém vstupu odmítá, ale komentář s tímto tvrzením pracuje bez jakéhokoli důkazu jako s daným faktem. V době, kdy působil na ministerstvu pro místní rozvoj, nebyl ještě ing. arch. Václav Mencl senátorem za ODS a spojení toho obvinění s jeho členstvím v Senátu Parlamentu České republiky je tedy zavádějící. Z celé reportáže je navíc zjevné, že z hlediska dané kauzy je ing. arch. Václav Mencl osobou zcela okrajovou - kdyby vůbec nebyl zmíněn nebo byl jmenován mimo obraz jako jeden ze státních úředníků, odpovědných za (nedoložené) opomenutí, informativní hodnotu příspěvku by to nijak nezměnilo. Přesto ve zmíněné reportáži figuruje jako osobnost s rozhodujícím významem pro vývoj celé kauzy.

Reportáž žádným přímým ani nepřímým způsobem nedokládá spojitost ing. arch. Václava Mencla s firmami, které budují nebo hodlají vybudovat hypermarkety a obří parkoviště v okolí křižovatky dálnice D1 a dálničního obchvatu JVK. Přesto svou strukturou i ohlášením vzbuzovala dojem, že tato spojitost existuje.

Snaha reportáže ovlivnit senátní volby

Příspěvek byl nasazen do vysílání mezi I. a II. kolem letošních voleb do Senátu Parlamentu České republiky, ale tuto skutečnost autorka neuvedla. Neupozornila na důležitý kontext uvedení příspěvku a naopak zřejmým ignorováním tohoto aspektu dodala své reportáži zdání objektivity a nezávislosti, které zastřelo spojitost kauzy a právě probíhajících voleb do Senátu a dodalo jejímu sdělení v očích diváků na závažnosti a věrohodnosti.

Tyto atributy příspěvku jsou rozeznatelné z reportáže samotné. Ještě zřetelněji však vystoupí na povrch v souvislosti s dalšími dokumenty, týkajícími se voleb do Senátu ve zmíněném pražském volebním obvodu. Pro posuzování kontextu vysílání zmíněné reportáže jsou důležité zejména tyto skutečnosti:

V pořadu interviewovaní kritikové Václava Mencla se podíleli na volební kampani jeho politického protivníka v senátních volbách - pořad Nadoraz to zamlčel

Na přelomu října a listopadu 1998 (před 4. listopadem 1998) vydalo Sdružení pro podporu a rozvoj Jižního Města základní volební materiál, podporující mgr. Daniela Kroupu jako kandidáta koalice ODA, KDU-ČSL, US a DEU do Senátu Parlamentu České republiky. V tomto osmistránkovém materiálu, nazvaném Jižní listy a distribuovaném všem obyvatelům volebního obvodu do poštovních schránek, vyjádřili kandidatuře mgr. Daniela Kroupy svou podporu mimo jiných také RNDr. Martin Bursík, bývalý ministr životního prostředí, Soňa Dederová, radní Místního zastupitelstva v Petrovicích, ing. Antonín Zápotocký, starosta městské části Praha Křeslice, a Josef Novák, starosta městské části Praha Újezd. S jedinou výjimkou (JUDr. Ela Němečková z občanského sdružení OPTIM-EKO) se tedy všichni oponenti RNDr. Jana Kasala a ing. arch. Václava Mencla, hovořící v dané reportáži, aktivně a veřejně podíleli na volební kampani jeho protivníka v právě probíhajících senátních volbách. Tato skutečnost nebyla v příspěvku zmíněna.

Z článků Martina Bursíka Podporuji Daniela Kroupu na senátora, Soni Dederové Jak se v tom vyznat? a Antonína Zápotockého a Josefa Nováka Proč nás léta ohrožuje dálniční okruh?, publikovaných v předvolebním materiálu mgr. Daniela Kroupy Jižní listy na str. 4 - 7, vyplývají dvě věci: že za jediného vážného Kroupova protikandidáta považoval jeho volební štáb právě ing. arch. Václava Mencla, a že se rozhodl z trasy dálničního obchvatu učinit základní téma předvolební kampaně. Otázka trasy dálničního obchvatu se skutečně stala zásadním tématem volební kampaně v dané lokalitě, což opět v reportáži zmíněno nebylo.

Mencl se hájil - pořad Nadoraz to ignoroval

Nařčení v těchto článcích obsažená odmítl napadený kandidát vysvětlujícím letákem Stanovisko senátora Václava Mencla k pomlouvačné kampani ve věci Pražského dálničního okruhu, vydaném 14. listopadu 1998, tedy dva dny před vysíláním zmíněné reportáže. Tuto skutečnost nevzali autorka reportáže ani odpovědný editor přes přímou a zjevnou souvislost s obsahem reportáže v potaz a nebyla zmíněna ani v ohlášení příspěvku, což bylo technicky snadno proveditelné.

Z přílohy, kterou dne 19. listopadu 1998 připojil ke svému vyjádření ohledně zmíněné reportáže pan producent ing. Jan Štern, vyplývá, že jednoznačně formulované stanovisko ing. arch. Václava Mencla ke sporu mezi variantami JVK a JVD dálničního obchvatu, pořízené autorkou reportáže, bylo vypuštěno a nahrazeno výše citovanou zpochybňující formulací autorky, čtenou mimo obraz. Vzhledem k tomu, že z deset minut trvajícího příspěvku zabírala použitá část rozhovoru s ing. arch. Václavem Menclem necelých třicet vteřin, je zřejmé, že k tomuto potlačení jeho autentického vyjádření, které mohlo trvat maximálně dalších třicet až čtyřicet vteřin, nebyl technický důvod. Psychologický rozdíl ve věrohodnosti takto vyjádřeného stanoviska pro diváka je velmi značný a působil v neprospěch ing. arch. Václava Mencla.

Autorka reportáže Makovičková zamlčela, že se sama donedávna angažovala v KDU-ČSL, která v senátních volbách podporovala Menclova politického oponenta

Protože byla autorka reportáže v textu stížnosti ing. arch. Václava Mencla ze dne 18. listopadu 1998 zmíněna jako aktivní funkcionářka KDU-ČSL, předložila na tiskové konferenci, konané v pátek 20. listopadu 1998, doklad o tom, že se již 17. března 1998 vzdala funkce v KDU-ČSL a současně požádala o pozastavení členství v této straně. Neuvedla však, že ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, konaných ve dnech 19. a 20. června 1998, neúspěšně kandidovala na osmém místě kandidátní listiny KDU-ČSL ve volebním kraji Praha. Tuto informaci, zmíněnou v článku Jany Kolomazníkové a Miloslava Janíka "Rada České televize bude zkoumat pořad Nadoraz"(Mladá fronta DNES, 20. listopadu 1998, s. 3), jsem si ověřil písemným dotazem na příslušném odboru Českého statistického úřadu dne 30. listopadu 1998. Shodou okolností kandidovala paní Alexandra Makovičková také ve volebním obvodu, v němž se přesně o pět měsíců později střetli pánové mgr. Daniel Kroupa a ing. arch. Václav Mencl. Tuto skutečnost, která svědčí o tom, že se nejméně do 20. června t.r. autorka reportáže aktivně politicky angažovala v politické straně, která později podpořila mgr. Daniela Kroupu v předvolební kampani, v žádném vysvětlení pan producent ing. Jan Štern nezmínil a paní Alexandra Makovičková ji ve svém místopřísežném prohlášení rovněž neuvedla.

Z výše uvedených zjištění lze snadno učinit následující závěry:

Téma dálničního obchvatu kolem Prahy je samo o sobě velmi závažné a rozhodně patří do agendy investigativní žurnalistiky veřejnoprávní televize. Česká televize se však tímto tématem měla zabývat podstatně dříve, nejpozději na jaře letošního roku, kdy probíhala podpisová kampaň proti trase JVK.

V případě reportáže paní Alexandry Makovičkové Okolo Prahy cestička je zřejmé, že toto téma bylo použito z velké části jako nástroj, a to zcela v intencích letošní volební kampaně mgr. Daniela Kroupy do Senátu Parlamentu České republiky.

Zpracování reportáže, její ohlášení i termín jejího nasazení do vysílání nesou zřetelné atributy účelové manipulace veřejným míněním.

Tyto závěry mne plně opravňují považovat zmíněnou reportáž za zneužití České televize, které je v příkrém rozporu s jejím posláním, definovaným zákonem. S investigativní žurnalistikou měl tento čin jen velmi volnou a pouze formální souvislost. Za vysílání reportáže nesl odpovědnost její editor, v tomto případě pan ing. Jan Štern. Veškeré relevantní dokumenty k celé kauze včetně obou vyjádření pana ing. Jana Šterna v kopiích přikládám. Záznam reportáže i pořadu Nadoraz z 16. listopadu 1998 jako celku je Vám na požádání kdykoli k dispozici.

Šárka Weberová: Soudkyně

Téma profesní minulosti soudců v justici České republiky je nesmírně závažné a patří do agendy veřejnoprávní televize.

V případu reportáže JUDr. Šárky Weberové Soudkyně došlo zcela nepochybně k profesnímu pochybení editora, který neměl připustit zejména dvě věci: zúžení původního tématu reportáže O sebečistících mechanismech v justici, a to, aby zmíněnou reportáž natáčela autorka ve věci osobně zainteresovaná.

Stanovisko pana producenta ing. Jana Šterna z 18. listopadu 1998 svědčí přinejmenším o jeho velmi mírných kritériích při posuzování toho, co je a co není investigativní žurnalistika, v horším případě pak zpochybňuje jeho profesionalitu jako odpovědného editora.

Česká televize v tomto případě posloužila - opět v rozporu se svým posláním - jako nástroj, použitý v osobním zájmu autorky. V daném případě to pokládám za zvlášť politováníhodné, protože téma samo je mimořádně důležité a kdyby reportáž byla zpracována korektně, profesionálně a bez zřejmé osobní zaujatosti reportérky, mohla vést k velmi  potřebné diskusi o základech, na nichž stojí existující česká justice.

Konflikt osobního a veřejného zájmu: Reportérka Weberová natáčela reportáž o soudkyni, která ji předtím vyloučila na základě kárného řízení z české justice!

Reportáž se v souvislosti s rozsudkem nad bývalým příslušníkem StB Josefem Kafkou, obviněným ze zneužití pravomoci veřejného činitele, zabývala profesní minulostí soudkyně JUDr. Stanislavy Píchové. V reportáži bylo doloženo, že jmenovaná soudkyně vynesla v roce 1987 rozsudek nad představiteli Jazzové sekce, kteří se měli dopustit trestného činu nedovoleného podnikání. K profesionálnímu pochybení došlo v případě této reportáže zcela zřetelně a proto mohu zvolit jen stručnou rekapitulaci:

Autorka reportáže JUDr. Šárka Weberová působila jako soudkyně a z justice byla vyloučena na základě kárného řízení. Kárnému senátu v první instanci předsedala právě předsedkyně senátu Městského soudu v Praze JUDr. Stanislava Píchová. Již tato skutečnost sama o sobě by měla vést k rozhodnutí editora pověřit zpracováním tématu jiného reportéra, neboť jde o zcela zjevný střet osobního zájmu autorky reportáže s posláním televize veřejné služby.

Nekulturní vystupování

Z faxu, který paní JUDr. Šárka Weberová poslala dne 16. října 1998 panu JUDr. Petru Benešovi, vyplývá, že původním tématem reportáže měly být “sebečistící mechanismy v justici". Téma reportáže bylo v průběhu natáčení zúženo způsobem, který ještě důrazněji svědčí na jednu stranu o osobní motivaci autorky a na druhou stranu o snaze ji zakrýt. Motiv kárných řízení (zejména kárného řízení, které bylo v roce 1993 vedeno proti soudkyni Obvodního soudu pro Prahu 3 JUDr. Janě Pěchotové) byl vypuštěn.

Pořad Nadoraz zatajil informace o reportérce Weberové

Paní Rebeka Křižanová v ohlášení reportáže konstatovala, že JUDr. Šárka Weberová se “v problematice orientuje poměrně dobře. Sama totiž po listopadu pracovala několik let jako soudkyně". Tato informace je v kontextu reportáže zavádějící, neboť diváka neupozorňuje, že autorka opustila justici proti své vůli a v důsledku kárného řízení.

Zlobná a emotivní intonace, které autorka v reportáži použila (zejména v reprodukovaném telefonickém rozhovoru s JUDr. Stanislavou Píchovou, ale i v případě kladení otázek jiným respondentům) je pro moderátorku a reportérku nepřijatelná a svědčí o její dosavadní malé profesní způsobilosti pro vystupování v elektronických médiích.

Podivné zdůvodnění od Jana Šterna

Po odvysílání reportáže jsem dne 17. listopadu 1998 obdržel další stížnost, tentokrát od prezidenta Soudcovské unie České republiky JUDr. Libora Vávry. Postoupil jsem ji opět běžným služebním postupem ing. Janu Šternovi, z jehož odpovědi, datované 18. listopadu 1998, cituji: “Producent pořadu Nadoraz věděl o tom, že paní JUDr. Weberová byla vyloučena ze soudcovského stavu proto, že protestovala proti nevyhovujícím pracovním podmínkám a nesmyslně velkému návalu práce na začínající soudkyni tím, že odmítala soudit. Za to byla vyloučena ze soudcovského stavu. Nebyla tedy vyloučena pro nedbalost nebo neschopnost, ale díky svému protestu, na nějž ať si každý udělá úsudek sám." Nejsem znalcem poměrů v justici, ale toto zdůvodnění mi připadá poněkud zvláštní a mělo podle mého soudu vést pana producenta k opatrnosti při pověřování paní JUDr. Šárky Weberové prací na reportážích pro pořad Nadoraz a zvláště pečlivé kontrole, zda se nejedná o střet zájmů, který byl nasnadě.

Z výše konstatovaných skutečností a dokumentů, které opět v plném rozsahu přikládám, lze učinit několik závěrů:

Téma profesní minulosti soudců v justici České republiky je nesmírně závažné a patří do agendy veřejnoprávní televize.

V případu reportáže JUDr. Šárky Weberové Soudkyně došlo zcela nepochybně k profesnímu pochybení editora, který neměl připustit zejména dvě věci: zúžení původního tématu reportáže O sebečistících mechanismech v justici, a to, aby zmíněnou reportáž natáčela autorka ve věci osobně zainteresovaná.

Stanovisko pana producenta ing. Jana Šterna z 18. listopadu 1998 svědčí přinejmenším o jeho velmi mírných kritériích při posuzování toho, co je a co není investigativní žurnalistika, v horším případě pak zpochybňuje jeho profesionalitu jako odpovědného editora.

Z výše shrnutých konstatování a přiložených dokumentů je bohužel zřejmé, že Česká televize v tomto případě posloužila - opět v rozporu se svým posláním - jako nástroj, použitý v osobním zájmu autorky. V daném případě to pokládám za zvlášť politováníhodné, protože téma samo je mimořádně důležité a kdyby reportáž byla zpracována korektně, profesionálně a bez zřejmé osobní zaujatosti reportérky, mohla vést k velmi  potřebné diskusi o základech, na nichž stojí existující česká justice.

Jan Štern mohl být okamžitě propuštěn

Na základě výše zmíněných kauz jsem nepochybně mohl rozhodnout o odvolání pana producenta ing. Jana Šterna okamžitě. Přesto jsem však dával přednost standardní proceduře a hodlal vyčkat na stanovisko Etického panelu České televize, jehož nezávislost na úsudku vedení České televize garantují mj. prof. PhDr. RNDr. Helena Haškovcová, profesorka etiky Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, doc. mgr. Jan Sokol, Dr., docent filosofie UK v Praze, doc. Pavel Štecha, fotograf, přednášející na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, a režisérka Helena Třeštíková. Ani tak jsem však nepředpokládal, že budu na základě vyjádření Etického panelu řešit výše citované stížnosti odvoláním producenta tvůrčí skupiny a neměl jsem ani v úmyslu zastavit vysílání pořadu Nadoraz. Politický nátlak nehrál v mém rozhodování žádnou roli. K odvolání pana producenta ing. Jana Šterna ve středu 25. listopadu 1998 mne vedly kromě výše zmíněných reportáží zásadní provozní důvody a nutnost dbát o dobrou pověst České televize jako instituce. Dovolte mi, abych Vám tyto důvody opět vysvětlil podrobněji.

Štern si neuvědomuje zásadní profesionální prohřešky pořadu Nadoraz

V obou případech jsem pana producenta požádal o písemné vyjádření. Všechna jeho stanoviska (obdržel jsem celkem tři, která přikládám) mne vedla k přesvědčení, že si pan producent téměř neuvědomuje význam zásadních profesionálních prohřešků, jichž se dopustil tým, připravující pořad Nadoraz. Dále jsem automaticky předpokládal, že se pan ing. Jan Štern až do vyřešení stížností zdrží jakýchkoli prohlášení pro tisk nebo je učiní ve spolupráci s oddělením public relations České televize, tedy instituce, jejíž důvěryhodnost jako veřejnoprávního sdělovacího prostředku byla přičiněním autorů a dramaturgie pořadu Nadoraz zpochybněna. Pan ing. Jan Štern však rozdával interview obrazně řečeno na každém kroku, což např. paní Janu Kolomazníkovou opravňovalo v článku Producent Nadorazu uznal, že příště bude muset autory vybírat pečlivěji, publikovaném v sobotu 21. listopadu 1998 v Mladé frontě DNES na str. 3, k výroku na jeho adresu: “zároveň ovšem připustil, že kdyby se přísně dodržovaly etické kodexy, například kodex BBC, s nímž se v České televizi pracuje, autorky by své reportáže mohly jen těžko natočit".

Vzhledem k tomu, že producentský systém  České televize klade na producenta rovněž odpovědnost editora pořadů, které vyrábí jeho tvůrčí skupina, vzhledem k tomu, že jsem od pana ing. Jana Šterna neobdržel žádné záruky, že se situace z pondělí 16. listopadu 1998 nebude opakovat, a vzhledem k tomu, že svými prohlášeními pro tisk diskreditoval pan producent nejen sebe sama jako kvalifikovaného žurnalistu, ale také Českou televizi jako svou zaměstnavatelku, jsem byl nucen 25. listopadu 1998 rozhodnout o jeho odvolání. O poněkud jednostranném přístupu pana ing. Jana Šterna k investigativní žurnalistice ostatně svědčí i jeho další prohlášení, jímž reagoval na své propuštění, a v němž mne obvinil z potlačování novinářské nezávislosti. Cituji z článku Věry Janoutové a Dalibora Máchy Chaos za obrazovkou v deníku Blesk z 27. listopadu 1998, str. 1, podle něhož jsem na panu Šternovi “vyžadoval absolutní dopátrání všech politických kauz, které jsme dělali, ale kdybychom tomu vyhověli, tak by ty reportáže byly hotové až někdy v příštím tisíciletí".

Všechny investigativní pořady České televize budou vždy založeny na stoprocentně zjištěných faktech

Mohu jenom potvrdit, že jsem důsledné dopátrání kauz s politickým pozadím po autorech Nadorazu skutečně požadoval a budu je požadovat po každém a v případě všech kauz, jimiž se zabývá a bude zabývat investigativní žurnalistika České televize. Pokládám totiž splnění této podmínky za základ kvalitní novinářské práce, prvořadé kritérium profesionality, a nemíním jej nahrazovat autoritativně vyslovovanými obviněními, která se později mohou ukázat jako neopodstatněná. I v tom spatřuji část své odpovědnosti ředitele významného média veřejné služby v České republice vůči občanům této země.

Nebyl jsem pod politickým tlakem

Usiloval jsem o to, aby bylo z mého dopisu a jeho příloh jasně patrné, že jsem při svém rozhodování nebyl pod žádným politickým tlakem a že nebylo takového tlaku zapotřebí k tomu, abych se rozhodl odvolat pana ing. Jana Šterna z funkce. Důvody k tomuto kroku, které jsem shrnul výše, pokládám za pádné a plně dostačující. Ujišťuji Vás, že nedopustím, aby byla nezávislost České televize jakýmkoli způsobem ohrožena a aby se do jejích pořadů promítaly jakékoli politické tlaky. Na druhou stranu chci zdůraznit, že jsem na jaře letošního roku nastupoval do České televize také s předsevzetím docílit toho, aby její investigativní žurnalistika napříště splňovala alespoň základní profesionální kritéria, běžná ve veřejnoprávních médiích  zemí Evropské unie. K těmto kritériím patří i bezpodmínečné dodržování pravidel novinářské etiky a na něm hodlám i nadále trvat.

S pozdravem

Jakub Puchalský

Seznam příloh:

(jeden list).

Toto je jeden z mnoha e-mailů, který v těchto dnech obdržel deník Guardian.

Je mi špatně z těch, kteří tvrdí, že jsou porušována práva generála Pinocheta. Nemohu zapomenout hrůzný křik Patricie, když ji opakovaně znásilňoval gang "hrdinných" chilských námořníků.

Bylo jí teprve patnáct let. Byla zatčena, jako mnozí z nás, jen proto, že podporovala vládu Lidové jednoty. Nikdy nezapomenu na noc, kdy se snažila spáchat sebevraždu tím, že bila hlavou o zeď.

Hrůza se stala naším trvalým společníkem. V důsledku hrůzy zešedivěly mé matce vlasy, protože mě nemohla najít. Musela podstoupit ponižující a úzkostnou cestu klepání na mnohé vojenské dveře, ale na její dotazy jí nikdo nikdy neodpověděl.

Terorizovali mou těhotnou manželku a maličkou bytost v jejím těle. "Je to válka!" vykřikovali, strhali ze mne šaty, svázali mi ruce za zády a dali mi na hlavu kápi. Střídali se, když mě nepřetržitě bili. Cítil jsem zápach z jejich úst, jejich potěšení, když jejich pěsti nebo kopance narazily na mé maso. Stál jsem tam nahý, svázaný, bezbranný, ale hrdý.

Ano, hrdý, protože jsem byl lepší než oni, protože jsem se nemusel za nic stydět. Co vědí oni o ideálech, o etice nebo o morálce, oni, kteří byli vycvičeni v "umění" zabíjení? Byla to šílící zvířata, zatímco já jsem byl lidštější než kdy předtím, podařilo se mi překonat strach jménem svobody.

Bolest zachvátila celé mé tělo. Bylo v té místnosti stále větší vedro, mučení pokračovalo donekonečna. Byla snad ještě noc, nebo už vycházelo slunce, jeli už lidé do práce a děti šly do školy, nevědomi si toho, že v  temném suterénu mučí další lidskou bytost skupina zbabělců?

Odpovědi na tyto otázky se nikdy nedovím. Vím jen, že v určité chvíli mě odvedli do jiné místnosti, přivázali mě k židli a hrozili mi popravou, než mi připevnili na zápěstí a do rozkroku malé elektrody.

Byla to elektřina. Cítil jsem, jak přichází, prochází mým tělem, jako milión špendlíků, zabodávajících se do masa, do kostí, do ledvin, do mozku. Je to bolestný výbuch ostrách barev, který vychází vašimi ústy formou výkřiku, který nezvládnete. Je to, jako kdyby v té místnosti křičel někdo jiný, není to váš výkřik, není to vaše tělo, ale je to vaše bolest. Polykáte elektřinu a zvracíte elektřinu. Bolí to, a oni to vědí.

Proto je tenhle dopis tak osobní.

Strávil jsem čtyři měsíce v sádře od krku po pás, protože mi zlomili záda - ne na soukromé klinice, ne v nemocnici, ale ve vězení.

Ten dopis je tak osobní, protože trvalo deset let, než mě někde přijali do zaměstnání. Protože mě izolovali od mých dětí a bolelo to.

Moje manželka byla pět měsíců těhotná, když ji zatkla zvláštní jednotka tajné policie. Kde byli tehdy nynější hluční Pinochetovi stoupenci, když ji poslali do mužského vězení a drželi ji na samotce? Pomysleli vůbec na utrpení našeho dítěte? Dítě se narodilo s mírným poškozením mozku, ale bohatí politikové, podnikatelé a právníci, kteří si nyní stěžují, jak se zachází s Pinochetem, mu nikdy nepomohli.

Tento dopis je osobní a je mezi Pinochetem a mnou. Chci, aby celý svět věděl, že je to vrah, terorista, zločinec a zvíře. Chci, aby věděl celý svět, že je mi velmi trapně, že občanská vláda hájí diktátora. Je mi špatně z toho, že dvě evropské země nakonec zatkly Pinocheta, protože náš vlastní soudní systém byl neschopen nebo neochoten ho přivést k spravedlnosti. s

Je mi úplně jedno, jestli je mu 80 nebo 100 let. Musí za své strašné zločiny zaplatit. Nikdy neustaneme v úsilí, dokud on a všichni ti, odpovědní za zločiny proti našim lidem, nebudou přivedeni ke spravedlnosti.

Není to jen právní nebo politický problém: je to osobní, protože jsem měl štěstí, protože jsem přežil, protože je mou povinností vyjadřovat úctu všem mým bratrům a sestrám, kteří padli v boji proti diktatuře.

Tito Tricot pracuje v Centre for International Training, Valparaiso.

Katka Luciaková

Vazeny pan Culik,

neda mi, aby som sa nepridala k diskusii o vydani ci nevydani generala Pinocheta. Podla mna, je ho treba jednoznacne vydat k  sudnemu stihaniu. Je predsa jasne, ze za jeho vlady dochadzalo k  vrazdeniu a muceniu. On sam sa toho nemusel osobne zucastnovat, ale ako hlava statu je za to politicky zodpovedny, on to umoznil. A  diskusie na temu, ci tymto pucom zabranil alebo nezabranil horsiemu osudu Chile su uplne nezmyselne, to predsa nikto nemoze vediet co by sa bolo byvalo stalo, keby neprebehol puc. A vrazdit "preventivne" je rovnako zlocinne ako vrazdit napr. za peniaze.

Podobne diskusie prebiehaju aj na Slovensku v suvislosti s  prezidentom Slovenskeho statu v rokoch 1939-1945, Dr. Tisom. V tomto pripade je to obdobne ako s generalom Pinochetom. Tiso bol prezidentom statu, podpisal Norimberske zakony a tym sa stal spoluzodpovednym za vsetko, co sa v mene tych zakonov dialo. To, ze  par Zidom dal vynimku, ho neospravedlnuje. Aj keby dal vynimku vsetkym, okrem jedneho, aj tak by bol vinny.

S pozdravom,

Katarina Luciakova

Cancer Research Institute
Slovak Academy of Sciences
Vlarska 7
833 91 Bratislava
Slovak Republic
Tel: ++421 7 59327109
FAX: ++421 7 59327 250

Jaroslav Teplý

Pane Culiku, nekolik poznamek k clanku p. Saxonberga (BL 10.12, Pinochet, Allende atd) z hlediska drive narozene osoby.

Pan Saxonberg pise: Zádný z mých kritiků nepredlozil zádné důkazy, ze ucinil Allende neco ve snaze omezit demokracii, ani neposkytli mí kritikové zádné důkazy, ze Allende plánoval omezit demokracii v Chile.

Poté, co Pinochet mucil statisíce lidí, kdyby bývaly skutecne existovaly u levice nejaké plány na omezení demokracie, Pinochet by je býval bezpochyby objevil. Avšak jediné antidemokratické plány pripravila chilská armáda a CIA.

Jiste, Allendova hospodarska politika byla selhanim. Ano, mela byt pragmatictejsi. Avsak to znamena, ze Allendovym "zlocinem"nebylo, ze byl nedemokraticky. Jeho "zlocinem" bylo, ze byl demokraticky az prilis.

Tak tedy pan Allende asi neplanoval omezit demokracii v Chile, jeho politika ovsem fakticky smerovala k zavedeni demokracie "lidove". Podle R. Jocha (Do nebe volajici pokrytectvi levice, LN.7/11/98) ztratil Allende v lete 1973 vliv na deni v zemi a moci se chapaly bojuvky, jez znarodnovaly a vyvlastnovaly bez zakona a nahrady, inflace byla 200%. (V CSR 1948 akcni vybory ve stabilni hospodarske situaci).

R. Joch take vecne poznamenava, ze i Hitler byl zvolen demokraticky. Nevim, jak stacil Pinochet mucit statisice lidi, stejne tak jako si nepamatuju, ze by Nixon nebo Johnson nebo nejaky jiny americky president ve sve dobe vypaloval vietnamske vesnice (ale to je mozna otazka umyslneho nedodrzeni pravidel anglosaskeho stylu psani, blizsi je mozno se docist u A. Stroehleina ve stejnem cisle BL), ale Pinochet by byl ty plany podle p. Saxonberga objevil, kdyby existovaly. Komuniste by si je podle meho nazoru v podobnem pripade byli vyrobili sami.

Zlocinem cs. obcanskych politiku v unoru 1948 bylo rovnez, ze byli jako Allende demokraticti az prilis. Podali demisi v domneni, ze musi byt vypsany volby, k cemuz ovsem uz nedoslo. Pinochet takovy detina nebyl a spousta lidi by byla ocenila, kdyby byla mela CSR v roce 1948 take nejakeho generala jednajiciho podle principu zvanem "flexible response", mohlo to dnes vypadat jinak. Mam dojem, ze p. Saxonbergovi opravdu chybi nase historicka zkusenost.

V diskusich o Pinochetovi se porad rozebira co udelal ci neudelal, zda je hromadny vrah ci neni nebo zda patri do stejne kategorie jako Dzerzinsky ci Honecker, ktery dozival svuj zivot prave v Chile. Pri tom se stale obchazi podle mne ta nejdulezitejsi vec: Pinochet pry pricestoval do Anglie s diplomatickym pasem. Anglie (ci Velka Britanie) mohla s tim pasem vyjadrit nesouhlas, pokud ji na to chilska vlada vcas neupozornila. Na to mela pravo a mohla Pinocheta hned na letisti posadit do nejblizsiho letadla zpet do Chile. Jestlize mu ovsem povolila vstup na sve uzemi, pak je to povoleni neodlucitelne od pasu s kterym cestoval, cili je chranen diplomatickou imunitou. Je znamo, ze mnohe "progresivni" zeme posilaji do sveta vrahy jako diplomaty a vsude je zcela bezne timto zpusobem usazovat v cizine zpravodajce.Z meho laickeho hlediska je zcela nepredstavitelne, ze by ho mohla britska vlada vydat Spanelsku jako diplomata, nebot tim podle zvyklosti byl a je. A dale co chilska vlada, ta je vosk? Vybavi nekoho diplomatickym pasem a jeho drzitel se dozvi v Anglii, ze chilske diplonaticke pasy tam momentalne nemaji vetsi cenu nez prukazka z tenisoveho klubu. Urednici a ministri Jejiho kralovskeho velicenstva tady otviraji nebezpecnou Pandorinu skrinku, pokud celou vec, jak doufam, nezahraji do autu. Mohl by nekdo osvetlit Pinochetuv pripad prave z pasoveho hlediska? J.T.

Poznámka JČ: Jde právě o to, viz komentář z Independentu v dnešních BL, že větší sílu než diplomatický pas má nyní common sense, zdravý rozum, a o tom právě rozhodli ti lordi - soudci v Horní sněmovně. - Mimochodem, jde o velmi pečlivou soudní proceduru, mnohokrát opakovanou. Teď se například už Pinochetovi právníci odvolali a věc bude ZNOVU hodnotit Horní sněmovna, pět úplně jiných soudců - lordů než původně. Nedá se myslím tedy říci, že by britská justice se chovala k Pinochetovi neférově. Argument, jak uvedl kdosi v debatě v britské televizi minulý týden, že vysoká míra inflace ospravedlňuje vysokou míru mučení, je nepřijatelný. Myslím si, že kdyby v roce 1948 vyvraždil nějaký český Pinochet 4000 komunistů a 250 000 komunistických sympatizantů poslal do koncentračních táborů, byla by dnešní situace ČR asi ještě ztraumatizovanější, než je. Neomlouvám československý komunistický režim: ovšem popravil v padesátých letech "jen" asi 250 lidí, neumučil drastickým způsobem několik tisíc. To přece působí národu obrovské jizvy, nepříliš lehce vyléčitelné. Vraždění, zvlášť mučením, není nikdy, ničím, ospravedlnitelné. To se na mě nezlobte. JČ

Vladimír Kokoška

Jsem ředitelem firmy Direkta Group s.r.o. a tím pádem asi člověk, který nejvíc ví o tak zvané aféře s dopisem místopředsedy vlády ing. Mertlíka.

To, co jsem viděl v uplynulých týdnech v TV NOVA a v části sdělovacích prostředků o mé firmě, mě opravdu šokovalo. Do té doby jsem totiž vůbec netušil, jaké všechny zločiny a nepravosti jsem spáchal a co vše je mezi řádky naznačováno. Tento způsob práce novinářů je však zřejmě daň politicky orientovanému zpravodajství. Došel jsem k závěru, že proti smršti polopravd a výmyslů se nemůže běžná firma bránit.

Od odborníků na internet a CD-ROM bych však očekával jednak větší pochopení věci, ale zejména minimální serióznost, která spočívá v tom, že když o někom píšu, tak se ho alespoň snažím zkontaktovat a zeptat na jeho stanovisko. Jak je vidět, základní slušnost v Čechách není.

Panu Dočkalovi ze Světa Namodro (http://svet.namodro.cz/go/r-art.asp?id�1205301) jsem podezřelý zřejmě už jen proto, že podnikám. Představte si tu nehoráznost, že jsem společníkem čtyř firem z nichž 3 mají v názvu slovo Direkta. Z textu jsem pochopil, že se jedná téměř o záležitost kriminální!!! Panu Dočkalovi by ale také zřejmě mělo vadit kolik firem má v názvu stejné slovo například Škoda, IPB a jsou vlastněny stejnou skupinou vlastníků.

Co mi na podezřívavých dedukcích nejvíce vadí, že nemají žádný reálný základ. Autorovi v zájmu objektivity ale nestojí ani za e-mail, aby se toho, koho pomlouvá, alespoň zeptal na jeho stanovisko. Protože nemám co skrývat, slušně bych mu odpověděl, že jedna firma už 9 let vydává oborové tištěné katalogy (každý rok asi 8 titulů), druhá se zabývá internetem (byznys server Direkta http://www.direkta.cz) a třetí tvorbou CD-ROM. Že za 9 let podnikání máme jistě 10 000 firem, kterým jsme dobře odvedli práci, kterou jsme slíbili.

Nechci unavovat, abych vyvracel jednu blbost za druhou, ale zasvěcený pan Dočkal doslova píše: "Neuvedení e-mailu a WWW firmy v základních datech je u internetové prezentace pitomost nejvyššího kalibru". Kdyby si pan Dočkal dal minimálně času na získání informací, musel by bohužel konstatovat, že v písemném formuláři, který je jediný platný pro zápis firmy, je uveden e-mail a WWW firmy v základních datech.

Tečka.

Přeji panu Dočkalovi více slušnosti, více zasvěcenosti a také, aby mu jeho podnikání vycházelo alespoň z desetiny tak, jak umí počítat.

Vladimír Kokoška

Aleš Zeman

Dekuji panu Petru Novotnemu (BL, 10.12), ze velmi racionalnim pristupem popsal chemickou tezbu ve Strazi pod Ralskem, ktera je vsak, jak on sam pise, nyni toliko v utlumovem rezimu. Plne se shoduji s panem Novotnym, ze  jedovatost uranu a jinych tezkych kovu muze byt vetsim problemem pri tezbe uranu nezli samotna radioaktivita. Bohuzel nesdilim jeho optimismus ohledne uspechu teto tezebni metody. Uz jen proto ne, ze je to jen jedna z moznych a velmi problematickych tezebnych metod uranove rudy a to i v CR. Jak pan Novotny pise, musi pro tento zpusob tezby byt vhodne geologicke podminky. Kdo studoval geologii CR, vi ze geologicke slozeni teto pomerne male zeme je velmi rozmanite a slozite. A to se tyka i lozisek uranu.

Zprava prof. Moldana a kol. "Zivotni prostredi CR" (1990) chemickou metodu tezby uranu hodnoti nasledovne: "Podzemni tezba uranu hydrochemickou metodou (louzenim) v severnich Cechach s sebou nese neumerne riziko znecisteni obrovske zasobarny vod v teto casti ceske kridove panve. Louzicim roztokem je kyselina sirova s primesi kyseliny dusicne a  fluorovodikove, ktera se vtlacuje do podzemi radou vrtu. Vyluh se dalsimi vrty cerpa na povrch."

Clanek v novinach "Pravo" (2. 12.) popisuje chemickou tezbu v Strazi pod Ralskem znacne dramaticteji a treba i nepresneji. "Chemicka tezba zde skoncila v roce 1996. Na plose 650 hektaru se nachazi vice nez sedm tisic vrtu, hlubokych 270 metru. V podzemi je 260 milionu kubickych metru kontaminovanych roztoku (jedna se o objem srovnatelny se Slapskou prehradou.) Obsahuji prakticky celou Mendelejevovu tabulku vcetne 4,1 milionu tun H2SO4. Z hlediska zamoreni se jedna o evropsky unikat. Na  plynulou sanaci schazeji penize. Postavila se zde stanice na likvidaci kyselych roztoku za 1,6 mil. Kc. Pri likvidaci se ziskava 300 t uranu rocne, tzv. nucenou tezbou."

Predchozi odstavec je patrne zamerne vyhroceny (prehnany) a samozrejme, ze  zalezi nejen na chemickych koncentracich, ale zejmena na biologickych ucincich na zivotni prostredi. Coby geolog bych tez bral se skepsi tvrzeni o nepropustnych vrstvach (na plose 650 hektaru!), ktere oddeluji kysele roztoky od lozisek spodni vody. Propustnost zemin i hornin je treba znat nejen kvantitativne (vyjadrenou soucinitelem propustnosti), ale zejmena vzit v potaz moznost vyskytu puklin a zlomu, kterymi se patrne kontaminuje (nebo jiz je kontaminovano) podlozi.

"Pravo" prinasi tez nazor o efektivnosti sanacnich pracich ve Strazi pod Ralske propusteneho reditele s.p. DIAMO Jaroslava Makovicky, ktery tvrdi, ze rozsah zamoreni po chemicke tezbe na teto lokalite nema ve svete obdoby. "DIAMO ma sice presny plan sanace, ale likvidace probiha chaoticky".

Domnivam se, ze tezba uranu byla zastavena jak z ekonomickych, tak i  ekologickych duvodu. Ministr prumyslu a obchodu Miroslav Gregr chce v CR obnovit tezbu uranu, i kdyz propusteny reditel s.p. DIAMO Makovicka se domnival, ze dobyvat uran v CR je neekonomicke, zejmena kdyz stat nema penize na likvidaci obrovskych ekologickych nasledku. Do budoucnosti je mozno ocekavat, ze naklady na likvidaci nasledku tezby a upravy uranu se zvysi (dle zpravy Ministerstva prumyslu a obchodu).

Jiste se k mozne obnove tezby uranu v CR vyjadri Ministerstvo zivotniho prostredi CR, tak jako tomu ucinilo s plany tezit zlato v Kasperskych Horach. Osobne bych si pral, aby rozhodnuti ucinila komise odborniku a ne politiku. Ale nepodcenujme politicke ambice ("lobbing") jak odpurcu, tak i  priznivcu obnovy tezby a zpracovani uranove rudy v CR.

Jan Trhlík

Na stránkách BL bylo publikováno mnoho příspěvků z tábora příznivců či odpůrců JE. Bylo by možné diskutovat ještě dlouho, protože většina argumentů je v daném okamžiku neprokazatelných a jejich soudce je pouze čas. Rád bych proto uvedl jeden celkem jasný.

O efektivitě výstavy jaderné elektrárny Temelín nech» se čtenář přesvědčí sám.

Instalovaný výkon 2GW. Výkon dodávaný do sítě 2 x 918 MW (cca 10% je vlastní spotřeba)

Cena (předpokládaná) 98 miliard Kč

Cena 1 kW výkonu = 98 000 / 2 * 918 000 = 0,0533 Mil Kč = 53 300 Kč / 1kW

Je na zvážení čtenáře, zda je schopen v domácnosti nebo na svém pracovišti ušetřit 1kW za 53 300 Kč. Dle mého názoru to není problém. Peníze investované do Temelína (a obdobných projektů ve světě) měly být použity na projekty úspor energie v domácnosti a zefektivnění technologických procesů. Např.: formou dotací a grantů na projekty šetřící (elektrickou) energii.

Poznámka: Pro jednoduchost předpokládáme, že jsou stejné provozní nálady na úspory jako na výrobu energie. Velmi pravděpodobně bude ale provoz úsporných opatření levnější.

Za současný neradostný stav v  Čechách nese zodpovědnost vedení ČEZu a vlády, které rozhodly o výstavbě a pokračování výstavby JETE. Je zřejmé, že tito lidé (bez ohledu na společenský systém) neměli a nemají ani představu o nějaké energetické politice. Jejich zájmem je koncentrovat politickou a ekonomickou moc. Bohužel mnoho lidí je jim v tom nápomocno, protože obhajují nesmyslné projekty bez odborných znalostí a pochopení širších souvislostí.

Jak by to mělo být správně? Velmi dobrý je projekt elektrárny ve Vřesové. Dále kombinovaná výroba tepla a el. energie v městských teplárnách a menších jednotkách - jak se začíná prosazovat ve světě. Palivem by měl být především zemní plyn, protože světové zásoby zemního plynu jsou celkem slušné. Nejdůležitějším prvkem jsou ovšem úsporná opatření. Jejich výčet, využití a ekonomický rozbor bohužel přesahuje rozsah tohoto článku.

Ing. Jan Trhlík

AmberZine = http://amber.zine.cz

Prejeme Wam Wesele Wanoce

Vsechny obchody strasi Vanocemi uz od rijna, ani my nemuzeme zustat stranou - tu je nase nadilka, stale jeste za vyhodne ceny (Tarif98). Dalsi AmberZine uz vam bude jiste drazsi nez ten letosni - diky, SPT!

Proc:

Petr Nachtmann: Nabozenske vydirani - komentar k protipotratovemu webu

Jiri X. Brossmann: Planeta deti - medialni infantilizace spolecnosti

Jina Dimenze:

Jan Hurych: Technik za oceanem III. - jeste k cechu inzenyru a jak je to s hledanim prace

Astro:

Pravidelne ovinky z astronomie dnes nebudou, pricina je prosta - Pavel Koten, sef a hlavni autor rubriky Astro skladal prave v dobe vydani rigorozni zkousku. Povedlo se, gratulujeme.

linkujeme: Tiskove prohlaseni Ceske astronomicke spolecnosti k zatmeni Slunce, ktere probehne pristi rok v Evrope.

Brain Meltdown:

Jiri Anderle: Cesta za pokladem - aneb jak ziskat druheho tatu za 350,- Kc

Occamova Britva:

Ohlaska MENSY : Vyslo CD-ROM "Dr. Mozek" - Zajimave CD, se kterym si procvicite mozek, pripravite se na vstup do Mensy, prectete par sci-fi romanu a pobavite se.

J. Grygar + J. Zlatuska : Petice za zachranu ceske vedy mela uspech - S jeji pomoci ziskala ceska veda v pristim roce 1 miliardu korun navic oproti puvodnimu stavu! Dalsi aktivity J. Grygara a jeho kolegu.

Svedectvi a ohlasy : Diskuse vedcu s mistopredsedou vlady Mertlikem o financovani vedy a vyzkumu - Rozhoduji o vsem v teto zemi urednici ministerstva financi? Proc si misto relativne levne strategicke investice do budoucnosti kupujeme socialni smir?

Jirovec, Vagner, Trhlik, Zeman, Vareka : Jaderna energetika - ano nebo ne? - Jake jsou prednosti a nevyhody jadernych elektraren? Mame jinou alternativu?

Povidka:

je dnes sice jen jedna, zato ale pekne dlouha: Pavel a Petr Harasimove : Devatar Sedr

Tot pro letosek posledni AmberZine. Kdybychom meli dodrzet ctrnactidenni periodu vydavani, vysli bychom pod stromecek - jenze vam nechceme pokazit svatky. Takze dalsi cislo ocekavejte az 7.1.1998.

cau,

AmberCREW

Děti Země

V souvislosti s neudelenim vyjimky ze zakona c.114/92 Sb. o ochrane prirody a krajiny pro stavbu dalnice D8 0805 se rozpoutal medialni souboj o to, zda toto rozhodnuti je spravne nebo ne. Deti Zeme jiz od roku 1994 upozornuji na to, ze predlozena trasa dalnice pres chranenou krajinnou oblast (CHKO) Ceske stredohori je v rozporu s timto zakonem, a proto povazuji rozhodnuti odboru ochrany prirody MZP CR za jedine rozumne reseni.

Co vlastne zastanci vedeni dalnice pres Ceske stredohori zadaji? Odpoved je jednoznacna - vyjimku ze zakona v zemi, ktera za minuleho rezimu na ruzne vyjimky dlouho doplacela. Co chteji, je vlastne pokracovani v praktikach komunistickych vlad pred rokem 1989 (trasovani dalnice D8 bylo schvaleno jiz v roce 1963) ci v antiekologicke politice vlady v letech 1992-1996 s ministrem Frantiskem Bendou v cele MZP CR zalozene na obchazeni platnych zakonu.

Je take si nutno uvedomit, ze vyjimka na pruchod dalnice pres CHKO je jednou z mnoha vyjimek ze zakona c.114/92 Sb., o kterou investor musi pozadat. Napriklad je take nutne mit: 1) souhlas se zasahem do prirodniho parku Vychodni Krusne hory, 2) souhlas se zasahem do vyznamnych krajinnych prvku, ktere dalnice protne, 3) vyjimky z ochrannych podminek zvlaste chranenych druhu rostlin a zivocichu atd. Pokud si investor bude stezovat na protahovani vystavby dalnice D8 ze strany MZP CR, pak je nutne vzit v uvahu i to, ze zatim neucinil vyse uvedene potrebne kroky.

Argument, ze vedeni dalnice ma podporu nemecke strany zatim nema pravni opodstatneni, nebot mezistatni smlouva o hranicnim bodu dalnice D8 a A17 mezi ceskou a nemeckou stranou dosud nebyla podepsana a ratifikovana. Tento stav se dokonce pokusil zmenit samotny ministr Antonin Peltram, kdyz pred nekolika dny odjel do Drazdan tuto vec urychlit.

Je take ponekud zvlastni, ze saska strana prilis duveruje tvrzeni MDS CR, ze dalnici D8 pres CHKO prosadi. Je totiz znamo, ze napriklad tamni dalnice vedena pres chranene uzemi Severni Eifel v Poryni-Falcku byla zrusena a rozbourana, tzn. ze v Nemecku planovat dalnici pres uzemi s vysokym stupnem ochrany je velice riskantni krok.

Pokud by MZP CR jako ustredni organ statni spravy v ochrane prirody povolilo trasu patrne jedine dalnice pres uzemi CHKO, poprelo by samo sebe. Chranene krajinne oblasti hospodarsky zivot nevylucuji, ale jenom reguluji. "Stavby typu dalnice vsak do nich podle zkusenosti ze zahranici neprinesou kyzeny rozkvet. Naopak nici jejich krajinu a prirodu a snizuji tak jejich rekreacni potencial. Povazujeme proto za spravne, ze je zakonem v techto oblastech stavba dalnic zakazana, obzvlaste pokud existuje jine reseni, jak tomu je v pripade dalnice D8," rika o predlozene trase dalnice D8 pres CHKO Ceske stredohori predseda Deti Zeme RNDr.Jindrich Petrlik.

Deti Zeme jiz nekolik let jako vstricne gesto navrhuji jinou variantu dopravniho spojeni mezi Prahou a Berlinem, a to bez pruchodu CHKO Ceske stredohori a prirodnim parkem Vychodni Krusne hory. Jde o trasu rychlostnich silnic R7 a R28 v useku Praha - Louny - Postoloprty - Most - statni hranice, na niz byla zpracovana vyhledavaci studie. "Tyto dva dopravni koridory - dalnice D8 a silnice R7+R28 - nebyly pred zadosti o vyjimku porovnany z hlediska jejich vlivu na zivotni prostredi podle §14 zakona c.244/1992 Sb. To je prakticky projev nedusledneho vymahani litery zakona, ktere nam vytyka Evropska unie, jiz je Nemecko clenem," rika dalsi argument Deti Zeme RNDr.Miroslav Patrik, vedouci sekce "Za ekologicky cistou dopravu".

Predlozenou trasu dalnice D8 pres uzemi CHKO Ceske stredohori jiz v roce 1996 take kritizovali geologove z Ceskeho geologickeho ustavu. Z hlediska geologicke stavby jde o velice slozite uzemi, ktere obsahuje velke mnozstvi potencialnich sesuvu. Rada zasahu do nej tak konci likvidaci daleko vetsi plochy nez bylo zamysleno, prave diky jejich naslednemu oziveni.

Priloha k tiskove zprave z 10.12.1998:
Dalnice D8 - myty a skutecnost

Hlavni duvody pro neudeleni vyjimky ze zakona c.114/1992 Sb.:

1) Nekoncepcni a neucelne rozlozeni vystavby dalnice D8 na useky, aniz byla posouzena cela trasa. Je totiz nutne hodnotit ideova plan noveho dopravniho spojeni mezi Prahou a Berlinem, nikoliv mezi Lovosicemi a Rehlovicemi na uzemi CHKO Ceske stredohori.

2) Nebylo investorem dolozeno, ze neexistuje jina trasa z Prahy do Berlina nez pres CHKO. Misto predlozeni duvodu o vyjimecnosti a nevyhnutelnosti dalnice pres CHKO, byla jjei trasa pouze obhajovana.

3) Prikladem spojeni mezi Prahou a Berlinem, ktere lze v CR realizovat bez pruchodu CHKO dalnici, je rychlostni silnice R28 v useku Postoloprty - Most - st. hranice, ktera navazuje na silnici R7 od Prahy.

4) Dalsi problemovou stavbou je tzv. dalnicni privadec mezi Decinem a obci Libouchec. Jeho navrhovana trasa je v ostrem konfliktu s velmi cennymi partiemi CHKO Ceske stredohori.

5) Nebyla podepsana a ratifikovana mezistatni smlouva o hranicnim bodu dalnice D8 a A17 mezi ceskou a nemeckou stranou.

6) Dne 21.8.1998 byla ve stope dalnice A17 zahajena vystavba obchvatu Drazdan, ktery snizi dopravni zatizeni mesta. Tato skutecnost vsak nezaklada nutnost vybudovani dalnice A17 az k ceskym hranicim, nebot obchvat Drazdan neni zavisly na spojeni mezi Prahou a Berlinem, stejne tak jako na pruchodu dalnice D8 pres CHKO.

7) Trasu dalnice D8, ktera se na uzemnim planu VUC Litomericko nachazi v CHKO, je nutne chapat jako uzemni ochranu schvaleneho koridoru, coz nepredjima jeji skutecnou realizaci.

10.12.1998

RNDr.Miroslav Patrik

vedouci sekce

Namitky investora, komunalnich politiku a dalsich zastancu dalnice D8 z vyberu clanku ve sdelovacich prostredcich od 27.11. do 9.12.1998:

1) RSD: Hlavni duvod vystavby D8 je zlepsit velmi spatnou dopravni dostupnost velkych severoceskych mest Usti n.L., Teplice, Most, pricemz dalnice bude cela hotova v roce 2002. (Lze jiste polemizovat, zda jde o velmi spatne spojeni, kdyz do teto oblasti vede mezinarodni silnice I/8 = E55, kvalitni silnice I/30 z Lovosic pres Usti n.L. do Decina. V terminu dokonceni jsou take stale rozpory: Podle usneseni vlady c.528 z roku 1996 ma vystavba probihat v letech 1999-2003, podle textu mezistatni smlouvy bude dalnice dokoncena v roce 2002, podle navrhu 2.zmen a doplnku UPN VUC Severoceske panve ma byt ceska vetev dokoncena v roce 2003 a saska v roce 2006.)

2) RSD: Dalnice D8 nema spojovat pouze Drazdany a Berlin, ale zejmena Prahu s Lovosicemi, Ustim n.L. a dalsimi obcemi. (Neni zrejme, proc by se budovala nejaka dalnice, ktera by spojovala obce. To je skutecne absurdni. V dokumentaci o hodnoceni vlivu na zivotni prostredi z roku 1996 se uvadi, ze cilem dalnice D8 je. 1) napojeni prumyslove aglomerace Decin - Usti n.L. - Teplice na dalnicni sit, 2) dalnicni spojeni s Nemeckem dalnici A17 a dokoncit tak dopravni osu Berlin - Praha - Brno - Budapest. Dalsim cilem je odlehcit dopravu na stavajici silnici I/8, ktera neodpovida mezinarodni dohode AGR - jde zejmena o obchvaty obci a mesta jako napr. Velemin nebo Dubi a o odlehceni na hranicnim prechodu Cinovec (proto byla docasne zprovoznena RO-LA a ze 2/3 financovana Nemeckem. Krome toho, jednou z podminek tolerance pruchodu dalnice D8 pres CHKO Spravou CHKO je, ze musi jit o mezinarodni dalnici, ktera nema jen vnitrostatni charakter. Jinak bude Sprava CHKO vystupovat proti jeji trase. To, ze nema jit o mezinarodni tah je rovnez v rozporu s dohodami TEN, nebot koridor c.IV se nachazi mezi Prahou a Berlinem a ma v nem vest dalkove silnicni spojeni v nalezitych parametrech. Tuto podminku splnuje i alternativni trasa R28, ktera prochazi pres Lounsko a Mostecko s nejvyssi nezamestnanosti v CR a s velmi spatnym dopravnim mezi centrem CR a Saskem - nema vodni dopravu, prime mezinarodni zeleznicni spojeni jako napr. Ustecko.)

3) RSD: Porovnavaly jsme hodne variant, ale MZP CR o tom asi nevi, nebo to nechce vedet. Trasu pres CHKO jsme vybirali spolecne s MZP CR. Varianta Deti Zeme pres Most nema napojeni v Nemecku. (Investor skutecne porovnaval varianty, ale pouze v usteckem koridoru - uvnitr CHKO slo o sedm variant a pres Krusne hory rovnez. Naproti tomu Sasko predlozilo sedm siroce pojimanych dopravnich koridoru od Chebu az po Liberec, pricemz pouze jeden prochazel kolem Drazdan. Je tedy zrejme, ze prunikem dvou mnozin vyjde koridor pres Ustecko, v Sasku byla vybrana kombinace dvou koridoru V3 a V4 blize k Drazdanum.)

4) RSD: Na spornem useku pres CHKO bylo jiz proinvestovana miliarda korun. (Dle usneseni vlady c.528 z roku 1996 se uvadi celkove naklady 4,622 mld. Kc, tzn. ze bylo jiz proinvestovano cca 22%, aniz se zacalo vlastne stavet - jeden tunel delky 485 m, cca osm mostu. Investor by mel verejne predlozit na co se tyto finance spotrebovaly. Tak velka castka spise doklada, ze jde o technicky velmi narocne dilo, ktere je nutne naopak co nejdrive zastavit, dokud se do neho nenasypou zbytecne dalsi penize.)

5) RSD: V srpnu 1998 byla zahajena vystavba dalnice A17 k ceskym hranicim a kdybychom zmenili trasu, tak se s Nemci nepotkame. (V srpnu byla zahajena vystavba prvniho useku dalnice v delce cca 4 km. Ceska vetev dalnice - D8 je od statnich hranic vzdalena cca 44 km, saska - A17 tak cca 40 km, tj. celkem 84 km. Je tedy zrejme, ze je stale sance na zmenu rozhodnuti o dostavbe obou vetvi. Krome toho saska dalnice plni zaroven dve dopravni funkce: 1) svym napojenim na stavajici silnici B170/E55 dojde k odlehceni Drazdan od jihu, 2) prip. dalsi dostavbou az k Pirne vznika obchvat cele drazdanske aglomerace se stejnym vyznamem. Krome toho u statnich hranic dalnice prochazi napric pasmem pitne vody vodniho dila Gottleuba, coz je take zvyrazneno v navrhu mezistatni smlouvy o hranicnim mostu. Text teto smlouvy schvalila ceska vlada dne 14.5.1997, avsak nemecka strana k ni mela vyhrady, takze neni dosud podepsana, resp. ratifikovana poslanci PS a prezidentem CR. Dosud take neprobehlo mezinarodni posouzeni vlivu dalnice na zivotni prostredi v CR a v Sasku dle §26 zakona c.17/1992 Sb.).

6) RSD: CR prijde o pujcky na rozvoj dalnicni site napr. od Evropske investicni banky. Uvery jsou prisne vazany na konkretni projekty a nelze je zmenit, takze CR prijde o penize a dojde k zastaveni vystavby dalnicni site.

7) Primator Usti n.L. Ladislav Hruska: Dalnice D8 je klicova pro dalsi rozvoj mesta, okresu a celeho severoceskeho regionu, kde je nejvyssi nezamestnanost, je zakreslena v uzemnim planu mesta, verejny zajem vybudovat dalnici prevazuje nad ochranou prirody, dalnice odlehci labskemu udoli, budeme pozadovat nahradu skody.

8) Tiskovy mluvci mesta Usti n.L. Oldrich Zeman: Dalnice je v uzemnim planu, meli jsme podporu ministerstev i politickeho spektra. proti byla hrstka ekologu, kteri jsou z velke vetsiny neodbornici.

9) Starosta Velemina Josef Brabenec: Dalnice by nasi obci odlehcila od dopravy a zasah do krajiny ani neni tak velky. (Obec Velemin mela vyprojektovany zapadni obchvat 2pruhovou silnici za cca 26 milionu Kc, ktery nastesti neni ve stretu s planovanou trasou VRT. Dle naseho nazoru vsak obec podlehla natlaku RSD, aby si do vystavby dalnice zatim zmodernizovala prutah. Pres nase nalehani, ze jde o spatne reseni, obec nadale ceka na splnene sliby investora.)

10) Mistopredseda STUZ Martin Riha: Konecna trasa byla vybrana velmi peclive a z hlediska ochrany prirody byla minimalne rusiva. (Neni jasne, jak k tomuto zaveru pan Riha dosel, kdyz Deti Zeme dosud nezverejnily text alternativni trasy. Pravdepodobne vychazi z tech informaci, ktere mu jako pracovnikovi a.s. Terplan poskytnul investor pri zpracovani UPN VUC Litomericko a UPN VUC SHP. Jde tedy o jednostranny a nepodlozene tvrzeni.)

11) Stinovy ministr ZP za ODS Vaclav Mencl: MZP CR vytvari konfliktni situace se stejnymi dusledky jako v Plzni. (Konfliktni situaci v Plzni zavinilo MMR CR svym neodborne mocenskym pristupem. Na tomto ministerstvu pan Mencl pracoval jako namestek. Konflikt na dalnici D8 zpusobilo RSD s MDS CR a MZP CR, kdyz pri schvaleni koncepce rozvoje dalnicni site v roce 1993 nedoslo naplneni zakona c.244/1992 Sb., tzn. posoudit tuto koncepci z hlediska vlivu na zivotni prostredi. Toto posouzeni bylo provedeno az v roce 1998 a jednoznacne doporucilo realizovat navrh Deti Zeme, tedy silnici R28.)

Mili pratele, zvu Vas na setkani s cestnou radou Deti Zeme. Bude 11. prosince v Praze - Zizkove v cajirne Nad okem (ulice Bozich bojovniku) od 18,00. Prijdou tam krome Vas i panove Erazim Kohak, Ivan Dejmal a Zdenek Thoma. A samozrejme rada Deti Zeme ....