Aktualizace v úterý ve 14 hodin:

Napětí v Kosovu před vypršením konečné lhůty pro odchod srbských vojsk

Do Kosova přijel z Bělehradu ruský vojenský konvoj s posilami a zásobami pro ruské vojáky na letišti v Prištině, kteří tam jsou navzdory plánům NATO. Ruským vojákům na letišti v Prištině docházejí zásoby a v pondělí požádali jeden britský pluk o vodu, kterou od britských jednotek dostali.

Navzdory přítomnosti jednotek K-For v ulicích Prištiny došlo přes noc k několika násilným útokům mezi oběma komunitami. Členové KLA zajali na severovýchodě města srbského rukojmího a pak ho zastřelili. Britští vojáci, kteří přišli Srbovi, na pomoc, se stali terčem palby členů KLA, kteří se posléze vzdali.

Kosovští Albánci přivítali návrat ozbrojených vojáků KLA to města Prizren a chovají se k nim jako k hrdinům. Někteří kosovští Albánci plivali a házeli kamení na ustupující srbské jednotky. Německé jednotky K-For hlídaly celou noc vchod do kostela, kam se uchýlili ve strachu Srbové.

NATO konstatuje, že v Kosovu je nyní 14 300 vojáků K-For a že tit ovojáci zaručí srbskou bezpečnost..

V horách na západ od Prištiny bylo nalezeno asi 20 000 Kosovců bez přístřeší. Jeden činitel humanitárních organizací uvedl, že se pravděpodobně v kosovských horách bez přístřeší nachází asi půl miliónu osob v zoufalém stavu.

Vojska NATO izolovala hřbitov v jižním Kosovu, kde předpokládají, že jsou pohřbeny mrtvoly kosovských Albánců, zmasakrovaných Srby. Na hřbitově ve vesnici Kačanik je asi 35 čerstvých hrobů. Stále není vyřešen problém Rusů na prištinském letišti a role Ruska v jednotkách K-For. Mají o tom jednat americký a ruský ministr obrany ve Finsku. Bulharsko konstatovalo, že bude jednat o žádosti ruských vojáků, aby směly překročit bulharský vzdušný prostor teprve, až bude vyřešen problém na prištinském letišti. Maďarsko bude o obdobné ruské žádosti hlasovat v parlamentě.

Italská vojska vstoupila do města Peč, sídla srbské ortodoxní církve v Kosovu, kde došlo podle zpráv v minulých měsících k velkým masakrům. Jugoslávská vojska se z města Peč stáhla v pondělí po rozsáhlém vypalování domů a údajném znásilňování žen.

Mnoho uprchlíků se vrací do Kosova, navzdory varování OSN, že není možno zaručit jejich bezpečnost.

Co je nového v České republice

.

Vazeny pane Culiku,

kdysi jste psal o nepripustné reklame. Ceske vysilani BBC nyni jiz nekolikrat uvedlo neco ve stylu: Ivan Kytka bude o teto problematice mluvit za dva tydny. Ale jiz tento tyden si muzete o problemu precist v jeho clanku, ktery vyjde v tydeniku Respekt. Je to skryta reklama nebo ne? Treba jim Respekt neco plati za to, ze ho inzeruji, anebo publikuje jejich vysilaci cas, nevim. Bylo by dobre, kdyby se alespon BBC drzela pravidel.

V Producers' Guidelines BBC se praví:

A product or service must never be included in sound or vision in return for cash, services or any consideration in kind. This is product placement and is expressly forbidden in BBC programmes. References to trade or brand names of goods or services should be kept to a minimum and made only if they are editorially justifiable. There must be no element of plugging. The BBC broadcasts much information derived from other organisations. Proper acknowledgment should be given to the source of the information, whilst avoiding advertising or "plugging".

Výrobek nebo služba se nikdy nesmí vyskytovat v obraze ani ve zvuku oplátkou za peníze, služby či cokoliv jiného. To je tzv. product placement a v pořadech BBC je výslovně zakázán. Zmínky o obchodních názvech či značkách zboží či služeb musejí být jen minimální a mohou se vyskytovat ve vysílání pouze, pokud je to redakčně ospravedlnitelné. Tyto zmínky nesmějí obsahovat žádný prvek reklamy. Pořady BBC přejímají mnoho informací od jiných organizací. Zdroj informací musí být řádně uveden, ale je nepřípustné ho inzerovat a dělat mu reklamu.

Třeba české vysílání BBC vysvětlí, jaký postoj zaujímá vůči těmto předpisům.

Jmenuji se ... a studuji anglictinu na ... college v .... Nahodou jsem na Internetu zahlidla vase jmeno a zacetla jsem se do zprav. Je bezvadne, ze neco takoveho existuje, jsou tu sice takove veci, jako Mlada fronta dnes v anglictine, ale neni to kompletni, spis jen povrchni zpravy. Vec, ktera me momentalne extremne zajima je, jak dlouho to bude trvat, nez se Ceska republika dostane do EU? Bude to znamenat, ze student napriklad v Britanii si na zivobyti bude moct privydelavat? V soucasne dobe je nemyslitelne, aby si ceska holka nasla jinou praci nez au-pair, jinak totiz riskuje being illegal, coz se prave ted deje mne. Neda se s tim neco delat? Myslim vseobecne, prece do NATO uz jsme vstoupili, ne?Co nam stoji v ceste, abychom se stali cleny EU? Ja si uvedomuji, ze tohle je jen jedna stranka veci, ale verte mi, neni lehke se protloukat s par librama v kapse, dluzit za najemny, nenajit praci a porad je tu neustala pritomnost strachu, ze se do toho vlozi imigracni. Ja uz mam nastesti je dva tydny,po poslednich zkouskach se vracim domu, ale nejsem prvni ani posledni a znam pripady, kdy to skoncilo na drogach a prostituci. A zacalo to studiem anglictiny...

Jen takový nápad: co by se stalo, kdyby česká vláda začala i prostřednictvím sdělovacích prostředků vyvíjet na Evropskou unii nátlak, že když se tedy má tolik přizpůsobovat EU, nemohla by EU podat asociačním zemím pomocnou ruku tím, že by mladým lidem z těchto zemí umožnila v nich studovat? Vždyť jsou tyto zákazy do nebe volající! - Jsem si docela jist, že kdyby se využili schopní odborníci na publicitu, i britské sdělovací prostředky by tuto záležitost podpořily. Jde-li o začleňování střední Evropy do EU, tak ať se to dělá seriózně. Co víc může těmto zemím pomoci než mít na Západě vyškolené mladé lidi! - Martin Madera k tomu z Cambridge poznamenává, že zahraniční studenti v Británii smějí částečně pracovat, potíž je ale získat to stipendium anebo těch cca 15000 liber ročně (asi 900 000 Kč), které vás dohromady stojí vysokoškolské studium v Británii.

Jene,

chtel bych vas upozornit na aktivity ceskych lesbicek na internetu pokud vas to bude zajimat, podivejte se na adresy

http://www.lama-web.cz/llk/

http://members.tripod.com/elza2829/

Podle mne muze byt internet idealni misto pro navazovani vzajemnych kontaktu mezi lesbickami -- v CR maji jen malo prilezitosti ke vzajemnemu poznavani a vetsina z nich celkem pochopitelne i malo odvahy ke coming-outu. Najdete zpusob, jak tomu pomoci v Britskych listech?

Přehled článků o krizi v Kosovu, zveřejněných v BL v minulých dnech:

• Válka o Jugoslávii: byl to americký expansionismus? (Fergal Keane, Independent)

• Robin Cook: "Rusko nebude dělat překvapivé kroky"

• Kosovo: Ať žijí Rusové, ale Srbové odcházejí (Observer)

• Bělehrad pronásleduje srbské disidenty (Branislava Miloševičová)

• Přesune se balkánský konflikt z Kosova do okolních zemí? (Tim Judah)

• Pro Miloševiče - ani pro Srbsko - není úniku (John Simpson, BBC)

• Nikdo nemůže seriózně argumentovat, že nynější zásah NATO v Jugoslávii byl totéž jako sovětská invaze do Československa (Charles Powell, osobní tajemník Margaret Thatcherové)

• Bělehrad: Zkrocení zlé ženy uprostřed bouře (Zoran Živkovič, Bělehrad)

• Co přesvědčilo Tonyho Blaira, že musí být tato válka dovedena do konce (Guardian)

• Clinton a Jelcin a jejich poslední hurá (Independent)

• Rada bezpečnosti OSN schválila kosovský mírový plán

• Rozhovory o Kosovu jsou v krizi

• Překážky při realizaci mírového plánu (BBC)

• Kosovo bude demokratickou součástí demokratické Jugoslávie (britský ministr obrany)

• Srbové se vykrucují a nechtějí realizovat mírový plán NATO

• Bělehrad: Miloševič mlčí (Robert Fisk, Independent on Sunday

• Bělehrad: Válka končí, strach však trvá (John Simpson, BBC)

• Vojenská strategie: Pane Blaire, už nikdy takto neriskujte (Sunday Telegraph)

• Válka o Kosovo se vedla kvůli Osvětimi. Stejně ale to chápe jen půl světa (Observer)

• Kosovo: Jak došlo minulý týden k dohodě v Stalinově dače (Guardian)

• Mocné bombardování (Jonathan Eyal)

• Jugoslávie kapitulovala - Srbsko přijalo mírový plán

• Kosovo - buďme přesní (Ivan Hoffman, Radiožurnál)

• Kosovo - proč se vedla tato válka (Jan Němec)

Další články k tematice nynější války v Evropě o Kosovo najdete v přehledu nejdůležitějších textů z posledních dní, viz Obsah zde napravo.

Výběr textů z posledních dní:

Pozor! Vladimír Železný NEDOSTAL úvěr od banky IPB (Milan Šmíd)

Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.

Daniel Hromádko

Dobrý den,

Chtěl bych upozornit na jistou situaci kolem Cinema Broadway.

V pondělí 7.6. chvilku po půlnoci byla uzavřena a zabarikádovaná pasáž paláce Sevastopol. Pasáž hlídají černí šerifové, kteří zastaví každého, kdo se jen přiblíží k ohradě. Tímto krokem byl znemožněn přístup ke kinu Cinema Broadway, s nímž jsem spřízněn, a k ostatním provozům v pasáži. Ať již tetovací salón, občerstvení aj. Vyvrcholil tak spor o nájemní smlouvu mezi námi, společností Broadway city s.r.o. a mezi společností MICC, která má pronajatý palác. Účelem uzavření pasáže bylo zamezit nám přístup k prostorám kina. Což se také stalo. V kině zůstalo drahé vybavení, jediný zvukový systém SDDS, velmi citlivý, dále distribuční kopie filmu Odplata společnosti WB, další majetek distribučních společností, majetek společnosti Broadway City, osobní majetek zaměstnanců, vybavení provozovatele občerstvení aj. Každý den unikají velké částky jak nám, tak distributorům, kteří měli dodat filmy, tak i reklamním agenturám a jednotlivým společnostem, s nimiž máme uzavřené smlouvy o podpoře.

Do prostor nám byl odmítnut přístup. V ČTK se objevila zpráva mediální agentury Black Pencil, že pasáž je uzavřena do konce roku z důvodu rekonstrukce a že bude na konci roku pasáž i kino otevřeno. O tom nic nevíme. Při jednání se společností MICC nám její právní zástupce JUDr Viktor Bradáč sdělil, že nás do našich prostor nevpustí. Když jsme namítli, že tím porušuje naše práva a že vyvodíme patřičné kroky a celou věc přenecháme na policii, aby si vynutila vstup do kina, tak se nám jen smál.

Nabídli jsme mu kompromisní řešení, že uzavřou jen polovinu pasáže, a druhou nechají otevřenou. To odmítl. Přestože, jak tvrdí, je pasáž uzavřena z důvodu rekonstrukce. Odmítá, že by to souviselo s našími spory. Jedinou cestou, jak se dostat do kina pro náš majetek, by bylo podepsat papír o okamžitém opuštění prostor kina. Což je však vydírání a proto jsme to odmítli.

Přivolali jsme městskou i státní policii. Státní vůbec nepřijela. Městská policie přijela, vyzvala ochranku, se slovy, že konají protiprávně, aby nás vpustila do prostor kina a odjela. Podali jsme na společnost MICC trestní oznámení. K němu se připojili všichni provozovatelé, kteří jsou v pasáži, dále dvě distribuční společnosti, naše spolupracující společnosti na poli reklamy atd.

Čekali jsme nějakou odezvu od Českých drah, jakožto majitele, potažmo správce objektu. Majitelem je stát. Avšak vše nasvědčuje tomu, že ČD, stát i potažmo orgány činé v trestním řízení nemají zájem se v tomto sporu angažovat. Protože budova má připadnout konsorciu rakouských bank, které mají poskytnout miliardu šest set miliónů Kč jako provozní úvěr. Na základě usnesení vlády ČR mají přejít lukrativní budovy v centru Prahy v majetku státu jako zástava tohoto úvěru.

Je samozřejmé, že ČD nebudou schopny tento úvěr zaplatit. Takže veškeré budovy by měly připadnout bankám, což jiným pohledem je docela legální způsob privatizace státního majetku hluboko pod tržní cenou. Společnost MICC by měla být zprostředkovatelem mezi konsorciem a ČD a za domluvu tohoto obchodu, by ji měl palác Sevastopol připadnout. Je to s podivem, že MICC má tak dobré vztahy s ČD, že již při uzavření smlouvy před dvěma lety získala palác do nájemního vztahu na 50 roků. Přestože neplatí drahám nájem, byla ji za záhadných okolností v polovině minulého roku smlouva prodloužena na 99 let.

My však máme smlouvu na pronájem prostoru kina až do roku 2008, celkem na 11. let. Uzavřeli jsmw ji ještě s původním nájemcem společnosti Creseus s. r. o. Ta však byla po té vyčištěna od všech lukrativních vztahů a byla ponechána k bankrotu se všemi závazky.

Pohledávky přešly pod Broadway -Creseus včetně paláce Sevastopol. Tato společnost přenechala loni v dubnu palác Sevastopol včetně nájemních smluv společnosti MICC. Ta za námi přišla, že je novým nájemcem paláce, že neuznává naší nájemní smlouvou a požaduje okamžitý odchod, a od následujícího pondělí nám odpojuje přívod elektrické energie. To také udělali.

Pokusili se také uzavřít pasáž, ale tu museli znovuotevřít, protože neměli stavební povolení. Kino fungovalo dva měsíce na agregát. Tím se velmi zadlužilo a dluhy pořád splácí. Od té doby je provoz kina neustále sabotován ze strany správce objektu, několikrát protekla voda a promočila vybavení v kině. V zimě jsme byly odříznuti od topení atd. Poslední měsíc byly projekce rušeny sbíječkami, a to tak hlasitě, že lidé odcházeli ze sálu po začátku představení.

Protože nenalézáme pochopení u žádného z možných zastánců, Ministerstvo dopravy a spojů, ČD, policie atd. nezbývá nám jiná zákoná možnost, než celou věc medializovat, abychom se dovolali svých práv. nechceme ponikat žádné nelegální kroky, kterými bychom si vynutili přístup do pasáže.

Z tohoto důvodu je také vytvořena internetová petice na http://www.mujweb.cz/paja/.

Také se bude konat shromáždění na podporu zákonnosti a znovuotevření pasáže Sevastopol a umožnění přístupu ke kinu. Bude tuto středu 16. 6. v 16. hodin před kinem.

Pokud budete chtít ještě nějaké infomrace k případu, obraťte se prosím na mne.

Za kino Cinema Broadway

Daniel Hromádko

Dalibor Žůrek

V dnešní hospodářské mizerii se stala nezvyklá věc. Telecom si údajně stěžuje, že má moc peněz a málo dluhů. Proto jeho vedení ( řízené konsorciem TelSource) navrhuje FNM zpětný odkup jeho akcií Telecomem.FNM stále vlastní 51% akcii, zatímco TelSource 33,5 %.

Tímto odkoupením a zrušením této části akcií by stoupl podíl TelSource na 37,22 % akcií, zatímco podíl státu by poklesl na 34,44%. V podání zdroje z FNM se to dalo vykládat jako snaha TelSource tichou cestou zlikvidovat většinový podíl státu v Telecomu a tak vyřešit rozpory, které jsou již delší dobu panují mezi státem a strategickým partnerem, kterým je TelSource. Pikantní je, že peníze, které by stát za tyto akcie dostal, mu vlastně z 51 % patří už teď, protože by mohly být vyplaceny například ve formě dividend akcionářům. ( Po zdanění).

Žeby se už i zahraniční firmy začaly učit tunelovat ?

Toto vyjádření FNM zástupci vedení Telecomu odmítají, a uvádějí, že tato varianta byla pouze jedna z přibližně deseti, a že FNM neměl tuto otázku medializovat.

V podobné situaci byla před nějakou dobou i mladoboleslavská Škoda. Zde se to po dohodě řešilo snížením základního jmění a rozdělením takto uvolněných peněz mezí akcionáře, přičemž procentní podíly jednotlivých akcionářů ( včetně státu) se nezměnily.

Ať už je to jakkoli - obě strany mohou mít pravdu, pozoruhodná je spíše jiná stránka této záležitosti. Jak víme, Telecom neustále zvyšuje ceny svých služeb a argumentuje potřebou investic do své sítě. Všichni si ještě pamatujeme dramatické vyjednávání ohledně tarifů pro internet.

Jako monopolní poskytovatel služeb musí Telecom ministerstvu financí prokázat oprávněnost svých cenových požadavků a toje buď schválí nebo neschválí, případně cenový návrh upraví.

Jak to vlastně je - počítal Telecom špatně, anebo úmyslně zfalšoval podklady pro MF ? Anebo někdo na ministerstvu přimhouřil oko? Neplatíme zbytečně moc ?

Možná je závada v tom, že státní orgán (MF) reguluje monopolní podnik, jehož je stát majoritním akcionářem. A který ministr financí má zájem snižovat rozpočtové příjmy.

Po tolika nářcích na náročnost investičního programu stěžovat si na nadbytek finančních zdrojů je u nás věc zajisté nevídaná. A ministerstvo by napříště mělo lépe zvažovat cenové návrhy Telecomu. Ještě lepší by bylo vyřešit problém zřízením nezávislého regulačního orgánu kontrolujícího všechny přirozené monopoly, jmenovaného třeba parlamentem.

Každopádně bude velmi zajímavá valná hromada Telecomu, která se bude konat v pátek 18.června. Na programu je odvolání členů statutárních orgánů a jejich nová volba a jako jeden z bodů i změny stanov.

Televize Nova:

Jaroslav Plesl

Článek Milana Šmída (BL 14.6.1999) obsahuje jednu velmi zajímavou větu. Ta je však schována až na jeho samém konci. “Kdo ví, jak to s tím úvěrem je a co z toho všeho ještě vznikne," píše Milan Šmíd a má pravdu.

Je dobře, když autor textu upozorňuje, že - čistě technicky vzato - Železný od IPB žádný miliardový úvěr nezískal. Souhlasím s Milanem Šmídem, že novináři by měli DŮSLEDNĚ prověřovat fakta, což z 99 procent naprosto nečiní a případ NOVA je toho už několik let dobrým důkazem.

Zde je však situace o něco komplikovanější, pokusím se nastínit proč:

• Poskytnout miliardový úvěr má smysl jen tehdy, pokud je dobře pojištěn. Žádná “servisní organizace" (Česká produkční 2000), která v tuto chvíli tvrdí, že bude pracovat pro Železného, takové záruky poskytnout nemůže. Prostě jen proto, že jedna servisní organizace (CME, potažmo ČNTS) se už nyní se Železným soudí o exkluzivitu.

  Závěr: IPB by byla padlá na hlavu, kdyby České produkční 2000 v tuto chvíli poskytla jednu miliardu korun. Česká produkční 2000 by byla padlá na stejnou část těla, pokud by chtěla investovat miliardu do tak riskantního podniku, jelikož Železný je u soudu v Amsterdamu.

• Poskytnout úvěr má pro IPB smysl jen v momentu, kdy je krytý dostatečně cennou zárukou. Tou podle mého názoru může být jen licence na vysílání TV NOVA. Licence sama o sobě je nepřevoditelná, ale šedesátiprocentní podíl, který nyní v CET 21 ovládá Železný, převoditelný je. O tom jsme se už v roce 1997 mohli přesvědčit.

  Závěr: Neručí tedy náhodou za úvěr ve skutečnosti Vladimír Železný svým podílem v CET 21, potažmo licencí TV NOVA?

• Dále jen hypotézy: pokud Železný u Amsterdamského soudu prohraje, nebude mít na splacení půjčky a licence spadne do klína IPB. To by platilo i v případě, že úvěr opravdu získala Česká produkční 2000. O prodeji obou televizí se pak bude lépe vyjednávat nejen IPB, ale i SBS, která měla TV Nova původně kupovat od Central European Media Enterprises (CME) spolu s celou skupinou.

• Čtvrtá možnost je, že žádný úvěr neexistuje a železný se jen snaží blufovat za pomoci svých přátel z IPB, se kterými je už nyní svázán v projektu TV Prima.

Myslím, že tahle šachová partie se Vladimíru Železnému nepovedla. I tenhle šlachovitý bojovník nevysokého vzrůstu, ale s o to větším charismatem, je totiž pořád jenom člověk. Se všemi limity, které k tomuto uspořádání vesmírné hmoty patří.

Jaroslav Plesl

Reportér týdeníku EURO

An English version of this article is here in the current issue of the Electronic New Presence.

Nedávno odpovědělo několik nevládních organizací v České republice na otázku studentky, která se zabývala jejich vztahem k vládním úřadům, že "spolupráce je dobrá a neustále se zlepšuje". Na otázku týkající se vzájemné spolupráce mezi těmito nevládními organizacemi odpověděla většina, že "v podstatě neexistuje".

Bylo jasné, že většina lidí v těchto nevládních organizacích si prostě nechce pálit prsty přílišnou kritičností vládních představitelů.

Domnívám se, že je tato reakce velmi častá. Je výmluvným rysem stavu současné veřejné debaty v České republice. I nevládní organizace, které by měly být nositeli a motivem změn a pro něž by mělo být typické, aby zaujímaly vůči skutečnosti kritický postoj, prostě brání status quo a v mnoha otázkách zaujímají velmi konformní postoje.

Veřejnou debatu v České republice často utváří nebo spíše ovládá skupina lidí, kteří si rádi říkají elity. Tento establishment je aktivní v mnoha oblastech veřejného života - od univerzitní sféry přes politickou sféru až k sféře nevládních organizací.

Mezi členy těchto elit existuje velké množství osobních svazků - přátelských i nepřátelských - a těmi jsou pak určovány profesionální styky.

Proto mnoho zaměstnanců nevládních organizací odmítá kritizovat své kamarády ve vládě, protože je znají "už dlouho" a vědí, že "se s nimi vždycky nějak dohodnou".

V mnoha případech je jasné, že nynější česká společnost pokračuje ve své maloburžoazní tradici, kdy v každém městě rozhodovala a vládla skupina nejrespektovanějších občanů.

Pokud je něco v české společnosti trvale přítomného, je to tato provinční tradice, kterou také velmi podstatně využívali komunisté - určovali pravidla "řádného" chování, jehož součástí byl způsob oblékání, veřejné vystupování, kulturní život a všeobecný životní styl.

I nejostřejší antikomunisté souhlasili s útoky režimu proti "máničkám" a jiným podezřelým individuím, pokud odpovídaly tyto útoky jejich provinčnímu vkusu.

Dnes jsou terčem útoků cizinci a přistěhovalci, kteří se odmítají asimilovat a jsou tak "nedzvořilí", že vypadají úplně jinak než místní lidi.

Je nemožné řádně pochopit české chování, pokud si nejsme vědomi této tradice "obyčejného člověka", který pln respektu naslouchá často banálním pravdám, které vycházejí z úst "respektovaných" osob. Kromě toho, "respekt" a autorita jsou obyčejně založeny na oficiálním titulu, nikoliv na osobním charismatu.

To je důvodem, proč se odehrává dnes v České republice tak málo kritických diskusí, které by vzbudily zájem kohokoliv mimo hranice českého maloměsta.

Univerzitní pracovníci v oblasti sociálních věd se také málokdy vydávají mimo známé hranice a věnují se problémům, které možná trápily českou společnost v devatenáctém století, které však sotva zaujmou někoho ve století jednadvacátém.

Jedním příkladem je diskuse - anebo spíše absence diskuse - o nacionalismu. Bohatství myšlenek, které se už dávno staly společnou součástí intelektuální debaty v severní Americe a v celé řadě evropských zemí, ještě nedospělo do České republiky, anebo tam pronikly jen v přibližné verzi, vzdálené původnímu znění. Proto je debata o nich tím víc zaujatá.

Ve své knize Imagined Communities přišel historik a politolog Benedict Anderson s myšlenkou, že národní komunity nejsou přirozenými historickými konfiguracemi, ale sociokulturními konstrukcemi, které vznikly v důsledku hlubokých změn ve vnímání času - pojmu "věčného národa", rozšíření knihtisku, rychle se šířící gramotnosti a celé řady dalších faktorů. Anderson hovoří o "imaginárních komunitách", protože moderní národy jsou sjednocovány prostřednictvím symbolů a nikoliv prostřednictvím osobních styků mezi jednotlivými členy komunity.

Zatímco zakládaly starověké společnosti svou totožnost na bezprostřední osobní interakci, moderní národy jsou typickou ukázkou symbolické interakce. Tuto interakci do velké míry zprostředkovává školský systém, který utváří představu, jak má vypadat "typický" příslušník národa a standardní národní kultura a tradice. Stejně důležité jsou prostředky hromadné komunikace, které také hrají velkou roli při utváření národní tradice.

Utváření, nebo spíše výroba tradice je v angloamerické literatuře celou samostatnou kapitolou. Tak jako v případě národních komunit, i v debatě o tradici se poukazuje na to, že jsou tradice stejnými konstrukcemi jako národy. Nejsou žádným způsobem mýtické, jejich původ je naprosto racionální a spočívá v představě jedinečné kolektivní minulosti národa.

Celá řada autorů, jako například Eric Hobsbawm ve své knize Nations and Nationalism since 1781, uvádí obdobné argumenty. I když existuje mnoho definic národa, které se snaží vysvětlit jeho existenci prostřednictvím objektivních měřítek, jako je společný jazyk, území a historie, je možné najít celou řadu národů, pro něž neplatí ani jedno z těchto měřítek.

Tak lze říci, že existenci národa neurčuje národ samotný, ale soubor kulturních a historických okolností. O této dlouhodobé debatě se hovoří v angloamerické literatuře jako o debatě mezi "modernisty", totiž těmi, kdo jsou přesvědčeni, že "národy neexistují od začátku času", a že nemusejí "existovat navždy", a "primordialisty", kteří věří, že "národy jsou přirozené společenské konfigurace, které uspokojují lidskou potřebu a budou existovat i nadále".

Jednou velkou výhodou tohoto druhu debaty je to, že organizuje fakta v mezinárodním kontextu a ukazuje, že se v mnoha ohledech od sebe evropské národy ve snaze se navzájem přetrumfnout příliš neliší.

V České republice takováto debata neexistuje, a pokud k ní dojde, má silně emocionální charakter střetu zájmů mezi představiteli "skutečné vědy" a "obdivovateli povrchních teorií", které jsou v současnosti v módě. Někteří místní "primordialisté" využívají argumentů, které byly součástí arzenálu nacionalistických vědců v devatenáctém století.

Jaký má smysl takováto debata, ptá se český čtenář. Národ či nenárod, obyčejného Čecha přece zajímají úplně jiné problémy než nějaká abstraktní diskuse o nacionalismu.

Odpověď je jednoduchá: je to důležité, protože tyto debaty určují, mimo jiné, charakter českého školství a schopnost České republiky komunikovat s ostatním světem.

Jiným dobrým důvodem je to, že kritická sebereflexe odhalí množství předsudků, které jsou častou podvědomou součástí každodenních názorů.

Je nutné vést základní debatu o českém pojetí národa, i když je tento proces bolestný a může otřást mnoha "pravdami", o nichž jsme předpokládali, že jsou samozřejmé.

Jiná oblast, která je silně postižena absencí otevřené debaty o pojmu národa, je školství. Utvoření národa a národních států bylo hlavně motivováno úsilím vyvinout vzdělávací metodu, která by člověku umožnila orientovat se v novém moderním světě. Cílem bylo poskytnout, prostřednictvím standardizovaného vzdělání, lidem možnost komunikovat a integrovat se bez ohledu na místní či regionální svazky. To vyžadovalo jednotnou národní totožnost. V českém kontextu to umožnilo celé řadě obyvatel maloměst zjistit, že jejich svět se rozkládá dál než jen k hranicím vedlejšího města či vesnice a že jsou schopni, díky vzdělání, které se jim dostalo, najít práci a začít život ve větších městech.

Dnešní svět, naproti tomu, vyžaduje schopnost komunikovat v nejrůznějších kulturních prostředích a integrovat se do nich. Zatímco byla základem úspěšné kariéry v devatenáctém století schopnost hovořit národním jazykem, dnes je nutné umět jazyků víc a být schopen dešifrovat různé kulturní symboly a zvyky, aby se člověk dokázal orientovat v různých prostředích. Svým způsobem je nutné, aby byl člověk ráno Čechem, odpoledne Britem a večer Malajcem.

Dnešní české školy nepodporují toto chování. Jak jinak lze interpretovat skutečnost, že v celé řadě disciplín na pedagogické fakultě Karlovy univerzity není vůbec nutné studovat cizí jazyk? Nebo že učebnice, které se používají v základních i na vysokých školách opakují stále tytéž staré národní mýty, převzaté z národního kronikáře Aloise Jiráska?

Kde je kritický přístup, který by odhalil možnost různých interpretací historických skutečností? Není snad nejlepší začít s mladou generací a poukázat na to, že národní totožnost není samozřejmá a identifikovat některé její výhody a nevýhody?

Učitelé a rodiče se nemusejí bát, že se mladá generace "odnárodní" a stane se neslanými nemastnými světoobčany bez jasných vlastností, že budou putovat světem ztraceni a bez kormidla národních kořenů. Naopak, budou moci rozhodnout o vlastní národní totožnosti na základě svobodné volby. Budou hledat inspraci a podněty v jiných kulturních prostředích daleko přirozeněji.

Možná by mělo být prvním krokem přeložit a vydat alespoň některé základní knihy o národech a nacionalismu a učinit je povinnou četbou na všech katedrách společenských a humanitních věd. byl by to v každém případě krok k moderní společnosti, která je možná nejistá ohledně sebe samotné, ale která neustále všechno zpochybňuje a o všem přemýšlí.

Pavel Tychtl

Autor je sociolog a ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům v České republice.

An English version of this article is available in the current issue of the Electronic New Presence weekly.

Od nejnižších bulvárních novin až po nejvyšší intelektuální časopisy se v českých sdělovacích prostředcích znovu a znovu vrací jedno věčné téma: česká národní povaha. Takže by asi nemělo nikoho překvapovat, že Česká televize vysílá jednou měsíčně investigativní pořad jménem - jak jinak - Ta naše povaha česká. Nedávno se divákovi dostalo trochu fantazie o botách.

Pořad se zabývá postoji veřejnosti, politickými skandály, lidskými příběhy a všeobecně "sondami do života" z České republiky - všechno jsou to náměty, o nichž se usuzuje, že jsou hluboce objevné, co se české národní povahy týče. Občas však tento pořad odhalí náhodou trochu víc o Češích, než jeho tvůrci zamýšleli.

Stalo se to v nedávném vydání tohoto pořadu, který se věnoval poněkud neočekávanému rysu české národní situace: úpadku českých bot. Mnoho čtenářů tento námět asi překvapí. Česká republika je známá v zahraničí především tím, že vaří pivo a vyrábí automobily Škoda a nikoliv stylovou obuví.

Takoví čtenáři však zjevně nic nevědí o Tomáši Baťovi, obuvnickém králi ze dvacátých a třicátých let, o osobě, jíž se Československo dostalo nejblíže k vytvoření českého Rockefellera. Baťa a jeho syn Jan dovezli do Čech techniku hromadné výroby amerického stylu a průkopnickou "týmovou práci". Proměnili relativně malý obuvnický podnik ve Zlíně, na východě dnešní České republiky, v embryo multinacionálního koncernu. Není tedy divu, že "česká bota" vyvolává hřejivost nostalgické národní hrdosti.

Baťova nemilosrdná, avšak paternalistická verze kapitalismu vyšla po druhé světové válce velmi rychle z módy. V roce 1945 převzal Baťovy továrny stát a později byly znárodněny, i když firma sama existovala dál v zahraničí.

Avšak, jak odhalil pořad Ta naše povaha česká, čeští výrobci obuvi nejsou v současnosti příliš šťastní a vyjadřovali se otevřeně kriticky. Zahraniční konkurence zatlačuje český obuvnický průmysl do defenzívy. Nikdo dnes už nechce české boty, ani Češi. Nejsou peníze na investice a na modernizaci. Vláda by měla zasáhnout dotacemi a oživit tento průmyslový sektor.

Vlna levné obuvi, vyrobené na Dálném Východě, odrazuje české zákazníky od koupě českých bot. Avšak, jak vysvětlil jeden český výrobce bot, který byl v pořadu Ta naše povaha česká interviewován, jde o víc, než o hospodářský problém určitého průmyslového sektoru. Skutečně. Je ohrožena česká národní totožnost. Levná obuv, vyrobená ve východní Asii, vysvětloval obuvník, "neodpovídá našim zvyklostem, je nevhodná pro naše slovanské nohy."

Hodilo se pro pořad, který se zabývá národními stereotypy, že hlavními viníky v tomto případě byli údajně vietnamští trhovci, kteří prodávají levnou obuv vyrobenou v Asii za drasticky nízké ceny. Jak se zdá, tito ďábelští Orientálci odlákávají českou veřejnost, takže už neplní svou vlasteneckou povinnost platit za dražší, doma vyrobenou obuv.

A jak vám řekne mnoho Čechů bez váhání, Vietnamci jsou zcela zjevně podezřelí. Hovoří nesrozumitelným jazykem, jedí podivnou stravu a při podnikání systematicky podvádějí daňový úřad (je podivné, že tohle je přesně názor, který zastává mnoho občanů ze Západní Evropy, žijících v ČR, právě ohledně Čechů).

Aby snad nikomu neušla pointa tohoto bohulibého pořadu, jeho tvůrci se rozhodli to sami tvrdě zdůraznit. V montáži, na kterou by býval byl hrdý dr. Goebbels, ukazovaly zpomalené, z nepřímých úhlů natočené záběry, jak jde pár neslovanských bot devítek z ruky do ruky. To bylo podbarveno orientálně znějící hudbou, signalizující zlovolné nebezpečí. Ano, bylo to podtrženo velmi jasně: za každým párem falešných bot číslo devět se skrývá žluté nebezpečí...

Představil jsem si televizní diváky po celé české zemi, jak se s hrůzou chytají opěradel svých křesel, dívají se na vlastní prsty u nohy a vyměňují si znepokojené pohledy vlasteneckých obav. Bezpochyby má Obranu slovanských nohou přesně na mysli i bývalý český premiér Václav Klaus, když nyní hovoří o tom, že je nutno odložit vstup do Evropské unie a a znovu prosadit vlastenectví a "český národní zájem".

Rozhodl jsem se provést určitý výzkum. Zjevným počátečním bodem byl Zlín, který není příliš daleko od chaty rodičů mé manželky na moravském venkově. Zlín je živé město s mnoha modernistickými úřady z cihel a ze skla a dosud působí jako průmyslové město z dvacátých a třicátých let.

Tehdy vedl Baťa svou firmu jako svého druhu stát ve státě. Stavěl silnice, poskytoval podnikové byty, provozoval nemocnice a školy a také ovládal místní komunální úřad prostřednictvím vlastní kandidátky "baťovců", kteří volili Baťu starostou.

V roce 1990 si koupila zahraniční firma Baťa ve Zlíně některé své původní podniky, ale už nemá takovou moc jako kdysi. Provozuje však Muzeum obuvi, které založil Baťa, a tam jsem šel kvůli svému výzkumu.

Muzeum je umístěno v suterénu administrativní budovy Baťových závodů, v sedmnáctipatrovém "mrakodrapu", který postavil Jan Baťa v roce 1938 a který byl tehdy nejvyšší budovou v Evropě. Muzeum nabízí malou, dobře zorganizovanou a příjemně kosmpolitní výstavu bot během staletí: špičaté střevíčky středověkých dvořanů, české a holandské dřeváky z 19. století, ruské vesnické lýkové láptě, africké sandály ze sloní kůže, vyšívané turecké střevíčky, nemluvě o na míru vyrobených sportovních botách č. 57 pro sovětského hráče házené, a samozřejmě, spoustu bot od Bati. Velmi zajímavé a informativní.

Ale co kulturní význam Českých Bot? Anebo Slovanských Nohou?

A náhle jsem skutečně zaslechl to kouzelné slůvko, "slovanská noha". Obrátil jsem se rychle a přistoupil jsem ke skupině českých důchodců, které provázela průvodkyně, abych zachytil, co jim průvodkyně sděluje. Musel jsem slyšet špatně. Průvodkyně vysvětlovala techniku výroby obuvi v devatenáctém století a nečinila to ze zjevného slovanského úhlu. Chystal jsem se, zklamán, k odchodu, když tu jsem si povšiml dvou maličkosti v oddělení historie výroby bot.

První byl nápis, který vyrobila jakási vlastenecká společnost nebo národně založený cech řemeslníků a byl vystaven v uměle vytvořené obuvnické dílně z 19. století. Byl to seznam více než jednoho sta "nesprávných" domácích výrazů pro různé části boty, odvozených z němčiny, a jejich "správné" české ekvivalenty. Správnost byla definována podle slovníku, který napsal v devatenáctém století český nacionalistický slovníkář Josef Jungmann, který si doslova vymyslel stovky takových termínů, když nebyl k dispozici vhodně slovanský původ. Jaksi jsem měl pocit, že méně národně vášniví výrobci obuvi, kteří se nestarali o Jungmannovy neologismy, pravděpodobně prosperovali víc, protože měli české i německé zákazníky.

Druhá věc byl lis na kůži. Byl to první stroj, který byl uveden do Baťovy továrny v roce 1910. Návštěvníci byli informováni, že "sloužil po dobu 80 let", totiž do roku 1990, kdy byla továrna prodána zpět původním majitelům. A zde mně civěly do tváře důvody úpadku české obuvi a úpadku mnoha dalších odvětví českého výrobního průmyslu: skutečnost, že pro mnoho výrobců jsou otázky národní totožnosti důležitější než podnikatelské styky s vnějším světem, a děsivá technologická zaostalost, jejíž kořeny spočívají v komunistickém období.

Česká obuv byla mýtem. V moderní době je bota jenom bota, není to součástí ničího kulturního dědictví. Oba Baťové to před padesáti léty dobře chápali. V současnosti nemusíte být naivně nadšeným stoupencem globalizace, máte-li si uvědomit, že pokusy učinit selhávající průmysl České republiky otázkou "národní povahy" nepovedou k ničemu.

V dnešním světě snad ještě existuje místo pro národní hospodářskou strategii, i když je to menší místo než kdysi. Avšak taková národní hospodářská strategie musí být mnohem chytřejší, než byla představa podpory pro "národní kapitál", která vedla k mnoha selháním programu české kupónové privatizace v devadesátých letech anebo než nynější politická móda pro státem sponsorovanou "revitalizaci" neúspěšných firem, která jde ruku v ruce s ochranářstvím a vytlačováním vietnamských obchodníků a jiných cizinců z trhu pracovních sil.

V devadesátých letech hovořilo mnoho budoucích českých průmyslníků o Baťově sociálním paternalismu a o hrdosti na český národní charakter jeho impéria, protože to pro ně byla výmluva pro přezaměstnanost v jejich nově privatizovaných podnicích, kterou financovaly úvěry ze státních bank a nikoliv zahraniční investoři. Tito průmyslníci se ale z některých Baťových činů vůbec nepoučili.

Baťa sice také občas vyjednával o daňových úlevách, ale tento Výrobce bot pro svět dostal svou firmu z hospodářských potíží uprostřed krize v meziválečné Evropě směsicí investic, inovací a občasného drastického utahování opasků (jednou snížil platy svých dělníků o čtyřicet procent, ránu zmírnil slevami ve svých obchodech).

Avšak Baťovy boty, které ve třicátých letech dobyly svět, a xenofobně zaměřený hospodářský nacionalismus, který tak komicky ilustroval pořad Ta naše povaha česká, mají alespoň jednu věc společnou. Oba jevy nyní patří do muzea.

Můžeme jenom doufat, že si tohle čeští voliči a politikové konečně uvědomí a přestanou šlapat na prsty Evropské unii, aby je její noha jednou nevykopla.

Ivan Hoffman, Český rozhlas 1 - Radiožurnál

Pozdě, ale přece se naše vláda také od světové organizace novin, která snad nesdružuje idioty dověděla, že návrh tiskového zákona, který postoupila parlamentu cituji "podkopává právo obyvatel České republiky na informace a neodpovídá standardům svobody tisku v Evropě". Snad se nad tím zamyslí.

Do třetice pak se pozdě, ale přece naši zemědělci rozhodli vedle protestů také něco sami pro sebe udělat a tento pátek otevře jejich odbytové sdružení první prodejnu. S cenami nižšími než jsou ve stávajících hypermarketech, míní První českomoravská komoditní sdružující domácí prvovýrobce, zpracovatele a obchodníky konkurovat zahraničním řetězcům. Přejme jim úspěch.

Jde-li o budoucnost, nikdy není pozdě. Platí to i v případě, kdy vědcům v Olomouci zloděj ukradl květáky, které pěstovali pro budoucnost do genové banky. Zloději, který zničil roční práci přitom podle vědců bude z květáku tak akorát špatně z použitých chemikálií. Nezbývá jim než semena pro genovou banku šlechtit nanovo.

Pokud má náš zloděj květáku políčeno na vědce, měli by z něj mít strach ve dvou amerických společnostech, které podle včerejších Washington Post do dvou let naklonují prvního člověka. Zřejmě by ovšem opět učinil špatný lup. Ovečce Dolly, prvnímu naklonovanému tvoru, prý stárnou buňky rychleji, než je její skutečný věk. To, že naše budoucnost není ve zkumavce, se zřejmě také zjistí pozdě, ale zjistí.

Vysílá se ráno v úterý 15. června.

Ivan Hoffman, Český rozhlas 1 - Radiožurnál

Ruští výsadkáři prý sice dorazili do Kosova jako první omylem, ale když už tam byli, tak rovnou zůstali. Někoho to znepokojilo, někoho příliš ne. Zmatená a protichůdná vyjádření z Moskvy se nakonec možná vysvětlí (ruští politici se s ruskými generály dohodnou, kdo vlastně rozhoduje) a třeba se ukáže, že v této mírové operaci je každá ruka dobrá.

Jakkoli totiž z Kosova odchází srbská armáda a policie, jednotlivci rozhodnutí střílet se už objevili. Úkolem vojáků mírových sil je odzbrojit v Kosovu jak Srby, tak Albánce. A je to úkol jak pro Brity anebo Francouze, tak i pro Rusy. A bude to i úkolem našich vojáků, kteří se zúčastní této mise.

Je typické, že se u nás rozhořela politická debata o tom, na kolik peněz nás přijde rota, kolik by stál prapor a na co pak máme či nemáme peníze v deficitním rozpočtu. Zdá se že stát vedou účetní a jiní účetní jim komplikují život z opozice.

Přitom důležitější, než kolik našich vojáků se na mírové operaci bude podílet, je vysvětlit proč se jí zúčastní. Mělo by se o tom hovořit dříve, než některý z nich šlápne na minu, anebo ho trefí kulka ostřelovače.

Politici by měli přesvědčovat občany, že i s tímto rizikem posílají vojáky vynutit v Kosovu pro obyčejné lidi jako jsme my normální život, tedy mír. Měli by říct, že není podstatné na kolik nás to přijde, protože jde o správnou věc.

Jenomže: Pomáháme proto, že bychom se museli stydět, kdybychom nepomohli? Anebo vysíláme "nějaké ty vojáky aby se neřeklo"? Čeká je nebezpečné poslání. Jistě, berou to jako svou práci, nicméně: Nejen oni, ale také my, občané, bychom měli mít jistotu, že v případě zranění, či úmrtí bude o ně a o jejich rodiny postaráno lépe, než jak tomu bylo v podobných misích v minulosti.

Ani o tom naši účetní nemluví. A snad je to nakonec lepší: Opět by z toho byla pouze trapná debata o prázdné kase.

14.6.1999

Jaroslav Teplý

Mluvčí Pentagonu Kenneth Bacon přece prohlásil (Slovo 8.6.99), že nemyslí, že Kosovo bude velmi šťastné místo pro Srby. Až začnou kosovští Albánci proudit zpět do této provincie, předpokládáme, že mnoho Srbů opustí Kosovo, dodal.

Dokonce i agentura AP si všimla, že představitelé NATO se týdny bouřili proti srbským pokusům o etnický apartheid, avšak s eventuálním exodem Srbů se, jak se zdá, poměrně snadno smiřují.

Kanadský komentátor George Jonas (BL 8.6.99, M. Kaláb: Srbové jsou obětmi pokrytectví Západu) přesně definoval rozpory v politice západních zemí.

President Clinton mluví o morálce multikulturalismu, jenže hlásat nejprve, že země nemají být organisovány podle etnických hranic, a potom požadovat samosprávu pro jednu skupinu na jediném základě etnického původu je takovým příkladem rozporů...

Takže to, co se vnucuje Jugoslavii není rozhodně multikulturalismus, ale etnický separatismus.

Ostatně se NATO vmanévrovalo vlastní pílí do velmi delikátní situace. Napřed vyvolalo samo exodus kosovských Albánců, kterému nezabránilo. Teď, zdá se aspoň podle Pentagonu, nebude nic namítat proti exodu Srbů.

Zbude mu rozbité Kosovo, do kterého se vrátí zatím neznámý počet albánských uprchlíků. UCK bude prosazovat samostatnost Kosova bez ohledu na to, že NATO vždy trvalo na celistvosti Jugoslavie.

Buď NATO couvne a projeví se tak jako mimořádně proradný spolek, nebo bude (k čemuž se zavázalo) trvat na svém s použitím síly. UCK zahájí partyzánskou válku, prostě da capo al fine, jak se to označuje v hudbě.

Začneme znovu od začátku naplněni hrdostí, že se nám na konec ten evropský Vietnam přece jen podařilo vytvořit. Pak už zbývá jen povolat srbské poradce, poklepat si na vlastní rameno a prohlásit "Pane Sadílek, to jste provedl dokonale", pokud ovšem v NATO tu klasickou českou veselohru znají.

Miroslav Kaláb

Pane Culiku,

Prilozeny clanek pana Puglieseho se mi jevi zajimavy, prestoze nebo prave protoze jste uverejnil jine clanky na tema ochuzeneho uranu. Jeden cesky autor, ktery odkazoval na znalosti stredoskolske fyziky, vzrusil me a nekolik mych znamych svym bohorovnym tvrzenim, ze ochuzeny uran neni radioaktivni. Z toho hlediska si myslim, ze prilozeny clanek zajimavy je. Nebojte se, ze bych Vas chtel zaplavovat preklady. Tento tyden budu mit 70 roku, tak asi radeji pujdu windsurfovat misto vysedavani nad pocitacem.

Miloš Kaláb

Protitankové náboje v Kosovu zanechávají radioaktivní dědictví

Na téma používání ochuzeného uranu v protitankových střelách bylo v Britských listech uveřejněno několik článků. Tento byl napsán v angličtině panem Davidem Pugliesem a začátkem června uveřejněn v novinách The Ottawa Citizen. V podstatě se jedná o to, že vojáci NATO, až vstoupí na kosovské území a také vracející se uprchlíci budou vystaveni potenciálně smrtelnému nebezpečí, které do země dopravila letadla NATO. Podle některých vojenských analytiků i ochránců životního prostředí jsou části Jugoslávie a Kosova zamořeny jemným radioaktivním prachem, který pochází z munice vyrobené z ochuzeného uranu rozšiřované z amerických protitankových letadel A-10 Warthog.

Vlády Jugoslávie i Ruska protestovaly proti používání obohaceného uranu na základě měření, která ukázala neobvykle vysokou radioaktivitu v Kosovu. V případě Rusů se prý jedná o pokrytectví, protože ti prodávají náboje z obohaceného uranu na volném trhu. Paní Sara Floundersová z vedení organizace The International Action Center v New Yorku a redaktorka knihy Metal of Dishonor o ochuzeném uranu prohlásila, že se jedná o ekologickou katastrofu: "Spojené státy si jsou vědomy nebezpečí, které střely představují. A přesto jich používají bez jakéhokoliv ohledu na vojáky, ať jsou z Kanady nebo jiné země NATO a také bez ohledu na obyvatelstvo Kosova, které bude muset v zamořené oblasti žít".

Náboje z ochuzeného uranu dnes mají přezdívku Agent Orange devadesátých let - je to narážka na chemický defoliant - látku odstraňující listí ze stromů. Tuto chemikálii používala americká vojska ve Vietnamu. Ochuzený uran použili Američani poprvé proti Iráku. Během Pouštní bouře americká vojska (a to jak tanky, tak i letectvo) používala uranových nábojů proti tankům, protože ty pronikají snadno pancéřováním. Náboje mají asi dvakrát vyšší hustotu než konvenční náboje, mají vyšší rychlost a větší dostřel. Navíc jsou laciné.

Při vývoji atomových zbraní vyrobily americké továrny kolem 500,000 kg ochuzeného uranu, který prodávají muničním továrnám za velice nízké ceny. Pan Pugliese uvádí, že Američani vypálili celkem více než 860,000 nábojů a tak "obohatili" bojiště v Iráku a Kuvajtu o přibližně 270,000 kg ochuzeného uranu. Zničili při tom asi 4000 iráckých vozidel. Britští i američtí váleční vysloužilci vyjádřili svoje přesvědčení, že uranový prach by mohl být jedním z faktorů, které způsobily známé "záhadné zdravotní potíže" u personálu, který sloužil v poli.

Americká i britská armáda upozorňují, že s náboji z ochuzeného uranu se musí zacházet opatrně, ale odmítají názor, že by mohly mít nějaký dlouhodobý škodlivý vliv na životní prostředí nebo na obyvatelstvo. Na začátku letošního roku vyřadila kanadská armáda tyto náboje ze své výzbroje. Původně byly ve výzbroji námořních rychlopalných děl.

Podle výzkumu Střediska pro informace o obraně ve Washingtonu mají náboje z ochuzeného uranu asi 60% radioaktivitu ve srovnání s přírodním uranem - a radioaktivita bude přetrvávat 4.5 miliardy roků. Riziko nastává v okamžiku, kdy náboj narazí na cíl. Nevybuchuje, ale shoří na jemný radioaktivní prášek. Větší část prachu se usadí kolem zasaženého vozidla a menší část prachu odnese vítr na kilometry daleko. Ty se usadí na zemi nebo se dostanou do vody, která je unáší dále. Pohyb kolem zasaženého vozidla částečky rozviřuje a dostává znova do vzduchu. Středisko Centre for Defense Studies řadí riziko ochuzeného uranu na roveň jiných těžkých kovů jako jsou olovo a rtuť. Paní Floundersová argumentuje, že riziko je větší a to proto, že vdechnutí i malého množství radioaktivních částeček poškozuje buňky a může vést ke vzniku rakoviny. Dodala: "Americká vláda nám před 20 roky říkala, že Agent Orange není nebezpečná látka a nebyla to pravda. Nyní vidíme děti v Iráku postižené deformacemi, rakovina u místního obyvatelstva je na vzestupu a mnozí američtí a britští veteráni jsou nemocní. Věříte vládě, že ochuzený uran neznamená žádné nebo jen minimální nebezpečí?"

Jiná americká organizace, The National Gulf War Resource Center, vydala loni zprávu, že přibližně 400,000 vojenských osob, které se zúčastnily Pouštní bouře, bylo vystaveno ochuzenému uranu. Pentagon ve své reakci uvedl, že těch osob nebylo tolik, ale přiznal "určité riziko spojené s dlouhodobým vystavením uranu nebo s jeho neopatrným zacházením". Také opravil svoje dřívější údaje, podle nichž se jednalo jen o stovky vojáků a nyní připouští "tisíce vojáků". Stále popírá souvislosti mezi používáním ochuzeného uranu a zdravotními problémy veteránů. Podobně popírá vztah britská zpráva, vydaná před několika měsíci. Radiační riziko je údajně nízké a toxicita se podobá jiným těžkým kovům jako je olovo.

Penzionovaný kanadský brigádní generál Jim Hanson prohlásil, že kanadští vojáci, kteří vstoupí do Kosova, by se vystavili nebezpečí v blízkosti vozidel, která byla zasažena střelami z ochuzeného uranu, ale riziko ztráty života bude ještě větší, když budou dohlížet na příměří mezi Srby a kosovskými ozbrojenci.

Podle americké zprávy z r. 1993 (U.S. Government Auditing Service) je možné ochranné předpisy při práci s ochuzeným uranem opustit v případě bojů a jiných situací ohrožujících lidské životy, protože riziko z uranu je převyšováno rizikem z boje. Jinými slovy to znamená, že voják je vystaven většímu riziku, že padne v boji než že by ho zabil ochuzený uran. Nejlepší ukázkou toho, jakým nebezpečím hrozí ochuzený uran, je to, jak sami Američani nakládali s vlastními vozidly, která byla omylem zasažena vlastní palbou. Dvanáct obrněných transportérů bylo pohřbeno v saudskoarabské poušti, protože byly nadměrně zamořeny ochuzeným uranem.

Pan Jeffrey Mason, výzkumný pracovník střediska The Center for Defence Studies, se domnívá, že zamoření Kosova a Jugoslávie zatím není vysoké, ale dodal, že pro přítomnost ochuzeného uranu by nechtěl být ani v Iráku ani v Jugoslávii. Dodal, že by americká armáda měla významně přispět k očistě od nebezpečných pozůstatků střeliva, kterého používá, ale uznává, že se to snadněji řekne než vykoná. Tak U.S. Army očekává, že náklady na bezpečnou likvidaci 68,000 kg ochuzeného uranu na cvičné střelnici v Indianě mohou vystoupit až na 6 miliard dolarů. Dá se tedy úspěšně pochybovat o tom, že by byli Američani ochotni při takových nákladech odstraňovat ochuzený uran z životního prostředí v Jugoslávii.

Miloš Kaláb, Ottawa

Pozn. MK: Před časem se projednávala v Kanadě situace, kterou působí používání olověných broků při lovu vodního ptactva. Broky zapadnou do močálů, a později je polykají kachny místo oblázků, aby jim pomáhaly trávit potravu. Olovo se ale rozpouští a ptáky otravuje. Dostává se také do dravců, kteří se otrávenými vodními ptáky živí. Dá se tedy očekávat, že ochuzený uran nezůstane v Jugoslávii dlouho soustředěn v blízkosti zasažených vozidel, ale i tam se stane součástí zamořeného životního prostředí.

"Někdy si připadám, že nežiju na Zemi, ale na Marsu."

Dalibor Žůrek

"Tunelování českých podniků - ale vždyť je to tak prosté: nebylo by to možné, kdyby se automaticky převzaly třeba předpisy londýnske burzy. "

Pamatuji si, že jeden tiskový magnát v Anglii vytuneloval penzijní fondy za několik miliard liber. Musela to zaplatit vláda.

"Nedovedu si však představit, žeby ředitele amerického podniku Boeing či General Motors vedli konkretně rozhodování politiků při jednáni skupiny G8 anebo generálů NATO v Jugoslávii, ani si nedovedu představit, že by rozhodnutí k bombardováni Jugoslávie vyšlo z průmyslových kruhů. To je naprosto absurdni."

Máte smůlu, pane Čulíku. Setkání Nato letos sponzorovaly americké zbrojní firmy, jejich zástupci chodili mezi ministry a nabízeli své právě předváděné zbraně.

Takové předvádění ve skutečnosti by si nemohli sami dovolit

Pro toho, kdo byl informován, a včas nakoupil akcie zbrojních podniků to byl určitě skvělý obchod..

"Být advokátem diaboli ovšem asi není zdravé, šiřim-li jen své ideologické předsudky a pokud skutečnost dokáže, že jsem neměl pravdu, na chvíli se odmlčím a pak - aniž bych se omluvil, melu svou zas dál. "

Nehněvejte se, pane Čulíku, za mou otázku, tohleto píšete o sobě ?

Dovolím si prorokovat, za pár měsíců budete naříkat nad vražděním a vyháněním Srbů. Anebo řeknete, dobře jim tak. Uvidíme.

Mimochodem, máte špatné informace, Albánci svá pracoviště hromadně opustili po zrušení autonomie - nařídila to UCK- kdo z Albánců neposlechl a neodešel ze státních služeb, byl pro výstrahu zabit jako zrádce.

Ano, přiznávám, bombardování bylo účinné, stejně jako bombardování Rotterdamu Němci, po kterém se Holandsko vzdalo. (Netvrdím že jenom kvůli němu.) Přiznám se, že mně ani ve snách nenapadlo, že by NATO likvidovalo civilní a hospodářské objekty v Srbsku

"Jakou by však navrhovali v březu 1999 kritikové, jako je Jiří Jírovec, západním spojencům alternativu?

Alternativa je jednoduchá - podepsat místo bombardování to, co se podepsalo teď. Nic jiného by si Srbové nepřáli - takže teď oprávněně oslavují. Čili žádné referendum o autonomii, žádný pohyb NATO po Srbsku, ale autonomie ( a případné potlačení UCK, když budou útočit na Srby.) Když to NATO dodrží, bude dobře, když ne, její armáda nebude 6 kilometrů daleko vertikálně, ale horizontálně, což je určitý ne nevýznamný rozdíl.

"Jeden čtenář mi napsal, že to je normálni, že se na Balkáně prostě smlouvá."

Ano, napsal jsem to. Ostatně jsem jen citoval kanadského generála, který kdysi velel silám OSN v Jugoslávii. Nikdy se neuzavírají dohody, dokonce ani kapitulace bez vyjednávání. Někdo moudrý kdysi řekl, že nepřátelům je někdy třeba stavět mosty ( aby raději ustoupili, a v beznaději se nebránili do posledního muže, což by mohlo být nepříjemně drahé i pro vítěze) Ostatně i Winston Churchill nesouhlasil s příliš tvrdými podmínkami pro Němce po 1. světové válce, a tvrdil, že se to jednou vymstí. Jestli měl pravdu, posuďte sami.

Ostatně vyjednávání se vyplatí - ze sedmi dnů na odsun je jedenáct. A smlouvá se nejen na Balkáně. Například Balkán je proti vyjednávání Británie při vstupu do EU slabý čajíček - aby GB nemuselo toto, tamto, ono - prostě výjimky (Nekritizuji, doufám, že naši vyjednavači budou dělat totéž - jiná věc, jestli se jim to podaří - nejsme GB)

Ale smlouva z Rambouillet - Kosovo mělo být po referendu za 3 roky samostatné.

NATO mělo být oprávněné k pohybu po celé Jugoslávii. Nic takového podepsáno teď nebylo. Takže kdo vlastně vyhrál ?

Tohle by Srbové podepsali i bez bombardování. Teď bude nutná rekonstrukce, kterou zaplatí Evropa ( Zvýší se i u Vás daně? Anebo Vás Blair udrží bokem stejně jako v přijímání uprchlíků ? Možná, že to spraví zisk ze zakázek na rekonstrukci. Jen by mě zajímalo, jestli budou veřejné soutěže na dodávky, anebo si dodavatele stanoví platící státy samy.)

Konkurenceschopnost EU proti USA nashledanou !

Rozšíření EU nashledanou !

Dolar stoupá, Euro klesá.

Bude se vesele zbrojit, protože Rusové si utáhnou za všeobecného souhlasu všech ruských politických stran opasky ještě víc, aby zbylo na zbraně. Chtěli jste vytlačit Rusy z Balkánu, teď je tam budete vítat. ( Dovedu si představit, že až jednou odejdou, zbraně tam nechají, hádejte komu.)

Takže výsledek pýchy NATO

Hospodářská destabilizace okolních států, destabilizovaná Makedonie.

" Miloševič, stejně jako jiní balkánští diktatoři a pseudopolitikové (Tudjman, Izetbegovič) nedodržuje dohody. K jejich dodržování ho přiměje jen síla. (Jeden čtenář mi napsal, že to je normální, že se na Balkáně prostě smlouvá.)"

Právě.

Pane Čulíku, Ať NATO obsadí celou bývalou Jugoslávii, a udělá pořádek všude. Pro mně za mně pověste Miloševiče, pokud budou vedle něho viset Tudjman a Izetbegovič , zatleskám. Jenže ti jsou ve společnosti NATO čestní hosté. Přitom "postavit do latě" Chorvátsko a Bosnu by bylo daleko snadnější než Srbsko. Ale k tomu chybí ze strany NATO chuť a vůle.

Dokážete mi věrohodně vysvětlit proč ?

O televizi Nova

K Nově - Vlastníkem licence je CET 21 s.r.o. Nevím, jestli je obdoba v britském obchodním právu. Je to něco jako akciová společnost, nejsou zde akcie, ale podíly v korunách. Funguje obdobně jako a.s. ( společníci mají tolik hlasovacích práv, kolik podílů vlastní). Rozdíl ad a.s je v majetku ( kdysi to bylo 100 000 Kč, dnes nevím.) Základní majetek a.s je povinně mnohem vyšší. Právně se s.r.o. - společnost s ručením omezeným zakládá snadněji a hlavně rychleji - stačí více méně společenská smlouva zaregistrovaná u notáře. Pan Železný odkoupil podíly od některých společníků, takže vlastní 60 % podíl na společnosti a má 60 % hlasů. Pokud by zemřel, licenci má nadále CET 21 a jeho podíl v CET 21 by někdo zdědil. Kdo, záleží na jeho testamentu.

Ještě k Vašemu údivu, že nějaká banka by Železnému půjčila, když atd.

Spekuluje se o IPB, která údajně půjčí. Čili s výhradami se obraťte na japonskou Nomuru, která IPB vlastní. (IPB ostatně vlastní konkurenční televizi Prima, které by prospělo jakékoliv přerušení vysílání Novy)

Nebylo by lepší vstup do ČR zakázat ?

ČR má snad nejbenevolentnější podmínky pro vstup na světě. Dosud stačí přijít na živnostenský úřad, požádat o živnostenský list, pokud si vyberete některou volnou živnost, která nevyžaduje nějakou kvalifikaci, kterou by bylo nutno prokazovat a máte zatím čistý trestní rejstřík v ČR a doklad o trestním rejstříku z mateřské země nějak zfalšujete ( nikdo neověří, zda je pravý, nebo ne), dostanete ho velmi rychle. S tímto živnostenským listem dostanete bez problému povolení k pobytu a můžete si dělat co chcete. Jednou za rok se zastavíte na berňáku, kde předložíte doklad o tom že jste nic nevydělal a nemáte co zdanit, případně vykážete ztrátu. Musíte být přihlášen na sociálním úřadě - platíte minimální měsíční sazbu, kterou jste povinen platit, i pokud nevyděláváte.Stejně tak zdravotní pojištění - nyní minimálně tuším 496 Kč. Za to máte nárok na zdravotní péči, jako každý rodilý český občan. Ten, pokud je zaměstnán, platí 4,5 % ze svého platu, dalších 9 % platí zaměstnavatel. Toť vše. ( Já sám mám známého - 57 letého nezaměstnaného berlíňáka, který si fingovaně založil s.r.o., jako právnická osoba si takto koupil dům, ( jako cizinec - fyzická osoba nemůže)a celý rok zde spokojeně žije z podpory.) Pokud jste chytrý, obětujete nějakou korunu, a jakés takés příjmy přiznáte a zaplatíte nějaké daně. Tak zlegalizujete příjmy z drog anebo obchodu z ženami.

Pro srovnání - pokud jedete přes rakouské hranice, a máte v kufru auta montérky, protože si třeba opravujete sám auto, nebo jezdíte v ČR pomáhat někomu stavět dům ( častá forma vzájemné příbuzenské pomoci na moravském a slovenském venkově už z dob socializmu) a rakouský celník Vám je tam najde, máte smůlu. Nepustí Vás dál, a dostanete do pasu razítko se zákazem vstupu až na 10 let. Diskutovat není s kým. Určitě jedete pracovat na černo. Samozřejmě, že jsou i takoví. Ale presumpce neviny neexistuje. Při vstupu do Anglie, pokud jste Čech, vstupujete přes oddělení pro návštěvníky z ne státu EU. Vyptává se Vás úředník, který má právo , jestliže získá dojem, že tu jdete pracovat bez povolení, nebo něco podobného, Vás do Británie nevpustit. Odvolání je možné, je vyřízeno za jeden den, a málokdy bývá pro Vás pozitívní. (Tento postup se u návštěvníků se zájezdy cestovek stává sice vyjímečně, ale stává se. Většinou se ale týka individuálních turistů. )

Čili - jsme benevolentnější než západní Evropa a kázat nám opravdu vzbuzuje ony alergické reakce, o kterých se píše na jiných místech BL Tyto "kázání" jsou bohužel velmi časté, a když několikrát uslyšíte poznámky ( teď to přeženu) - "hele oni tu nelezou po stromech" anebo chtěli jsme se přijet podívat ale letos nepojedeme, protože je u Vás válka - tohle přehnané není, a týká se hlavně zámořských turistů, kteří si stále pletou ČR s Jugoslávií, máte velký problém nereagovat podrážděně i na rozumné a dobře myšlené rady. Ostatně i některé Vaše poznámky, nehněvejte se, prozrazují určité mezery v znalosti situace v ČR. Možná by bylo dobré pořídit si nějakého (anebo raději několik) českého "cenzora"

Mohl bych psát o tom že se po Praze potulují gangy rumuských žebraček s dětmi (vydávají se za Kosovce) které žebrají a jejich děti kradou - policie s tím nemůže nic udělat, protože děti nejsou trestně stíhatelné, že 2/3 vražd v Praze jsou spáchány cizinci ze " zemí bývalého Sovětského svazu a bývalé Jugoslávie, což je synonymum pro Albánce,( jeden zabil druhého z krevní msty na demonstraci proti vyhánění z Kosova - samozřejmě první nápad policie byl, že to udělal nějaký Srb)), ale asi by to nemělo smysl.

Poznámka JČ: Ta osoba, která vytunelovala některé britské důchodové fondy, byl podnikatel Robert Maxwell, původem Čech jménem Jan Hoch. Stalo se to jednou a zákony byly posléze změněny tak, aby se to už neopakovalo. Doporučuji seznámit se s předpisy londýnské burzy. - Podrobnější informace o televizi Nova a společnosti CET najdete v archivu Britských listů za rok 1997 pod titulem Média, v tematickém archívu od září 1997 pod titulem sdělovací prostředky, televize Nova. - O nové povinnosti cizinců předkládat úřadům výpis z trestního rejstříku vlastní země psal Andrew Stroehlein v BL zde.

priznam se ze mne drazdi neustale zduvodnovani pana Ferdinanda a ostatnich, proc patrime do tretiho sveta, a naznacovani ze to je uz apriori zpusobeno nasi ceskou povahou ba dokonce i jazykem. Zatimnim vrcholem mentorovani v tomto smeru byl rozbor ceskeho jazyka pred par mesici v Blistech ohledne jeho udajne mensi logicnosti, vetsi rozvlacnosti a s dalsimi inferiorni rysy ve srovnani s anglictinou, ktera cloveku uz tim ze ji (at jiz jako jazyk matersky ci dalsi) ovladne jaksi automaticky pomaha tribit logiku a vyjadrovat se jasne a vecne :-)

Rekl bych ale, ze nemcina neni horsi nez anglictina, a jiste taky jasne cestinu prevysuje. Musim si nekdy prolistovat protektoratni tisk - zda tam nenajdu nejake inspirujici uvahy na uvedene tema.

Dnes nechci mluvit o jazyku, ale o cislech. (Ty mame nastesti spolecna, arabska.) Ctu clanky komentatoru anglickych "prestiznich" novin a nevychazim z udivu, kdyz vidim ty opakovane LZI (pardon za strucne slovo) ktere se zrejme dodatecne stavaji pravdou pro anglickeho i dalsiho ctenare (ktery si mozna bude pamatovat dej filmu Titanic -ale sotva nejake detaily o tech domorodcich na Balkane).

300 000 tisic uprchliku uz pred leteckou invazi ! To je zrejme nyni "upresneny" odhad . Ja si ale z pocatku utoku NATO pamatuji uplne jina cisla ! Tak o dvojku ci spise trojku mensi, beru li ovsem dekadicke logaritmy tech cisel...

(Minim jasne obeti srbske agrese a ne ty tisice- desetitisice- statisice vesnicanu ktere tvorily nechteny naraznik mezi srbskou policii a UCK bojuvkami.)

Pamatuji si samozrejme masakr z Racaku z prvnich stran novin v lednu (dodnes jsem z dodatecnych drobnejsich zprav nepochopil, kolik tehdejsich obeti melo diry od kulek na kabate a v tele na stejnem miste) a taky masakr 20 ucitelu Albancu v nejake te vesnicce u albanskych hranic.

(Vzal jsem si tehdy podrobnou mapu Kosova . Vypadalo to, ze v one vesnici pripadal jeden ucitel - strelby ???- sotva na deset obyvatel...)

Hrozi, ze clovek pod lavinou takovychto manipulaci otupi tak, ze nakonec mavne rukou i nad tim, zda tech obeti a utecencu je celkove o sto tisic ci milion, (to uz je nastejno, clovek prece stejne vnima jen nestesti jednotlivce) vic ci mene... Popripade pak neveri uz nicemu.

K cemu dramaticke reci o vrazdeni a znasilnovani, kdyz je nekde valka ? To jsou pak (valka resp. to vrazdeni & znasilnovani) prece skoro tautologie, ne ???

Rozpoutat valku -treba i ze vzduchu - a pak se divit vrazdeni ci znasilnovani mi prijde pokrytecke...

Pardon, mozna v gentlemanskych valkach v kratkem historickem mezidobi konce 18- zacatku 20 stoleti, ktere mezi sebou vedly vyspele zeme zapadni Evropy, to bylo jinak, kdyz se nebere chovani jejich vojsk k  tem divochum (resp. dokonce podlidem) jinde.

Osobne si radeji si misto vsi te propagandy otevru knihu znameho zemepisce zacatku stoleti, znalce Balkanu (na rozdil od vetsiny soucasnych komentatoru) a hlasatele statotvorne role Srbu...(analogicke o par stoleti drivejsi statotvorne roli jinych velkych narodu :-) J. Cvijice (co jsem si pred casem koupil za 5 Kc v antikvariate; k tomu za 1 Kc pohlednice Srebrenice zacatku stoleti ;-) ....

Vy se divite stale jeste reakci tech ceskych (ruskych, reckych) zabednencu ? Tak blbi a poslusni, jak by je leckteri radi videli, nejsou. A  priznam se, ze jsem v sobotu - ke konsternaci napriklad me maminky konzumujici televizi mene kriticky nez ja- mel zcela skodolibou radost z "nevyzpytatelneho a svevolneho" chovani ruskych vojsk presunujicich se do Pristiny.

Temer jsem dnes rano v metru zaslzel, kdyz jsem si v Pravu precetl jak mlade Srbky vitaly slovanske bratry v Pristine s odhalenymi nadry :-))) Takova malinka naplast na frustraci z absolutni svevole - kterou tam ted dva mesice Zapad predvadel.

Ja vim, reaguji jen na to, na co chci reagovat a ctu jen to, co chci cist ...

Presne tak jako mi vyspelejsi soucasnici na Zapade...

Co se te momentalni ruske proradnosti tyce... Lstivost je prece obrana slabsich.

(Mel bych to koneckoncu uznat i u tech Ciganu zde :-)

Obavam se, ze rozbor menicich se nalad ceske spolecnosti ohledne Kosova (jisteze ted vetsina dodatecne prohledne spravnost cele akce, koneckoncu i ja ... pujdu ted zadat o ... do ...   [západní země], kam mne pozvali na mesic na sluzebni cestu...) by ukazal podobnost s menicimi se naladami spolecnosti po r. 1969, r. 1939 etc., kdy cesky clovek ve sve vetsine prece take casem uznal, ze nema cenu otevrene se hadat s vitezem o tom, kdo ma pravdu...

Mozna to vezmete jako namet do diskuse, az zas nekdy zacnete moralizovat o tom, jak se obyvatele vychodni Evropy a Ceska specialne stale nemohou vyhrabat z  dedictvi komunismu :-)

Ferdinand nemá racionální argumenty

Václav Janiš

    Podivejme se vsak na vyvoj Ferdinandovy argumentace blize. Prispevek zacina zpochybnenim inteligence vetsiny Cechu analyzovat informace. Jedine, co jim nelze uprit je byt za kazdou cenu v opozici proti vrchnosti. Zde je asi mysleno opozice nasi vlady proti vedeni NATO. Nebot opozice lidu proti lokalni vrchnosti by mela logicky vest na podporu bombardovani Jugoslavie.  Ustrednim argumentem jsou vsak vety, ktere udajne koluji Ceskem a ktere maji dolozit uroven ceskeho mysleni. Na zaklade techto vet provedl autor zobecneni, ze Cesi jsou EMOCIONALNI. Driv nemeli radi Rusy a Slovaky a dnes Americany a Nemce. A je to. V dalsim odstavci je  nam vysvetleno, ze ani vzdelani vas nemusi vest ke "strizlivemu" uvazovani, kdyby snad nekdo chtel chtel namitnout, ze nejen hospodsti znalci maji jiny nazor nez vedeni NATO. Posledni odstavec uz musi v ctenari vyvolat jen smich, kdyz se dozvi, ze pokud se nepolepsime prijdeme casem i to malo co mame.

    Za normalnich okolnosti bych takove plytke argumenty nebral vazne, pokud by nebylo doporuceni redaktora Britskych listu odkazujici na tento prispevek. Tim se vydavatel Britskych listu  svym zpusobem k temto zaverum prihlasil, nebo minimalne nezustal nestranny. Jiste neco pravdy na pausalnich tvrzenich Ferdinanda je. Ceska malost a sebezahledenost je dostatecne znama, stejne tak zavistivy a nepratelsky postoj k "bohatsim" a nejen cizincum. Pokud vsak chci neco noveho prinest do diskuse, tak bych to mel podlozit serioznim rozborem, ktery obsahuje vic nez radobyironicke a sarkasticke postrehy o mentalite Cechu. Ja taky nejsem zrovna nadseny z chovani svych spoluobcanu, ale presto si myslim, ze v podstate nejsme horsi nez Nemci nebo Americane, v prumeru. Stejne tak lze vypreparovat nekolik vet napr. z volebnich letaku nemecke ultrapravicove DVU  o odsunu cizincu a udelat zaver, ze Nemci jsou xenofobni narod. Drive nemeli radi Zidy a dnes Turky a Libanonce. Na uroven mysleni prumernych obcanu vsak nelze dedukovat z primitivnich vyroku, ktere jsem nekde zaslechl na pavlaci. Na uroven mysleni by se melo dedukovat z nazoru politiku, novinaru a vzdelane informovane a verejne cinne casti naroda, ktera ma jednak pristup k informacim a jednak schopnost informace samostatne zpracovat.  Jestlize nazor prumernych obcanu poklesne na uroven jednoduchych klise, pak to neni ani selhani naroda jako celku, ale prave te casti populace zodpovedne za formovani kultury mysleni. O urovni soucasne ceske novinariny bylo i v Britskych listech publikovano dost. Na novinarskou obec by hlavne mel byt zameren apel, aby ucinneji prispela ke zkulturneni ceskeho mysleni. Hlavne pak ke zpusobu zachazeni s informacemi a nazory i nesouhlasnymi. Pokud chci nekoho presvedcit, tak bych mel dolozit sve zavery argumenty, citacemi, ci rozbory, tak se to pokusil udelat pan Jirovec. Pausalnim bagatelizovanim s vyhruznou koncovkou klesneme znovu jen k pivnim argumentum. Tim nikoho neovlivnime, jedine odradime. Chapu, ze novinari mnohdy citi, ze jejich argumenty nejsou chapany, tak jak byly mysleny, ale to patri k novinarske profesi. Videnim chyb jen u ctenaru nebo dokonce geneticky v ceskem narode nikoho nepresvedcime.