pondělí 6. září

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled událostí Odkazy:
  • Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Otázka týdne:
  • České školství Česká politika:
  • Ke zvolení Václava Fischera senátorem (Jiří Jírovec) Zákon o zahraničních kontech je nedokonalý:
  • Egonie, aneb Konto Lánský (Vácav Pinkava) Nezodpovězené otázky:
  • Lánského konto (Ivan Hoffman, Český rozhlas 1 - Radiožurnál)
  • Je Miloš Zeman lhář? (Pavel Šaradín) Zkoumání české právní kultury zvnějšku:
  • Kdo je americký právník Lloyd Cutler? (Jan Čulík)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Inzerujte v Britských listech! Britské listy letos na jaře četla čtenářská obec přibližně 15 000 samostatných počítačů měsíčně. Sledují je nejvlivnější kruhy v ČR. Mimo jiné poskytují BL jedinečnou možnost zahraničním firmám představovat se české vládě prostřednictvím reklamy na BL svými projekty. (Výtěžkem z reklamy v BL bude financována investigativní novinářská práce v České republice.) Zájemci pište sem.

    Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Adresa Britských listů je zde.
  • Upozornění autorům: Prosím, posílejte pokud možno své příspěvky do BL uložené ve formátu html. Díky. JČ

    Co je nového v České republice

  • Občané na Moravě jsou šokováni uzavřením banky Moravia, která byla rozhodnutím bankovní rady ČNB "vyřazena ze stabilizačního programu." Banka má 118 000 klientů. Od pátku je uzavřena a zřejmě to poškodí zejména malé a střední podnikatele, i když soukromí občané i firmy mají dostat až 90 procent svých vkladů zpět, nejvýše do částky 400 000 Kč.

  • Místopředseda ODS Miroslav Macek přivítal prohru ODS v pražských doplňovacích volbách do Senátu, neboť její debakl přispěje k vnitrostranické diskusi uvnitř strany.

  • Zieleniec míval "specifické vztahy s novináři", řekl Václav Klaus, ale dál to nespecifikoval. Uvedl, že to "ví každý novinář i nenovinář. Bylo to unikátní, mimořádné," prohlásil Klaus.

  • Václav Fischer se rychle zařadil mezi hašteřící se české politiky. V neděli odmítl se setkat s Václavem Klausem a řekl, že věc bude řešena soudně. Klaus zahájil soutěž o to, kdo prý řekl více nehorázností, a poukázal na to, že se s Fischerem taky nesetká, protože "Fischer o nás už nyní řekl daleko víc nevhodných věcí než my o něm."

  • Podle premiéra Zemana budou na konci září nebo na začátku října známy výsledky správního řízení pražské pobočky České národní banky s vicepremiérem Egonem Lánským kvůli jeho bankovnímu účtu v cizině.

  • V pondělí bude zahájen u Městského soudu v Praze proces mezi mezi bývalým ministrem průmyslu a obchodu Vladimírem Dlouhým a Lidovými novinami. Dlouhý chce od LN odškodné jednoho miliónu korun za to, že list ho spojoval s údajným mnohamiliónovým úplatkem za privatizaci SPT Telecom.

  • Lloyd Cutler, CME a televize Nova. Bylo oznámeno, že americkou stranu při sporu akcionářů CME s Vladimírem Železným který si přisvojil americkou televizi Nova, bude zastupovat čelný právník Lloyd Cutler, poradce amerických prezidentů. Jan Čulík s ním před časem vedl rozhovory na jiná témata, přinášíme je v dnešních Britských listech jako informaci o osobnosti, která bude zřejmě vyjednávat s českou stranu o sporu ohledně TV Nova.

  • Debata o českých televizích se, bohužel, soustřeďuje na podružnosti. Povrchní je stále psaní českých novin o sdělovacích prostředcích. Hodně se v tomto smyslu v těchto dnech vyznamenává Jana Perglerová v Právu. Není skutečně nikdo, kdo by dokázal zaujmout k věci odstup a rozumně, nezávisle záležitosti analyzovat? Perglerová už dlouhé týdny bez rozmyslu pasívně opisuje do svých novin bez hlavy a bez paty, bez kontextu a bez úsudku, výroky lidí z české mediální sféry, zejména ráda nekriticky cituje Vladimíra Železného. V sobotu psala v Právu o osobní hašteřici týkající se ČT. Ivo Mathé z Pražského hradu si stěžoval na nynější úroveň České televize, nynější šéf ČT Puchalský si stěžoval na Hradě na to, že si Mathé stěžuje, a  Rada České televize kritizovala Puchalského, že se obrátil na Hrad - ne, že by třeba objednala - třeba ze zahraničí - nezávislou analýzu zpravodajských pořadů ČT nebo stavu ČT, jak ji kritizuje Ivo Mathé. Obě české televizní rady zaujímají polohu mrtvého brouka. - Jakou cenu má vůbec psát o takové "roztržce", pokud neučiníme nic ke zjištění skutečných poměrů? Mathého kritické připomínky, jak vědí pravidelní čtenáři Britských listů, nebývají zrovna přesvědčivé, ani věcné. Přesto však by pravděpodobně bývalo velmi potřebné, nezávislou, hloubkovou analýzou probrat Mathého připomínky a objektivně zjistit, do jaké míry jsou či nejsou oprávněné. Jako obvykle se to nestalo a celá záležitost vyšuměla jako údajně osobně motivovaná roztržka. Přitom zejména všeobecná úroveň zpravodajství České televize je nyní alespoň tak špatná, jako byla za Ivo Mathého, ne-li horší. Stále se hlavně zabývá hádkami mezi politiky, i když musíme pochválit nedělní krátkou reportáž Událostí o rozhodnutí české vlády uvalit víza a pracovní povolení na množství Ukrajinců, vykonávajících v ČR za minimální peníze tu nejtěžší práci. ČT správně a nezávisle poukázala na to, že další zvětšení už tak obrovského byrokratického břemena, které nesou v ČR pracující Ukrajinci, znamená, že budou ještě více otroky ukrajinské mafie, jíž už nyní často odevzdávají za zprostředkování pobytu v ČR velkou část svého platu.

  • Debata o Impulsu 99. Napsal Evžen Haičman: Pane Čulík, udělal jsem na svých stránkách rozcestník, kde ukazuji na reakce k iniciativě Impuls 99. Je to docela zajímavé, číst různé názory takto seřazené za sebou.

  • Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu na této adrese Lubomír Fendrych.

  • Na adrese http://wwwinfo.mfcr.cz/ares/ares_fr.html je ve zkusebnim provozu Mertlikem slibovany registr ekonomickych subjektu. Zde si muzete potencialniho obchodniho partnera proklepnout podstatne lepe, nez dosud na http://www.justice.cz. Mimo jine novy registr zahrnuje i podnikajici fyzicke osoby (=zivnostniky).

  • Hledá se grafik. Autor knihy o nevšedních mezilidských vztazích hledá grafika, nejlépe studenta nesvázaného konvencemi, pro návrh obálky. Obraťte se na adresu MartanM@seznam.cz.

  • Případné sponsorování Britských listů. Ozvalo se několik čtenářů, že by chtěli finančně přispět na vydávání Britských listů. Máte-li zájem, můžete přispět na můj účet u České spořitelny, 2201638-018/0800, specificky symbol 5251663, variab. symbol 14. Prosím, dejte mi vědět e-mailem, že na to konto nějaké peníze posíláte. Nesejde-li se totiž realistická částka, s níž by se dalo něco podnikat, peníze všem dárcům vrátím.

  • Vlasta Leporská upozorňuje na internetové stránky, zabývající se korupcí na právnické fakultě. Jsou na adrese korupce.misto.cz/posli_dal.html.

  • Za názor vyhozena z německého výzkumného ústavu známá česká historička a politoložka Eva Hahnová. Podrobnosti najdete v tomto článku od Matthiase Roesera.

  • Český superšpión a smrt princezny Diany. Případ podvodných dokumentů týkajících se údajné vraždy princezny Diany a svědectví českého zpravodajce za komunismu, Karla Koechera, že neměl s  případem nic společného, je k dispozici také v angličtině v časopise Central Europe Review. - V aktuálním vydání časopisu Central Europe Review shrnuje nejnovější vývoj ohledně TV Nova anglicky Jan Čulík na tomto místě. Na jiném místě je v aktuálním vydání CER anglické shrnutí dosavadní historie televize Nova od Jana Čulíka.

  • Impuls 99 kritizuje JČ v angličtině v  časopise Central Europe Review v článku nazvaném No Pulse 99.

  • Zmatečné myšlení v Mladé frontě Dnes. Srovnání, jak tutéž informaci o výroční zprávě OSN o lidském rozvoji zpracovala Mladá fronta Dnes a deník Guardian, si nyní můžete přečíst i anglicky v tomto čísle týdeníku Central Europe Review.

  • Česká média, Zemanovy nadávky a tiskový zákon. Jan Čulík shrnuje nejnovější kontroverzi týkající se českých sdělovacích prostředků v angličtině v tomto článku v týdeníku Central Europe Review.

  • Poznámky a komentáře Jiřího Loewyho. Někdejší vydavatel (před pádem komunismu) exilového sociálně demokratického čtvrtletního Právo lidu a nynější novinář, píšící do celé řady českých periodik, má své články na internetu na této adrese.

  • Nepřípustná reklama v českém vysílání BBC. Napsala Juliana:

    Vazeny pane Culiku,

    domnivala jsem se, ze upozorneni o nepripustne reklame na BBC je v BL zbytecne dlouho, ale dnes (16. 8.) me tato stanice presvedcila o jeho stale aktualnosti. V glose o nezamestnanosti (redaktor rekl inflaci) byl Petr Holub uveden priblizne takto: "Zeptali jsme se na nazor P. H., sefredaktora Respektu, kteremu o teto problematice vychazi dnes v tomto casopise clanek."

    Respekt si nekoupim. Za prve je mi tento zpusob reklamy protivny, za druhe nerekl Petr Holub nic, co uz bych neslysela alespon padesatkrat.

    Neni mi zcela jasne, proc se o nezamestnanosti bavi novinar z BBC s novinarem z Respektu - proc se BBC radeji nezepta nejakeho sociologa, treba Petra Marese, nebo lidi z uradu prace.

  • Skrytá reklama v českém vysílání BBC. Přišel tento dopis:

    Vazeny pane Culiku,

    kdysi jste psal o nepripustné reklame. Ceske vysilani BBC nyni jiz nekolikrat uvedlo neco ve stylu: Ivan Kytka bude o teto problematice mluvit za dva tydny. Ale jiz tento tyden si muzete o problemu precist v jeho clanku, ktery vyjde v tydeniku Respekt. Je to skryta reklama nebo ne? Treba jim Respekt neco plati za to, ze ho inzeruji, anebo publikuje jejich vysilaci cas, nevim. Bylo by dobre, kdyby se alespon BBC drzela pravidel.

    V Producers' Guidelines BBC se mj praví:

    Výrobek nebo služba se nikdy nesmí vyskytovat v obraze ani ve zvuku oplátkou za peníze, služby či cokoliv jiného.

    Třeba české vysílání BBC vysvětlí, jaký postoj zaujímá vůči těmto předpisům.


  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

    Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Všechny články o válce o Kosovo, zveřejněné v BL, naleznete v tematickém archívu BL. Klikněte tam na heslo "zahranici, Kosovo".

    Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL. Tematický archív BL od 1. září 1997, kdy se BL osamostatnily, je na adrese http://blisty.internet.cz/xz.

    Otázka týdne: České školství

    Jan Čulík, Radiožurnál, neděle 5. září 1999 v 9.10 hodin:

    Český rozhlas: Ve středu začal nový školní rok. Co si myslíte, že by měl žákům, studentům a učitelům přinést nového?

    Rodiče a občani jsou se školstvím spokojeni. Ale my nemáme připravené šikovné otázky, z nichž by vyplynulo, jaké jsou ve školství nedomyšlenosti. Například: Zkusili jste si někdy vzít tašku dítěte a nosit ji deset minut? Proč je tak těžká? Proč není ve škole zamykatelný regál, kam by si dítě mohlo ty učebnice dát? Proč musí dítě do školy nosit všechny tři svazky souboru Já písnička, protože učitelka ještě neví, který z nich se bude ten den používat?

    Strašně se lpí na zkoušení a na známkách. Co znamená, dostane-li dítě ze slohu jednu známku, trojku - mohlo by přece za tu práci dostat třeba patnáct známek, protože by se měly různě hodnotit její různé aspekty.

    Co jste se dověděli, jestli dítě přinese na vysvědčení z biologie trojku? Říká vám to, v čem v té biologii dítě prospívá a co potřebuje? Co má dítě dělat, aby bylo vysvědčení dobré? Jestliže se to z toho vysvědčení nedovíte, odmítněte to vysvědčení přijmout.

    Umějí učitelé položit dobrou otázku, která rozvíjí myšlení a jde k jádru věci, která vede k analýze, k syntéze a k hodnocení problému? Učitelé se ptají, kdy se něco stalo, chtějí na žákovi další příklad, ale nepožadují, aby žák vymyslel možná řešení. Neptají se: Kdybys byl v této situaci, připadalo by ti to dobré? Je užitečné, když žák ví, kdo byl vynálezcem parního stroje? A k čemu je to užitečné? Děti mají strach z pětky. Ptejme se jich: jak se cítíš před písemkou, před zkoušením? Je známo, že ve strachu hlava nepracuje. Dokázali bychom my v takové nechuti a stresu vysvětlit něco kvalitně?

    To jsou všechno věci, o nichž jsem se tady mohl zmínit jen stručně, ale přemýšlet by se o nich mělo dlouho.

    (Odpovědi vznikly na základě konzultace s dr. Ondřejem Hausenblasem, odborníkem na problematiku školské reformy.)


    Ke zvolení Václava Fischera senátorem

    Jiří Jírovec

    Pane Čulíku,

    po dalším týdnu kolem tenisových kurtů jsem zase doma u BL. Posílám Vám poznámku ke zvolení Václava Fischera do Senátu.

    Jinak mě zaujalo, že president Havel pozdržel zprávu BIS o Bambergu, kterou dostal 19. května 1999. Nemám čas bádat v ústavě ČR o pravomocech presidenta, ale mám pocit, že jsem tam nikde neviděl sebemenší náznak toho, že by BIS podléhala presidentovi. Ve většině států podléhají zpravodajské služby vládě. Nebo se snad mýlím?

    Zajímavý je rovněž případ Egona Lánského. Z celé záležitosti čouhá daňový únik jako sláma z bot. Pan Lánský v tom buď jede sám za nějakou provizi nebo je naprostý hlupák, že se k takové věci propůjčí. Mimochodem, jak asi probíhají bankovní transakce české vlády? Kdo potvrdil, že se splátka dluhu na toto konto vůbec dostala? Pan Lánský jako jeho vlastník nebo nikdo?

    JJ


    K doplňujícím volbám do Senátu

    V Britských listech se v souvislosti se zvolením Václava Fischera do Senátu objevily dvě pozoruhodné myšlenky. Jiří Hanza napsal, že Fischera by volili i lidé na Moravě, přestože ho nikdo moc nezná, ale lidé mu fandí, protože prý je nesrovnatelně lepší než ta prasata tam "nahoře". V dodatku Jana Čulíka k dopisu Jindřicha Paříka argumentujícího, že přes bombastické titulky dostal Fischer méně než čtvrtinu teoreticky možných hlasů stojí: "Ano, dalo by se argumentovat, že se k doplňovacím senátním volbám dostavili jen ti největší idealisti, dosud nezhnuseni politikou, a ti svůj idealismus vložili do Václava Fischera".

    Jinými slovy, volič je hlupák, který fandí někomu, koho ani nezná a idealisticky se spoléhá, že to nakonec dobře dopadne. Asi to je pravda, jenže odkud má volič dostat informace, aby se mohl kvalifikovaně rozhodnout? A jsme velmi rychle u chabé práce sdělovacích prostředků.

    Kde jsou rozbory Fischerova programu (pokud vůbec nějaký má)?

    Proč se nikde nepíše o možném konfliktu zájmu, který podnikatel s hlasovacím právem představuje a o možném konfliktu zájmů vyplývajícího z dvojího občanství.

    To jsou naprosto zásadní problémy, kterým se sdělovací prostředky vyhýbají a místo toho publikují banality a samochválu, které Václav Fischer pouští do světa.

    Povšimněme si například jeho kréda, že zámožný člověk je zvláště vhodný pro politickou funkci, protože je odolný proti korupci. To je nesmysl - nikoli peněženka, ale charakter se počítá. Stav mozku, nikoli bankovního konta, pane Fischere.

    Václav Fischer se svou zámožností ohání, což vzbuzuje obavy o stav jeho myšlení. Typickou ukázkou je jeho přístup k prostředkům, které ve volební kampani údajně použila ODS.

    Podle toho mála, co se dalo vysledovat na internetu, se nestalo víc než to, že strategičtí poradci ODS vnesli do české politiky metodu negativní politické kampaně, která je běžná v USA, Kanadě a nepochybně i jinde. Vítejte do velkého světa, čeští voliči a adepti politické kariéry.

    Aby ten šok nebyl tak veliký, české sdělovací prostředky (MF Dnes) vnesly do kampaně malou českou cenzuru - věc na západě zcela neznámou. Odmítly zveřejnit inzerát ODS, protože se někomu tak nějak lidsky (ale spíš politicky) nelíbil. Jinde prostě prodají volební reklamní plochu každému kdo zaplatí, umístí na vhodné místo poznámku, že za obsah reklamy nenesou odpovědnost, a tím to hasne.

    Václav Fischer charakterizoval v rozhovoru pro Právo svůj úspěch ve volbách jako vítězství "slušnosti nad sprostotou".

    To je ovšem pouze heslo, jehož líbivost je do značné míry pokažena tím, že si to teď (zámožný) Fischer s těmi grázly (rozuměj s ODS a s Klausem) vyřídí po svém.

    Václav Fischer se cítí volební kampaní poškozen, ale místo aby svojí stížností (má-li nějaké opodstatnění) ukázal, do jaké míry zákony chránící volební systém fungují, a případně se snažil daný stav legálně změnit, ohání se svou zámožností, která ho zvýhodňuje proti normálnímu občanům (cituji z téhož rozhovoru):

    "Jako zámožný člověk si mohu dovolit objednat významnou mezinárodní detektivní kancelář, která některé okolnosti kampaně prošetřuje. To by ale jiný občan nemohl. Ten by musel sprostým útokům pana Klause a jeho přisluhovačů nečinně přihlížet. Budu se rozmýšlet, jestli ty nejrůznější důkazy použiji a jak je použiji. Myslím si ale, že by pan Klaus měl být za to, co udělal, velmi tvrdě potrestán."

    Vedle výrazů, které nejsou zrovna nejlepší vizitkou proklamované slušnosti nového senátora, je na uvedeném citátu zajímavé vyhrožování jakousi mezinárodní detektivní kanceláří. Možná, že by stálo za to, kdyby se BL k této problematice vrátily. Jde totiž o to, na jakém základě může taková instituce na cizím území operovat. Jaká je legální základna pro získávání dokumentů, svědeckých výpovědí a přístupu k informacím?

    Rozhovor pak pokračuje takto:

    "V současné době se teprve dokončuje šetření nejrůznějších okolností, velice hrubých útoků proti mé osobě a vůbec postupů ze strany ODS. Prošetřuje se také, zda se dopustila ODS a Václav Klaus osobně, pan Lukáš Herold (tiskový mluvčí ODS - pozn. red.) a další členové týmu závažných trestných činů. Po skončení těchto soukromých vyšetřování zvážím, jestli se obrátím o pomoc na policii a soudy."

    Proč se Václav Fischer neobrátí na český právní systém přímo, jako normální český občan? Možná, by zjistil, že systém má pro nezámožné jisté vady, jejichž náprava by mohla být středem jeho politického programu.

    Ocituji ještě jeden pozoruhodný výňatek z Fischerova rozhovoru:

    "Vy víte, že já jsem nejen českým občanem, ale také občanem jedné významné země Evropské unie. Po léta se pohybuji v nejvyšších patrech významných evropských koncernů a mezi významnými evropskými politiky. Oni všichni dobře vědí o nečistých praktikách pana Klause. Bylo to v těchto kruzích velmi diskutováno. Shodovali se v tom, že člověk, který intrikuje, který kuje pikle a který se nerozpakuje v rámci odvrácení volební porážky své strany dokonce ani lhát, takže takový člověk by v žádné ze zemí EU nemohl vykonávat významnou ústavní funkci".

    Vedle samochvály (kde se všude pohybuje a jaké má známosti - škoda, že se reportér na ty významné politiky nepřeptal, bylo by jistě zajímavé vědět, koho majitel cestovní kanceláře zajímá) zde stojí náznak, že Václav Fischer posunuje české politické intriky do "nejvyšších pater významných evropských koncernů". Jakou službu tím České republice dělá, se lze jen domýšlet.

    Zvolení (zatím) nezávislého senátora je jistě zajímavá a ve světovém měřítku patrně ojedinělá záležitost. Má-li v nové roli dosáhnout Václav Fischer víc než uspokojení svého ega, že je dost zámožný na to, aby se stal senátorem, nesmí hned od začátku promarňovat svůj politický kapitál. Zatím se nezdá, že by se mu to příliš dařilo.

    Jiří Jírovec


    Egonie, aneb Konto Lánský

    Václav Pinkava

    Egon Lánský má, jak známo, dvojí občanství - švédské a české. Causa "konto Lánský" je pikantní tím, že do politiky právě vstupuje další člověk s dvojím občanstvím, který má zajisté nějaké to konto v zahraničí (a proč by neměl, jako občan cizího státu?) nějaký Václav Fischer, pokud si vzpomínám. Nemyslím to ve zlém, jsem v obdobné situaci, jako spousta dalších. Ač ne v politice, jako Jan Kavan - mám britské i české občanství.

    Někdo by mohl tvrdit, že devizový zákon je absurdní přežitek komunismu, a causa Lánský je zástěrkou pro zcela jiný problém.

    Ale buďme naprosto věcní, a podívejme se na Devizový zákon České národní banky č.219/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

    Kdo má chuť, ať se nad tím zamyslí sám. Cituji znění, které mi nedávno poslala jedna banka:

    § 6

    Povinnost převodu peněžních prostředků ze zahraničí

    (1) Tuzemec je povinen převádět nebo dovážet do tuzemska veškeré v zahraničí nabyté peněžní prostředky v české i cizí měně po úhradě poplatků, daní a dalších výloh v zahraničí spojených s jejich nabytím, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 30 dnů ode dne, kdy je nabyl nebo kdy se dověděl nebo mohl dovědět o jejich nabytí, nebo poté, co se stal tuzemcem, pokud není dále stanoveno jinak.

    (2) Povinnost podle odstavce 1 se nevztahuje:

    a) na devizové místo, vyplývá-li tak z jeho povolení působit jako banka nebo z devizové licence,

    b) na peněžní prostředky v cizí nebo v české měně, které tuzemec během svého pobytu v zahraničí získá v hotovosti a spotřebuje po dobu tohoto pobytu v zahraničí,

    c) na reinvestice zisku z přímé investice (§ 1 písm. k) bod 4],

    d) na peněžní prostředky v cizí nebo české měně na účtě tuzemce v zahraničí v souladu s devizovým povolením vydaným devizovým orgánem.

    (3) Tuzemec může požádat v zahraničí o zřízení nebo o vedení účtu v cizí nebo v české měně nebo se smluvně zavazovat ke svěření nebo uložení svých peněžních prostředků v cizí nebo české měně na účet vedený v zahraničí pouze s devizovým povolením devizového orgánu.

    (4) Devizové povolení podle odstavce 3 se nevyžaduje pro zřízení a vedení účtu tuzemce

    a) je-li devizovým místem s odpovídajícím rozsahem povolení působit jako banka nebo devizové licence,

    b) po dobu jeho pobytu v zahraničí,

    c) k úhradě prokazatelných provozních nákladů jeho organizační složky nebo zastoupení v zahraničí,

    d) k uložení jeho peněžních prostředků, pokud právní překážky platné v zahraničí brání převodu těchto prostředku do tuzemska,

    e) k úhradě poplatků, daní a dalších výloh prokazatelně spojených s údržbou a správou nemovitosti v zahraničí po dobu trvání vlastnického práva k této nemovitosti.

    § 7

    Jiné povinnosti

    (1) Úhrady do a ze zahraničí mohou být prováděny bezhotovostně pouze prostřednictvím devizových míst s odpovídajícím rozsahem povolení působit jako banka nebo devizové licence, pokud z povolení devizového orgánu nevyplývá jinak.

    (2) Tuzemci a cizozemci jsou povinni předkládat devizovému místu platné devizové povolení, jestliže se podle tohoto zákona vyžaduje, a na vyžádání doklady prokazující účel požadované úhrady.

    (3) Tuzemci a cizozemci jsou povinni na výzvu devizového místa označit účel úhrady došlé ze zahraničí v případě, že není účel uveden.

    § 8

    Práva a povinnosti devizových míst

    (1) Devizové místo je povinno vyžadovat před provedením příslušné úhrady předložení platného devizového povolení, jestliže se podle tohoto zákona vyžaduje.

    (2) Devizové místo je oprávněno vyžadovat před provedením příslušné úhrady předložení dokladů prokazujících účel požadované úhrady.

    (3) Devizové místo je oprávněno vyzvat příjemce úhrady ze zahraničí k označení jejího účelu v případě, že tento účel není uveden.

    (4) Devizové místo může provést pouze ty operace, které jsou v souladu s devizovým zákonem, právními předpisy vydanými k jeho provedení, mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána a které vztahy upravené tímto zákonem upravují jinak než tento zákon, devizovými licencemi, koncesními listinam ke směnárenské činnosti vydanými podle zvláštního zákona a devizovými povoleními (dále jen "devizové předpisy").

    (5) Devizové místo je povinno bez zbytečného odkladu oznámit příslušnému devizovému orgánu zjištěná porušení devizových předpisů nebo podezření z jejich porušení.

    Konec citátu.

    Tento zákon je řemeslně špatný a neřeší postavení člověka, který je zároveň nejen tuzemcem, ale také cizozemcem.

    Pozorné čtení článku 6 odstavce 1 vede k závěru, že emigrant, který získal cizí občanství a pak se vrátil a mezitím nepozbyl české občanství (tedy člověk s dvojím občanstvím) má (coby tuzemec) povinnost převádět nebo dovážet do tuzemska veškeré v zahraničí nabyté peněžní prostředky do 30 dnů od svého návratu do tuzemska. Co slovo, to blbost. Nikoli "své veškeré", prostě kdejaké, v zahraničí nabyté. Nikoli "převést", ale "převádět"(jak dlouho to vlastně trvá?)

    Já jsem nic takového neučinil, jen si tady vedu a nechávám zdaňovat příjmy zde vydělané. Spásou mi je výjimka v odstavci 4, v tom smyslu, že britský právní řád žádnou takovou povinnost svého občana neuznává. Může se sice zdát, že člověk s dvojím občanstvím je schopen a nucen ze zákona převést (na koho?)"veškeré" peněžní prostředky ke kterým má přístup, jako Čech. Nelze jej však nutit aby peníze převedl jako Brit sobě, jako Čechovi. Čech je tedy musí sobě, Britovi ukrást, a to veškeré. To však mezinárodní právo neakceptuje, a vida, odstavec 4d) považuje za dostatečnou výjimku rozpor se zahraničním právem.

    Jelikož se transakce nedá provést, aniž by souběžně nebyl porušován zahraniční právní řád, jediný schůdný scénář pro uplatnění zákona se nabízí tehdy, když účet v zahraničí založil ryzí nefalšovaný Čech (turista, au pair atp.,). To platí i pro konto v korunách. V takovém případě potřebuje povolení ČNB, zase vyjma situací popsaných v odstavci 4 a-e. Takže turistům se to dovoluje, po dobu dovolené, viz odst. 4b. převést si peníze ven. Pak ovšem padá povinnost je vrátit, pokud nebyly "v zahraničí nabyté". Vyvezte si peníze osobně, založte si konto v době pobytu venku a basta. Celkem logické.

    Takže zákon vlastně pojednává jen o případech, kdy si ryzí tuzemec v zahraničí vydělá a pak se vrátí, přičemž musí do měsíce navalit prachy. Sketa.

    Aby bylo jasno:

    Já jsem se po při založení studentského konta v dávných 70. letech evidoval jako Brit. Jako Čech k tomuto kontu sice mám přístup, dohodou sám se sebou, se svolením svého britského alter ega, ale jako hrdý Brit a vlastník britského konta zapovídám svému druhému českému nesvobodnému já s tímto kontem disponovat v rozporu se zdravým rozumem a zákony Evropské unie.

    Toliko můj (pardon, jeho!) výklad, zde přeložen do češtiny.

    (To make the point clear: When I opened my account as a student in the 70s, I did so as a Briton. As a Czech I do have access to this account, by agreement made with my other self, but as a proud Briton, and the account holder I forbid my fettered Czech alter-ego to operate the account in conflict with common sense and the laws of the European Union.)

    Za tuplovaný důkaz, že tuzemec s dvojím občanstvím podléhá výjimce, mi stačí účel 4c) "k úhradě prokazatelných provozních nákladů jeho organizační složky nebo zastoupení v zahraničí." Mne v zahraničí jednoznačně zastupuje nějaký Václav Z J Pinkava, který se mi podezřele navlas podobá, i na úrovni DNA, ač je to plnoplatný British Citizen. Dokonce mé absurdní myšlenky překládá do angličtiny, a musím jej k tomuto účelu živit a motivovat, což představuje nemalé provozní náklady. Je to totiž líný odrodilec.

    Podle některých komentátorů se prý má Egon Lánský co těšit na několikamilionovou pokutu. A co Devizové místo, které peníze převedlo?

    Z výše uvedeného § 8 vyplývá, že Devizové místo, které převede na neprávem založené konto tuzemce v zahraničí peníze, poruší zákon. Ať se kdo chce bude domáhat satisfakce u příslušné instituce - v případě Egona Lánského má Devizové místo alibi jak barák. Prostě pozorně přečtený zákon vede k závěru, že Švéd Egon Lánský žádný zákon neporušil, leda, že by si konto býval neprozřetelně založil nějaký Čech Egon Lánský. Podle podpisového vzoru se státní příslušnost neurčí dost jednoznačně...

    Zákon který diskriminuje české občany s jedním občanstvím, a je krátký na dvojí občanství, by měl být zrušen.

    Příští rok se prý dočkáme.

    Václav Pinkava


    Lánského konto

    Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

    České ministry zjevně zlobí, že spíše než na věcné návrhy zákonů anebo například na obnovení zastupitelského úřadu v Senegalu se novináři raději vytrvale dotazují na údajné mediální smlouvy Josefa Zielence s agenturami, které podle premiéra měly zajišťovat jeho osobní prezentaci, anebo se ptají na zahraniční konto vicepremiéra Egona Lánského. Nepříjemné otázky se ovšem opakují pouze proto, že na ně politici odpovídají neochotně, neúplně anebo vůbec ne.

    Když má politik pocit, že je něco nepodstatné, neznamená to, že to je doopravdy nepodstatné. Praxe, kdy různá nepěkná podezření vyzněla do ztracena, protože byla mediálně vystřídána podezřeními jinými, se kterými to dopadlo stejně, nás přišla draze.

    S takovou praxí je třeba skoncovat a způsob je jediný. Otravovat tak dlouho, až se věc jasně vysvětlí.

    Obnovení zastupitelského úřadu v Senegalu je jistě důležité, ale ne víc, než otázka, zda má předseda vlády pro obvinění Josefa Zielence důkazy.

    Pokud je nepředloží, v sázce není méně než jeho slušnost. O té potřebujeme mít jistotu.

    V případě konta, kterým proteklo devět miliónů za okolností které jsou bankovním tajemstvím, pak potřebujeme vědět, zda šlo o porušení zákona anebo nikoli.

    Pokud se ukáže, že převedení státních peněz zahraniční firmě přes soukromé konto je postupem, který není v rozporu se zákonem, bude to dobrá zpráva. Pro takový případ zbývá zajistit prostou rovnost, tedy možnost aby příště proteklo devět miliónů kontem libovolného občana, který by například mohl být vylosován v loterii. Z takové sumy může být zajímavý úrok.

    Zatím se bohužel zdá, že zřízení účtu v cizině je přestupek a že se dočkáme pouze odpovědi na otázku, zda se u nás všem měří stejným metrem. Taková odpověď je ovšem důležitější, než věcné návrhy zákonů.

    (Vysílalo se ve čtvrtek 2. září 1999.)


    Je Miloš Zeman lhář?

    Pavel Šaradín

    Sledujeme-li detailně zahraniční politiku České republiky, můžeme být v mnoha případech příjemně překvapeni (pomineme-li občasnou nerozhodnost resortního ministra a kabinetu vůbec, popř. několik víceméně drobných chyb).

    Jan Kavan už v únoru zveřejnil podrobnou koncepci zahraniční politiky České republiky a v mnohém napravil chyby svého předchůdce Josefa Zieleniece. Už proto se zdá naprosto nepochopitelné, proč on sám, respektive premiér Zeman, nevybíravým způsobem napadl právě exministra Zieleniece.

    24. června obvinil ve zpravodajském pořadu České televize Miloš Zeman bývalého ministra zahraničí z uplácení novinářů. Doslova tehdy prohlásil: "Dnešní ministr zahraničí tyto smlouvy zrušil a došlo k tomu, že mně říkal: A já z těch ušetřených peněz budu financovat výdaje na jedno středně velké velvyslanectví."

    Vzápětí reagoval exministr Zieleniec a dožadoval se zveřejnění těchto smluv nebo omluvy. Předseda vlády slíbil, že tak učiní následující pondělí, tzn. 28. června. Jak už tomu u Miloše Zemana bývá, závazek nedodržel a termín posunul na konec léta.

    Moudřejší však nejsme ani na začátku září, protože ministr Kavan se s premiérem rozhodli předat celou záležitost Nejvyššímu kontrolnímu úřadu. Obvinění tak Josef Zieleniec ze sebe nemůže smýt ještě několik týdnů.

    Na celé věci je pozoruhodných několik momentů. Především se ukázalo, že Miloš Zeman je nepoučitelný, protože rovněž Zieleniecovo obvinění nese rukopis řady podobných afér, které nynější premiér již řadu let rozehrává.

    Ukázalo se také, že předseda vlády neumí dodržet slovo a nedokáže se přenést přes svou ješitnost a uznat chybu. Celý případ jednoznačně směřuje do ztracena.

    To, že žádných šedesát smluv neexistuje, dokládá například zpráva ČTK ze 25. června: "Zaměstnanci ministerstva zahraničí byli včera nuceni hledat kompromitující materiály proti svému bývalému šéfovi Josefu Zieleniecovi."

    Vraťme se však na samotný začátek. Kdyby platil Zemanův televizní výrok, museli by ministr zahraničí s premiérem smlouvy dávno znát. Jak jinak by věděli, že součet honorářů a výplat za tyto smlouvy pokrývá zhruba "výdaje na jedno středně velké velvyslanectví"?

    K celému případu zaujali na samotném počátku jednoznačné stanovisko občané. Podle agentury STEM (v tisku 7.7. 1999) se 59% občanů domnívalo, že pokud Zeman svá slova nedoloží, musí odstoupit.

    Zatím to vypadá, že zapojení NKÚ do případu sleduje několik cílů:

    1) Zeman chce získat čas

    2) úředníci ministerstva v hledání důkazů nebyli příliš úspěšní

    3) NKÚ možná zjistí určité nesrovnalosti v přidělování grantů (či u jiných marginálních položek), čehož premiér dokonale využije.

    "Kauza Zieleniec" není pro vnitřní ani zahraniční politiku ČR nijak rozhodující. Nevyšetřuje se zde žádná spolupráce s cizí rozvědkou ani ukládání státních financí na soukromá zahraniční konta. Případ to ale sám o sobě důležitý je: jeho výsledek leccos napoví o charakteru Miloše Zemana a ukáže nám, zda je či není lhářem. Zatím hraje vše proti němu.

    Pavel Šaradín

    (Pavel Šaradín pracuje na katedře politologie na olomoucké univerzitě.)


    Kdo je Lloyd Cutler?

    Jan Čulík

    Koncem minulého týdne se objevila zpráva, že zájmy amerických akcionářů z firmy CME, které v České republice Vladimír Železný uzmul televizi Nova, bude zastupovat Lloyd Cutler, právník "blízký kruhům prezidenta Clintona".

    Kdo je Lloyd Cutler? Janu Čulíkovi poskytl tento známý americký právník před časem rozhovor pro Svobodnou Evropu. Transkript celého pořadu - vysílal se v září 1991 v pravidelném programu "Hlasy a ohlasy" - zveřejňujeme níže.


    Kdo je Lloyd Cutler?

    Američtí právníci Lloyd Culter a Herman Schwartz otiskli nedávno v univerzitním právnickém čtvrtletníku The University of Chicago Law Review padesátistránkovou analýzu československé ústavní reformy za posledního půl druhého roku. Lloyd Cutler je ve Spojených státech známou osobností - býval poradcem prezidenta Cartera. Je partnerem prestižní washingtonské právnické firmy Wilmer, Cutler and Pickering. Herman Schwartz je profesorem práva na chicagské univerzitě. Na žádnost prezidenta Václava Havla tito dva američtí právníci před časem vytvořili skupinu amerických a západoevropských univerzitních pracovníků, soudců a bývalých vládních úředníků, jež průběžně radí československým odborníkům , kteří vypracovávají novou československou ústavu.

    Jsou lustrace hon na čarodějnice?

    Dnešní pořad Hlasy a ohlasy, věnujeme názorům těchto dvou amerických právních odborníků na pokračující československou legislativní reformu. Nejprve se však budeme zabývat aktuálním tématem. Poslechněte si názor Lloyda Cutlera na návrh nového československého zákona, který má stanovit "podmínky pro výkon některých funkcí v čs. státních orgánech", tedy zkráceně lustračního zákona, který právě projednávají výbory čs. parlamentu. Lloyd Cutler se seznámil s anglickým překladem tohoto dokumentu a pak Janu Čulíkovi odpověděl na několik otázek.

  • Někdy se stává, že se politické události v Československu odvíjejí vlastně v dosti uzavřeném kontextu malé země. Mohl byste navrhovaný československý zákon komentovat z mezinárodní perspektivy?

    "Yes. It is very difficult of course for anyone who has lived in a country that has been a democracy for so long to comment..."

    [hlasatel]:

    Ano. Je samozřejmě neobyčejně obtížné pro člověka, který žije v zemi, která je už tak dlouho demokracií, vyjadřovat se k tomu, co by se mělo dít v zemi, která se právě osvobodila od centralizovaného, diktátorského, komunistického režimu. Přirozeně mají lidé pocit, že ti, kdo kolaborovali s komunistickým režimem, by měli být potrestáni nebo by jim měl znemožněn přístup do jistých veřejných funkcí. Ale v praxi je neobyčejně obtížné vypracovat pro to řádnou proceduru.

    Dovolte, abych vám dal dva příklady, které jsem našel konkrétně v tomto československém návrhu zákona. Zaprvé: pokud někdo spolupracoval s tajnou policií někdy v době od roku 1948 do r. 1989, ta osoba nemá mít přístup do určitých funkcí. Ale co když šlo o osobu, která kolaborovala řekněme od r. 1948 do r. 1950 nebo od r. 1966 do r. 1968 a pak se stala členem opozice, nebo se dostala do vězení jako disident. Nemělo by se to brát v úvahu? Návrh zákona se tím pokud vím nezabývá.

    Zadruhé je zde otázka spravedlivého slyšení a zachování důvěrného rázu informací. Většina informací v policejních záznamech nebývá příliš spolehlivá. Například záznamy naší americké FBI jsou považovány jen za takzvané "syrové" informace. Automaticky se připouští, že tyto záznamy mohou obsahovat nepravdy, které byly do nich zaneseny třeba ze zlé vůle nebo z osobní nenávisti.

    Příslušník čs. tajné policie si mohl bezpochyby lehce vymyslet a do policejních záznamů zapsat třeba fiktivní rozhovor se známým disidentem, jen aby vykázal činnost. Dále má čs. vyšetřovací komise právo občana povolat k výslechu, ale občan nemá právo vyžadovat být vyslyšen, pokud se komise sama nerozhodne, že ho chce vyslechnout. A pak je otázka, jak se tohle všechno srovnává s novou československou Listinou práv a svobod, která byla nedávno přijata. Mám dojem, že možná u řady lidí v Československu dochází trochu k mísení pojmu viny - kolaborace s Stb - a celkového komunistického životního postoje.

  • Myslím, že se zde dotýkáte něčeho velice důležitého, protože lidé v Československu se domnívají "byl jednou komunista a kolaborant s Stb, tak takovým člověkem zůstane už navždycky". A snad mají právo tento názor zastávat, protože komunisté napáchali v Československu skutečně hodně zla. Tito lidé by snad neměli být ve veřejných funkcích? Také se argumentuje tím, že člověka ve veřejné funkci, který má policejní záznam o spolupráci s Stb, je možno vydírat.

    Mně se zrovna tohle nezdá být příliš přesvědčivým argumentem. To je argument, který je postavený na hlavu. Ten člověk může být naprosto nevinen. Snaha vydírat ho může být zcela falešná. My jsme v Americe, jak víte, v padesátých letech prošli podobným obdobím, kdy senátor McCarthy vyšetřoval Američany, kteří byli členy komunistické strany před druhou světovou válkou, v době, kdy Sovětský svaz byl v Americe populární. Nešlo pouze o politiky, ale i o zaměstnance soukromých firem, jako třeba televizní osobnosti a tak. Veřejnost zpočátku se senátorem McCarthym silně sympatizovala, ale pak se proti němu postavila. A my dnes takovémuto druhu vyšetřování říkáme hon na čarodějnice.

  • Avšak stoupenci tohoto návrhu zákona v Československu budou bezpochyby argumentovat tím, že je nutno vládní systém od lidí zkompromitovaných v minulém režimu očistit - jinak se Československo z dnešního chaosu nedostane. To je přece přesvědčivý argument?

    Je to přesně argument, který používal senátor McCarthy. Možná že je skutečně přesvědčivý. Jenže pokud se tento názor přijme, na lidech se spáchá mnoho nespravedlnosti.

  • Takže co byste v dané situaci Československu radil?

    Československo si musí samo rozhodnout, zda by mělo mít takovýto zákon. Pokud ho skutečně přijme, musí dát velký důraz na to, aby existovaly silné procedurální záruky, že vyšetřovací proces bude po všech stránkách spravedlivý.

  • Můžete být konkrétnější?

    Obviněná osoba musí mít právo na slyšení a musí mít právo seznámit se se všemi informacemi, které jsou o ní v policejních záznamech. Musí mít právo pokusit se dokázat, že tyto informace jsou falešné, anebo i pokud jsou pravdivé, je nutno vzít vážně v potaz pozdější postoje dané osoby, a pokud byly charakterní, osoba nesmí být trestána a nesmí být propuštěna ze své funkce.

  • Ale v tradičních demokraciích na Západě se přece také zkoumá zázemí kandidátů na vysoké veřejné funkce. Máte takové procedury u vás ve Spojených státech?

    Skutečně existují takové jisté neformální procedury. Například mnoho funkcí v americké vládě musí schválit senát a senát zkoumá charakter kandidátů a jejich minulost. Konají se veřejná slyšení, ale zkoumané informace zůstávají důvěrné až do doby, kdy jich někdo použije při slyšení. Všechny ostatní kandidáty na vládní funkce zkoumá FBI. Taková vyšetřování jsou však podřízena složitým zákonným nařízením. Nikdo nesmí být propuštěn z funkce na základě nějakého policejního záznamu, aniž by mu nebyla dána příležitost se hájit a nechat svůj případ zhodnotit soudem.

  • Jaký má podle vašeho názoru tento návrh zákona vztah k mezinárodním ustanovením o lidských právech?

    To je těžké komentovat. Existuje mnoho takových zákonů. Jestliže se Československo už stalo členem Evropského soudu pro lidská práva, jeho občané zřejmě budou mít možnost se po vyšetřování lustrační komisí k tomuto soudu odvolat. Problémem, který by Evropský soud pro lidská práva v těchto případech zkoumal, by byla otázka, zda bylo vyšetřování skutečně prováděno spravedlivě.


    Československá ústavní reforma

    Teď se podíváme, jak američtí právníci Lloyd Cutler a Hermann Schwartz hodotí dosavadní československou ústavní reformu. NAši hlasatelé nyní přečtou shrnutí článkou obou amerických právníků, který vyšel v časopise The University of Chicago Law Review. Závěrem pak uslyšíte k dané tematice ještě jeden krátký rozhovor Jana Čulíka s Lloydem Cutlerem.


    V hlavní části článku analyzují oba američtí právníci úsilí československých úřadů vytvořit novou ústavu, zejména ústavní dodatky, které zatím Federální shromáždění včlenilo do dosud platné Československé ústavy z r. 1960. Nejprve se Cutler a Schwartz zabývají otázkou federalismu. Zdůrazňují, že cílem Slováků je už od založení Československé republiky r. 1918 dosažení podstatné míry autonomie v rámci československé federace. K tomu podotýkají, že vytvořit systém dostatečné silné ústřední vlády, která by měla dostatek pravomocí na to, aby mohla řešit vážné hospodářské, ekologické, společenské, politické a mezinárodní problémy, a zároveň poskytnout Slovákům takovou míru autonomie, jakou požadují, bude neobyčejně obtížné.

    Američtí právníci zejména podrobně analyzují ustanovení ústavního dodatku o federalismu z 12. prosince 1990. Docházejí k názoru, že československá ústavní struktura nyní už obsahuje několik základních prvků federalismu. Československo je nyní svazkem dvou nezávislých republik. Sice zatím neexistuje výslovné právo na jednostranné odtržení jednoho z národů, takové právo je však často prosazováno a málokdy je odmítáno. Federální vláda si zachovala jen minimum pravomocí. Veškerá ostatní moc náleží republikám. A pravomoci, které má federální vláda a které mají republikové vlády, se vzájemně nepřesahují. To znamená, že federální vláda má jen malou možnost ovlivňovat rozhodnutí republikových vlád.

    I když dnešní československá ústavní struktura nemá výslovná ustanovení o tom, že by Češi nebo Slováci mohli federální svazek opustit, je pravděpodobné, že právo z federálního svazku vystoupit nakonec bude plně zajištěno. Nikdo se však zatím nepokouší vytvořit právní ustanovení, která by se zabývala tak kontroverzními otázkami, jakými je rozdělení společného majetku a společných dluhů či jaká má být další společná odpovědnost obou národů po rozbití federálního svazku.

    Nejnovější verze zákonných ustanovení poskytuje však federální vládě pravomoc takzvaně "kodifikovat" zákony v mnoha oblastech, které jsou teoreticky v jurisdikci republikových vlád. Právo "kodifikovat" zákony se definuje jako pravomoc vytvářet legislativní normy a předpisy v dané oblasti, jejíž správu pak mají obhospodařovat vlády republik. Zde však američtí právníci poukazují na to, že pokud by v této věci přestal existovat současný česko-slovenský konsensus, není vůbec jisté, že by soudy potvrdily pravomoc federální vlády vytvářet zákonnou kodifikaci. Nebylo totiž přijato žádné ustanovení, jímž by se dávala přednost federálním zákonům před zákony republik, a vzhledem k tomu, že proti takovému ustanovení existuje silná opozice, zřejmě bude sotva kdy přijato.

    Cutler a Schwartz dále píší, že se Čechům a Slovákům zatím podařilo vyhnout se problémům ohledně vybírání daní. Podle ústavního dodatku z r. 1990 uvaluje daň z příjmu i obratu federální vláda: ze získaných daňových fondů jí však zůstává k dispozici pouze 35 procent, přičemž velké množství této částky pohltí povinné federální výdaje. Američtí právní experti zdůrazňují, že daňová otázka by se mohla stát nástrojem, jehož pomocí by mohla federální vláda přimět Slováky, aby jí přiznali větší množství pravomocí, než jsou ochotni. Slovensko totiž podle nich není finančně soběstačné. Spotřebuje větší množství finančních zdrojů, než se na Slovensku vybere na daních. Článek amerických odborníků v této souvislosti obsahuje tuto zajímavou úvahu, kterou citujeme doslova:

    "Úspěch, s níž Slováci doposud prosazují své odstředivé tendence, je skutečně pozoruhodný, protože jejich postavení v Československu je podstatně slabší než postavení Čechů. Slovensko je výrazně chudší než Čechy a bude proto muset spoléhat na českou spolupráci a českou pomoc ve Federálním shromáždění při získávání finančních zdrojů na zmírnění strádání, které bude důsledkem přechodu na tržně orientovaný hospodářský systém a důsledkem konverze slovenských zbrojovek na továrny produkující výrobky pro civilní potřebu. Pokud by slovenské požadavky překročily rozumnou míru, rozhořčení Čechů by mohlo způsobit, že Češi Slovákům odmítnou poskytnout nutné finanční zdroje. Na Slovensku také existují obavy, že kdyby se slovenská republika octla mimo československou federaci - k čemuž by mohlo lehce dojít, kdyby federaci opustili Češi, a  podle slovenských ústavních návrhů by to mohli učinit zcela hladce - že by se maďarská menšina na jižním Slovensku pokusila spojit se svými etnickými příbuznými v Maďarsku. Za daných okolností je úspěch slovenského úsilí přimět Čechy k souhlasu přesunout množství pravomocí od federální vlády ve prospěch vlád republikových skutečně pozoruhodný, ale zároveň možná v poslední instanci také kontraproduktivní."

    Američtí právníci dále poukazují na to, že pokud budou Češi a Slováci chtít vstoupit do Evropského společenství, budou zřejmě muset spolu uzavřít těsnější svazek. Evropské společenství totiž uznává pouze takové členské státy, které jsou plně schopné uvádět rozhodnutí Společenství do praxe na celém svém území a neuznává nadto vnitřní hranice v členských zemích. I když někteří Slováci vyjádřili přání, aby Československo vstoupilo do Evropského společenství jako dva téměř zcela nezávislé státy, je prý velice nepravděpodobné, že by Evropské společenství takovou myšlenku skutečně akceptovalo.


    Nedůslednosti v Listině práv a svobod

    Článek Herrmana Schwartze a Lloyda Cultera se dále zabývá československou Listinou základních práv a svobod, kterou přijalo Federální shromáždění 9. ledna 1991. Autoři se pochvalně zmiňují o tom, že přijetím Listiny základních práv a svobod dalo Československo světu jasný signál, že zamýšlí plně respektovat lidská práva, jimiž byla v listopadu 1989 inspirovaná československá demokratická revoluce.

    Američtí odborníci však poukazují na to, že dokument obsahuje určité jazykové nedůslednosti. Občas je v něm totiž řeč o "základních právech a svobodách", jindy zase o "lidských právech a základních svobodách" a ještě jindy o "základních lidských právech a svobodách". Důsledkem této jazykové mnohoznačnosti je obtížné některé části Listiny jednoznačně interpretovat.

    Vliv československé ústavy z r. 1920 se podle amerických odborníků v Listině práv a svobod projevuje zejména v ustanoveních o etnických a národních menšinách. Práva menšin jsou prý však definována příliš mlhavě a široce na to, aby na ně příslušníci menšin mohli v praxi skutečně plně spoléhat, i když duchem i formou plně souhlasí s právy menšin, které zajišťují jiné evropské dokumenty o lidských právech. Mlhavý jazyk Listiny práv a svobod v této oblasti je prý výsledkem kompromisu, protože otázka práv menšin se stala námětem ostré kontroverze mezi českými a slovenskými poslanci.

    Významný, ale problematický oddíl čs. Listiny práv a svobod zahrnuje hospodářská, sociální a kulturní práva. Listina totiž poskytuje čs, občanům daleko větší míru sociálních a hospodářských práv než většina západních ústav a dokumentů o lidských právech. Američtí právníci zdůrazňují, že mnohé z těchto záruk zavazují čs. vládu způsobem, jemuž nebude - pro nedostatek finančních prostředků - moci řádně dostát. Avšak Češi jsou prý podle amerických právníků silně rovnostářským národem se značným sociálním cítěním, a v dané situaci, kdy je buducnost zejména čs. hospodářství nejistá, by bylo politicky nemožné sociální záruky předchozího režimu do listiny nezařadit. Autoři listiny jsou navíc prý toho názoru, že ústava má nejen zaručovat konkrétní a zajistitelná práva, ale že je zároveň i politickou deklarací, a může proto také obsahovat pouhé politické aspirace.

    Jiným významným tématem, pro anglosaskou právní kulturu trochu nezvyklým, ale typickým pro středoevropskou oblast, je skálopevné přesvědčení čs. autorů listiny svobod, že zákonodárným orgánům je možno plně důvěřovat, že zaručí dodržování lidských práv. Mnoho zvučných ustanovení Listiny práv a svobod je totiž omezeno formulacemi jako "pokud zákon nestanoví jinak". Taková omezení se Američanům zdají nebezpečná.

    Anglosasové zákonodárným orgánům příliš nedůvěřují a  raději spoléhají na nezávislé soudnictví, které případné výjimky ze zákona definuje praxí. Silná důvěra ve volené orgány zástupců lidu je však součástí evropské parlamentní tradice, vysvětlují právníci Cutler a Schwartz. V minulosti totiž tyto demokratické orgány poskytovaly záruku nadřazenosti parlamentu nad pravomocemi panovníka a jeho - ne vždy zcela nezávislých - soudců.

    Jaké existují dnes v Československu záruky, že práva definovaná v Listině práv a svobod budou skutečně dodržována? Českoslovenští občané se mohou přímo obracet se stížnostmi přímo na Evropskou komisi pro lidská práva, ovšem až po vyčerpání všech domácích opravných prostředků, takže může jít o záležitost dosti zdlouhavou. Kromě toho má Evropská komise pro lidská práva uvnitř členských států pouze omezené pravomoce. Daleko účinnější bude, splní-li Československo svůj úmysl uznat jurisdikci Evropského soudu pro lidská práva, jehož rozhodnutí jsou pro členské státy Rady Evropy závazná.


    K zajištění práv definovaných v čs. Listině práv a svobod má vzniknout v Československu ústavní soud. Bude se skládat ze dvanácti soudců: šesti Čechů a šesti Slováků. Sudý počet soudců může však způsobovat, že se jejich jednání bude dostávat do slepé uličky, protože bude docházet k nerozhodnému hlasování. Soudci mají být podle evropských zvyklostí jmenováni na omezené období sedmi let. Jmenování soudců na omezené období však může vést k přílišné závislosti soudců na politických orgánech, které je do funkcí dosadily.

    Také prý není zcela správné že ústavní soud jako řada obdobných evropských institucí bude hlasovat v tajnosti a zveřejňovat pouze většinové mínění. Cutler a Schwartz poukazují na to, že u těch soudních dvorů, které zveřejňují i nesouhlasné mínění menšiny soudců - jako například Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku - vzniká plodná veřejná diskuse. Menšinový názor soudců často nachází podporu odborníků a veřejnosti a během let nezřídka převládne nad původním názorem soudní většiny.

    Jaké bude mít československý ústavní soud pravomoci? Bude posuzovat právní spory mezi federálními a republikovými úřady a bude rozhodovat, zda federální a republikové zákonodárství je v souladu s federálním ústavním zákonem a smlouvami o lidských právech. Následkem odporu Slováků však budou republikovému zákonodárství nadřazeny pouze federální ústavní zákony, nikoliv však federální statutární zákony. Jak se na toto ustanovení dívají američtí právníci? Nezdá se jim dostačující. Píší: Federální zákonodárství se běžně nadřazuje zákonodárství vnitrostátních celků proto, protože se uznává, že nikdy nelze přesně stanovit jurisdikci federálních a republikových orgánů a někdo proto musí nutně mít v případném sporu o tuto záležitost poslední slovo. Slovenským argumentem avšak je, že chirurgicky přesné rozdělené republikových a federálních jurisdikcí možné je. Takový postoj je však vysloveně nerealistický.

    Američtí právníci varují, že bez nadřazení federálního zákonodárství republikovému bude v Československu docházet k neustálým pravomočním sporům mezi federálními a republikovými orgány, protože neexistuje mechanismus, který by tyto spory vyřešil.

    Závěrem se američtí právníci zabývají čs. plány na oddělení federální legislativy a exekutivy a  návrhem nové čs. ústavy, který připravil pracovní tým prezidenta Havla. V této souvislosti také vysvětlují, jak funguje hlasovací struktura čs. Federálního shromáždění a silně se pozastavují nad tím, že za daného stavu mají dnes poslanci ze Slovenska při hlasování o důležitých zákonech a ústavních dodatcích pravomoc absolutního veta. Ve Sněmovně národů, v níž zasedá 150 poslanců, mají Slováci polovinu, to jest 75 poslanců. Američtí právníci poukazují na to, že kdyby se ve Sněmovně národů všichni slovenští poslanci rozhodli hlasovat jako blok, mohou zcela znemožnit přijetí jakéhokoliv zákona. Cutler a Schwartz zdůrazňují, že nevědí o žádné demokratické vládě nikde na světě, kde by obdobná menšina měla v ústavodárném shromáždění tak obrovské pravomoci blokovat přijímání nových zákonů.

    Nakonec američtí odborníci poznamenávají, že i když Československá vláda za necelé dva roky od demokratické revoluce ušla po cestě ústavní reformy dlouhou cestu, přijaté čs. ústavní dodatky zatím ještě nejsou úrovni, která by mohla plně uspokojit západní odborníky na ústavní právo. Před československými zákonodárci stojí řada závažných problémů, které možná bude značně obtížné vyřešit.


    Zastává Lloyd Cutler protislovenské postoje?

    Závěrem dnešního pořadu hovoří Jan Čulík ještě jednou s Lloydem Cutlerem:

  • Můj první dojem z vašeho článku je, že je to článek vlastně protislovenský. Zejména v souvislosti s konfliktem v Jugoslávii se vyskytla řada komentářů v evropském tisku v tom smyslu, že Američané příliš nerozumějí touze malých evropských národů po samostatnosti a zastávají princip federace větších státních celků, protože jejich vlastní federace funguje velice dobře. Slováci by určitě měli námitky proti vašemu názoru, že v Československu by měla vzniknout silná federální struktura. Co vy na to?

    Mým názorem skutečně je, že je lepší ponechat federálním úřadům značně velké pravomoci zejména v hospodářské oblasti. To ale není ani protislovenský ani protičeský názor. Je založen na zkušenosti z celého světa. Většina států, které mají silné demokracie a silné tržní ekonomiky, jsou buď jednotnými státy anebo státy federálními. A nesmějí to být státy příliš malé, mají-li být skutečně hospodářsky výkonné. Je neobyčejně obtížné vytvořit úspěšnou, prosperující demokracii, která má pouhých pět miliónů obyvatel.

  • Takže vaším varovným slovem zvenčí je to, že Československo nemůže přežít, pokud nebude mít efektivní federální strukturu.

    Podle mého soudu skutečně potřebuje silný federální systém, i když je možno mnohé pravomoci přenechat republikám. Federální systém musí být schopen vytvořit jednotnou hospodářskou zónu volného obchodu, řídit jednotnou měnu a centrální banku. Také to zjednoduší problémy pro zahraniční investory. Západní investoři nebudou chtít v Československu jednat se třemi vládami.

  • Myslíte si, že Evropské společenství by ani nyní, po dramatických událostech v Jugoslávii, nepřijalo Slovensko za člena jako samostatný stát?

    Myslím, že bude daleko obtížnější pro Slovinsko nebo Chorvatsko stát se samostatně členem Evropského společenství, než by to bylo pro celou jugoslávskou federaci. Totéž platí o Slovensku. Během našich nedávných konferencí v Bratislavě i v Praze toto stanovisko také vyjádřili mnozí přítomní právníci z Evropského společenství.

  • Vy se začátkem října 1991 zase chystáte do Prahy, viďte? Co tam budete dělat?

    Na pozvání paní Burešové z České národní rady uspořádáme v Praze tutéž konferenci, jakou jsme uspořádali před dvěma měsíci v Bratislavě na pozvání ministerského předsedy Čarnogurského. Budou přítomni čeští i slovenští právníci a vědci. Budeme hlavně diskutovat o rozhodnutích o struktuře federální vlády, o nichž se nyní jedná. Chtěl bych ale zdůraznit, že my ovšem pouze splňujeme funkci poradců a všechna rozhodnutí musí udělat lidé v Československu sami.

  • Děkuji Vám za rozhovor.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|