K poslednímu vývoji v Kosovu
Musím připustit, že jsem se mýlil. Tedy pokud jde o Kosovo. Domníval jsem
se, že s trochou dobré vůle spolu lidé mohou žít v pohodě. Naletěl jsem na
řeči o lásce a soužití, které politikové a pak vojáci NATO měli přinést do
oblasti svého zájmu, tak říkajíc na věčné časy.
Napsal jsem několik článků, které odrážely moji skepsi ke konání politiků a
použití násilí, ale přesto jsem chtěl věřit, že se hledá řešení pro lidi, a
tak jsem si lámal hlavu s tím, proč se kolektivní rozum G-8 nemohl projevit
již v Rambouillet. Snažil jsem se vidět (ne)válku NATO s Jugoslávíí očima
těch, kteří ji podporovali a hledal nějaké kladné výsledky leteckých útoků.
Nemohl jsem pochopit, proč ke změně stanoviska NATO bylo nutné takměř
osmdesátidenní bombardování Jugoslávie, po němž NATO dalo daleko víc Srbům
než (militantním) kosovským Albáncům.
Smlouva G-8 přece garantuje územní celistvost Jugoslávie, ruší požadavek
referenda, které by Kosovo takměř jistě odtrhlo a likviduje KLA - to vše
výměnou za autonomii, která byla před deseti lety zrušena především proto,
aby se Kosovo nemohlo odtrhnout.
Smlouva se ovšem obratem změnila v cár papíru, protože NATO vytvořilo po
odchodu Srbů vakuum, které okamžitě zaplnila KLA.
Tento postup ostatně připomíná systém dozoru ve věznicích, kde nechají
vězně, aby si mezi sebou zavedli vlastní pořádek - včetně likvidace
odsouzených za činy vzbuzující mezi normálními kriminálníky odpor.
Domnívám se, že nejde o omyl v odhadu situace, ale o ústupovou strategii,
která počítá s tím, že Srbové nakonec pod tlakem z Kosova ještě rádi
odejdou a NATO přenechá Kosovo Albáncům - dohoda sem, dohoda tam.
Není to tak dávno, co NATO hrozilo Jugoslávii raketovým obuškem, pokud bude
zasahovat proti kosovským Albáncům. Když teď terorizují Albánci Srby, je
ticho po pěšině.
Samozřejmě, že kosovští Albánci teď NATO oslavují, protože tato obranná
aliance jim svým útokem pomohla vyhnat Srby a teď dokonce přislíbila, že se
KLA stane základem budoucí armády Kosova (která pasáž smlouvy to připouští
? která autonomní oblast kdekoli jinde ve světě má vlastní armádu?).
Albánci pochopili, že dokud budou mávat vlaječkami NATO nehrozí jim od
osvoboditelů žádné nebezpečí.
Politikové NATO zmizeli z obrazovek na dovolenou nebo řeší domácí problémy
(jako Tony Blair ). Výhru si již přiřkli a protože nové drancování,
vypalování a etnické čistění (tentokrát podle dlouhodobého plánu
kosovských předáků) nezapadá do vítězného scénáře, předstírají slepotu.
Srby z Kosova zjevně čeká stejný osud těch vyhnaných z Krajiny.
Vojáci rozmístění v Kosovu tvrdí, že nemohou být všude - prý nejsou lidi -
a tak, aby se neřeklo, občas někoho před kamerou zatknou. Leč divák se
těžko doví, že to je jen na pár hodin, protože stejně není komu delikventy
předat. Kde není soudce, není ani žalobce.
Připouštím tedy svůj omyl a pokorně se vracím k názoru, který jsem si chtěl
sám vyvrátit: Těm panákům nahoře záleží jen na nich samých. Teď se budou
vzájemné plácat po zádech, ověšovat metály - a hlavně hledat cesty, jak co
nejlaciněji dostat vlastní vojáky z Kosova a tu utečeneckou verbež ze svých
zemí. Jedno i druhé se totiž bude v příštích volbách počítat.
Jiří Jírovec
PS Ve sdělovacích prostředcích se tu a tam objevuje názor, že Západ je
slabý, protože nedokázal odstranit ani Husseina ani Miloševiče. Domnívám
se, že jde o omyl. Pokračující přítomnost obou vládců totiž dává Západu
záminku k tomu, aby si v dané oblasti počínal, jak uzná za vhodné.
Pokud jde o Jugoslávii, nejhorší možný scénář pro NATO spočívá v tom, že
Miloševič odstoupí a v nových volbách (nejlépe pod mezinárodní kontrolou)
zvítězí nacionalistický kandidát, který bude obratem požadovat, aby NATO
začalo dodržovat podepsanou dohodu a vrátilo Kosovo do srbských rukou.
