Začal vycházet nový literární časopis Tramvaj Načerno.
Výběr textů z posledních dní:
Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.
Záhadné posilování České spořitelny
Otázka pro české novináře a ekonomy
V poslední době vydala ČTK několik zpráv o České spořitelně. Podle těchto zpráv může "maximální výše vyvedených úvěrů dosáhnout až 60 miliard korun" (ČTK 17.12.98), z čehož je přibližně "35 miliard nekrytých úvěrů" (ČTK 17.12.), restrukturalizace aktiv má být "převážně na komerční bázi"(ČTK 18.1.99), kapitál banky byl zatím před koncem roku 98 "posílen o 5,5 miliardy korun" (ČTK 18.1.) a do Konsolidační banky byly zatím "vyvedeny klasifikované úvěry za 10,4 miliardy korun"(ČTK 18.1.).
Zprávy bohužel neuvádějí, jak se toto záhadné posilování a vyvádění prakticky dělá. Nikde jsem se nedočetl, kolik který z akcionářů Spořitelny na toto přispěl. Očekával bych, že akcionáři přispěli proporcionálně k jejich podílům, a že podobně proporcionálně přispějí ještě v dalších kolech. Například při předpokládaném "vyvedení sociálně zvýhodněných úvěrů z bilance banky(18.1.)" a plánovaném zvyšování základního jmění před koncem roku 1999. Neočekávají přece, že je budou tak obrovskými částkami subvencovat čeští daňoví poplatníci. Vždyť užitek z této restrukturalizace jde především do kapsy těchto akcionářů.
Proto má otázka: Můj odhad je, že například akcionář BERD (Evropská banka pro obnovu a rozvoj), vlastník 11,8% akcií České spořitelny, by měla přispět na toto financování asi 5 miliardami korun, něco přes 550 korunami na každou akcii, pokud si chce zachovat nezměněný podíl v rekonstruované České spořitelně. Předpokládám, že přesná čísla jsou každému v České republice přístupná. Mohl by mi je prosím některý z ekonomů nebo novinářů poslat?
František Nepil je od roku 1990 důsledným kritikem Klausovy privatizace. Přesně, po etapách předvídal hospodářský vývoj, k němuž postupně v Československu a v ČR došlo. Sdělovací prostředky v Československu a v ČR dlouho odmítaly tisknout jeho analýzy, v letech 1993 a 1994 se je podařilo občas zveřejnit v českém vysílání Svobodné Evropy. Shrnutí jeho kritiky české privatizace je mimo jiné zde.
Helsinský výbor amerického Kongresu naléhá na české politiky: odsuďte xenofobní útoky proti Romům
21. ledna 1999
Spolupředseda Helsinského výboru Christopher H. Smith (R-NJ) a zástupce senátní republikánské menšiny Steny H. Hoyer (D-MD) se včera večer ve Washingtonu setkali s náměstkem českého ministra zahraničních věcí Martinem Paloušem. Pochválili při setkání vládu České republiky za její pevný postoj proti městským plánům na stavbu protiromské zdi ve vesnici (sic) Ústí nad Labem, za plány vyřešit dlouhodobé problémy Romů, kteří jsou bez občanství a problémy týkající se diskriminace proti Čechoameričanům v českém zákoně o restitucích a kompenzacích, a také za to, že česká vláda dovolila, aby Radio Farsí/Radio Svobodný Irák smělo být umístěno v České republice. Hovořili také o regionálních bezpečnostních otázkách, včetně krize v Kosovu. Zároveň podtrhli, že čeští vedoucí politikové musejí odsoudit vlnu protiromského, antisemitského a proticizineckého násilí, která postihuje Českou republiku.
Během setkání přivítal Smith mnoho pozitivních zpráv, které do Washingtonu přivezl český náměstek ministra zahraničních věcí. Smith konstatoval: "Byl jsem hluboce potěšen, že česká vláda oznámila, že nepovolí stavbu zdi ve vesnici Ústí nad Labem, který by bývala v podstatě vytvořila romské ghetto. Takové zdi nemají v moderní Evropě místo. Doufám, že toto rozhodnutí odráží novou a hlubší politickou vůli české vlády bojovat proti projevům xenofobie.
Hoyer zdůraznil, že "klíčem k tomuto úsilí je silná reakce vlády", kdykoliv dojde ke xenofobním útokům. Příliš dlouho nesl prezident Havel břemeno povinnosti reagovat na tyto činy. Je načase, aby i jiní čeští vedoucí představitelé, včetně premiéra Zemana, vystupovali stejně energicky s odsouzením zločinů motivovaných nenávistí."
Činitelé amerického Helsinského výboru předali Martinu Paloušovi seznam nedávných xenofobních útoků, včetně ptoku proti Bobu Joyceovi, jednašedesátiletému americkému učiteli, který byl v listopadu zbit do bezvědomí za to, že hájil Roma před útoky skinheadů.
Obdobně se během setkání hovořilo o zákonu o občanství České republiky, který dosud nechával tisíce českých Romů, kteří dříve měli československé občanství, bez práva nabýt českého občanství. "Můj rozhovor s panem Paloušem o této otázce mě velmi povzbudil," konstatoval Smith. "Nejen že existuje, jak se zdá, rychlý plán na novelizaci tohoto zákona, ale pan Palouš nás ujistil, že jeho vláda zajistí, aby nebylo součástí nových předpisů o občanství množství byrokratického papírování." Hoyer dodal, "přijetí nového zákona o občanství, který, jak uvedl ministr Palouš, povolí dvojí občanství, bude také prvním krokem k odstranění diskriminace Čechoameričanů při restitučních nárocích majetku, který jim byl neprávem odebrán za předchozího komunistického režimu.
Činitelé Helsinského výboru a pan Palouš také jednali o statutu archívu koncentračního tábora Lety - je to jediný známý archív z koncentračního tábora pro Romy - a přivítali zprávu, že pan Palouš s sebou přivezl kopie jedné třetiny tohoto archívu a hodlá je doručit do amerického muzea holocaustu. "Jsem potěšen, že to je částečným splněním závazku, který mi byl učiněn před více než čtyřmi lety a doufám, že zbývající dvě třetiny kopií archívu budou dodány brzo," řekl Hoyer.
Činitelé amerického Helsinského výboru také naléhali na Palouše, aby požadoval zrušení trestního zákona o pomluvě, který existuje ještě z komunistické éry. "Vinit lidi z trestných činů jen proto, že kritizují vládu, její úřady či její osobnosti, to je prostě v konfliktu s mezinárodními normami a je to v konfliktu se Závěrečným dokumentem Helsinské konference," uvedl Hoyer.
"I když prezident Havel dává milost všem občanům, kteří jsou podle tohoto zákona odsouzeni, co bude, až se stane prezidentem někdo jiný?" zeptal se Smith. "Je to zbytečné dědictví komunistické minulosti."
Helsinki Commissioners Reps. Smith and Hoyer Urge Czech Leaders to Condemn
Xenophobic Attacks
For Immediate Release
January 21, 1999
Contact: Chadwick R. Gore
(202) 225-1901
Washington, DC-Meeting with Czech Deputy Foreign Minister Martin
Palous in Washington last evening, Commissioners Co-Chairman Rep.
Christopher H. Smith (R-NJ) and Ranking Minority Rep. Steny H. Hoyer (D-MD)
praised the Government of the Czech Republic for standing firm against
municipal plans in the village of Usti nad Labem to wall off Roma, for plans
to resolve long-standing problems of statelessness for Roma and
discrimination against Czech Americans in the Czech property
restitution/compensation law, and for allowing the Radio Farsi/Radio Free
Iraq station to be placed in the Czech Republic. They also discussed
regional security issues, including the crisis in Kosovo. At the same time,
they underscored the need for Czech leaders to condemn the wave of
anti-Roma, anti-Semitic and anti-foreigner violence that plagues the Czech
Republic.
Following the meeting, Smith welcomed the many positive messages
brought to Washington by the Deputy Minister. Smith noted "I was deeply
gratified to learn that the Czech government has announced that it would
block the construction of a wall in the village of Usti nad Labem that, if
built, would effectively create a Roma ghetto. Such walls have no place in
modern Europe. I hope this decision reflects a new and deeper political will
on the part of the Czech Government to combat manifestations of xenophobia."
Hoyer emphasized that "the key to this effort is a strong government
reaction" when xenophobic attacks occur. "President Havel has, for too long,
carried the burden of reacting to such acts. It is time for other Czech
leaders, including Prime Minister Zeman, to be equally assertive in
condemning hate crimes." The Commissioners provided Deputy Prime Minister
Palous with a list of recent xenophobic attacks, including one against Bob
Joyce, a 61-year-old American teacher who was beaten unconscious in November
for defending a Rom against skinhead harassment.
In a similar vein, they discussed the citizenship law of the Czech
Republic which has left stateless thousands of Czech Roma who previously had
Czechoslovak citizenship. "I was deeply heartened by my discussion with Mr.
Palous on this issue," said Smith. "Not only does there appear to be a
fast-track timetable for moving legislation forward, but Mr. Palous has
assured us of his government's commitment to ensure that new citizenship
procedures will not entail a lot of bureaucratic red tape." Hoyer added,
"the adoption of the new citizenship law, which Minister Palous said will
permit dual citizenship, will also be a first step towards resolving the
discrimination Czech Americans have faced in making claims for restitution
or compensation for property that was wrongly taken from them by the
previous Communist regime."
The Commissioners and Mr. Palous also discussed the status of the
Lety archives-the only known archives from a Roma concentration camp-and
welcomed news that Mr. Palous had brought copies of one-third of the
archives with him to deliver to the U.S. Holocaust Memorial Museum. "I am
gratified that this moves towards fulfilling a pledge made to me over four
years ago, and I hope that the remaining two-thirds of the archive copies
will be delivered soon," said Hoyer.
The Commissioners also urged Mr. Palous to seek the repeal of the Czech
Republic's Communist-era criminal defamation law. "Criminalizing people
because of their criticism of the government, its offices or its
personalities is simply contrary to international norms and contrary to the
Helsinki Final Act," said Hoyer. "Although President Havel pardons everyone
who gets convicted under this law, what will happen when someone else
becomes President?" asked Smith. "This is an unnecessary legacy of the
Communist past."
Karol Sidon
Vyšlo v časopise Listy, týdeníku Svazu československých spisovatelů, 23. ledna 1969, ročník II., číslo 3
To, co se stalo minulý týden na Václavském náměstí, je těžké posuzovat objektivně. Skutek Jana Palacha dopadl do našeho svědomí a nelze jej vytrhnout.
Na konci srpna minulého roku se většině občanů tohoto státu zdálo, že všechno je ztraceno. Dostavila se neodbytná únava po těžkém boji s mnohem silnějším protivníkem. Netrvala však dlouho a ideály spravedlnosti nás postavily opět na nohy. Jenomže teď již víme, jaká je cena za ně. O to těžší je rozhodnout se nejen stát na nohou, ale i zvednout hlavu. Občané stojící v čele našeho státu nás znovu a znovu přesvědčují, že je to předčasné a že bychom mohli hlavu zvednout, ale v tu chvíli ji také ztratit. Při nejlepší vůli nám však nemohou zaručit, že vůbec někdy bude doba vhodná pro to, bez rizika se narovnat.
Tak opět stojíme před rozhodnutím čekat, nebo jednat. Rozkol, který se vnějšně promítá do našich sporů s vládou, je rozkolem uvnitř každého nebo téměř každého z nás. Co dělat? Tu otázku si klademe už dlouho, a že jsou na ni pořád jen dvě vzájemně se vylučující odpovědi, začínáme bláznit.
Ale najednou se stane, že jeden z nás odpoví. Neodpoví ovšem za nás. Rozhodnout se zas musíme my. Ale jeho čin, živá pochodeň nám září v šeru. Vnáší do rozkladu, do světa relativních hodnot, jas hrdinství. A protože se rozhodnout musíme, nechceme-li úplně propadnout schizofrenii, pokládám za nutné, aby se každý poctivě s činem Jana Palacha měřil. Pokládám proto za nutné zásadně odporovat hodnocením, který od poctivého měření ustupují a obcházejí je.
Jan Palach zemřel a je už známo, že je dalších čtrnáct připraveno v jeho stopách. A jelikož jsou, jak se zdá, dokonale utajeni a není možné je preventivně zavřít a znemožnit jim obětovat životy svobodě, našli se mnozí, kteří jim, anonymním a skrytým, chtějí takový čin rozmluvit a se vší úctou a ohledy vyvrátit příklad prvního v řadě. Ale jak! Před televizní kameru předstupuje psycholog - a jednoduše zařadí tento protest do kategorie sebevražd. "Vyhasl v něm pud sebezáchovy," řekne, "neunesl tíživou životní situaci," řekne, "a reagoval tedy patologicky." Takové tvrzení je však stejně falešné jako pseudologika, s níž je možné uvěřit, že vajíčka, protože jsou k jídlu jako jablka, jako jablka rostou na stromech! V rámci takové logiky mohl náš psycholog rovněž říci, že rozhodnutí Jana Husa nechat se upálit a neodvolat je důsledkem vyhasnutí pudu sebezáchovy a patologické: pak by ani pro největšího tupce nebylo pochyb, na čem u něho jsme. Kdyby v člověku nebylo vůle pro svobodu a právo přemoci pud sebezáchovy, nebyl by člověk člověkem. To by snad měl vědět nejen psycholog.
Řekněme však rovnou, že jeho hodnocení není ojedinělé. Řekněme rovnou, že při úsilí vyvrátit příklad Jana Palacha a odradit jeho čtrnáct soudruhů od přijatého rozhodnutí nebyli schopni ti, jimž tolik záleží na čtrnácti mladých životech, postavit jediný argument. O Mistru Janu jsem nemluvil náhodou. I jeho jméno bylo zneužito. To aby zůstalo hrdinství dávné, nedotknutelné, a aby jím bylo záhadně popřeno hrdinství současníka. "Je možné," slyšel jsem z televizní obrazovky krátce potom, co skončil psycholog, "nechat se pro pravdu upálit, ale není možná sám se pro pravdu upalovat!" Proč, to jsem se už nedozvěděl: a zřejmě proto, že takové tvrzení je nesmyslné. Ovšem při bližším ohledání.
"Miluj pravdu, haj pravdu, prav pravdu až do smrti!" To je Husův kategorický imperativ, který Jan Palach korunoval. V době, kdy se se svobodou na všech světových rovnoběžkách kupčí jako s odpustky na velkém trhu marnosti, nedvojsmyslně dokázal, co je svoboda a jaký je člověk, jenž je jí hoden. Naplnil slova činem a dal svobodě váhu, která jí přísluší.
Činem, který je ze všech stran prohlašován za tragický, zoufalý a nešťastný. Aby nemusil být otevřeněji prohlášen za nesmyslný. Nesmyslný ve své podstatě, dokonce odstrašující. Jsou prý jiné možnosti boje. Snad. Ale přece jenom: snad. Jenže to ještě neznamená, že co Jan Palach učinil, není jednou možností, dokonce individuálně nejpádnější možností, jak vyslovit to, o čem mnozí uvažují, tak, aby nebylo pochyb o závažnosti odporu proti nesvobodě a ponížení.
Lze ovšem těžko předpokládat, že všichni slušní lidé půjdou v jeho stopách a zapálí se jako on, avšak o to jemu nešlo a nejde o to ani jeho čtrnácti soudruhům. Čin Jana Palacha není nesmyslný, protože burcuje k hrdosti a vědomí, že život, založený na pouhém pudu sebezáchovy, ztrácí účel a není žádným rozumováním omluvitelný. Čin Jana Palacha stojí před námi a nelze s ním hnout, leda jej obejít: ovšem ne ke škodě hrdiny a jeho statečných přátel, ale ke škodě naší.
A jestliže nám opravdu tolik záleží na to, aby se čtrnáct mladých lidí pro naši nemohoucnost v příštích dnech neupálilo, nenechme je osamělé. Skloňme se před tím, že mají pravdu, a pokusme se hlavu vzpřímit jako oni. Živí. Svoboda se nedostává darem, ale platí se za ni jednoznačným odhodláním.
Karol Sidon
Velká smrt
Nepodepsaný redakční článek na titulní straně
Vyšlo v časopise Listy, týdeníku Svazu československých spisovatelů, 23. ledna 1969, ročník II., číslo 3
Tragický čin Jana Palacha vyvolává spontánní citové reakce. Zasáhl nás jako nečekaná rána. Stojím před ním v němé úctě, bezmocni, plni bolesti - a se sklonem chápat jej jako zoufalý akt hrdinské individuální vzpoury čistého mládí, burcující naše svědomí.
Bude však třeba dostat se rychle dál, za tento emocionální postoj k velké smrti, a pochopit ji jako názorný akt související organicky s pohybem celé společnosti.
To, co se u nás děje od jara minulého roku, není záležitost jednotlivců ani jednotlivých vrstev politiků nebo intelektuálů. Viděno vcelku a v souvislostech je to hnutí, které zachvátilo všechny vrstvy obyvatelstva, zejména inteligenci, dělníky a mládež. Je to hnutí, které prochází logickými etapami a má v každé z nich své zvláštnosti. Jiné na jaře 1968, jiné 21. srpna a bezprostředně po něm a jiné v posledních měsících. Nejpodstatnější na něm je, že není výrazem přechodných davových nálad, nýbrž výrazem hluboce zakořeněného a sílícího vědomí mas velkého množství lidí, celých komplexů společenských vrstev. Je to hnutí, vyjadřující - řečeno heslovitě - celospolečenskou a celonárodní představu o demokratickém socialismu a svrchovanosti naší země.
Jako každé společenské hnutí má i toto své mluvčí, své mučedníky a své hrdiny. Hrdinskou smrt Jana Palacha bude nutno zkoumat právě tak. Bude úkolem filozofů, historiků, psychologů, aby prozkoumali, jaké je souvislost této sebeoběti, bezpříkladné v našich moderních dějinách i v dějinách novodobé Evropy, s tímto hnutím. Prozkoumat, zda tento šokující čin nevrhá zpátky světlo na hnutí samotné, zejména na jeho poslední posrpnovou etapu, a neumožňuje nám vlastně, abychom pochopili hlouběji jeho podstatu a smysl. Už teď je zřejmé, že například rázem rozmetal soustavu stereotypů, šablon a zaběhaných představ, v jejichž zajetí často mimovolně žijeme, zvykáme si na ně nebo si je dáváme dokonce pomalu vsugerovávat.
Takovou šablonou se stává například ustálené označování studentů jako neklidného a nespolehlivého živlu s anarchistickými sklony, stejnými nálepkami se staly třeba pojmy "nátlakové skupiny", "pravicové elementy", atd.
Lidé, kteří tyto stereotypy vytrvale vnášejí a vštěpují do obecného povědomí, ztratili nebo ztrácejí schopnost vidět věci, jaké jsou. Znovu se jim nehodí pro jejich účely, pro jejich koncepce, pro jejich politiku. Sotva skonal Jan Palach, slyšíme z jejich úst novou šablonu: "Čin zoufalého idealisty."
Sotva však vyslovili tuto další polopravdu tak, aby nepopudila zjitřenou veřejnost a zároveň sloužila jejich účelům, je tato účelová logika světící prostředky usvědčena z nepravdy a postavena na pranýř: čin "zoufalého idealisty" pociťuje společnost jako oslnivý čin svrchované, vědomé a nikoli zoufalé mravnosti, v jehož záři se věci této země řadí do nových souvislostí a nabývají nových naléhavých významů.
Chápe ho jako symbolický výraz svého nesouhlasu s vnucovanou představou života, který je jí cizí. Chápe ho náhle z nového pohledu nastupující generace nikoli jako kritiku minulých deformací socialismu, ale jako mravní příkaz myslet na dalších deset, dvacet, třicet let života naší země, v níž můžeme žít jenom podle své představy. A pro mladé je výzvou, aby z něho vyvodili činy života, který si vytvoří skutečné lidské perspektivy.
Čin Jana Palacha se nevejde do šablony a nedá se vysvětlit žádným stereotypem. Je to výsostný protest proti životu nedůstojnému svobodného člověka a národa. Tento protest přestal být protestem jednotlivce, který jej vyslovil dobrovolnou obětí svého života, a stal se protestem mládeže, národa, společnosti. V tomto smyslu je Jan Palach hrdinou dnešní mládeže a hrdinou naší doby. Je bohužel nejtragičtějším hrdinou, jehož měl na mysli Bertolt Brecht, když vyslovoval myšlenku: Nešťastný národ, který nemá hrdiny. A nešťastný národ, který musí mít hrdiny.
Smrt tohoto mladého muže není tedy nesmyslná, ale je plná smyslu. Zavazuje nás, abychom přísahou nad jeho rakví zpečetili, že se nikdy nesmíříme s nehodnými podmínkami života. Jsme touto velkou smrtí navždycky zavázáni tak, že nemůžeme ustoupit, zradit, že musíme zápas o svou představu svobodného života dovést do konce.
Nabádání k "rozumnosti", která se tak často a tak otcovsky adresují mládeži i všem ostatním, "nerozumným" této země, vyznívají s přísahou, kterou bude naše země skládat nad rakví svého Mrtvého, jako smutná kapitulace skutečného rozumu. "Buďte rozumní!" tu znamená: "Smiřte se, konformujte se, buďte šosáky, nebuďte hrdiny."
Svoboda a rozum, hrdinství a rozum, pravda a rozum, logika a rozum, se v této interpretaci vylučují. Rozum se chápe jako přizpůsobení, nestatečnost, "chápání reality", kompromisnictví. Je to vulgární zaměňování jedné podoby rozumu za komplexní pojem skutečného tvořivého a mravného rozumu v nejhlubším významu tohoto slova. Ve významu vyplývajícím tak názorně z jeho české etymologie, z níž vysvítá jednota pojmů "rozumět" a "umět".
Rozum byl a bude vždycky pro tento národ nástrojem myšlení, aktivity, rozumné činnosti, rozumných činů, neustále osvobozujících člověka.
Takto chápaný rozum a rozumnost nemůže být nikdy v protikladu se svobodou, o niž šlo Janu Palachovi. A nemůže se naopak smířit s tzv. realitou. Musí a bude vždy usilovat o její proměnu v realitu, důstojnou svobodných lidí.
Praha Jana Palacha
Miroslav Holub
Vyšlo v časopise Listy, týdeníku Svazu československých spisovatelů, 23. ledna 1969, ročník II., číslo 3
A tady dusají Picassovi býci.
A tady pochodují Daliho sloni
na pavoučích nohách.
A tady bijí Schoenbergovy bubny.
A tady jede pán de la Mancha.
A tady Karamazovi nesou Hamleta.
A tady je jádro atomu.
A tady je kosmodrom Luny.
A tady stojí socha bez pochodně.
A tady běží pochodeň bez sochy.
A je to prosté. Kde končí
Člověk, začíná plamen.
A pak v tichu slyšet drmolení
Červů popela. Neboť
Ty miliardy lidí v podstatě
Drží hubu.
Provolání
Vyšlo v časopise Listy, týdeníku Svazu československých spisovatelů, 23. ledna 1969, ročník II., číslo 3
Vám, chlapci, kteří jste se odhodlali zemřít! Nechceme žít v nesvobodě, a proto v nesvobodě žít nebudeme. To je vůle nás všech, všech lidí, kteří zápasí o svobodu národní a o svobodu vlasti. Nikdo nesmí zůstat sám, ani vy studenti, kteří jste se rozhodli k nejzoufalejšímu činu, nesmíte mít pocit, že není jiná cesta, než kterou jste sami zvolili. Prosím vás, nemyslete si ve svém zoufalství, že naše věci se dají vyřešit jenom hned a že se řeší jenom tady. Máte právo udělat se sebou, co chcete. Nechcete-li však, abychom se všichni zabili, nezabíjejte se.
Za koordinační výbor uměleckých svazů Jaroslav Seifert
V hierarchii hodnot naší evropské kultury stojí na nejvyšším místě lidský život. Za činem Jana Palacha můžeme tušit rozvrat této hierarchie. Co způsobilo, že pro mladého člověka se představa o možnosti uskutečnit svůj život jako hodnotu zvrátila v míře tak otřesné? Palach reagoval na zcela konkrétní politické ovzduší v této zemi. Hledal co nejvrývavější způsob, jak upozornit na požadavky, jež sdílí s milióny svých spoluobčanů a které, pokud byly ohlášeny a prosazovány obvyklými politickými prostředky, zůstaly nepovšimnuty. Ať ti, kdo mávnutím ruky smetají ze stolů tisíce rezolucí, se zamyslí nad svou odpovědností! Ať uvažují o tom, zda v době výzev ke klidu a umírněnosti zajistili sami mezi sebou kázeň, kterou si vyžádali od všech ostatních a kterou od nich také dostali, zatímco ponechali nejednoho ze svých vlastních řad provokovat, urážet, umlčovat, plivat do tváří spoutaným!
To jsou příčiny, proč pro mladého člověka život přestává být mírou věcí: stačí, aby si představil příští desetiletí svého vlastního života, promrhaná v takovém všivém ovzduší a pod vedením lidí, kteří se dnes už derou k moci. To jsou příčiny, schopné vnutit krajní zoufalství celým národům.
Prohlásí zas někdo, že je to dílo pravicových našeptavačů? Pokud demokratické myšlenky a požadavky půjdou od porážky k porážce, bude oficiálně vyhlašovaný "klid" a "stabilizace" ubohým sebeklamem, zatímco svědectvím o pravém stavu země budou činy, jako byl ten, jehož jsme právě museli být svědky.
20. ledna 1969
Jiří Brabec, Miroslav Červenka, Miroslav Holub, Vladimír Karfík, Jaroslav Putík, Karel Šiktanc, Jiří Šotola
PETER A. ANGELES, DICTIONARY OF PHILOSOPHY, BARNES & NOBLE, 1981
O umeni argumentace bylo mnoho znamo v anticke filozofii. Jiz nekteri recti
sofiste v 5. a 4. stoleti pred Kristem ucili umeni umyslnych falesnych
zaveru. Nekdy byva tato umyslna sofistika odlisovana od chyb neformalni
logiky, ktere jsou neumyslne. Prvni knihou zabyvajici se kritikou sofistu
je Aristoteluv spis znamy pod latinskym nazvem "De sophisticis elenchis".
Pozdeji se tematem chybnych argumentu vehementne zaobirala scholasticka
stredoveka filozofie. Proto nektere falesne zavery maji latinske nazvy.
Sofistickou argumentaci a jak ji zdarne celit mistrne a elegantne rozebral
nemecky filozof Arthur Schopenhauer ve svem souboru eseji "Parerga und
Paralipomena".
V tomto prekladu ze slovniku americkeho filozofa je uvedeno ctyricet
prikladu neformalnich falesnych zaveru (v anglictine "informal fallacies"),
ale jiste jich bude mnohem vic. Napr. falesny zaver ohledne fixniho
charakteru nejakeho naroda (srovnejme sebe s husity a panem Matejem
Brouckem) ci posuzovani nekoho podle toho, jak se chova jeho syn, otec ci
jiny pribuzny. Konecne mnozstvi falesnych zaveru neexistuje v souladu s
bodem c. 27 prof. Angelese, ktery kritizuje omezovani moznych alternativ.
Ucelem tohoto dosti dlouheho prekladu je na tyto nejcastejsi chybne druhy
argumentace upozornit. Pochybuji, ze by bylo mozno se temito varovnymi
priklady vzdy do vsech dusledku a za vsech okolnosti ridit, ale jsou jiste
dobrym regulacnim principem.
Zcela zamerne vynechavam formalni logiku, protoze ta se, na rozdil od
neformalni logiky, nevyskytuje v hovorovych argumentech.
Po precteni vsech 40 bodu prof. Angelese, vcetne mych par poznamek a
prikladu, pokud to trpelivy ctenar vydrzi, zjistime, ze temer kazdy
argument se da daleko snaze vyvratit nez potvrdit. Souhlasi to se zaverem,
ke kteremu dosla soucasna veda, ze i v prirodnich vedach lze vedecke teorie
toliko vyvratit, nikoliv potvrdit. Dnes jiz zesnuly filozof prirodnich a
socialnich ved rakouskeho puvodu Sir Karl Raimund Popper, ktery byva s
timto nazorem spojovan, napsal: "Veda neni systemem jistych, dobre
zavedenych, tvrzeni...Nase veda neni znalost (episteme); nemuze nikdy
prohlasovat, ze dosahla pravdy, ci nahrazky za tuto, jako je
pravdepodobnost...Nezname, muzeme toliko hadat" (The Logic of Scientific
Discovery, Logika vedeckych objevu, kap. 10, odd. 85, 1959).
A jelikoz znama Occamova britva moudre, i kdyz v rozporu s bodem c. 27,
radi: "Entia non sunt multiplicanda praeter necessitatem" ("Pocet veci,
ktere maji vysvetlovat jevy, nemaji byt zbytecne nasobeny"), upozornuji, ze
tento uvod je i zaverecnym shrnutim.
Preklad venuji prispevovatelum BL a zejmena debaterum fora, kde se ty
neformalni falesne zavery rodi jak prislovecne houby po desti.
Aleš Zeman
Peter A. Angeles
Klasifikace neformálních falešných závěrů
Neformalni klamne zavery mohou byt vselijak klasifikovany. Tri vseobecne
kategorie: (a) Vecne falesne zavery jsou spojeny s fakty (vec, obsah)
uvazovaneho argumentu. Dve podkategorie vecnych falesnych zaveru jsou: (1)
Falesne zavery svedectvi, ktere se vztahuji na argumenty bez vyzadovane
fakticke podpory (podkladu, svedectvi) pro sve zavery a (2) Falesne zavery
irelevance (ci relevance), ktere se vztahuji na argumenty s podpurnymi
tvrzenimi, ktera jsou irelevantni k prohlasovanemu zaveru a proto nemohou
stanovit pravdu tohoto zaveru. (b) Jazykove falesne zavery, ktere jsou
spojeny s chybami v argumentaci jako je mnohoznacnost (u kterych ledabyly
posun vyznamu ci linguisticka nepresnost vede k mylnym zaverum), vagnost,
nespravne pouziti slov, nejasnost textu, jazykove neduslednosti a kruhova
argumentace. (c) Falesne zavery s irelevantnim citovym zabarvenim, ktere
jsou spojeny s ovlivnenim chovani (reakce, postoje). To znamena, ze
argumenty jsou prezentovany zpusobem, ktery se obraci na lidske predsudky,
zaujatost, loajalnost, odevzdanost, obavy, vinu, atd. Tyto argumenty
presvedcuji, ziskavaji lichotkami, vyhrozuji nebo klamne informuji za
ucelem dosazeni souhlasu.
Neformální druhy falešných závěrů
Neformalni falesne zavery jsou nekdy nazyvany poloformalnimi nebo
kvasiformalnimi. Nasleduje seznam 4O neformalnich falesnych zaveru, ktery
si necini zadne ambice byt uplny. Neni cinen zadny pokus tyto falesne
zavery nejak utridit do vseobecnych kategorii.
1. Černobílý falešný závěr
Argumentace (a) s pouzitim ostreho (cerno-bileho) rozliseni bez jakekoliv
fakticke ci teoreticke podpory, nebo (b) klasifikace jakehokoliv stredniho
stanoviska mezi extremy (cernobilymi) jako jeden z extremu. Priklady: "Kdyz
neni ateistou, tak je to slusny clovek". "Je bud konservativec nebo
liberal". "Nemuze to byt mirumilovny clovek, nebot se zucastnil demonstrace
pred americkym velvyslanectvim."
2. Falešný závěr argumentací ad baculum (argument z pozice moci nebo síly)
Latinsky termin znamena "argument pomoci hole ci tyce", "argument
pouzivajici silu". Prit se na podporu prijeti argumentu pomoci hrozby ci
pouzitim sily. Argument je nahrazen silou, coz vyusti v ukonceni logicke
argumentace a vzbudi jine druhy chovani (jako strach, zlobu, reciprocni
pouziti sily atd.)
3. Falešný závěr argumentací ad hominem (argument proti člověku)
Latinsky termin znamena "argument k cloveku". (a) Argumentovat proti ci
odmitnout osobni nazory utokem nebo zneuzitym odkazem na osobu, charakter,
motivaci, zamery, kvalifikaci atd., na rozdil od poskytnuti dukazu, proc
jsou nazory nespravne. Priklad: "Co John rekl neni duveryhodne, protoze
sympatizoval s nacisty."
4. Falešný závěr argumentaci ad ignorantiam (argument z neznalosti)
Latinsky termin znamena "argument k neznalosti". (a) Argumentovat, ze neco
je pravdive, protoze nikdo neprokazal, ze je to falesne. Priklady: (a)
Duchove existuji, protoze nikdo nikdy neprokazal, ze zadni nejsou.(b)
Duchove neexistuji, protoze nikdo nikdy neprokazal jejich existenci. Tez
nazyvano "vyzva k neznalosti": nedostatek svedectvi (dukazu) pro neco je
pouzito na podporu pravdivosti tvrzeni.
5. Falešný závěr argumentaci ad misericordiam (argument k lítosti)
Argumentace odvolavajici se na slitovani za ucelem ziskani nejakeho bodu.
Priklad: "Pane profesore Angelesi, musim dostat nejmene znamku B v tomto
predmetu. Kdyz tuto znamku neobdrzim, nebudu mit sanci byt prijat na
lekarskou fakultu, a toto je muj posledni univerzitni semestr." Tez nazyvan
"vyzva ke slitovani".
6. Falešný závěr argumentací ad personam (výzva k osobní zainteresovanosti)
Argumentace odvolavajici se na osobni zajmy (preference, predsudky,
nachylnosti atd.) jinych osob za ucelem prijeti argumentu.
7. Falešný závěr argumentací ad populum (Argumentaci poukazující na lid)
Tez "vyzva k divakum; vetsine; tomu, co je popularni; popularnim
predsudkum; mnozstvi; instinktu davu". Argumentace za ucelem zburcovani
emocionalniho, popularniho prijeti myslenky bez uvedeni logickeho
ospravedlneni teto myslenky. Vyzva je ucinena k takovym vecem jako zaujeti,
predsudky, city, nadseni, postoj davu za ucelem ziskani souhlasu spise nez
pomoci racionalni podpory myslenky.
8. Falešný závěr argumentací ad verecundiam (argument poukazující na autoritu či zbožňovanou bytost)
(a) Odvolani se na autoritu (vcetne zvyku, tradic, instituci atd.) za
ucelem ziskani souhlasu sporneho bodu a/nebo (b) odkaz na pocity zboznovani
a respektu pro ty, kdo jsou povazovani za autoritu ci jsou slavni. Priklad:
"Myslim, ze tvrzeni: 'Neni mozno uzakonit mravnost' je spravne, protoze to
rekl prezident Eisenhower".
9. Falešný závěr použitím zdůraznění
Nekdy klasifikovan jako nejasnost durazu. Argumentace k zaverum vychazejici
z prilisneho zdurazneni (durazu, tonu) na jista slova nebo tvrzeni.
Klasifikovan jako falesny zaver nejasnosti, kdykoliv tento duraz vytvori
nejasnost ci AMFIBOLII ve slovech nebo tvrzenich pouzitych v argumentu.
Priklad: "Neni mozno jinak, nezli chvalit kralovnu".
10. Falešný závěr z náhody
Tez nazyvan svym latinskym nazvem "a dicto simpliciter ad dictum secundum
quid". (a) Pouziti vseobecneho pravidla ci principu pro urcity pripad,
jehoz okolnost "nahodou" nedovoluji nalezite uziti teto generalizace.
Priklad: "Je vseobecnou pravdou, ze nikdo by nemel lhat. Tudiz, nikdo by
nemel lhat, kdyz vrah, ohrozujici cloveka nozem, vyzaduje informaci, o
ktere ohrozeny clovek vi, ze by vedla k dalsi vrazde." (b) Omyl v
argumentaci pouzitim vseobecneho tvrzeni pro situaci na kterou vseobecne
tvrzeni nemuze, a nebylo nutne zamysleno, byt pouzito.
11. Falešný závěr z nejasnosti
Argument, ktery obsahuje jedno nejasne slovo ci tvrzeni, ktere muze vest k
zacadejicimu nebo chybnemu zaveru. (Priklad prekl.: "V lese houby nasel.")
12. Falešný závěr z amfibolie (mnohoznačnosti)
Argumentace k zaverum pomoci tvrzeni, ktera jsou mnohoznacna - nejasna dik
jejich skladbe (gramaticke konstrukci). Nekdy klasifikovan jako falesny
zaver z nejasnosti.
13. Falešný závěr použitím toho, co má být dokázáno
(a) Dojit k zaverum z tvrzeni, ktera sama o sobe jsou problematicka a musi
byt dokazana nebo o nich musi byt predpokladano, ze jsou pravdiva. Priklad:
"Vesmir ma zacatek. Kazda vec, ktera ma zacatek, ma tez tvurce zacatku.
Proto vesmir ma tvurce zacatku, ktery se jmenuje Buh." Toto predpoklada
(pouzitim toho, co ma byt dokazano), ze vesmir ma skutecne zacatek a tez,
ze vsechny veci, ktere maji zacatek, maji tvurce zacatku. (b) Predpokladani
zaveru nebo casti zaveru v premisach argumentu. Nekdy nazyvan "kruhovy
argument, circulus vitiosus, zacarovany kruh, falesny zaver pomoci
zacarovaneho kruhu". Priklad "Vsechno ma pricinu. Vesmir je vec. Proto
vesmir je vec, ktera ma pricinu." Tez nazyvan "petitio principii"
(pozadavek dukazu), nekdy zkracene "petito". (c) Argumentace v kruhu. Jedno
tvrzeni je podporovano referenci na jine tvrzeni, jehoz tvrzeni je
podporeno odkazem na prvni tvrzeni. Priklad: "Aristokracie je nejlepsi
formou vlasy, protoze nejlepsi forma vlady je ta, ktera ma silne
aristokraticke vedeni".
14. Falešný závěr použitím složité otázky (nebo "zaujaté otázky", anglicky, "loaded question")
(a) Kladeni otazky, pri ktere jeji zodpovezeni, bud kladne ci zaporne,
obvinuje odpovidajiciho. Zadana odpoved je jiz neprimo predpokladana v
otazce a neni dovolena podminenost jednoduche odpovedi. Priklad: "Jiz jste
prestal pouzivat opiaty?".
(Pozn. prekl. Dalsi casto uvadeny priklad "loaded question" je veta: "Jiz
jste prestal mlatit svou zenu?").
(b) Kladeni otazek, ktere jsou zalozeny na nevyjadrenych postojich ci
pochybnych (nebo neopravnenych) predpokladech. Tyto otazky jsou casto
pokladany odpovidajicimu retorickym zpusobem, za ucelem vzbuzeni souhlasu s
temito postoji a predpoklady u jinych. Priklad: "Jak dlouho hodlate strpet
takovouto brutalitu?"
15. Falešný závěr ohledně složení
Argumentace (a), ze co je pravdou pro kazdou cast celku, (nutne) tez plati
pro samotny celek, nebo (b) to, co plati o nekterych castech celku, je tez
(nutne) platne pro celek jako takovy. Priklad: "Kazdy clen (nebo nekteri
clenove) tymu je (jsou) zenaty (zenati), proto tym tez ma (musi mit)
manzelku." Odvozovat, ze kolektiv ma jistou charakteristiku pouze na
zaklade, ze tuto maji jeji clenove mylne postupuje od nazoru na kolektiv
DISTRIBUCNIMU k nazoru KOLEKTIVNIMU.
16. Falešný závěr podle mínění lidu (consensus gentium)
Argumentace, ze myslenka je pravdiva, na zaklade, (a) ze vetsina lidi v ni
veri a/nebo, (b) ze tato myslenka byla vseobecne zastavana lidmi vsech dob.
Priklad: "Buh existuje, protoze vsechny kultury maji nejaky koncept Boha."
(Pozn. prekl.: Existence Boha je jiz nejmene od doby Blaise Pascala
zalezitosti viry, ne znalosti. Tez o tom pojednava bod c. 26 nize. Kritiky
ontologickeho, kosmologickeho a teleologickeho argumentu existence Boha
ucinil velmi presvedcive Immanuel Kant v "Kritice ryziho rozumu". Kant vsak
tez zastaval dichotomi faktu a hodnot, onen bod c. 26 prof. Angelese, jak o
tom svedci Kantova "Kritika praktickeho rozumu".)
17. Falešný závěr použitím obrácené (konverezní) náhody
Nekdy tez nazyvan "konverzni falesny zaver nahody". Latinsky nazev je "a
dicto secundum quid ad dictum simpliciter". Omyl zevseobecnovani z
atypickych ci vyjimecnych pripadu. Priklad: "Stamprle teple brandy kazdou
noc pomaha starsim lidem relaxovat a oni lepe spi. Lide vseobecne by meli
pit teple brandy za ucelem uvolneni napeti a lepsiho spanku."
18. Falešný závěr použitím rozdělení
Argumentace, ze co je pravdive o celku je (a) tez (nutne) platne pro jeho
casti a/nebo (b) tez platne pro nektere jeho casti. Priklad: "Ctvrt Pacific
Palisades je neobycejne bohata. Proto kazdy clovek, ktery tam zije je (musi
byt) neobycejne bohaty (nebo Adam, ktery tam bydli, je [musi byt]
neobycejne bohaty)". Odvozovat, ze casti kolektivu maji jistou
charakteristiku pouze na zaklade, ze je ma tento kolektiv postupuje od
nazoru na kolektiv KOLEKTIVNIMU k nazoru DISTRIBUCNIMU.
19. Falešný závěr z dvojsmyslnosti
Argument, v kterem je slovo pouzito v jednom vyznamu (smyslu) v jedne casti
argumentu a v jinem vyznamu v jine casti. Bezny priklad: "Konec veci jej
jejich dokonalost. Smrt je konec zivota. Tudiz, smrt je dokonalost zivota."
20. Falešný závěr argumentací non causa pro causa
Latinsky termin muze byt prelozen jako "neni zadne priciny takoveho druhu,
ktery byl udan jako pricina". (a) Zastavat, ze neco je pricinou ucinky, i
kdyz tomu tak ve skutecnosti neni. Priklad: "Moje zaklinaci formule
zpusobila dest." (b) Argumentace, ze tvrzeni se jevi jako neprijatelne,
protoze zahrnuje v sobe jine tvrzeni, ktere je falesne (ale ve skutecnosti
tomu tak neni).
21. Falešný závěr argumentaci post hoc ergo propter hoc
Latinsky termin znamena "po tomto, tudiz nasledek tohoto (ucinku)". Nekdy
jednoduse "falesny zaver dik falesne pricine". Ucinit zaver, ze jedna vec
je pricinou jine veci, protoze ji casove predchazi. Zmateni pojmu
nasledovani s pojmem kauzality. Priklad: "Cerna kocka mi prebehla pres
cestu. Dest minut pozdeji do me vrazil nakladak. Tudiz, prebehnuti cerne
kocky pres cetu bylo pricinou toho, ze do me vrazil nakladak."
22. Falešný závěr použitím kvapné generalizace
Nekdy nazyvan "falesny zaver pouzitim kvapne indukce". Omyl v uvazovani,
kdy vseobecne tvrzeni je pouzito (odvozeno) na zaklade (a) omezene
informace nebo (b) nedostatecneho svedectvi nebo (c) nereprezentativniho
vzorkovani.
(Pozn. prekl.: Na tento falesny zaver upozornuji v souvislosti s Darwinovou
vyvojovou teorii v poznamce k falesnemu zaveru c.34.)
23. Falešný závěr použitím irelevantního závěru (ignoratio elenchi)
Argument, ktery je bezpodstatny (irelevantni); ktery argumentuje o necem
jinem, nez co ma byt prokazano a tudiz nikterak vyvraci (ci doklada)
diskutovany bod. Priklad: Pravnik obhajuje sveho alkoholickeho klienta,
ktery zavrazdil tri lidi v opilosti argumentem, ze alkoholismus je hrozna
nemoc a je zapotrebi nejakym zpusobem eliminovat alkoholismus.
IGNORATIO ELENCHI je nekdy pouzivan jako vseobecny termin pro vsechny
falesne zavery, ktere jsou bezpodstatne (jako napr. ad baculum, ad hominem,
ad miseicordiam, ad populum, ad verecundiam, consensus gentium atd.)
24. Falešný závěr v důsledku nesoustavnosti
Argumentovat z nesoustavnych tvrzeni nebo zaveru, ktere jsou nesoustavne s
premisami. Viz tez falesny zaver "tu quoque" (ty tez) nize.
25. Falešný závěr použitím irelevantního záměru
Argumentovat proti necemu na zaklade toho, ze to nesplnilo svuj zamer (i
kdyz fakticky toto nebyl zamysleny cil).
26. Falešný závěr přechodem z "je" na "má"
Argumentovat z premis, ktera maji jenom popisna tvrzeni "je" prechodem k
zaveru, ktery obsahuje nejake "ma" (mravni povinnost) nebo "musi". Nazyvano
tez "dichotomie je/ma" nebo "dichotomie faktu/hodnoty".
(Pozn. prekl.: Na tuto falesnou argumentaci upozornil slavny skotsky
filozof David Hume. Prikladem muze byt treba slovo "odvaha", ktere muzeme
vecne popsat a pote dojit, dle Huma nespravne, k hodnoceni, ze odvazne
chovani ma byt kladne ocenovano. Podobne tomu muze byt u slov jako
"rozumny", "vhodny", "autorita", "umirneny", "zadouci", "spravny",
"spravedlivy", "dobry" atd.
Propleteni dichotomie faktu/hodnoty v pripadu samotneho terminu "hodnota"
(nikoliv "trzni hodnota", kteryzto vyraz se v clanku nevyskytuje ani
jednou) obsahuje clanek Vaclava Klause z r. 1991 nazvany "Co dava lidskym
vytvorum hodnotu (a cenu)?" (Vaclav Klaus: "O tvar zitrka", 1991, str.
30-31). Autor tez zcela chybne vysvetlil v tomto clanku teorii trzni
hodnoty Karla Marxe, jak na to poukazaly kritiky clanku, ktery byl poprve
uverejnen v "Literarnich novinach", 10. 1. 1991.)
27. Falešný závěr omezených (nebo falešných) alternativ
Omyl setrvavani bez uplneho zjisteni nebo svedectvi, ze alternativy k
moznemu chodu akce jsou vycerpany a/nebo se navzajem vylucuji.
28. Falešný závěr použitím mnoha otázek
Nekdy tez zvan "falesny zaver pouzitim chybne otazky". Vyzadovani jedne ci
jednoduche odpovedi na otazku, i kdyz otazka (a) predpoklada radu dalsich
otazek, z nichz kazda musi byt zodpovezena individualne. Priklad: "Opustil
jste skolu?"
29. Falešný závěr použitím zavádějícího kontextu
Argumentace zkreslenim, pokrivenim, vynechanim nebo citaci vytrzenou z
kontextu.
30. Falešný závěr použitím předsudku
Argumentace pouzitim zaujatosti ci citove identifikace nebo zapletenim do
nejake myslenky (argumentu, doktriny, instituce atd.).
31. Falešný závěr odváděním pozornosti (angl. "red herring")
Ignorovani kritiky argumentu prevedenim argumentace na jiny namet. Priklad:
"Schvalujete potraty, ale neverite na navrh zakona o euthanasii, ktery je
projednavan v parlamente."
(Pozn. prekl.: Anglicky idiom "red herring", dle "Anglicko-ceskeho slovniku
idiomu" od B. Kroulikia a B. Kroulikove (Toronto, 1985), ma svuj puvod z
terminologie lovu na lisku, pri nemz se tahl uzeny sled pres lovecke uzemi,
aby se psi svedli se stopy.
Vystiznym prikladem "uzeneho slede" je argumentovat, ze dvoji ceny v CR
jsou ekonomicky vyhodne z trzniho hlediska a tudiz i dlouhodobe prozirave a
spravne. Snizeni navstev cizincu v CR v poslednim roce svedci spise o op
aku.)
32. Falešný závěr použitím pokroucení
Zamerne vynechani, odstraneni durazu ci prilisne zdurazneni jistych bodu na
ukor jinych za ucelem zakryti svedectvi, ktere je dulezite a zavazne pro
zaver argumentu a ktere by melo byt vzato v uvahu v argumentu.
33. Falešný závěr použitím zvláštní obhajoby (výmluvy)
(a) Prijeti myslenky ci kritiky, kdyz je spojena s argumentem protivnika,
ale jeji odmitnuti, kdyz je pouzita pro vlastni argument nebo (b) odmitnuti
myslenky nebo kritiky, kdyz je spojena s argumentem protivnika, ale jeji
prijeti, kdyz je pouzita pro vlastni argument.
34. Falešný závěr použitím "slaměného panáka" (angl. "straw man")
Prezentace protivnikovy pozice ve slabe ci zkreslene verzi, tak aby mohla
byt snadno odmitnuta. Priklad: "Darwinismus se myli. Tvrdi, ze my vsichni
pochazime z nejakeho stvoreni podobajiciho se opici, z ktereho jsme se
vyvinuli prirozenym vyberem. Zadny dukaz o takovemto stvoreni nalezen
nebyl. Zadne adekvatni nebo dusledne vysvetleni prirozeneho vyberu nebylo
poskytnuto. Proto vyvojova teorie dle darwinismu se neudala."
(Pozn. prekl.: V cestine bychom spise rekli "strasak na poli", odkud tento
anglicky idiom pochazi.
Nepochybne takto predstavena Darwinova teorie je "slameny panak". Ale
spojovani Darwinovy teorie prirozeneho vyvoje s prokazanym vyvojem zivota
na Zemi, coz je zejmena v anglosaske literature dost obvykle, je dle meho
tez chybne a je mozno tento zaver povazovat za ukvapenou generalizaci
(falesny zaver c. 22). Proti Darwinove teorii bylo vzneseno mnoho vedeckych
namitek, jak v biologii 19., tak i 20. stoleti. Darwinova teorie je jiste
dnes v mnoha detailech zastarala a chybna a vedou se o ni nekonecne, casto
zajimave, diskuse treba i na strankach ceskeho "Vesmiru".)
35. Falešný závěr použitím "vousu"
Argumentace, ze (a) maly ci mensi rozdil nemohou (ci nesmi) cinit zadny
rozdil, ci ze nejsou (a nemohou byt) vyznamne ci (b) argumentovat za ucelem
nalezeni nejakeho definitivniho bodu, pri kterem neco muze byt pojmenovano.
Napr. tvrdit, ze ztrata nekolika vlasu zde ci jinde nevypovida nic
zavazneho o me pocinajici plesatosti, nebo se snazit urcit, jak mnoho vlasu
musi mit clovek, nez muze byt nazvan plesatym (nebo bez plese).
36. Falešný závěr "tu quoque" (Ty taky)
(a) Prezentace svedectvi, ze ciny urcite osoby nejsou shodne s tim, co
tento clovek hlasa. Priklad: "John kaze, ze bychom meli byt laskavi a
naplneni laskou. Sam se takto nechova. Videl jsem ho bit sve deti."
(Pozn. prekl.: Na foru BL se objevila tato stiznost ohledne udajneho
chovani americkych Cechu: "Kazete vodu a chlastate whisky", coz je obdoba
nemeckeho prislovi o vode a vinu "Wasser predigen und Wein trinken". Prof.
Angeles by mel o jeden priklad typu "tu quoque" vic.)
(b) Ukazani, ze nazory jiste osoby nesouhlasi s tim v co drive veril a
tudiz (1) nema se mu duverovat a/nebo (2) jeho nove nazory treba odmitnout.
Priklad: "Soudce Egener byl proti uzakoneni pouzivani marijuany pred ctyrmi
roky, kdyz se uchazel o tento urad. Nyni je pro uzakoneni. Jak muzete
duverovat cloveku, ktery zmenil svuj nazor na tak dulezitou vec? Jeho
soucasny postoj nesouhlasi s jeho predchozimi nazory a proto by nemel byt
prijat."
(c) Nekdy vztazen k falesnemu zaveru "dve zla vytvari dobro". Priklad:
"Demokrate po leta pouzivali ilegalniho odposlouchavani, proto Republikani
nemaji byt odsuzovani za ilegalni odposlouchavani."
37. Falešný závěr použitím neověřeného zdroje
Pouziti jako podporu v argumentaci jako zdroj autoritu, ktera neni
kvalifikovana poskytnout svedectvi.
(Pozn. prekl.: Sem radim tez "Megarsky nebo Eubuliduv paradox lhare" podle
anticke skoly v Megare a Eubulida z Miletu, ktery ho vymyslel. Tento
paradox se vyskytuje v nekolika podobach, napr. "Jestlize lzu, je to, co
jsem rekl nepravdive?" Bylo by nepravdive, kdyby lhar mluvil pravdu a
pravdive, kdyby lhar mluvil nepravdu.)
38. Falešný závěr hazardního hráče
(a) Argumentovat tim, ze napr. kdyz peniz padl desetkrat na stranu kde je
lic, potom po jedenacte padne na stranu, kde je rub nebo (b) argumentovat
napr., ze kdyz nejake letadlo nemelo nehodu behem poslednich deseti let, je
jiz brzo pravdepodobne, ze k nehode dojde. Falesny zaver hazardniho hrace
odmita prepoklad teorie pravdepodobnosti, ze kazda udalost je nezavisla na
predchozim deji. Pravdepodobnost vyskytu nejake udalosti je vzdy ta sama
bez ohledu na to, kolikrat se vyskytla v minulosti. V pripadu hodu mince po
dlouhou dobu bude tato pravdepodobnost v prumeru 1/2. Nekdy je tento chybny
argument znam jako "falesny zaver typu Monte Carlo", coz je zevseobecneni
falesneho zaveru hazardniho hrace: omyl, ze mensi nez ocekavany vyskyt v
minulosti vede k vetsi nadeji brzkeho vyskytu teto udalosti.
39. Genetický falešný závěr
(a) Argumentace, ze vznik neceho je identicky s tim, z ceho pochazi.
Priklad: "Vedomi vznika nervovymi procesy. Proto vedomi neni (nic jineho
nez) nervovy proces." Nekdy nazyvan jako "falesny zaver nic jineho nez" ci
"reduktivni falesny zaver". (b) Hodnoceni ci vysvetleni neceho podle sveho
vzniku, zdroje ci pocatku. (c) Argumentovat, ze neco ma byt odmitnuto,
protoze ono neco ma zname a/nebo podezrele pocatky.
40. Pragmatický falešný závěr
Argumentovat, ze neco je pravdive, protoze to ma prakticky ucinek u lidi;
cini je stastnejsimi, snaze se s nimi jedna, jsou moralnejsi, loajalnejsi,
stabilnejsi. Priklad: "Nesmrtelnost existuje, protoze bez ni by clovek
nemel duvod k zivotu. Pote by zivot nemel smysl a cil a kazdy by byl
nemoralni."
Dnes budou hrát Zemi
Motto: "... chybi nam vira, pevna vira, ze duch, ktery tvori, je
nadrazeny tomu, ktery nici." Hector Berlioz (1803 - 1869)
Dnes budou hrát Zemi
Hudebnici casto cerpali inspiraci v prirode. Z nasich skaladatelu lze
pripomenout Leose Janacka. Je proto pochopitelne, ze jim lezi na srdci
osud Zeme. Rada znamych hvezd rockove a popularni hudby casto aktivne
vystupuje na ochranu zivotniho prostredi. Napriklad Paul Mc Cartney
anebo Sting.
Prave na hudebniky se proto poprve v roce 1996 obratily Deti Zeme se
zadosti o spoluucast na projektu "Hudebnici Zemi". V patek 22. ledna
zacina koncertem punkovych skupin jiz ctvrty rocnik tohoto
mnohozanroveho cyklu koncertu. Vytezek z koncertu bude venovan na
zpristupneni informaci o zivotnim prostredi obyvatelum Ceske republiky
prostrednictvim Internetu a na projekt "Za zachranu Ceskeho krasu". Je
to prispevek hudebniku, z nichz se cast vzdala naroku na honorar, a
Deti Zeme k naplneni mezinarodnich dohod podepsanych Ceskou republikou
vloni v danskem Aarhusu.
Projekt "Hudebnici Zemi" si take klade za cil priblizit ruzne zanry a
lidi kolem nich. Jarni cast cyklu organizuji Deti Zeme s pomoci
Hlavniho mesta Prahy, ktere projekt podporilo v ramci grantoveho
programu na podporu kulturnich aktivit.
O "Hudebnicich Zemi", stejne jako o dalsich akcich k desatemu vyroci
zalozeni Deti Zeme, ziskate informace o dalsich akcich na nasi
webovske strance (http://www.ecn.cz/detizeme) nebo na nasi adrese v
zahlavi.
Přehled koncertů:
Patek 22. ledna - 20.00 Ladronka
Koncert punkove hudby
P. S., Slut, Point
Nedele 31. ledna - 19.00 kostel Sv. Simona a Judy (Dusni ulice)
Koncert vazne hudby
Dolezalovo kvarteto - skladby z ceske klasiky
Patek 5. unora - 20.00 klub Delta
Koncert alternativni hudby
Vaclav Koubek (harmonika, zpev), Ta Jana z Velke ohrady (novy sanson)
Patek 12. unora - 20.00 klub Hrob
Koncert folkove hudby
Jacki van Gogh, Vlasta Tresnak
Patek 12. brezna - 20.00 klub Hrob
Koncert folkove hudby
Jacki van Gogh, Vladimir Merta
