Velká koalice politiky a sdělovacích prostředků
Mackova slova vyvolala mediální šílenství, přítom si sdělovací prostředky nevšimly, o co šlo ve skutečnosti
Tento článek vyšel anglicky 2. června 1999 v týdeníku The Prague Post.
V prvním týdnu května byl český politický svět fascinován potenciální "velkou koalicí" mezi dvěma největšími stranami v českém parlamentě. Přirozeně to nebyla vůbec žádná zpráva: obě strany už v koalici v podstatě od loňských všeobecných voleb jsou. Vyhýbaví politikové a poslušné české sdělovací prostředky nechaly tuto "nezprávu" tak dlouho bez zájmu, že nakonec zcela zastarala. Tento případ však dobře dokumentuje všechno, co je v dnešní České republice nezdravé ve vztahu mezi politikou a sdělovacími prostředky.
V rozhovoru pro jeden celostátní deník dne 5. května navrhl Miroslav Macek, náměstek předsedy Občanské demokratické strany, velkou koalici mezi ODS a ČSSD. Vyjádřil názor, že to představuje nejlepší alternativu pro stabilní vládu. Následovalo čtrnáct dní mediálního šílenství.
České sdělovací prostředky se deprimujícím způsobem chovaly přesně tak typicky jako vždy: přistoupily na hru politiků. Namísto toho, aby Mackův výrok analyzovaly a umístily jeho poněkud omezený význam do kontextu kamsi na zadní stranu, deníky ho otiskly jako šokující odhalení na titulní straně.
Opět, přesně tak, jak jsou na to české sdělovací prostředky zvyklé, provedly tradiční "kolečko": dotázaly se každého politika a pseudopolitika, co si myslí o Mackově výroku.
Tak jsme se dověděli, že předseda ODS Václav Klaus se velmi rychle distancoval od Mackových výroků a zdůraznil, že považuje velkou koalici jen za "extrémní řešení". Čtenář zpráv si mohl přečíst, že Jan Ruml, šéf Unie svobody, a Miroslav Grebeníček, vedoucí představitel komunistů, tuto myšlenku radikálně odmítli (to je ale překvapení). Bohuslav Sobotka, náměstek předsedy klubu sociálně demokratických poslanců, konstatoval, že myšlenka nemá mezi členy klubu skoro žádnou podporu.
A pak se začaly zveřejňoval celé konspirační teorie: Václav Krása, poslanec za Unii svobody, viděl za výrokem velké spiknutí: Macek to přece nemohl říct "jen tak náhodou". Jan Kasal, dočasný předseda křesťanských demokratů,. konstatoval, že Mackovy výroky představují první krok v pečlivě připraveném politickém manévru ODS.
Konec konců se tohle všechno odehrává ve Střední Evropě, kde se všeobecně považuje, že události vyvolávají a řídí všemocní a všeznalí politikové. Náhoda, omyl a lidská nedokonalost se nepovažují za součásti politického vývoje.
Nikdo nevěřil, že Macek prostě jen trochu zauvažoval nahlas a přitom moc mluvil. Nikoho nenapadlo, že by to mohlo znamenat, že je to možná jen levný způsob, jímž si Macek chce přisvojit trochu politické autority, protože dobře ví, že sdělovací prostředky půjdou po takovémto výroku jak slepice po flusu a že bude Macek centrem pozornosti sdělovacích prostředků celé dlouhé týdny. Všichni v politice a ve sdělovacích prostředcích mu na tuto hru otrocky skočili.
V Praze hovoří politikové o sobě a o druhých politicích daleko raději, než aby hovořili o seriózních problémech, jimž čelí Česká republika. Jistě, to platí pro všechny země, ale v České republice má toto zatemňování skutečných faktů přílišným zdůrazňováním malicherných osobních sporů politiků tolik podpory v českých sdělovacích prostředcích, že je často obtížné, aby se informovaný občan kdy dověděl cokoliv kromě toho, "kdo řekl co o kom", "kdo se setkává s kým" a samozřejmě - a to je velmi populární, "kdo se odmítá s kým sejít".
Debata o "velké koalici" byla dokonalou ukázkou tohoto přístupu. I když nikdo neřekl vůbec nic nového, z každého dalšího výroku nějakého politika vznikla mediální minihysterie. Nejprve zveřejňovaly sdělovací prostředky reakce na Mackovy výroky. Pak zveřejňovaly reakce na tyto reakce, a pak reakce na reakce na reakce - všechny výroky naplnily daleko více novinových sloupců a daleko více času ve sdělovacích prostředcích, než by si kdo mohl představit v jiné zemi.
Ještě o čtrnáct dní později se dotazoval Český rozhlas premiéra Miloše Zemana na možnou velkou koalici (Zeman ji také odmítl.) A co víc, významné české deníky jako Mladá fronta Dnes a Lidové noviny steně jako Radio Praha (všechno se to stalo 20. května) považovaly tuto část rozhovoru Miloše Zemana v Českém rozhlase za dostatečně zajímavou, že jim stála za otištění a za opakování.
Ale i toto poskytuje českým sdělovacím prostředkům příliš mnoho věrohodnosti, protože rozhodnutí o tom, zda je či není tato zpráva významná, neučinili redaktoři výše zmíněnýcn médií. Jak je to obvyklé v českých sdělovacích prostředcích, tyto tři zdroje převzaly bezmyšlenkovitě zmíněnou zprávu přímo od České tiskové kanceláře, a ani jim to nestálo zato změnit titulek ČTK "Zeman zpochybnil reálnost koalice s ODS".
Je to vlastně velmi znepokojující: předpověditelnou, nezajímavou odpověď na nudnou otázku v jednom sdělovacím prostředku převzala dominující tisková kancelář, zveřejnila to, jako by to byla zpráva a ostatní sdělovací prostředky to doslova publikovaly znovu.
Takže, i když všichni, koho stálo za to se na to zeptat (a mnoho jiných lidí, jichž nestálo za to se na to zeptat) řekli, že žádná velká koalice mezi ODS a ČSSD se neplánuje, politická třída, jíž přitom napomáhaly poslušné české sdělovací prostředky, proměnila tuto myšlenku v několik týdnů stále opakovaných, nesmyslných blábolů.
A co je ještě důležitější, nikdo si jaksi nevšiml, že celá myšlenka velké koalice je absurdní, protože od uzavření "opoziční smlouvy" po loňských všeobecných volbách už dvě největší české politické strany, ODS a ČSSD, po dobu téměř celého roku vládnou v rámci velké koalice, která se tak jen oficiálně nejmenuje. Tato opoziční smlouva zaručuje Občanské demokratické straně významné státní posty za to, že ODS toleruje minoritní sociálně demokratickou vládu, která má absurdně jen 74 z 200 poslanců v nejdůležitějším českém ústavodárném shromáždění, v Poslanecké sněmovně.
Tato opoziční smlouva také připravuje půdu pro změnu ve volebním systému - o tom se Zeman také zmínil v rozhlasovém rozhovoru, ale ČTK, tisk a Rádio Praha dospěly k závěru, že to není zpráva, která by stála za palcový titulek.
Hlavní zprávou ale jsou právě navrhované změny ve volebním systému. Tyto změny by totiž mohly v podstatě vyloučit kromě OSD a ČSSD všechny české politické strany z příštího parlamentu. Teprve koncem května si české sdělovací prostředky začaly uvědomovat, že je tato záležitost skutečně důležitá.
Debata o velké koalici neměla být vůbec považována za zprávu. Stalo se to "zprávou" jen proto, že ta debata byla proměněna v mediální záležitost. Přílišná pozornost médií Mackově nepříliš přemýšlivé myšlence způsobila, že zůstala skutečně důležitá zpráva po dlouhé týdny mimo pozornost sdělovacích prostředků
Možná že mají tvůrci konspiračních teorií nakonec pravdu - možná že se za Mackovým výrokem koncem konců skrýval plán.
