Britské listy

vsichni mate pravdu! Lide, pro ktere je nejdulezitejsi rodina, pokladaji vse ostatni za mene dulezite a naopak! Neda mi to, abych neilustroval na zdanlive nesouvisejici, poucne osobni zkusenosti:

Pred lety se na nas obratil italsky vyrobce modnich, rucne sitych hedvabnych vazanek (kravat), ktery chtel proniknout na americke trhy. Byl to uz ctvrty pokus. Trikrat zaplatili marketingovym poradenskym sluzbam mezi ctvrt a pul milionem dolaru, vyrobili podle jejich vyberu zkusebni serie, uvedly v Americe na trh a prodelali miliony. My jsme byli posledni sance, nemeli uz, krome milionu dolaru zisku navic, ktere byly jejich cilem, co ztratit. Kdyz jsem jim rekl, ze nebudem delat klasicky pruzkum trhu tak jak ho delali kolegove pred nami, ale ze usporadame "volby penezenkou", nebyli nadseni, ale nezakazali nam to.

Z dvou a pul tisice vzoru jsme vybrali necelych trista, objednali v prvni fazi petset kusu od kazdeho vzoru, najmuli desitky "podomnich obchodniku", presvedcili vyrobce, ze je v teto fazi nutne eliminovat "cenovou barieru" (slo o vazanky, ktere se mely prodavat za sedmdesat americkych dolaru jedna, kazdy neni ochotny nebo nemuze tolik za vazanku utratit, zjisteni nejvhodnejsi ceny, cili maximalni castky, kterou je ochoten maximalni pocet zakazniku za urcity vyrobek zaplatit, je nutne provadet zvlast) a vyslali agenty (podomni obchodniky) do kancelari podniku a uradu (chodit dum od domu by nebylo ekonomicke, v kancelarich je snadne zastihnout najednou vetsi pocet lidi) nabizet vazanky za zavadeci (propagacni) cenu deset dolaru za jednu.

Sam jsem se prodeje tez zucastnil. Jsem vyznavacem hesla "ruce na" (hands on) a zjistovani reakci ruznych lidi me bavi a pokladam ho za poucnou zabavu. V jedne kancelari peclive, podle posledni drahe mody obleceny muz vzal do ruky jednu z vazanek, ukazal ji vsem pritomnym a opovrzlive pronesl: "To je strasna vazanka! Nechapu, jak si takovou muze nekdo koupit". Ve vedlejsi kancelari stejneho podniku, muz ve zrejme stejnem spolecenskem postaveni, stejne peclive, podle posledni drahe mody obleceny, vzal tutez vazanku tez do ruky, ukazal ji tez vsem pritomnym a pronesl: "To je krasna vazanka, dejte mi tri." , vytahl penezenku a zaplatil.

Na zaklade podobnych reakci jsme vybrali a doporucili vyrobci kolekci vzoru, ktere pote uspesne uvedl na trh, dekoval nam a povazoval nas za marketingove kouzelniky ac jsme byli pouze marketingovymi praktiky.

Stejne reakce jako u onech dvou panu s vazankami probihaji ve vsech sferach lidskeho zivota. Pro jednoho cloveka je zivot ve meste utrpenim, pro jineho je utrpenim zivot na venkove, nekdo se odstehuje do Ameriky a je nadsen, jiny v teze situaci nemuze zapomenout na puvodni vlast a v Americe si nikdy nezvykne. Totez pokud jde o diskutovany problem "Ma nebo nema zena mit vlastni karieru nebo se ma venovat pouze detem a rodine?"

Prosazovat v tomto pripade jako jedine spravny nazor preferujici pouze jednu z mnoha moznych variant je asi stejne nevhodne jako nutit vsechny zeny nosit jednu velikost podprsenek. Co je pro jednu zenu idealni situaci muze byt pro jinou situaci naprosto neprijatelnou nebo alespon neprijemnou.

Je nesporne, ze feminismus osvobodil zeny ve vetsine vyspelych zemi od ponizujiciho udelu obcanu druhe kategorie. Zvlaste v nekterych spolecnostech nemely zeny nejen stejne prilezitosti temer ve vsech sferach spolecenskeho zivota, ale ani v rodine. Neni nutne pouzit k ilustraci spolecnosti, ktere povazovaly narozeni dcery za hanbu a tolerovaly jejich vrazdeni. Staci se soustredit na Ameriku az temer do konce dvacateho stoleti abychom snadno pochopili, proc radikalni feminismus vznikl prave v teto zemi. Neslo jen o zakazy koureni na verejnosti a omezovani moznosti vyssiho vzdelani a uplatneni mimo rodinu. Hlavnim problemem byl preziravy pristup i inteligentnich muzu k zenam, protoze vetsina zen byla vmanipulovana do pozice pouhych udrzovatelek rodu a domacnosti a stupidni reklamy americke televize, znazornujici zeny, vazne se bavici o prednostech jednotlivych cisticich prostredku, toaletnich papiru, plenek, nebo objevne sdelujicich svetu ktere konservy (nudle, polevky v kostce, kremy, koberce, zaclony, sampony, projimadla nebo naopak stavidla prujmu ci prasky proti boleni hlavy) jsou nejlepsi byly (a v mnoha pripadech stale jeste jsou) pravdivym zobrazenim americke reality. Vyjimky byly (a ve vetsine pripadu stale jsou) pouze potvrzenim tohoto pravidla. Jde o situaci, ktera se bude menit nekolik generaci. Zakladni a stredni skolstvi v Americe je dominovano zenami, ktere se vetsinou nelisi od americkeho stereotypu a na universitach, kde tento typ zen tez neni bez vlivu, je tezke podstatne menit jiz pevne ustalene nazory a stereotypy.

Takze tak, jako ekonomicke vykoristovani nekterych spolecenskych skupin vedlo k zakonitemu hnuti proti tomuto utisku a vzniku idealu socialismu a komunismu, ktere byly zneuzity lidmi, jimz slo predevsim o jejich mocenske a politicke zajmy, tak v Americe doslo ke vzniku radikalniho feminismu a jeho zneuziti zenami, kterym slo a jde o jejich mocenske a politicke zajmy. Feminismu casto vladne typ zen, ktery vetsinou povazuje muze za nepratele, protoze je Buh nebo priroda, podle nich nespravedlive, neobdaril(a) fyzickymi aspekty, ktere by si tez praly mit, at uz jde o fyzickou silu nebo urcite casti lidske anatomie. Tyto zeny, snazici se napodovat muze dokonce i oblecenim (zena v kalhotech se ani vzhledem ani pritazlivosti nelisi od zeny v sukni, ale zena v kalhotech, panskem saku, s kravatou a panskym kloboukem na hlave je spise karikaturou nez ztelesnenim zenske pritazlivosti a krasy) je napodobuji predevsim pokud jde o chovani a to je, myslim, typ zen, s kterym pan Parik nesouhlasi a s jeho nesouhlasem, myslim, nelze nez souhlasit.

Vratislav Kuška