Dramatik Harold Pinter o zoufalství kurdského národa

Pozoruhodná reakce Kurdů na celém světě na zatčení šéfa kurdských bojůvek Abdullaha Ocalana ukazuje hloubku zoufalství národa, který je ponižován a s nímž je zacházeno jako s "podřadnou rasou" už dlouhá desetiletí, napsal v sobotu 20. února 1999 v deníku Guardian britský dramatik a aktivista za lidská práva Harold Pinter.

Ve vysílání stanice BBC Radio 4 charakterizoval historik profesor Norman Stone, který nyní vyučuje v Turecku, Abdullaha Ocalana jako gangstera. Podle mého názoru je gangsterem turecký stát, pokračuje Pinter. Jak se dalo čekat, zabraňuje tomu, aby směli Ocalanovi obhájci cestovat do Turecka. Budou Spojené státy a Velká Británie protestovat proti tomuto zjevnému porušení lidských práv?

Informace o strašlivém útlaku kurdských občanů v Turecku se nedostanou do britských sdělovacích prostředků a na vládní úrovni se to v podstatě ignoruje. Obrovský počet kurdských vesnic byl zničen a jejich obyvatelstvo bylo rozprášeno, tisíce lidí se staly obětí mučení a byly zavražděny.

Teprve nedávno bylo povoleno, aby hovořili Kurdové na veřejnosti vlastním jazykem. Užívání kurdského jazyka ve školství, v rozhlasovém a televizním vysílání a při vydávání knih, novin a časopisů je zakázáno. Kdokoliv by se pokusil vydat objektivní historickou analýzu situace Kurdů, bude okamžitě zatčen a uvězněn. Mučení je běžné, dochází k němu především na policejních stanicích.

Podle mezinárodního PEN klubu je v Turecku vězněno více spisovatelů a novinářů než v jakékoliv jiné zemi s výjimkou Číny.

Turecko je vojenský, totalitní režim, který předstírá, že je demokracií. Státní teror je systematický, divošský, nemilosrdný. Veškeré úsilí ze strany Kurdů dospět k politickému a nikoliv vojenskému řešení konfliktu selhalo a mezinárodní společenství o to neprojevilo žádný zájem. Turecko je členem Severoatlantického společenství, Spojené státy rozsáhlým způsobem dotují jeho armádu a samozřejmě poskytuje země bohaté podnikatelské příležitosti pro všechny západní "demokracie".

Pokaždé, když se Ocalanovo jméno objeví v britském tisku, je doprovázeno údajem "30 000 mrtvých za posledních 14 let". Jako by z toho vyplývalo, že je Ocalan odpovědný za všechny tyto mrtvé. Je nesporné, že Kurdská dělnická strana vraždila a také páchala a páchá zvěrstva, avšak za drtivou většinu těchto 30 000 obětí, nemluvě o rozsáhlém zohavování a znásilňování, nese odpovědnost turecká armáda.

Je to pořád tentýž příběh. Vzhledem k tomu, že Irák a Írán jsou protizápadní režimy, Kurdové žijící v těchto zemích jsou charakterizováni jako oběti - a pokud se režimu vzepřou - jako bojovníci za svobodu. Vzhledem k tomu, že je Turecko členem NATO, turečtí Kurdové jsou charakterizováni jako "teroristé".

Nejde jen o to, co se děje Kurdům, ale i o to, co se děje svobodě projevu a nezávislému myšlení. Něco se děje přímo nám pod nosem v Turecku už léta: mnoho tisíc lidí je obětí rozsáhlé a systematické perzekuce. Přesto se o tom v tisku dočteme velmi málo. Vláda mlčí, zatímco obchod s Tureckem vzkvétá.

Konečně nyní způsobily protesty, že došlo k určitému prozření ohledně toho, co se děje v Turecku. Značný počet demonstrantů před velvyslanectvími po celé Evropě nejsou ani teroristé, ani ozbrojené bojůvky, ani podvratníci.

Pro ně není Ocalan gangsterem, ale hluboce respektovaným a většinou milovaným vedoucím představitelem v jejich úsilí zachovat si kulturu a totožnost. Tito Kurdové jsou obyčejní, většinou velmi chudí lidé, kteří už mají dost útlaku, nezájmu a ponižování. Jsou to lidé obrovské hrdosti, důstojnosti a odvahy. Jejich smutný úděl zoufale volá po tom, aby byl uznán a aby se jim dostalo podpory.