pondělí 25. ledna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Český rozhlas:
  • Ředitel ČRo odmítá obvinění od novináře Hrušky Česká televize:
  • Byl pořad Nadoraz příliš drahý? Českou soudnictví:
  • Soudy v ČR neprosadí právo (Hana Horynová) Palachovo výročí:
  • "Čulíku, neurážej čtenáře" (JČ)
  • Smrt studenta po třiceti letech /Libuše Koubská) Sdělovací prostředky:
  • Právo investigativně objevilo, co dostal Puchalský k vánocům - Gratulujeme! Reakce:
  • BL šíří hegemonii angloamerické civilizace? (Ivan Vágner) DEU:
  • DEU píše prezidentu Havlovi: zrušte část volebního zákona

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britske listy over the past year or so. (Selected Britske listy articles in English now appear in the new electronic pages of the journal "The New Presence"). - Zde je měsíčník Nová přítomnost.
  • Tady je minulé vydání Britských listů.
  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku jsou zde.
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.

    Co je nového v České republice

  • V sobotu zemřel v pražské Thomayerově nemocnici ve věku 92 let spisovatel, novinář a skautský vůdce Jaroslav Foglar, autor celé řady romantických románů "pro chlapce", který také vytvořil legendární, fiktivní "chlapecký klub" Rychlých šípů. Klub byl vzorem pro hnutí dětských klubů, které Foglar organizoval před válkou prostřednictvím svého časopisu Mladý hlasatel, (v letech 1938 - 1941), Junák (1945 - 1949) a Vpřed (1946 - 1948). Časopisy zrušili nacisté, po roce 1948 pak komunisté. Přesto se však Foglar, skautským přízviskem známý jako "Jestřáb", nevzdal práce s mládeží a dlouhá léta působil jako vedoucí svého oddílu - nesmělo se říkat, že skautského (někdy v polovině šedesátých let jsem několikrát oddíl navštívil v klubovně na tehdejší konečné stanici tramvaje v Jinonicích). Jaroslav Foglar napsal více než dvě desítky knih pro děti. Za komunistického režimu byly jeho knihy v  potlačovány. Koncem šedesátých let natočila Československá televize seriál pro děti podle Foglarova román Záhada hlavolamu. Hoši od Bobří řeky směli však po roce 1968 po dlouhé době vyjít až v roce 1987. Foglarova díla si vážili i Češi v zahraničí, kde vydal exilový nakladatel Daniel Strož v Mnichově obrázkové příběhy Rychlých šípů i Foglarovy knihy Záhada hlavolamu a Tajemství Velkého Vonta. Na tento román vyšla i v exilovém časopise Svědectví seriózní recenze, analyzující různé psychologické aspekty tohoto díla. - Dospělejším čtenářům mohou připadat Foglarovy knihy poněkud černobílé ve svém vyzdvihování poctivosti, čestnosti a nejvzornějších kvalit mladých lidí - na desetiletého až třináctiletého kluka mohou však tyto knihy silně zapůsobit. Foglar byl symbolem nezávislého přístupu k péči o větší děti, je nepochopitelné a smutné, proč považoval komunistický a nacistický režim za nutné jeho knihy i aktivity potlačovat - samozřejmě, neobsahovaly žádnou ideologii. Čest jeho Jestřábově památce. - (Nakonec drobnou poznámku. Není to symptomatické, že dnešní MFD otiskla daleko rozsáhlejší nekrolog Jaroslava Foglara, kterého mezi lidmi, nemluvícími česky, nikdo nezná, než loni v létě nekrolog světoznámého básníka Miroslava Holuba, přeloženého do čtyřiceti jazyků a považovaného za jednoho z největších básníků naší éry. Co to znamená? Že Čechy zajímá daleko více období dětství než období dospělosti? )

  • Vláda a pozorovatelé se domnívají, že telefonní ceny za místní hovory neklesnou ani po zavedení konkurence, jen snad porostou pomaleji. Pavel Mertlík chce zavést konkurenci v telefonech od 1. ledna příštího roku.

  • Pro akci Čisté ruce získává premiér Zeman experty ze zahraničí. Řekl to v neděli v TV Nova. Na  akci "čisté ruce" by se podleZemana měli podílet odborníci z Itálie a z USA. První výsledky akce "čisté ruce" prý budou v březnu. Zkoumá se asi 350 případů. Desítky případů prý půjdou před soud.

  • Sílí snaha ČSSD a ODS ovládnout časem společně natrvalo českou politickou scénu? Zeman je pro prohloubení povolební smlouvy s ODS. Zeman se domnívá, že je potřeba lépe vymezit roli opoziční a vládní strany. Jeho partnerka v diskusi v TV Nova místopředsedkyně ODS Libuše Benešová, Zemanovu myšlenku neodmítla. Občané se ve volbách do krajských zastupitelstev na podzim příštího roku budou podle Zemana muset rozhodnout, zda dávají přednost modelu dvou silných stran, které se střídají u vlády, nebo existenci více či méně vyrovnaného spektra politických stran.

  • Zeman tvrdí, že jeho vláda byla posledního půl roku úspěšná. Měla prý v podstatě jen problémy s médii. Ministři se ale podle něho už naučili komunikovat opatrnějším způsobem. Za úspěchy Zeman považuje schválení státního rozpočtu, zvýšení tarifních platů ve veřejném sektoru, pomoc vlády České spořitelně, vyřešení sporu s Evropskou unií o dovoz vepřového, oživení železniční a veřejné dopravy, systém investičních pobídek, zahájení privatizace bank, investice do průmyslových zón, zvýšení minimální mzdy a způsob, jakým vláda reagovala na východočeské povodně, s nimž se musela vypořádat hned v prvních dnech po svém jmenování. - Počkáme, bude-li mít hospodářská politika vlády pozitivní výsledky. Nevypadá to, že by měla potřeba oživit hospodářství obrovskou vládní prioritu.

  • Záhadné posilování České spořitelny - Otázka pro české novináře a ekonomy. V poslední době vydala ČTK několik zpráv o České spořitelně. Podle těchto zpráv může "maximální výše vyvedených úvěrů dosáhnout až 60 miliard korun" (ČTK 17.12.98), z čehož je přibližně "35 miliard nekrytých úvěrů" (ČTK 17.12.), restrukturalizace aktiv má být "převážně na komerční bázi"(ČTK 18.1.99), kapitál banky byl zatím před koncem roku 98 "posílen o 5,5 miliardy korun" (ČTK 18.1.) a do Konsolidační banky byly zatím "vyvedeny klasifikované úvěry za 10,4 miliardy korun"(ČTK 18.1.). - Zprávy bohužel neuvádějí, jak se toto záhadné posilování a vyvádění prakticky dělá. Nikde jsem se nedočetl, kolik který z akcionářů Spořitelny na toto přispěl. Očekával bych, že akcionáři přispěli proporcionálně k jejich podílům, a že podobně proporcionálně přispějí ještě v dalších kolech. Například při předpokládaném "vyvedení sociálně zvýhodněných úvěrů z bilance banky(18.1.)" a plánovaném zvyšování základního jmění před koncem roku 1999. Neočekávají přece, že je budou tak obrovskými částkami subvencovat čeští daňoví poplatníci. Vždyť užitek z této restrukturalizace jde především do kapsy těchto akcionářů. - Proto má otázka: Můj odhad je, že například akcionář BERD (Evropská banka pro obnovu a rozvoj), vlastník 11,8% akcií České spořitelny, by měla přispět na toto financování asi 5 miliardami korun, něco přes 550 korunami na každou akcii, pokud si chce zachovat nezměněný podíl v rekonstruované České spořitelně. Předpokládám, že přesná čísla jsou každému v České republice přístupná. Mohl by mi je prosím některý z ekonomů nebo novinářů poslat? František Nepil, 20. ledna 1999.


  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Preji Vam krasny den (noc), rad bych Vas informoval, ze prave vyjela z vozovny druha letosni linka nasi Tramvaje, píše Zdeněk Fekar, šéfredaktor literárního časopisu Tramvaj Načerno.

    Výběr textů z posledních dní:


    Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.

    Hruška: Smutný příběh paranoického pseudoodborníka

    Vlastimil Ježek

    Reakce generálního ředitele Českého rozhlasu na tyto texty, zveřejněné 5. ledna 1999. Přišla v pátek 22. ledna 1999.

    Když jsem si poprvé přečetl šest stran polopravd, výmyslů a lží Miroslava Hrušky v Britských listech, byl jsem rozhodnut nereagovat. Tzv. případ pana Hrušky je totiž dva roky starý a zabývala se jím jak Rada Českého rozhlasu, tak - v širších souvislostech - i mediální komise Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Nikdo z těch, kteří Hruškova podání šetřili, mu nedali za pravdu. Proč se tedy vracet zpátky jen proto, že tentýž Hruška, který z doby svého aktivního působení v komunistech ovládaném Československém rozhlasu (do zaměstnaneckého poměru v ČRo Ostrava nastoupil v srpnu 1982) pamatuje "cenzuru jen z doslechu", popíše svůj fantaskní příběh znovu a téměř týmiž slovy v Britských listech, které nepodléhají tiskovému zákonu (to připomínám jen proto, že jsou tudíž podle tiskového zákona nežalovatelné). Své původní rozhodnutí nereagovat vůbec jsem nakonec změnil ze dvou důvodů: jednak proto, že většina čtenářů Britských listů zná pravděpodobně Hruškův příběh jen z Hruškova podání, a pak také proto, že na rozdíl od doby před dvěma lety okořenil tentokrát tento ničím výjimečný novinář svůj nekonečný příběh prvky z literatury a la James Bond: kdo jiný než agent 007 by dokázal tak dokonale spřádat intriky a zákulisní pikle proti nebohému autorovi vlastního osudu. Já tedy rozhodně ne.

    Pan Hruška dostal výpověď z pracovního poměru - od ředitele studia v Ostravě, nikoli ode mne - za opakované porušování pracovní kázně. Jinými slovy: opakovaně odmítal plnit úkoly stanovené jeho nadřízeným. V jiných případech stanovené úkoly sice splnil, avšak s výsledky odpovídajícími rádiu sedmdesátých let. Pokud jeho nadřízení takové příspěvky nepustili do vysílání, rozhodovali se na základě nekvality odvedené práce, kterou pak pan Hruška, přesvědčen o své novinářské erudici, nesmyslně vydával za cenzuru. Mrzí mne, že pan Hruška do dnešního dne nepochopil význam slova cenzura ani to, proč byla vymyšlena: jde v ní přece o zamlčování pravdy (a tedy obsahu), nikoli o formu sdělení.

    A v tom je - podle mého soudu - jádro pudla. Pro M. Hrušku rádio začíná a končí formami pěstovanými v sedmdesátých a osmdesátých letech, a kdyby svůj spor vedl tímto směrem a přitom řádně a poctivě plnil své pracovní úkoly, mělo by to jistě svůj smysl. Hruška však namísto toho prohlásil všechny stoupence rádia konce tisíciletí za neodborníky, zapojil do hry svou fantazii a začal vytvářet příběhy pravdě na hony vzdálené. Jeho výpověď nijak nesouvisí s šetřením jeho podezření na "rozkrádání" ve studiu Českého rozhlasu v Ostravě.

    Škoda, že Hruška nepopsal poctivě a pravdivě, co se za tím kterým jím užívaným termínem vlastně skrývá. Z onoho "rozkrádání" by se vyklubalo neoprávněné vyplácení honorářů mladičkému redaktorovi ČRo Ostrava Františku Tichému (jinak talentovanému novináři) prostřednictvím třetích osob v celkové výši 22 tisíc korun. František Tichý na základě dohody poté, co s ním vedení studia uzavřelo písemnou dohodu o vrácení všech neoprávněně získaných prostředků (což se k 31. 12. 1998 stalo) z ČRo Ostrava odešel. Šlo přitom o honoráře za práci skutečně odvedenou, za kterou však panu Tichému ze zákona nenáležela žádná finanční odměna - F. Tichý v té době vykonával v ČRo Ostrava náhradní vojenskou službu. První kontrola (která neměla žádný důvod cokoli krýt) vyplacení těchto honorářů neodhalila, a proto jsem skutečně požádal pana Hrušku, aby se omluvil všem zúčastněným stranám. F. Tichý se však poté k podvodu sám přiznal, což dodnes - dovolíte-li - oceňuji. Na to jsem se naopak ústně i písemně panu Hruškovi omluvil a na základě tohoto případu přijal konkrétní opatření pro lepší kontrolu vyplácení honorářů v Českém rozhlasu.

    Mnou nařízená hloubková kontrola hospodaření v roce 1997 odhalila ve studiu v Ostravě další dva problémy (žádný z nich se v Hruškově podání neobjevil), a to pronájem rekreační chaty v Kunčicích v letech 1995 - 1997 za podezřele nízkou cenu a některé smluvní vztahy ČRo Ostrava se soukromými firmami zaměstnanců téhož studia. Tato kontrola hospodaření stála místo ředitele studia F. Prokopa a ačkoli zákon Českému rozhlasu nezakazuje uzavírat smlouvy se soukromými firmami vlastních zaměstnanců, byly tyto smluvní vztahy Českým rozhlasem z důvodu střetu zájmů mým rozhodnutím ukončeny k 31. 12. 1997 (s úklidovou firmou k 30. 6. 1998).

    Na pana Hrušku jsem v těchto záležitostech ani nenaléhal, nevyhrožoval mu, ani nic nesliboval. Na rozdíl od Hrušky se necítím být ani vítězem, ani poraženým. Nejde totiž o boj, ale jen a pouze o hledání pravdy - padni, komu padni.

    Všechny další Hruškovy výpady jsou totálními výmysly a nepravdami. Dokonce i pravdivá tvrzení jsou uváděna v zavádějících souvislostech. Například Hruškovo tvrzení, že poslechovost studia Ostrava klesla z údajných 130 tisíc v roce 1994 na současných 40 - 50 tisíc denních posluchačů. Pan Hruška zapomněl dodat několik důležitých faktů: poslechovost lze srovnávat na základě obdobně získaných výsledků až od roku 1995, kdy existuje celorepublikový sociologický průzkum denního dosahu rádií (po celou dobu existence tohoto projektu se poslechovost studia pohybovala a pohybuje v intervalu 40 - 60 tisíc denních posluchačů). Ve stejné době nastupují silná soukromá rádia (na severní Moravě Orion) a v této době klesl i (díky nástupu celoplošných privátů) významně počet posluchačů i dodnes nejposlouchanější české stanici Radiožurnálu. Do třetice: Český rozhlas nově zřídil studio v Olomouci, jehož denní dosah se vyšplhal k 50 tisícům denních posluchačů (také oni byli předtím odkázáni na poslech studia ČRo Ostrava). Poslechovou situaci studia v Ostravě navíc dlouhodobě ovlivňuje i zhoršené pokrytí území, které způsobilo vynucené snížení vysílače v Hošťálkovicích pro kolizi s řízením leteckého provozu.

    Už jenom stručně. Nevím, jak přišel Miroslav Hruška na to, že můj “zájem“ o něj (jednoho z patnácti set zaměstnanců Českého rozhlasu) jde tak daleko, abych proti němu inscenoval spiknutí hodné románu o nejslavnějších špiónech. Pana Hrušku jsem nenechal vyhodit, nevyhrožoval mu, nenaléhal na něj, nevykradl mu kancelář ani to nenechal udělat, nemanipuloval soudem ani jeho advokátkou, kterou si sám zvolil (a ani bych to neuměl), nezametám stopy (není po čem). Jmenování do funkcí probíhá v souladu s platným Konkurzním řádem, apod.

    Vážený pane Hruško, máte-li podezření ze spáchání trestného činu, udělejte prosím to, k čemu jsem Vás již několikrát vyzval, oznamte podezření z porušení zákona orgánům činným v trestním řízení. Přestaňte prosím lhát, pomlouvat a vymýšlet si neskutečné příběhy, kterými zakrýváte vlastní neschopnost. Mimochodem: čtete špatně zápisy z Rady Českého rozhlasu, když poukazujete na blíže nespecifikovanou nespokojenost tohoto orgánu s mou prací v roce 1995 a pomíjíte četná uznání v zápisech téže Rady. Členové Rady nebyly v žádném případě vyměněni v těch souvislostech, které uvádíte, a už vůbec ne v roce 1995. Kdybyste si alespoň přečetl Zákon o Českém rozhlasu, zjistil byste, že mandát členů Rady je prostě tímto zákonem časově omezen. A ještě jedno: kde berete tu drzost mluvit o duchovním klimatu před rokem 1990 - Vy, který jste se na jeho tvorbě jako totalitní novinář aktivně podílel?!

    Mgr. Vlastimil Ježek

    generální ředitel Českého rozhlasu

    P.S.: Pro ilustraci připojuji kopii dvou svých dopisů panu Hruškovi - a to ze 17. prosince 1997 a 18. března 1998, a dále Konkurzní řád Českého rozhlasu v platném znění.


    Poznámka Jana Čulíka: Dopisy zatím nedošly. - Britské listy by měly na Vlastimila Ježka prosbu: mohl by dát Britským listům konkrétní příklady nekvalitní rozhlasové práce Miroslava Hrušky, ovlivněné stylem práce z sedmdesátých let, a zároveň i několik příkladů vysoce kvalitní, moderní práce "rozhlasu konce tisíciletí", jakou Vlastimil Ježek podporuje a které Miroslav Hruška nebyl schopen, a proto byl propuštěn? Předem děkujeme.


    Byl důvod k likvidaci pořadu Nadoraz České televize také finanční?

    Dostali jsme dopis od bývalého pracovníka České televize, který mj. pracoval určitou dobu i v pořadu Nadoraz. Odešel z něho v roce 1996. Čtenář nám napsal:

    Docela se zajmem ctu Vase analyzy a komentare deni v CT. Duvod ke zruseni poradu Nadoraz hledejte mimo jine v tom, proc byl ze dne na den odvolan Balvin a za jake penize se vyrabi v podstate identicka Klekanice v Ostrave.

    Obrátili jsme se na bývalého ředitele ČT Ivo Mathého i nynějšího ředitele ČT Jakuba Puchalského se žádostí o vysvětlení této věci. Požádali jsme je o odpověď na tyto otázky:

    1. Hrala financni stranka vyroby poradu Nadoraz skutecne urcitou roli pri jeho zruseni?

    2. Proc byl podle vaseho nazoru odvolan pan Balvin?

    3. Mohl byste osvetlit tyto spekulace o financnim zazemi techto poradu?

    Jakub Puchalský dosud nereagoval.

    Ivo Mathé odpověděl tímto dopisem:

    Vazeny pane Culiku,

    ad 1) nevim. Porad zrusil pan Puchalsky a ja o financnich parametrech vyroby poradu Nadoraz po 1. dubnu 1998 nemam vedomost. (Budu-li se nize v textu dotykat ekonomicke problematiky vyroby uvedeneho poradu, mohu vychazet pouze z mne dostupnych, cili velmi zastaralych informaci a vlastni ponicene pameti).

    ad 2) pana Balvina jsem odvolal z funkce sefproducenta umeleckych poradu ja v roce 1997 (tusim k 1. srpnu). V zadnem pripade se tak nestalo ze dne na den, ale po dobrem tuctu dolozitelnych (a dolozenych, nebot pan Balvin si stezoval Rade CT, jiz jsem materialy poskytl) varovani v rozmezi nekolika let. Duvodem byl zpusob vedeni PCUP (producentskeho centra umeleckych poradu), zejmena opakovane nedodrzeni rozpoctu PCUP. Navic panu Balvinovi byl nabidnut post producenta - vedeni tvurci skupiny zamerene na produkci hudebnich poradu.

    (Dodnes mne mrzi, ze nabidku neakceptoval - mohl tak mozna pod novym managementem zachranit na obrazovce misto pro vaznou a vubec dobrou muziku.)

    ad 3) spekulace existuji prakticky o kazdem poradu vyrabenem bud z casti, nebo kompletne v zakazce. Tudiz dodavatelsky. Takova vyroba byla v naproste vetsine pripadu nakladnejsi nez stoprocentni vyroba v kapacitach CT. Pokud jsme srovnavali alespon trochu srovnatelne pripady, vzdy jsme dosli k zaveru, ze vlastni (in-house) produkce je levnejsi. CT (a dokonce ani CsT za komunistu) vsak nikdy nebyla, obdobne jako ostatni evropske televize, schopna vyrobit vsechno sama. Z jisteho pohledu je to dobre a v nekterych zemich existuji dokonce zavazne limity stanovujici pubcasterum procento v zakazce vyrabene produkce (u BBC donedavna 25%!). Nechci komentovat v Evrope zavedene chybne nazvoslovi pro dodavatelskou formu produkce; nezavisla (independent) produkce.

    Pro Nadoraz se vyrabel primarni obrazove zvukovy material v zakazce (tusim prave u firmy PAVP). Pamatuji-li se dobre, za jednu odvysilanou (=prijatou) reportaz (7 az 10 min.) se platilo cca. 48 tis. Kč (reserse, redaktor, cestovne, najem kamery, kameramana, zvukare, osvetlovace atd. zkratka vse, co se tyka primarniho nataceni). Reportaz pak byla strihana, ozvucovana a kompletovana v kapacitach CT, cili za dalsi naklady.

    Kdyz doslo k marne redaktorske praci ci nataceni, naklady sly na vrub dodavatele, nikoli CT. Porad Klekanice, vyrabeny in-house ostravskym studiem CT, byl levnejsi.

    K uplnosti je treba dodat, ze rozpocet byval v prvni polovine roku 1997 o neco vyssi (asi o 4 tis. Kc na jednu reportaz). Vzhledem k me produkcni praxi jsem na modelovem rozpoctu dokazoval panu Balvinovi urcite rezervy.

    Priznam se, ze bych tak asi necinil, kdyby nedochazelo k nedodrzovani celkoveho rozpoctu PCUP. Dalsim faktem je, ze majitel firmy PAVP Ales Lederer byl pritelem - jeste z dob disentu - producenta poradu Jana Sterna. Tato skutecnost vyzadovala mimoradnou ekonomickou a kontrolni peci.

    Zakazkova vyroba vsak byla beznou formou produkce ve vsech zanrech a polohach (hodne dokumentu, cela tvorba animovana atd.). Mira dodavek se tez lisila (nekdy zcela "na klic" az do finalniho sestrihu, nekdy jen mensi cast produkcniho procesu) a vesmes byla limitovana financnimi prostredky CT.

    Ivo Mathé


    Jak se dovolat práva u nedokonalé české justice

    Hana Horynová

    Vazeny pane Culiku,

    jsem prave tam, co popisuje pan Tesar.

    V roce 1994 jsem vlozila 50 tis. Kc do komanditni spolenosti JIA, Olsanska 1, Praha 3. V ruce mam rozsudek potvrzeny odvolacim soudem, ze mi ma spolecnost do 3 dnu ( od 1.9. 1998) uhradit 50 tis. Kc vcetne 16% uroku do dne zaplaceni.

    Za zminku stoji i  to, ze  mi byl rozsudek Krajskeho soudu dorucen s vice jak 4 mesicnim zpozdenim.

    Dotazem u exekucni tajemnice na Praze 3 jsem zjistila, ze mam 3 moznosti:

  • podat exekuci na  movity majetek, kolek 2% t.j. cca 1500 Kc, (pricemz je pravdepodobne, ze v kancelari uz stejne nic neni)
  • podat zadost o zjisteni cisla uctu, coz mne bude stat pouze 200 Kc, ale jak rekla dotycna, zalezi jen na dobre vuli firmy, zda to prozradi !!!!!
  • posledni moznost, je najit nemovity majetek a spolecne s platnym vypisem z katastru podat zadost na exekuci nemoviteho majetku.

    Zjistila jsem si 4 objekty, ktere kdysi firme patrily. Zasluhou Obchodniho rejstriku na  Internetu jsem zjistila IČO a nasledne informace, ze vsechny 4 objekty byly jiz prodany, nektere az v roce 1998!!

    Asi pred rokem vysetrovala policie vsechny poskozene. Tehdy jsme se dozvedeli, ze firma jeste nejaky nemovity majetek ma, takze neni vse ztraceno.

    Hlavni ucastnik byl vysetrovan i ve veci AB banky jiz pred propuknutim teto kauzy v r. 1996.

    Premyslim, ze  jedine, co mi zbyva je asi Obcanske judo (televize Nova). Tam se nekdy podari najit skulinku.

    S pozdravem

    Hana Horynova, 20.1.1999


    "Čulíku, neurážej své čtenáře"

    Kde je zvídavost?

    Jan Čulík

    Byl jsem varován, abych se nepokoušel rozbírat motivaci čtenářů Britských listů, proč čtou které články. Že je tím nutně budu urážet. Mně ale ta věc připadá velmi zajímavá, a tak se do ní přesto vrhám, jako slon do porcelánu.

    Statistiky Internet Servisu ukazují velmi přesně, kolik čtenářů si v den vydání stáhlo z internetu celé Kompletní Britské listy i kolik čtenářů si otevřelo jednotlivé články.

    Měl jsem pocit, že se v poněkud formálně heroických, oficiálních vzpomínkách na Jana Palacha při příležitosti třicátého výročí jeho sebeupálení v "čítankovém obrazu hrdiny" poněkud ztrácí autentičtější podstata Palachovy oběti. Jistě, je důležité, jak píše Libuše Koubská v těchto Britských listech na jiném místě, aby lidi aspoň věděli, kdo byl Jan Palach. Nutně se asi stoprocentně neztotožňuji s dosti přímočarou heroizací Jana Palacha, jak je prezentována v článku Libuše Koubské, a dovedu si představit, že právě tohle - příliš velká míra oslavné expozice, zaměřená v minulých dnech na Palacha, mnohým lidem v ČR už mohla začít poněkud jít na nervy.

    Ani se neztotožňuju nutně s tím, co podle Libuše Koubské napsal v Respektu Martin Fendrych - co bychom si počali jako národ, kdybychom neměli Havlíčka, Masaryka, Husa, Palacha... Lidé by se přece při svém rozhodování neměli upínat k historické příkladnosti těchto osobností - ono to taky trochu svádí, že se za jejich jednání skryjeme. Měli by každý za každých okolnosti asi rozhodovat především sami za sebe. Jistě, velké historické osobnosti pro nás mohou být - kladný či záporný - příklad.

    Ale mně vůbec nejde o historický význam Palachovy oběti. Mně jde o její aktuální význam. Můžeme s ní souhlasit či nesouhlasit, ale co ta oběť vypovídá o nás dnes? Jakým způsobem se vztahuje k českému charakteru? To se mi zdá nesmírně zajímavým tématem. - Možná neměl pravdu ani Palach, ani ji nemají dnešní Češi, kteří si myslí, že jeho oběť byla šílená a zbytečná. Avšak INTERAKCE mezi těmito dvěma postoji je výsostně zajímavá. Nemyslíte?

    V pátečním vydání Britských listů jsem právě proto zveřejnil několik - podle velmi zajímavých - textů z doby přesně před třiceti lety. Byly otištěny v tehdy velmi čteném kulturně-politickém týdeníku Svazu československých spisovatelů listy. Jeho č. 3/1969 vyšlo 23. ledna 1969, bezprostředně po Palachově úmrtí.

    Tyto texty zabývající se právě interakcí mezi Palachovým činem a postojem většinové české společnosti, jsou skutečně pozoruhodné. Mimo jiné zachycují autentický žár rozporných emocí, v nichž se octla po Palachově smrti česká společnost. Otázka byla vznesena tak naléhavě, že se jí musel zabývat každý. Podívejte se na ten text od Karola Sidona.

    S překvapením jsem zjistil, že si tyto pozoruhodné texty během pátku přečetla přibližně jen čtvrtina normálního počtu čtenářů Britských listů.

    Přiznal jsem se v rozhovoru, že nechápu, proč se těmto textům lidi vyhýbají. Dostalo se mi z Prahy vysvětlení od člověka, jemuž je něco málo nad třicet let: "To je generační věc. My se o čítankové hrdiny ani o Pražské jaro nezajímáme a my vám ty články prostě číst nebudeme. "

    William Shakespeare kdesi napsal, "The lady doth protest too much..." - "Dáma protestuje příliš mnoho..." - zdá se tedy, že se za emocionálními protesty cosi skrývá.

    Napište mi, proč si myslíte, že je oprávněný postoj typu "My se na určité nabídnuté texty v žádném případě NIKDY nepodíváme." - Jakým způsobem se to slučuje s principem zvídavostiotevřené mysli?  Nebo je ve hře něco jiného?

    Moderní česká historie je často historií vyhýbání se přímým konfliktům. Kus žvance, vlastní život, je mnohým nakonec milejší než všeobecný prospěch celku, pravda, či morální principy. Je to rozumný a nosný přístup? Vede k přežití, anebo k degeneraci?


    Svědectví, které se vymyká konvenční heroizaci

    Uvedl jsem, že motivací k zveřejnění třicet let starých textů uvažujících o smyslu Palachovy oběti byl dopis od jednoho čtenáře tohoto znění:

    Sam jsem pametnik, a proto mi udaje v ceskych sdelovacich prostredcich trochu pripominaji povidku Ivana Olbrachta z knihy Bejvavalo tusim se jmenovala Smrt neznameho vojina. Nemel jsem odvahu v ritualni oslave Palachovy smrti upozornit na souvislosti, ktere tehdy byly zrejme, a to na vietnamskou valku, kdy se tehdejsi SSSR okupaci CSSR stal v ocich verejnosti stejnou dobytatelskou velmoci. Nikdo si ted nechce pripomenout, ze do r.1968 bylo Ceskoslovensko jedinym statem Varsavske smlovy (snad s vyjimkou Bulharska), kde jsme Rusy meli radi. (Snad proto, ze zde nebyli, a to zase byla zasluha tehdejsiho prezidenta A.N). O to krutejsi bylo prohlednuti.

    Z dopisu tohoto ctenare je zajimave citovat dale:

    V roce 1956 mi bylo 14 let a v roce 1968 26 let.

    V letech 1959 - 1964 jsem absolvoval Vysoke uceni technicke v Brne, strojni fakultu, jedinou fakultu tehdy, kde mohly studovat deti z poznamenanych rodin. Ja jsem mel tehdy cejch prislusnika rodiny prisluhovacu burzoasie.

    Chruscev hlasal tezi dohnat a predehnat Zapad, a proto studium strojniho inzenyrstvi nebylo prilis ideologizovano.

    (Jen tak na okraj: Je to vysvetlenim, proc Vaclav Havel nemohl studovat, - jeho prvni zena snad nepracovala nikdy, pokud nepovazujeme pro 20letou holku za praci, kdyz dela uvadecku) a jeho bratr Ivan je inzenyrem a  velkym expertem pres pocitace.)

    Ja sam jsem chtel na prirodovadeckou fakultu studovat matematiku a fyziku, pri cemz jsem si neuvedomil, ze bych zrejme skoncil jako ucitel na gymnaziuu, coz v nasledujicich letech nebylo zadne terno.

    Vetsina mych spoluzaku mela kadrove cmouhy. Toto uvadim proto, abybylo jasne, ze jsme nebyli zadni komsomolci ( ovsem jednim z mych spoluzaku byl bratr Milana Uhdeho - Vladimir).

    Presto hodiny marxismu, jedine povolene filozofie , nebyly zase diky tehdejsi atmosfere vubec nudne.

    Vzpominam si, jak nam asistent vykladal o Chruscevovi, jak mlatil v OSN botou o stul a doslova rekl, kazdy mate doma stareho dedecka, musite mu taky ledacos tolerovat.

    Cela katedra marxismu-leninismu byla v dobe normalizace po roce 1968 zlikvidovana.

    Stejne tak byla zlikvidovana Vojenska technicka akademie, tehdy nejelitnejsi technicka skola v tomto state.

    Co se tyce Vietnamu, nedelali jsme si iluze, ale brali jsme to jako bojove hratky mezi USA a SSSR a cviciste nove valky. Rozhodne ne jako hraz proti komunismu, ktery ostatne v 60 letech byl na postupu.(viz dobyvani kosmu, Alzirsko, pad kolonializmu a konecne i Kuba).

    Prece nemuzeme hodnotit dnesni stav znalostmi roku 1959.

    Madarske udalosti (byl jsem sice dost mlady) mne nebyly moc jasne, vim, ze jsem se ptal reditele skoly v dejepise, proc je v Madarsku kontrarevoluce a ne revoluce a on me to stochasticky vysvetlil.

    Samozrejme jsem mu neveril (taky mam nyni jeho zamitavy podpis na prihlasce na Univerzitu), ale Madarsko zustalo ve stinu vedle tehdejsich udalosti v Suezu, kde ku podivu se shodli USA a SSSR proti Velke Britanii a Francii. Ja jsem samozrejme tehdy pral Egyptu, tak jako v detskych letech jsem byval na strane Unie proti Konfederaci (ted uz to vidim mnohem slozitejsi, ale to je jina kapitola).

    Mohu rici, ze jsem jako pracovnik vypocetni techniky za totality mel mnohem vetsi svobodu.

    Pokud jsem v noci nerval Pryc z Husakem, az byste se divil, co jsem si mohl vuci komunistum i k nejvyssim v podniku dovolit.

    Ted jsem prilis opatrny, dvakrat jsem vyletel z mista pro neopatrnou kritiku. Ona to ani nebyla kritika, spis nesouhlas s nazorem sefa a shodou okolnosti me vyhodil vzdy byvaly (mozna i nynejsi, to nevim) clen KSC.

    Ted jsem nezamestany a mohu rici, ze to zase tak spatne neni. Mam alespon vice casu, na to, co me bavi, bohuzel to nikdo neplati.

    Ale Internet me pres veskera zdrazeni neprijde draz nez balicek cigaret a ja jsem abstinujici byvaly kurak.

    Vetsinou se podepisuji, ale za tu vetu s temi Rusy by me mnoho znamych snedlo za ziva.


    Smrt studenta po třiceti letech

    Libuše Koubská

    An English version of this article is in the current issue of Electronic New Presence.

    Pod tímto titulkem jsme v lednovém čísle měsíčníku Nová Přítomnost uveřejnili glosy nynějších studentů pražské Vysoké školy ekonomické, kteří v rámci svého žurnalistického semináře psali o smyslu oběti Jana Palacha, o jeho odkazu. Uvažovali o něčem, co z jejich pohledu představuje minulost. Stejně vzdálenou, jakou byl pro Palachovu generaci v roce 1969 leden roku devětatřicátého, kdy uštvaný Karel Čapek byl mrtev teprve tři týdny, kdy dosud žil Jan Opletal. Vždyť pro Palacha a jeho spolužáky, vysokoškoláky z ledna 1969, šlo o látku z učebnic dějepisu, případně vyprávění rodičů z časů ještě předválečných. Tehdy, kdysi, dávno...

    Dnešní studenti Vysoké školy ekonomické hodnotili čin Jana Palacha různě. Zejména dívky psaly o unáhleném, marném gestu, o tom, že je škoda vzdát se teprve začínajícího života, že na aktivní odpor už tehdy bylo pozdě, protože "Pražské jaro" skončilo fiaskem a Palachova oběť se stala jen smutným symbolem pohřbených snů a nadějí. Mladí muži se naopak shodovali v tom, že je třeba, aby někdo zemřel, než ostatní začnou žít. Že Jan Palach zažehl jiskru, která nikdy neuhasla.

    Tyhle úvahy vznikly na semináři počátkem loňského prosince. Tedy týdny předtím než nastaly oficiální vzpomínkové slavnosti, než začali prezident republiky, předseda vlády a další představitelé státu a politických stran přicházet s květinami k pomníku svatého Václava a do Palachových Všetat, než deníky a časopisy přinesly vzpomínky a komentáře k "Tajemství zápalné oběti", "Jasnému plameni, jenž zazářil" , "Pochodni Jana Palacha". Kolem 16. až 19. ledna, tedy oněch čtyř strašlivých dnů, v nichž Jan Palach kdysi umíral, se v novinách psalo, v rádiu líčilo a v televizi ukazovalo i leccos z toho, co se dělo před deseti lety, u příležitosti 20. výročí. Jak v tehdejším "Palachově týdnu" někteří stateční Češi chtěli - zase na Václavském náměstí - uctít Palachovu památku a jak komunistický režim zuřivě reagoval. Nasadil obrněné transportéry, vodní děla, policii s obušky a psy, zatýkal, tloukl, vyvážel lidi do neznámých lesů. Dnes se diskutuje o tom, zda tahle demonstrace odporu byla branou k sametové revoluci, k listopadovému osvobození. Většina se shoduje, že ano, lidé chodili do centra města a nechávali se bít, zas riskovali a zas nacházeli něco společného, šli do toho. "Je strašně důležité," napsal novinář Martin Fendrych v týdeníku Respekt, "aby v každém národě, v jeho dějinách, existoval někdo jako Jan Palach, aby byl po ruce, když je zle. Kdyby nebyl žádný Jan Hus, žádný Karel Havlíček Borovský, žádný Tomáš Garrigue Masaryk, žádný Jan Palach, ke komu bychom se vztahovali? Proč by tu pak tenhle národ měl vůbec existovat?"

    Minulé úterý, 19. ledna, v den 30. výročí Palachova úmrtí přinesla Česká televize v hlavním vysílacím čase na svém prvním programu další díl seriálu "Ta naše povaha česká". Součástí pořadu byla i anketa s náhodnými, převážně mladými chodci na Václavském náměstí. Zhruba devět z deseti vůbec nedovedlo odpovědět na otázku, kdože to Jan Palach byl. Snad nějaký sportovec? Nebo zpěvák? Politik? "Už jsem to někde slyšel, ale teď si zrovna přesně nevzpomínám," smál se do kamery jeden teenager. Nebyla to první anketa na toto téma, která dopadla podobně. Moje otázka zní jinak: kdože jsou rodiče a kdo učitelé těch mladých lidí?

    Libuše Koubská


    Vysoká míra investigativní práce v deníku Právo

    Právo objevilo, co dostal Puchalský k vánocům

    Předminulou sobotu přinesl magazín deníku Právo v rubrice Televizní drby několik pozoruhodných, dosud neznámých informací, především informace o tom, co dostal Jakub Puchalský k vánocům.

    Gratulujeme k tomuto vynikajícímu investigativnímu výkonu.

    Trochu vážněji: Vím, že lidé ve veřejných funkcích potřebují trochu lidové popularity, vždycky mají tendenci prezentovat se jako hvězdy.

    Nevím však, jestli by bývalo nebylo rozumnější, když za Puchalským s těmito vysoce objevnými otázkami novináři z Práva přišli, kdyby je býval raději požádal, aby se ho zeptali na něco pořádného.

    (Tedy - já bych se jich zeptal, jestli jim není trapné, ptát se na takové pitomosti. JČ)

    Televizní drby

    Magazín Právo, 16. ledna 1999

    Dnes o generálním řediteli České televize Jakubu Puchalském.

    Přestože Vánoce již dávno zmizely za obzorem, raduje se stále nejvyšší šéf veřejnoprávní televize z praktických a příjemných dárků, které našel pod stromečkem. Prozradil nám, že to bylo několik knih, kompaktní desky, kravata, obraz a také láhev výborného moravského vína. Byli jsme zvědaví, jaké dárky daroval on. "Mámu jsem obdaroval kosmetikou a drobnostmi do domácnosti a táta dostal reprezentativní plnicí pero a kompaktní desky."

    Nedalo nám to zeptat se na dárečky pro další blízké. Copak asi dostala "od Ježíška" Jakubova přítelkyně. Našla tam také kosmetiku a potom mne samotného, protože jsme celý Štědrý den trávili spolu."

    Televizní šéf, který nejraději jí ryby a kuře téměř na všechny způsoby a z nápojů má rád čaj a pivo, lituje, že se po nástupu do funkce musel vzdát svého nejmilejšího oblečení: džínů a triček. Pokud jde o barvy, má rád tmavě modrou - ta mimochodem dobře vypadá na televizní obrazovce - pak také šedou a světle hnědou.

    Když si vyšetří trochu volného času, což nebývá často, protože právě volný čas mu citelně schází, sáhne po knize. Teď právě čtu Městečko Vineland od Thomase Pynchona. Mimochodem tuto knížko přeložila moje sestra. A chystám se na anglický originál knihy My Angličané od Jeremy Paxmana, jinak nejpopulárnějšího britského televizního moderátora."

    Jakub Puchalský si možná podobně jako mnohý z nás dal novoroční předsevzetí. Chtěl by se lépe naučit hospodařit s časem.

    S časem bude lépe hospodařit i veřejnoprávní televize. Svá předsevzetí vtělila do dokumentu Česká televize na prahu třetího tisícitelí. Dočetli jsme se v něm, že v letošním roce se ČT soustředí na zpravodajství, pořady pro děti a mládež, dokumentární tvorbu a film a zábavné pořady. Tedy soustředí se skoro na všechny žánry.

    Na to všechno bude ČT potřebovat peníze. Jedním ze zdrojů příjmu veřejnoprávní televize jsou koncesionářské poplatky. Jak nám řekl generální ředitel, ČT chce proto úžeji spolupracovat s Českým rozhlasem při vybírání těchto poplatků a chce se mimo jiné zaměřit v letošním roce i napřesvědčivou reklamní kampaň pro zlepšení platební morálky plátců.


    Poznámka JČ: Kniha Jeremyho Paxmana, o níž jsme v BL už dvakrát psali (zdezde) a k níž se ještě jednou vrátíme, se nejmenuje "MY Angličané", neboť Paxman není nacionalista. Kniha se jmenuje The English - A portrait of a people - Angličané - portrét jednoho národa. Paxman není "nejpopulárnější britský televizní moderátor", to je velmi těžko určit, jistě existují populárnější britští televizní moderátoři v různých ranních či dopoledních vysíláních, kteří se ptají hvězd, třeba co dostali k vánocům nebo žen v domácnosti, co budou dnes vařit. Paxman je považován za vysoce kvalitního a velmi profesionálního a efektivního novináře.

    Jak zajistil Jakub Puchalský vyrovnávání koncesionářského poplatku ČT v linii s inflací?


    Hegemonie angloamerické společnosti?

    Ivan Vágner

    Text p.Jírovce "Manévry společnosti Bell Canada" byl pro mě pouhý podklad toho, co už delší dobu pozoruji v BL a snažím se k tomu nějak osobně zaujmout stanovisko:

    že totiž mnozí lidé "zvenku" kritizují prostřednictvím BL české projevy rasismu a xenofobie, pričemž podléhají z hlediska "objektivity" a "spravedlnosti" zcela stejně neudržitelnému stanovisku: morální a etické expanzi, dnes projevované především angloamerickou civilizací.

    Myslím si, že toto jsou neuvědomované projevy mnohem širšího boje, než který si obvykle uvědomujeme (a často si i chceme uvědomit) - a to boje o sjednocení etických hledisek v globálním rámci, aby tak bylo možné přistoupit ke skutečně konstruktivním zásahům proti globálním ohrožením (ekologickým, sociálním, potravinovým, zdrojovým atd.), s nimiž se budeme muset jako lidstvo bezpochyby vypořádat v příštím století.

    Popuzuje mě spíše ona neomalenost, s níž se tento nový globálně ideologický tlak vede. Jakkoli si vážím a souhlasím s pravděpodobnými tendencemi vývoje, jak je nastiňuje P.F.Drucker, nemohu si nevšimnout, že ústředním bodem jeho rad pro Ameriku je bojovat na globálni úrovni, "na níž se bude vše odehrávat". (cituji po paměti). Jinak řečeno, jak si udržet prioritu v příštím století. A tato priorita se nebude odehrávat jen v oblasti zdrojů či technologií, nýbrž v oblasti hodnot. Neboli, v informační společnosti bude mít převahu ten, jehož hodnoty budou nejšíře a nejobecněji přijatelné.

    Chápu, že z hlediska celosvětového bude třeba řadu věcí, včetně etických a kulturních (ba právě je!) hodnotově sjednotit, ale protože si uvědomuji, jaké hlubší důvody to má, nesouhlasím, aby se to stavělo jen jako nevyspělost jedněch (těch, kteří zachovávají dosavadní "špatné" principy a hodnoty) a "vyspělost" druhých (těch, kteří přešli na nové, "dobré" principy).

    Na druhé straně si uvědomuji, že tato problematika možná přesahuje možnosti i zájmy "denní" novinařiny a to i tak kvalitní novinařiny, jaká je produkována BL.

    Ivan Vágner

    Reakce Jana Čulíka: Tato problematika v žádném případě nepřesahuje zájem Britských listů: právě o ní Britské listy jsou a právě kvůli této problematice Britské listy existují.

    Drucker má pravdu, že v nadcházejícím období přežije jen ten, kdo bude schopen výrazněji se ekonomicky! prosadit na globálním jevišti. To usuzují mnozí odborníci a nedomnívám se, že je to nutně jen projevem snah velkých mocností ovládnout svět. Mnoho lidí, třeba v Británii, se tohoto vývoje bojí. Ani Amerika si nemůže být jista, zda v novém období globalizace a nestability ekonomicky přežije. Přesto se však lidé ve světě snaží nejistotě čelit přípravou, aby byli schopni fungovat na globálním jevišti. Je to nesmírně důležité.

    V této věci se musejí začít připravovat i malé země. Česká republika má obrovskou nevýhodu, že je uzavřena do skleníkové atmosféry vlastní kultury a vlastního jazyka. Přitom, cokoliv bylo v Čechách kvalitní, to proniklo do světa.

    Snad všichni vzdělanci v Británii či v Americe znají Milana Kunderu. Rádio v Británii pořád hraje Janáčka, Dvořáka a Smetanu.

    Je možné, že u některých západních podnikatelů se úzkostná nejistota z nadcházejícího vývoje může projevovat nevybíravým úsilím zotročit menší země ekonomickou kolonizací stůj co stůj. Obávám se, že takovéto firmy se zrovna nepokoušejí porozumět domácím českým poměrům a upozorňovat, že by se domácí problémy měly řešit. Vydavatelé a přispěvatelé Britských listů se v žádném případě nechtějí na Českou republiku nijak vytahovat. Výstižně to shrnul Steven Saxonberg, Američan, zajímající se o ČR. Konstatoval, že sice poměry v ČR kritizuje, ale - "nemyslíte, že když jsem zašel už tak daleko, že jsem se naučil česky, že to asi nebylo proto, abych mohl Čechy v Praze urážet a ukazovat jim svou nadřazenost, ale bylo to z ryzího zájmu..."


    Dopis prezidentu Havlovi: zrušte část volebního zákona

    Vážený pan
    Václav Havel
    prezident České republiky

    Praha, 24. ledna 1999

    Věc: Žádost o podání návrhu na zrušení části zákona č. 152/1994Sb. o volbách do obecních zastupitelstev Ústavnímu soudu ČR

    Vážený pane prezidente,

    dovoluji si Vás požádat, abyste využil svého práva, daného Vám ustanovením § 64 odst. 1 písm a) zákona č. 182/1993Sb. o Ústavním soudu ČR, a podal návrh na zrušení části zákona č. 152/1994 Sb., a to minimálně na zrušení 2. věty odst. 1 § 45 tohoto zákona, z důvodů jejího rozporu s Článkem 6 Ústavy ČR.

    Odůvodnění:

    1. Z důvodů procesních je podání návrhu prezidenta republiky v dané věci nejrychlejší cestou k projednání věci Ústavním soudem ČR.

    2. Aplikací ustanovení § 45 odst. 1 zákona č. 152/1994 Sb. ve volbách konaných 13. a 14. listopadu 1998 došlo v Městské části Praha - Klánovice k tomu, že nadpoloviční většině mandátů odpovídá menšinový počet hlasů voličů a naopak. Tato skutečnost platí jak pro součet hlasů osobně odevzdaných zvoleným zastupitelům (1465 hlasů představuje 5 mandátů a 2179 hlasů představuje 4 mandáty), tak i pro součet všech hlasů pro volební strany (5.318 hlasů představuje 5 mandátů a 5.464 hlasů představuje 4 mandáty).

    Z této konkrétní situace je tedy zřejmé, že aplikací zákona dochází k porušení článku 6 Ústavy ČR, podle kterého má rozhodovat vůle většiny. Z konkrétních výsledků voleb v MČ Praha - Klánovice lze snadno dokázat, že příčinou tohoto stavu je používání lichých dělitelů pro přidělování mandátů.

    3. Pro uvedení citovaného zákona do souladu s Ústavou ČR je nepochybně nutné zavést takový systém přidělování mandátů, který v každém případě zachová pravidlo, podle kterého bude nadpoloviční počet mandátů vždy odpovídat nadpolovičnímu počtu hlasů pro příslušné kandidáty (nebo alespoň pro jejich volební strany). Tuto podmínku zákon 152/1994Sb. nesplňuje.

    4. Nejrychlejší ale především nejjistější cesta ke zjednání nápravy vede přes zrušení příslušné části zákona Ústavním soudem ČR s tím, že bude ponechána odpovídající lhůta Parlamentu ČR pro to, aby zrušené ustanovení nahradil ustanovením novým, splňujícím podmínku čl. 6 Ústavy ČR.

    Závěrem zdůrazňuji, že systém přidělování mandátů je velmi závažnou věcí. Lze totiž snadno dokázat (viz příloha), že například aplikací zákona č. 75/1919 Sb. (tedy prvorepublikového zákona o volbách do obecních zastupitelstev) lze při stejném výsledku hlasování občanů získat naprosto jiné rozložení sil v obecním zastupitelstvu.

    Je tedy zřejmé, že nezáleží jen na tom, jak občané hlasují, ale i na tom, jak je s jejich hlasy následně zákonem naloženo. Výše popsaná praktická zkušenost z MČ Praha - Klánovice mne opravňuje konstatovat, že zákon č. 152/1994 Sb. nakládá s hlasy občanů v rozporu s čl. 6 Ústavy ČR.

    Děkuji Vám za pochopení.

    S pozdravem

    ing. Petr Šafránek

    Karla Křížka 111

    190 14 Praha 9 - Klánovice

    Příloha - srovnání aplikace zákonů 152/1994Sb. a 75/1919Sb.

    Příloha

    Srovnání aplikace zákona 152/1994 Sb. a 75/1919 Sb. na výsledky voleb v MČ Praha - Klánovice

    Volební strana - Hlasů celkem - Mandáty dle 152/1994Sb. - Mandáty dle 75/1919Sb.

    DEU+NK: 3.576 - 3- 4

    ODS: 3.167 - 2 - 3

    SNK:1.888 - 1 - 2

    KDU-ČSL: 872 - 1 - 0

    ČSSD: 640 - 1 - 0

    KSČM: 639 - 1 - 0

    NK: 70 - 0 - 0

    HA: 31 - 0 - 0

    Rozdělení mandátů dle zákona 152/1994Sb. umožnilo vznik koalice ODS-KSČM-KDU ČSL-ČSSD s 5ti mandáty s menšinovou podporou voličů proti opozici DEU+NK a SNK se 4 mandáty s většinovou podporou voličů. Při stejných volebních výsledcích by zákon č. 75/1919Sb. znamenal pro DEU+NK a SNK 6 mandátů z 9.

    Podstatné je ovšem to, že zákon č. 75/1919 Sb. prokazatelně zachovává pravidlo, že jakékoliv povolební koalici volebních stran, mající většinu mandátů, odpovídá i většina hlasů občanů. To je oproti zákonu 152/1994Sb. zcela zásadní rozdíl. Pravidlo lichého dělitele u zákona 152/1994Sb. je příčinou toho, že např. KSČM získala mandát za 639 hlasů a SNK získalo stejný jeden mandát za 1888 hlasů (1888 : 3 =629, tedy o 10 méně než 639 : 1). Mandáty jsou pak silně nevyvážené, což u zákona 75/1919Sb., který používá tzv. volební číslo (součet všech platných hlasů pro všechny volební strany dělený počtem mandátů zvětšeným o jednu) nemůže nikdy nastat.

    Tato konkrétní ukázka také nepochybně prokazuje klíčový význam toho, jak zákon stanoví systém přidělování mandátů. Dva různé zákony aplikované na tutéž vůli občanů znamenají dva zcela rozdílné výsledky rozložení sil v zastupitelstvu. Lze přitom konstatovat, že zákon č. 75/1919 Sb. vždy respektoval většinovou vůli občanů, zatímco zákon č. 152/1994Sb. ji za jistých okolností dokonce umožňuje zvrátit, čímž vzniká zřejmý rozpor s Článkem 6 Ústavy ČR.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|