Jsou legislativní paskvily po roce 1989 dílem nezkušenosti nebo dobře promyšleným záměrem?

Prohlášení pro tisk

ing. Petr Šafránek

Československá republika vznikla v roce 1918 a už v roce 1919 měla dokonalejší zákony než ČR devět let po sametové revoluci!

Po podrobném porovnání zákona o volbách do obecních zastupitelstev č. 152 z roku 1994 a Řádu volení v obcích republiky Československé č. 75 z roku 1919 (platným až do roku 1954) jsem dospěl k závěru, že až neuvěřitelné mezery v našich současných volebních zákonech snad ani nemohou být dílem nezkušenosti polistopadových legislativců, ale spíše důsledkem záměrné tvorby zákonů nejednoznačných, vyvolávajících pak všeobecnou nedůvěru občanů k právnímu řádu.

Řada problémů, se kterými jsme se potýkali při aplikaci zákona č. 152/1994 Sb., je totiž v zákoně 75/1919 pregnantně vyřešena.

Stačilo tedy řadu ustanovení z tohoto zákona doslova opsat, a nikdy nemohly nastat problémy, které nastaly při aplikaci zákona č. 152/1994 Sb.

Nejde přitom o žádná "politická" ustanovení, ale o mnoho organizačně-technických záležitostí, které prvorepublikový zákon jednoznačně řešil a tím zajišťoval mnohem lépe regulérnost voleb, než je tomu u zákona 152/1994Sb, kde musela Ústřední volební komise přijímat k většině paragrafů zákona své stanovisko, aby je vůbec bylo možno jednoznačně aplikovat.

Prvorepublikový volební zákon byl také mnohem demokratičtější jak při přidělování mandátů, tak i při volbách obecní rady. Ta totiž nebyla ponechána intrikám politických stran, ale zákon jednoznačně stanovil, že menšiny v zastupitelstvu mají právo na zastoupení v obecní radě a třetinové a čtvrtinové menšiny dokonce mohly uplatnit nárok na prvního resp. druhého náměstka starosty.

Toho si pak menšina volila pouze mezi sebou. Dnes vznikají jednobarevné rady jako výsledky zákulisních politických jednání, čímž jsou menšiny v zastupitelstvech odstaveny do role diváků po celé volební období.

I v dalších aspektech byl prvorepublikový zákon mnohem demokratičtější. Například vylučoval zasedání přímých příbuzných v jednom obecním zastupitelstvu (dnes běžně kandidují celé rodiny).

Rovněž kandidáta, který odstoupil nebo zemřel, mohl zmocněnec nahradit, a to až do 8 dnů přede dnem voleb. Dnes máme dokonalou techniku, ale lhůtu dnešní zákon prodlužuje z 8 dnů na dnů 60.

A takto bychom mohli projít celý zákon a velice bychom se divili, co všechno už bylo na  území naší republiky jednou jasně vyřešeno a my to nyní znovu těžce "objevujeme". A ještě si namlouváme, že to jsou dětské nemoci rodící se demokracie...

Přitom Československá republika vznikla v roce 1918 a už v roce 1919 měla podstatně dokonalejší zákony, než má současná Česká republika 9 let po sametové revoluci.

Problém bude zřejmě v tom, že namísto převzetí prvorepublikové legislativy jsme si nechali podsunout zákony od "nepostradatelných" komunistických odborníků. A podle toho naše legislativa také vypadá...

Ti totiž věděli moc dobře, jak napsat zákony, aby z jejich nedokonalostí mohli následně sami zcela legálně těžit - viz. tzv. tunelování či "legální" daňové úniky z prodeje lehkých topných olejů, a další, a další.

Protože bývá všeobecným zvykem shazovat chyby v zákonech na  poslance Parlamentu, bylo by zajímavé zejména u volebních zákonů porovnat původní návrhy, zpracované úředníky ministerstva vnitra, s konečnými schválenými verzemi zákonů.

Tak by šlo snadno prokázat, kdo "chyby" do zákonů po roce 1989 zanesl.