Situace žen v ČR a v Kanadě
Pane Čulíku,
posílám Vám poznámku k reakci jedné čtenářky na můj článek o situaci žen v
ČR a krátké srovnání úrovně vzdělanosti bývalého Československa a Kanady.
Zdraví
JJ
Čtenářka, která si nepřeje být jmenována,
reagovala
na můj
článek
"K postavení žen (a mužů)" krátkou poznámkou opatřenou titulkem "Jírovec
nerozumí situaci žen". To je do značné míry pravda, a právě proto jsem
svůj článek napsal - jeho smyslem bylo podpořit diskusi na toto téma a něco
se z ní dozvědět.
Základní myšlenka mého článku byla, že máme-li o postavení žen ve
společnosti mluvit, neměli bychom vycházet z hesla "žena - oběť" ale z
partnerství mezi ženou a mužem (to není nic proti lidem, kteří vyhledávají
jiný nebo žádný svazek).
Zmínil jsem tři tematické okruhy, které podle mého názoru do takové diskuse
patří, a v jejich rámci uvedl několik příkladů, jak někdy život jde.
Svůj zvyk, dělat při psaní různé odbočky, jsem poněkud přehnal a tak se mi
podařilo text rozblemcat (jak mě Jan Čulík, se zdvořilostí jemu vlastní,
upozornil). Přijímám tedy kritiku zmíněné čtenářky, která usoudila, že se
ten text nedal číst.
Příklad svých rodičů, kteří svoje partnerství pojali způsobem vedoucím k
jejich vzájemnému respektu a dobrému manželství, jsem nemyslel jako
universální návod a nikde jsem netvrdil, že jejich řešení bude fungovat i
jinde.
Pokud to neznámou čtenářku zajímá, prostředím v němž jsem vyrůstal, jsem
nenasákl a tak mi není zatěžko umýt nádobí a třeba se postarat, aby moje
žena, vyhladovělá po koučování gymnastiky mohla rovnout zasednout k
teplému jídlu a sklenici piva. Díky lenosti jsem se nestal světovým vědcem,
a tak mám na takové věci čas.
Samozřejmě, že jsou vztahy, které přestanou fungovat a dvojice se rozpadne.
Dokonce dochází i k tomu, že mladé ženy dělají těm starším tu známou
sviňárnu, že hledají štěstí u jejich mužů.
O vzdělání jsem se zmínil ve svém článku celkem okrajově. Tvrzení, že
potlačení vzdělání za komunismu vedlo ženy k roli matky a tvůrkyně domova
mi přišlo poněkud přehnané. No a pak jsem tu odbočku trochu protáhl,
protože jsem chtěl upozornit na to, že když si budeme pořád tvrdit, jak
jsme byli tehdy zaostalí, budeme tomu za chvíli věřit a za chvíli znovu
vynalézat dávno vynalezené.
Ještě upozorňuji na to, že jsem dával přednost slovu kvalifikace před
slovem vzdělání (cituji): "Kdo má mozek jen trochu nezastřený, musí
připustit, že zajištění co nejlepší kvalifikace (v rámci rodinných žebříčků
hodnot) bylo v českých rodinách prioritou číslo jedna. A napsal jsem i to,
že v každé společnosti jsou lidé, kteří o vzdělání nestojí. Z toho nijak
nevyplývá, že jsem soudil podle rodin inteligence.
Protože tím výhrady neznámé čtenářky končí, předpokládám, že se zbytkem
mého textu v podstatě souhlasí. To mě těší, protože mi šlo především o to,
že současný sociálně-ekonomický model by bylo nutné podstatně změnit, aby
se lidé mohli žít podle svých představ - ať již v jakékoli partnerské
kombinaci - ale že k tomu není politická vůle.
Jiří Jírovec
