Kdo ochrání nejnovější uprchlíky?
Články pana Davida Warrena jsou v angličtině přístupné v novinách The Ottawa Citizen. V jednom ze svých nejnovějších napsal:
Zatímco bych asi byl posledním člověkem, který by odsuzoval pohrdavý přístup
ve zpravodajství, protože je pro něj místo, jsem překvapen, s jakou
samozřejmostí příjímají západní sdělovací prostředky nejnovější 'etnické
čištění'. Pokud víme, většina kosovských Srbů se neprovinila válečnými
zločiny. Je jich 200,000 nebo více a většina se jich narodila ve vesnicích a
městech, které nyní opouštějí v osobních i nákladních autech, autobusech, s
vozíky i pěšky, nesou a vezou, co mohou, zatímco mladí Albánci po nich
házejí kamením za bezmocného přihlížení vojsk NATO.
Kosovská osvobozenecká armáda (KLA) vystoupila z lesů, aby se rychle ujala
nadvlády nad větší částí země ještě před příchodem jednotek NATO. Slíbili
jsme, že je odzbrojíme jakožto součást naší dohody, kterou nám Rusové
pomohli uzavřít s tím člověkem v Bělehradě, kterého my nazýváme 'válečným
zločincem'. Že to ale nedokážeme, je nyní zcela zřejmé - je jich příliš
mnoho a mají přiliš mnoho podpory veřejnosti. Zatím je KLA vděčná NATO,
protože to za ně udělalo špinavou práci - a tedy se 'chovají slušně'. To
znamená, že nestřílejí po odcházejících srbských vojácích a civilistech.
Zatímco politováníhodné kolony srbských lidí odcházejí přeplněnými
venkovskými cestami, co tito lidé slyší? 'Ú-Čej-Ká, Ú-Čej-Ká' - začáteční
písmena KLA v albánštině (UCK) - a o odplatě, která by na ně čekala, kdyby
se chtěli vrátit. Podle toho, co se dovídám, jsou to mladí kosovští Albánci,
kteří skandují a vykřikují, aby uprchlíky ponížili a zastrašili.
Na rozdíl od těchto scén jsou jiné, kdy se starší Srbové a Albánci vzájemně
objímají a loučí navždycky. Staří sousedé, kteří po generace žili v pokoji a
míru. Radikalizovaní mladíci z toho raději nic nechtějí znát nebo ani
nevzpomínat na to, že nedávno mnoho kosovských Srbů riskovalo své životy a
majetek, když poskytovali útulek Albáncům při příchodu milice. Dav
nerozlišuje. Srbové vědí jen jedno a to je, že je nejlépe, aby odešli.
Kosovo je provincie, jejíž hranice byly vytyčeny v nejnovější době, přesně v
r. 1945, jakožto 'autonomní' etnická oblast, jak byla definována Titovými
komunisty. Je to oblast, kterou získaly srbské a černohorské síly v r. 1912
(aniž došlo k takovému násilí jako nyní). Dříve se nejednalo o jeden národ
ale o dvě zeměpisné oblasti - kopce uprostřed dělí celou oblast na dvě
části, východní a západní. Bylo to území mnoha kultur (multicultural) po
celou dobu, co existují záznamy.
Teprve nyní, tedy dnes, jakožto následek zášti a plenění, se z něho dělá
národ a nesmazatelně se mu přiděluje etnická příslušnost.
Jediná rozumná slova, která jsem vůbec slyšel z úst prezidenta Billa
Clintona za několik posledních měsíců, je jeho přiznání, že byl ignorantem,
co se týká historie Balkánu, že udělal chybu, když zbrkle mluvil o dlouhé
historii etnického násilí. Nejedná se o žádnou dlouhou historii. Nejrůznější
národnosti Balkánu byly proti sobě postaveny politiky 20. století. Nejsou
dokonce obětmi nacionalismu jako spíš moderní politiky touhy po moci a
ideologických mýtů.
Srbové patřili do země, která se dnes jmenuje Kosovo, po velice, velice
dlouhou dobu. Podobně jako jejich albánští a jiné sousedé bojovali po
staletí jak ve prospěch tak i proti muslimským Turkům, katolickým Rakušanům
a každému jinému impériu.
Ta bitva o Kosovo v r. 1389, která dnes dává moderním srbským ideologům
jejich formativní mýty, byla bitvou, při níž Srbové i Albanci bojovali bok
po boku na obou stranách. Středověká srbská království nemají spojitost s
tím, co se dnes nazývá Srbsko - podobně nemá spojitost ani starověká
albánská feudální vrchnost s dnešními albánskými válečníky. Jsou to všechno
omyly, lži a překrucování.
Nicméně my dnes ctíme ty lži, které vytvořili lidé jako Tito a Miloševič.
Jako ignoranti straníme jedněm proti druhým. I ty nádherné chrámy a kláštery
Metohije, 'země chrámů', které obklopují starodávné město Peč, byly
přeměněny z majáků zbožného pravoslaví na symboly nacionalistických svárů a
nyní jsou z tohoto důvodu opouštěny.
Další malý plod křesťanství, který uvadl, nyní odpadl od větve a posvátná
země byla znesvěcena. Mniši totiž také odejdou.
A v dnešním Srbsku jsou kosovští Srbové ztraceni. Pro pana Miloševiče je
velice nepříjemnou skutečností, že budou muset být umístěni v uprchlických
táborech. Pro městské Srby budou 'albanizovanými' cizinci. Pro Západ jsou to
páriové a pravděpodobní váleční zločinci. Pro kosovské Albánce jsme byli
jejich přáteli, ale tito lidé nemají nikoho.
Miloš Kaláb
Poznámka JČ: Souhlasil bych s názorem kanadského autora, že obyvatelé Kosova "nejsou obětmi nacionalismu jako spíš moderní politiky touhy po moci a ideologických mýtů". Totéž se opakovaně ozývá z úst samotných kosovských svědků, Srbů i Albánců, a také místní lidé opakovaně v britských sdělovacích prostředcích zdůrazňují, že nejde pokaždé dělení mezi Srby a Albánci, ale o dělení mezi slušnými lidmi a zločinci. Nedokážu určit, nakolik si britské sdělovací prostředky tyto tolerantní lidi záměrně vybírají. Historické aspekty jsou myslím - nebo měly by být - podružné. To, že bylo Kosovo od hlubokého středověku srbským vlastnictvím, nemůže ospravedlnit vraždění Albánců.
