O prezentačních možnostech občanské společnosti
Je sobota. Dcerka si pustí přihlouplé dětské TV seriály a já se pokouším marně
psát přednášku. Co chvíli mne totiž vytrhne stylizovaně tvrdý přízvuk a ruská
jména. Není divu - má-li hrdinnná veverka s někým bojovat , musí to být ruský
špion, pokud možno parodující některé ze jmen známých (Boris Bodunov se jmenoval
ten z dětského seriálu) - no zkrátka, ohromná švanda.
Namítáte, že seriál je z doby studené války ? Obnovení Profesionálové (dokonale
sterilní a vyloužení oproti starým) Bojují s teroristy českých jmen a točili je
v letech 90. A nejsou sami.
Mediální obraz Středo- a Východoevropana v západních prostředcích je bondovsky
stupidně negativní, co když to ale má hlubší kořeny a vyjadřuje něco hlubšího?
Pro úplnost musíme poznamenat, že ve francouzských válečných komediích jsou zase
Němci líčeni značně nelichotivě. Temný pocit neznámého ohrožení však spolehlivě
vyvolá nějaký ten ?Dvorak? nebo ?Novak?. A Nataša, abych nezapomněl.
Pan Čulík žije na západě a silně vnímá občanskou společnost . Jak správně
vidí, je třeba vycestovat na určitou dobu na Západ. Lidé mající zkušenost se
západními firmami na našem území , jako autorka článku v Britských listech z
28.dubna 99, vnímají z celého západu především rasistické chování západních
průmyslových subjektů. Abych jen necitoval její zkušenost, tento týden jsem
náhodou mluvil se skupinou programátorů z typického pražského softwarehousu.
Poté, co vyvinuli na počátku 90. Let SW pro distribuované zpracování dat (velmi
progresivní řešení) a prodali ho významné stavební firmě, byla tato
zprivatizována do Německa a SW byl vyhozen a nahrazen dražším, starším a méně
schopným. Sám jsem zakusil věc navlas podobnou a určitě by takových zkušeností
byla celá řada.
Západní podnikatel je často latentní rasista. Jelikož Slované nemají fialovou
nebo zelenou pokožku, špatně se to vyjadřuje verbálně a zůstává to déle skryto
(jinou a častou kapitolou je, že i Čech je často rasista a antisemita) Přesnější
by bylo hovořit o kulturním rasismu.
Jeho typický projev, s kterým jsme se jsme díky otevřenosti BL mohli seznámit,
byly výlevy lektorů angličtiny vůči českému jazyku, zabíhající místy do
otevřeného pohrdání.
Jednomu se zdá, že dobrým důvodem pro další existenci
čeština je fakt, že jen málokteří obyvatelé české kotliny umí dobře anglicky.
Svět bez cimrmanovských slovních hříček, v němž by navíc existovalo stejné slovo
pro "tele" i "lýtko", by mne nebavil. Cítil bych se asi nesvůj, kdyby tele
rozbolelo lýtko. Naštěstí latina dodala angličtině také medicinský tvar
přídavného jména (fibular) , takže bych se se zvěrolékařem domluvil.
A mimochodem, tele nemám (čímž jsem zamotal dokonale hlavu příznivcům čistého
anglosaského argumentačního stylu, a mohu jít dál).
Nejvýznamnější, ale obyčejnému českému člověku nejvzdálenější není ani západní
lektor, ani podnikatel, nýbrž politik. Ten je pociťován jako bytost nevýrazná,
zabývající se problémy světa, v kterém pořád nejsme dosti doma -( až do začátku
jugoslávské krize, která je v tomto směru významnou proměnou. Sterilní a upjatí
pánové a dámy jsou najednou nabiti horečnatou energií a hýří válečnou
rétorikou).
Jestli ale o nich něco šlo říci i předtím, pak je to pozorování, že
prvky občanské společnosti vznikají ne díky, ale spíše navzdory úsilí politiků a
politických stran, kterým jde vposledu jen o koncentraci moci -u nás viz
odmítání vize občanské společnosti ODS.
Ti chytřejší si uvědomí, že rozdělit
ji může být výhodné, jde-li o velké, významné a komplexní problémy, takže
například zapřažení ekologů do expertiz vyjde levněji než posudky
profesionálních agentur. Ti idealističtí zase po celou dobu své kariéry zápasí
s tlaky přejít k pragmatičtějším názorům - u nás viz vývoj KDU ČSL.
Tuzemec vnímá na západě podnikatele, duchovníky a politiky. Náznak hodnot
občanské společnosti nesdělí žádný z nich.
Takové jsou asi hlavní prameny utváření si dojmu o společnosti a hodnotách.
Jednoznačně převažují lidé, kteří přišli za byznysem , průmysloví pragmatici,
mezi něž řadím i jazykové lektory - prodávají služby, ne zboží.
Obé se dá exportovat, ale občanská společnost ne. V tuzemci proto nutně musí
převládnout pocit, že západ je místo šlechetných ideálů a odlišných praktických
řešení - ta druhá pociťuje dnes a denně a tedy vnímá jako dominantní.
Antislovanský rasismus je asi významnou municí Miloševičovy propagandy , ale
nemusí být jen paranoidní obavou. Také v ústech ruských intelektuálů zřejmě je
legitimním vyjádřením strachu z nového světového pořádku. Problém je v tom, že
cosi jako "kulturní rasismus" existovalo vždy a dnes by mohl mít na mušce
jazykově a kulturně nepřehledný terén od Aše na východ s velmi viditelnou
balkánskou odbočkou.
Když jsem v únoru v BL vyjádřil naději, že osud Kosova nezůstane světu
lhostejný, myslel jsem spíše na obtížný, ale v jádru spravedlivý proces
pozemního oddělení všech, kdo porušují zákon, od jejich obětí, oproštěný od
prizmatu národního vidění problému. Asi jsem nevyléčitelný romantik.- Přijaté
řešení je nesportovní, vychází z premisy kolektivní viny a snaží se zastavit
jednu nemorálnost nemorálností té prvé velmi podobnou.
Problém je redukován na
polaritu hodní Albánci a ďábelští Srbové, načež je srbský národ trestán jako
celek. Od lidí odkojených zmíněnými TV seriály se více čekat nedá.
Závěr: člověk východní zjistil, že některá slibná slova byla jinak vyslovena a
jinak naplněna. Někteří ovšem ujišťují, že byli v pohádkové říši, zvané
"občanská společnost" , ti , kteří tam nebyli, ale namítají, že se tomu nedá
věřit, že by vůbec existovala, třebaže by to bylo pěkné, kdyby byla. Zato se
člověk východní z celého západu setkal hlavně s "homo industrialis" a
pochopil, že pro člověka západního je v podstatě jen druhem mluvícího zvířete,
a tak poznal jemný a zároveň militantní kulturní rasismus.
Proto se i s nedůvěrou dívá na válku vedenou na jihovýchodě. Rozhodně mu nejsou
lhostejní KA, má ale podezření, že Západ chce ve skutečnosti něco jiného, nežli
jim pomoci. Protože pocit ponižování vlastní kultury , rostoucí směrem k
východu, převládá nad vírou v ideály, které nikde neviděl uplatňovat, obává se,
že ve válce jde o jeho vlastní životní styl, jazyk a snad i celou identitu.
Nelze mu vytýkat nedostatek Čulíkova idealistického vidění západních motivů
vedení války, neboť to je možné jen za předpokladu formující zkušenosti s
občanskou společností.
A to je po mém soudu podstata procesu, který navenek vypadá jako kříšení
panslavismu, lhostejnost k jinojazyčnému etniku, zápecnictví, nedostatečná
lojalita a ...- dál stačí jen otevřít současný tisk.
Jiří Kouba
